Trump je muž, který nemá co ztratit
Úspěch Trumpa – čeho je v něm nejvíce z vašeho pohledu? Je to odraz systémové krize v USA a ve světě? Nebo zde hrál roli faktor zjevení se jasné a neobvyklé osobnosti v politické krajině?
Je v tom osobní složka, samozřejmě. V takových přelomech, když vstupujeme do změny do paradigmatu, a když to vyžaduje systémové změny, a to nejen v USA, ale v jiných zemích, vstupují do arény silné osobnosti. Protože slabé osobnosti nejsou schopné vzít na sebe konsolidující funkci a něco měnit.
Za těmito změnami ovšem stojí značný posun v amerických elitách. Ve Spojených státech je možné definovat šest elit: finanční, průmyslová, vojenská, mediální, intelektuální a administrativně-byrokratická. Vedoucí elita která vládla “plesu” posledních 25 let, možná i trochu déle, je finanční elita. Její zájmy jsou globální. Vyrůstala a stavěla celý svůj byznys na globalizaci. To znamená, že dominance amerického globálního finančního systému ve světě vytvořilo současnou strukturu globalizace. Je postavena na vývozu levného amerického kapitálu. Je levný, protože sami tisknout dolary. Tento kapitál byl exportován do jiných zemí, tam se investoval do projektů, z něj se sklízel zisk.
Druhá US elita, neříkám že stojí proti finanční, ale řekněme to tak, že se krmí z druhého krmítka. To je průmyslová, industriální elita. Lidé, kteří ve Spojených státech něco vyrábějí. Přičemž vyrábějí konkrétní produkty. Samozřejmě, hranice těchto elit se někde slévají, ale přesto lze tyto dvě skupiny dostatečně jasně odlišit. Průmyslové elity chtějí investice především v samotných Spojených státech. Protože když kapitál odchází a začíná krmit potenciální konkurenty, představuje to riziko, že se konkurenti vypořádají se samotnými USA.
To se stalo s Čínou?
Ano. Tato průmyslová elita říká: „Stop. Podívejte se, co děláte. Krmíte konkurenci nedoinvestujete ve Spojených státech, internet u nás není dostatečně rychlý, silnice jsou špatné, infrastruktura se rozpadá.“ A nebudu přehánět, pokud trochu pocestujete po Asii, Evropě a pak dorazíte do Spojených států, uvidíte zpoždění na 20 let. Protože probíhalo nedoinvestování vlastní ekonomiky. A právě Trump zastupuje zájmy této průmyslového elity.
Mediální elita se krmí z peněz, které jim dává finanční elita. Proto kanály z peněz, které dává finanční elitu. Proto samozřejmě hrál za finanční elitu. Některá média se nyní ale přeorientují na Trumpa.
Vojenská elita plně podporuje Trumpa, včetně speciálních služeb. Ti lidé, kteří jsou v čele tajných služeb a jsou jmenovaní Clintonovými, oponují, ale ve skutečnosti celá armáda a zpravodajské služby, které k ní patří, jsou spíše patrioty než globalisty.
Americký vojensko-průmyslový komplex, také?
Samozřejmě, vojensko-průmyslový komplex (VPK) patří také sem. Protože VPK také pociťoval podinvestování. Nyní však je hlavním cílem, jak říká Trump, aby Amerika byla opět nejmocnější zemí na světě. Čím více se investuje do armády, tím větší je vojenský potenciál. A americkou armádu už nebaví běhat po všelijakých Irákách a být ve skutečnosti policajty. Chtějí přestat utrácet peníze na všechny tyto kampaně a začít investovat do vojensko-technického vývoje.
Trump přichází jako člověk, který vidí problémy USA, nedostatečné investice do USA a vývozu kapitálu, což znamená, že je podinvestovaná střední třída, která začíná mizet a proto je nespokojená. Za posledních 20 let se její pozice výrazně zhoršily. Co si mohli dovolit rodiče, děti už nemohou. Viz nedávné studie Michaela Portera o americké konkurenceschopnosti (Michael E. Porter, Jan W. Rivkin, and Mihir A. Desai «Problems Unsolved & A Nation Divided», Harvard Business School, 2016 – pozn. redakce). Obchod chce od vlády průmyslovou strategii, společnosti přímo hovoří o tom, že hlavním problémem USA je nefunkční politický systém.
Co znamená nefunkční?
Kongres, který nemůže rozhodovat a zabývá se vnitrostranickými potyčkami, který se zabývá právy homosexuálů, nebo nějakými mediálně rozvířenými tématy místo toho, aby se zabýval otázkami, které reálně trápí Američany: imigrací, s tím spojený nárůst kriminality, problémy střední třídy, složitý daňový kodex, který podněcuje podniky, aby peníze držely na offshore účtech, administrativní zátěž podnikatelů z ekologických nebo byrokratických důvodů.
Obchod, stejně jako u nás, říká: “Nechte nás na pokoji a nechte nás vytvářet pracovní místa.” Na této vlně přichází Trump. Může by tuto agendu zčásti převzala i jiná osobnost, ale Trump sám je z byznysu, celý jeho tým je z byznysu. Je to člověk, který nemá co ztratit. Sám sebe pozvedl a teď postavil úkol stát se velkým, vejít do historie USA.
Inaugurační projev Trumpa potvrzuje tyto záměry? Jaký hlavní závěr lze vyvodit z deklarovaných priorit?
Zvláště důležité je, že od Trumpa očekávali po jeho formálním vstupu do funkce prezidenta, že změkčí rétoriku, vzdá se toho, co znělo v průběhu předvolební kampaně. Očekávali, že se začne se všemi domlouvat. Trump místo toho zaujal ještě tvrdší postoj vůči elitám, které jsou jeho nepřáteli: „Já – národ, my jsme vás vyhnali, my budeme předělávat tuto zemi.“ Tím si ale vybral cestu polarizace. Mohl mluvit jak je zvykem o jednotě, ale místo toho vyzval své stoupence k mobilizaci a dokonce přitvrdil svou předvolební pozici.
Demokraté nejen že prohráli, ale krutě selhali
Trump je opravdu self-made man, nebo figura na kterou vsadily některé vlivné kruhy, zůstávající ve stínu?
Ne, Trump je skutečně nezávislá osoba, člověk se svým mediálním impériem, s ucelenými názory, o kterých mluví už 20 let. To je důvod, proč jsou elity zděšeny. A nejen demokraté, ale i samotní republikáni, protože vedení Republikánské strany nechtělo jeho nominaci. Protože se nedá řídit. Republikánská strana jej nepřijala, protože Republikánská strana, to je aparát, všechno v ní jsou svázáni s některými podniky, sférami vlivu. A najednou přichází Trump, zcela svobodný a nekontrolovatelný. A republikánský mainstream se vylekal, protože Trump pracuje v Republikánské straně přes mládež, přes sociální sítě. V databázi má asi 20 milionů lidí, kteří poslali peníze na jeho kampaň. To jsou političtí aktivisté, na které se může spolehnout. Jsou to mladí lidé, nové pokolení Republikánské strany. Partijní šéfové cítí, že na ně budou nyní vyvíjet tlak zdola. A tak se objevuje celá ta historie o ruských vztazích Trumpa.
Proč vybrali právě toto téma pro diskreditaci?
Je nutné pochopit, co se děje v Demokratické straně. Hillary Clintonová byla velmi slabý kandidát. To věděli všichni, včetně lidí kolem ní. Šla s otevřeně slabými hesly. Elektorát Clintonové nikdy nebyl nad 42 procent. Aby mohla vyhrát, musela získat hlasy nezávislých voličů. Jenže ona měla už dlouhou dobu velmi vysoká anti-rating, už 20 let. Existují lidé, kteří ji milují, a jsou lidé, kteří ji nenávidí. Ona se zastavila na těch 42 procentech a více už nemohla nabrat. Jenže Clintonský stroj uvnitř aparátu byl tak silný, že se nikdo v Demokratické straně prostě neodvážili jít proti. Chápali, že budou rozdrceni, jejich kariéra skončí, a že si to s nimi “vyřídí”.
Jediný Sanders, který není vůbec odtud, se odvážil jít dopředu a nakonec předvedl překvapivý výsledek. To také dokazuje, že Clintonová neměla podporu veřejnosti. Za ní byli straničtí aktivisté, kteří prostě vždy hlasují pro Demokratickou stranu.
Když už mluvíme o programu Clintonové, tak u nás jej často vidí v globálním kontextu – že je to ve skutečnosti ideový program neoliberální globalizace s právy menšin, feminismem, environmentalismem, desuverenizací státu a tak dále. Ale nakolik jsou Clintonová a její kolegové opravdu „ideoví“? Oni upřímně sdílí tyto hodnoty, nebo je prostě funkčně použijí, z pragmatických důvodů?
Jedno i druhé. Tyto myšlenky mobilizují doplňkový volební elektorát, který potřebuje aby dosáhla 42 procent. Jsou to menšiny, etnické skupiny. Samozřejmě, existují lidé, kteří věří v to všechno. Mládež v Demokratické straně, nebo samotné menšiny. Ale k menšinám, pokud mluvíme o etnických menšinách, se zachovali velmi špatně. Věc je v tom, že černé vedení Demokratické strany, která řídí černé hnutí, prakticky koupili. Dali jim funkce, a Obamu jako prezidenta, který byl kandidátem ne zrovna s nejlepší kvalifikací. On nikdy nic neřídil, byl to prostě politický aktivista a během svého prezidentského působení ve skutečnosti ničeho nedosáhl. Ale dali jej černé elitě Demokratické strany za jejich podporu od dob Billa Clintona. Přitom sama tato černá elita se už dávno utrhla od svých černých voličů, kteří za nimi v těchto volbách nešel.
Máte na mysli, že běžní černí Američané Hillary aktivně nepodpořili?
Samozřejmě, že je podpořili, ale ne tolik, jak bylo plánováno. To samé se stalo s Latinos, tlačili je do hlasování jako etnickou menšinu proti Trumpovi, který je údajně nenávidí. A oni hlasovali jako střední třída, o problémech zmíněných Trumpem. A někteří z nich hlasovali pro něj, protože si už vystáli frontu na občanství a dobré životní podmínky, už jsou integrováni a nepovažují se za migranty.
Takže všichni ti, kdo stavěl celou tuto kampaň, která byl spojená s Clintonovou, nejen prohráli, ale krutě selhali. Kdyby jenom prohráli, tak by odešli, počkali čtyři roky, a měli by šanci na návrat k moci. Ale oni prohráli tak drsně, že už teď je jasné, že Demokratická strana musí být přeformátována. A vyvstává otázka: má její současné vedení politickou budoucnosti? Je prostě vymetou, bude nové vedení Demokratické strany, a pro ně je to konec. Teď jsou v šoku. Co se dá dělat, když jste postavili slabého kandidáta a nedokázali vyhrát přes veškerou vaši mediální podporu, se všemi penězi? Vy jste selhali, to je konec, vypadněte. Oni se nyní snaží svalit vinu na vnější faktor. Ne, že se s tím nevypořádali, ale něco jim zabránilo. A když začali padat, začali vytahovat tento externí faktor. A ten může být jen jeden – Rusko.
Rusko to je takový strašák a Čínu nelze provokovat
Proč jsou Rusové vždy v roli pekelného nepřítele?
A kdo jiný?
Třeba Čína, která je ve skutečnosti ekonomicky silnější a pro Spojené státy je mnohem větším konkurentem.
Číny se nelze dotknout, to by byly už tvrdé ekonomické rozhovory, Čína prostě nedovolí takovou rétoriku.
A s Rusy je to možné?
Jsme daleko. Čína nemá historický image nepřítele, a my ho máme. I když obecně, pro obyčejného Američana je Rusko nějaká velmi vzdálená a okrajová země, se kterou nemá žádné lidské nebo obchodní kontakty. Proto je Rusko takový strašák.
V jistém smyslu se u nás zrcadlově odehrává totéž – skutečnou Ameriku zná málokdo, málokdo tam byl, ale ona u nás neustále figuruje v mediálním prostoru jako obraz nepřítele. Takové virtuální obrazy – u nich o nás, u nás o nich.
Ano, a právě taková virtuální obraz Ruska byl použit. A pak tu ještě poslední dva roky probíhá konfrontace v otázce Ukrajiny a Krymu. Obama označil Rusko jako jednu z hlavních hrozeb. Takže je každému jasné kdo je špatný.
V Rusku, všechny tyto absurdní anti-ruské útoky zpočátku nebrali vážně, dokonce se zdály být směšné. Ale teď už to není legrační, protože protiruská hysterii se stává faktorem, který začíná ovlivňovat činnost politiků, dokonce i Trump už to musí vzít v úvahu. Jak dlouho to ještě bude trvat?
Samozřejmě, je to reálné, není to legrace, a nic dobrého v tom není. A tato rétoriku budou používat i nadále. A co mají dělat? Trump jim nevyhovuje. Reagují teď někdy i bezmyšlenkovitě. Jedná se o standardní odezvu – nejprve šok, popření. Pak samozřejmě budou říkat, že to je přirozené, že všechno se stalo přesně jak mělo, ale to bude později.
Už začaly masové protesty proti Trumpovi. Kdo je skutečně iniciuje a nakolik skutečně ohrožují jeho pozici, pokud budou pokračovat ve stejném měřítku i nadále?
Myslíme si, že USA jsou zemí kde se dostatečně dodržují zákony, a ať je prezident jakýkoliv, všichni by ho měli uznat. Jenže teď vidíme zhoršení situace tak hluboké, že proti němu, už prezidentovi otevřeně vystupuje demokratický establishment, ti, kdo jsou vázáni na Clintonovou. Podívejte se, jak šel na demonstraci Kerry, jak reagoval na situaci Obama. Oni se nesmířili a budou rozhoupávat loďku. On jim vyhlásil válku a oni teď jemu. Tyto elity mobilizovaly všechny své příznivce, od obyčejných lidí do Madony, aby ukázaly, že „my se nevzdáme, nenecháme tě pracovat, to není tvoje země.“ Situace Trumpa to zhoršuje, musí jednat v podmínkách takového odporu. Na jedné straně je to podobné nějakému nárůstu protestů, které odezní, a pak mu umožní pracovat. Ale je třeba pochopit, že se jedná o stejnou elitu, která kvůli svým cílům inspirovala vlnu „barevných revolucí“ v jiných zemích, to znamená, že jsou naprosto bezcharakterní, pro ně jsou vždy na prvním místě politické výhody a osobní zájmy. Proto bude konfrontace mezi nimi a Trumpem pokračovat.
Úkolem bylo odtrhnout Putina od lidí
Nakolik je vůbec adekvátní posouzení Ruska? Člověk má dojem, že pokud během sovětské skutečně vážně studovali Sovětský svaz jako nepřítele, tak potom se Západ rozhodl, že nakonec vyhrál studenou válku, a celá tahle sovětologie se stala jednoduše nezajímavou. A v důsledku toho nemají kvalitní expertizu o Rusku. Ale to je špatné, protože neporozumění realitě znamená přijímání neadekvátních rozhodnutí. Jak hodnotíte kvalifikaci amerických expertů na Rusko? Chápou, s jakou zemí mají co do činění, s jakým národem?
Pojďte, začneme širokými vrstvami obyvatelstva. Během studené války bylo vše jasné. Měli svůj vlastní ideologický systém, my jsme je chtěli porazit, byli jsme nepřátelé. Potom, po rozpadu SSSR, se objevily i některé pozitivní emoce. Američané jsou v podstatě dobří lidé, mnozí Američané cestují po světě jako dobrovolníci, pomáhají lidem. A tehdy k Rusku projevili nikoliv soucit, nebo dobré pocity, ale řekli si: došlo jim to, odvrhli se od komunismu, slába Bohu, pojďte budeme se s nimi nějak přátelit. Pak toto vše ustoupilo do pozadí, existuje někde Rusko, není o něm nic slyšet, jsou tam nějaké problémy, v něm jakýsi Putina, který se pokouší něco oživit. Obecně lze říci, že to bylo obyčejným Američanům jedno.
Pouze v některých podnikatelských kruzích zůstaly kontakty s Ruskem a existovala o něm představa. Proto Tillerson, dobrý specialista na Rusko, chápe, co se tady děje, cítí to. A pokud by vedl politiku jako ministr zahraničí kamkoliv, je dobře že je u něj toto odpovídající pochopení.
A co se stalo s rusistikou? I v bezpečnostních službách, i obecně (ačkoli v bezpečnostních službách se zachovala více), se prostě rozpadla. Veškerá pozornost se přesunula na Střední východ. A lidé s ruským jazykem? Prostě je přestali připravovat v dostatečném množství. A existující základ, o který se dalo opřít – to jsou buď emigrantské kruhy, které mají často negativní postoj k Rusku, nebo rusky mluvící základna z Pobaltí a východní Evropy, u nich je vztah k Rusku vůbec mizerný. Celý mediální prostor, a často i intelektuální prostor se naplnilo názory těchto skupin. A ti lidé, kteří se v bezpečnostních službách nebo na ministerstvu zahraničních věcí vážně zabývali Ruskem, jsou buď v důchodu, nebo se přeformátovali jiným směrem, protože zaujímali klíčové pozice. A teď se podívejte na sankce.
Ano, co nám říkají sankce o těchto kompetencích?
Sankce nám samozřejmě způsobují hospodářské škody, a udeřili na Rusko. Ale nasměrovány nebyly na to, ale na to aby podkopaly Putinovo postavení. A ne kvůli Krymu. Pamatuji se, jak Biden přijel v roce 2012 a snažil se přesvědčit Putina, aby nekandidoval na další období.
Zjevný mediální západní útok na Putina tehdy začal ještě v souvislostí s událostmi na náměstí Bolotnaja?
Ano.
Týká se to také příběhu s Pussy Riot?
Přesně tak. Cílem bylo odtrhnout Putina od národa, a vytvořit silnou liberální opozici. A jak to dopadlo?
Dopadlo to přesně naopak. To znamená, že špatně odhadli situaci.
Ano, to vypovídá o tom, že nechápali hlubinné mechanismy toho co se děje v Rusku. Kromě toho v Rusku se orientovali na názory těch, které mohli pochopit, na lidi, kteří myslí, jako oni, kteří běhali na americkou ambasádu. A tehdy byl americkým velvyslancem v Rusku Michael McFaul bylo. Nebyl rusista, ale je expert na Rusko devadesátých let.
Pochopili vůbec, že Rusko 90 let už neexistuje?
Oni věří tomu, že prostě přišel Putin a obrátil Rusko zpět do SSSR. A že se ve skutečnosti Rusko chce pořád vrátit do devadesátých let.
To znamená, že vůbec nepochopili to hlavní, že země se sama změnila, a sama se vydala úplně na jinou stranu?
Samozřejmě. Nepochopili, že to v podstatě nebyl Putin kdo otočil Rusko, navíc on ještě přidržuje procesy aby se země neotočila na jinou stranu příliš rychle. A McFaul řekl Obamovi co se děje, co má dělat, to je role velvyslance. Vždyť kolem Obamy rusisté nebyli. Kolem Obamy byli většinou zástupci skupiny politických aktivistů, kteří psali knihy o osud dětí v Africe. Vezměte Susan Riceovou nebo Samanthu Power. Je profesorkou, aktivistkou, angažovanou v řadě otázek. Ale nejsou to zkušení vyvážení politici, způsobilí adekvátně reagovat na něco. Lidé, kteří se zacyklili na konkrétních tématech která je zajímají, a o ničem jiném je nemůžete přesvědčit.
USA podle zvyku vše postavili proti nám
No ale je jasné, že podcenění protivníka je nebezpečné, zavání přijetím nesprávných rozhodnutí. Nemůže být pravda, že by to nikdo nechápal, někdo musel zůstat realistou?
V tom to není. V průběhu času se vše vrátilo zpátky na svou cestu. Stačí, když si jste dominantní supervelmoc a země, s níž máte nějaký problém, je někde daleko a nijak zvlášť vás neohrožuje. Správně chápat tuto zemi není tak nutné. Spojené státy si mohou dovolit dělat chyby. Ano, jaká je cena těchto chyb pro další země je pochopitelné, ale pro samotné USA je to nevýznamné. Mohou dělat hloupé věci a dostat se ven z těchto hloupých věcí s úsměvem. To my nemůžeme. I teď jich Američané udělali fůru. Ale realita už je stejně dostala. Začala se odrážet v zahraniční politice, na zdrojích. A začali se ozývat hlasy: neděláme něco špatně? To je ten Trump.
Nakolik je pro Američany opravdu důležitý koncept, že jsou jediná nejsilnější velmoc?
Absolutně důležitý. V čem jsou tam všichni zajedno, tak v mínění, že jsou Bohem vybraná jediná země na světě. To už mají s mateřským mlékem.
Není to nebezpečná pozice pro samotnou zemi?
Ano, ale oni neslyší nic jiného, protože jsou geograficky velmi izolováni. Nemají v blízkosti žádné Německo, kam můžou zajet, podívat se a říct si pro sebe: to je taky normální země, tady také nežijí lidé špatně. A oni se opravdu cítit supervelmocí, jedinou. A samozřejmě jsou velmi uraženi, když se s tou velmocí děje něco, co nezapadá do této koncepce.
Přesto se teď stala společnou idea o tom, že s jedním hegemonem se život nepovedl a svět bude multipolární.
Teď máme takové technologie, že i kdyby se hegemon opět jako první protlačil technologicky, tak stejně mezera mezi ním a dalšími už nebude tak ohromná. Globální svět už funguje jinak.
A jak už bylo řečeno, Amerika vlastním kapitálem v důsledku stimulovala rozvoj konkurenčních zemí?
Ano, i díky tomu, že americká elita na 20 let zastydla, prakticky se tam opravdově neposuzovaly žádné strategické otázky, země letěla politicky na autopilotu. A svět za tu dobu změnil. I ve Spojených státech se rozešly dlouhodobé cíle s krátkodobými. Co to znamená? Za prvé: sami pomohli vypěstovat silnou Čínu. Bez zamyšlení se nad tím, jak rychle se to stane tak silným konkurentem. Za druhé: rozbombardovali islámský svět, podporovali jedny radikály proti druhým, a teď se jim to vrátilo v podobě islámského terorismu. A za třetí: napadli Rusko, Rusku, které už pro ně není geopoliticky konkurentem. Mimo toho jsme jejich jedinou možnou oporou v boji s Čínou, pokud takový boj plánují. A oni se ze zvyku všichni postavili proti nám. To znamená, že krátkodobě je vše jasné. Avšak dlouhodobě vše co Obama udělal, jen zhoršilo dosažení dlouhodobých cílů a postavení USA ve světě, oddálilo od optima, které chtěli, vládnout tomuto světu. Sami se odřezávali od zbytku světa.
Dotkl jste se ještě jedné z nejaktuálnějších geopolitických intrik. Jaká bude rovnováha v trojúhelníku Čína-Rusko-USA. Dokonce i ve Spojených státech se změnily koncepce, jak má být postaven tento trojúhelník, koncepce “Velké dvojky” USA a Číny, Brzezinského koncepce “Velkého severu”. Co můžeme očekávat teď?
Teď píší hodně o tom, že Spojené státy a Čína by měla mít rovný vztah, aby měli možnost ve světě vše “rozehrávat”.
Můj názor je jednoduchý. Rusko by mělo hrát na Rusko. To znamená, že v tomto trojúhelníku USA-Čína-Rusko musíme hrát na sebe. Neobchodovat Čínou s Amerikou, a neobchodovat Amerikou s Čínou. Navíc pouze s touto pozici bude Rusko nejvíc silné. Jakmile se rozhodneš, a ze dvou partnerů si vybereš jednu stranu, ztrácíš manévrovací prostor. Naopak, dokud si nevybereš, můžete získat maximum od každého, zvláště jsou-li konkurenti. Když budeme dostatečně nezávislí, můžeme od partnerství s Čínou získat mnohem více, než je tomu nyní.
Vždyť po přijetí anti-ruských sankcí Čína myslela, že nyní Rusko přijde a přijme všechny čínské podmínky, protože se víc nemá kam hnout. Podívejte se, jak se vždy v historii chovali Britové ve vztazích mezi Německem a Francií, nebo Německem a Ruskem, a jak to využívali. Pojďme a buďme stejně důslední při ochraně vlastních zájmů, stejně jako oni. Náš prezident je odpovědný za blaho Ruska a jeho národních zájmů. Pojďme a nikomu se neprodávejme, buďme sami sebou a vytěžíme z toho maximum výhod.
Je správný předpoklad, že v rámci nějakého velkého obchodu, který bude s Ruskem projednávat Trump, bude jako cena za řešení otázky sankcí, nebo například Ukrajiny, že můžeme být vyzváni k ochlazení vztahů s Čínou nebo řešit nějaké vojenské problémy na Blízkém východu, kde se USA nedaří? Konec konců, situace s Ukrajinou uvázla, může se stát nástrojem nátlaku na nás?
V historii nebývá nikdy takových přímých obchodů. To jsou všechno jen řeči. Pokud existuje nějaké strategické porozumění mezi mocnostmi, tak trvá nějakou dobu, než se celý balík vztahů přeformátuje. Ano, v něm mohou být dohody. Ale toto není ten případ, že existuje bod A, bod B, a může být oddělen od všeho ostatního a rychle realizován. Tím spíše, že i kdyby byla Ukrajina jakýmkoliv trnem, dynamika situace je pro nás pozitivní, protože my se zvedáme a Ukrajina se potápí. A tady nemusíme mít příliš velké starosti. Evropská unie má své vlastní problémy, peníze jí nikdo nedá. A pokud Ukrajina 23 let nemohla přijít na to, co má dělat, ať pokračuje v myšlení. Samozřejmě, je mi líto lidi, protože jsou to všechno naši, nebo alespoň lidé. Ale převést toto všechno do vojenského konfliktu nelze v žádném případě.
Pokud jde o Evropu, západní tisk nedávno zvedl další poplašné téma, strašáka vztahujícího se k Rusku. Co když USA oslabí podporu evropských spojenců, Evropa se dostane do rukou Putina, euroskeptici zničí EU, a tak dále. Věří tomu Evropané?
Další „strašák“. Evropské elity u moci se utrhli od reality. Bylo jim velmi dobře, když byly peníze a všechno bylo v pořádku. Nyní mají problém, ano, ale není to smrtelné. Existují však otázky – jak bude organizována EU v dlouhodobém horizontu. Situace ukazuje, že stávající úroveň integrace a úroveň distribuce moci nestačí k tomu aby se dostali ven z problémů. Musí dojít k nějakým přeformátování, a to se stane. Nic strašného se s Evropou nestane, projde ještě přes jednu krizi. Otázkou ovšem bude jak se přeformátuje.
Podívejte se co znamenal Brexit. Vždyť to není jen sebeurčení Británie ve vztahu k EU, ale i definice vlastního geopolitického postavení. Rychle do hloubky pochopili, že schopnost přijímat v dnešním světě vlastní rozhodnutí je mnohem důležitější, než případné krátkodobé materiální výhody. A je tam pochopení, že anglosaský svět je dnes více jednotný – USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie. Tyto země chápou paradigma stejně a mohou se nyní konsolidovat jako nějaký jediný blok. Brexit konsoliduje současně i tento blok, a pomáhá konsolidovat kontinentální Evropu.
Čína, Indie, USA nyní při Trumpovi, Velká Británie, Evropa – začínají se soustředit, hledat pozice a přemýšlet, jak se dostanou do dalšího ekonomického cyklu, kde budou velké výzvy. Číňané o tom přemýšlí už dlouhou dobu, my Rusové o tom začínáme přemýšlet.
Evropa vypadá že k tomu tak nějak nejméně připravená, uvízla ve svém projektu expanze liberálních hodnot.
Ale ona bude muset. Protože ti, kteří nejsou připraveni, vypadnou z lídrů. Co to znamená učinit průlom? To znamená, že je třeba shromáždit všechny finanční, materiální a lidské zdroje a proinvestovat se do nové ekonomiky, která bude za 5 – 10 let. Bude to ekonomika robotizace, biotechnologie, internetu věcí. Ale dostat se tam potřebuje mobilizovat zdroje. A s pomalou ekonomikou tyto peníze na mobilizaci nejsou. Budou je muset vzít od svých národů, nebo někde jinde. USA berou peníze z celého světa. A Trump – to je výzva k mobilizaci a vstupu do dalšího cyklu. Číňané to také pochopili už dávno. I my to musíme udělat.
Tato mobilizace způsobí konsolidaci bloků zemí, nebo vnitřní konsolidaci velkých zemí. Není to proti globalizaci. Globalizace odvedl svou práci a nyní nastupuje nová etapa. Ekonomika se bude soustředit kolem zákazníka a projektanta, výrobní řetězce, vedoucí do Číny, se stanou méně důležité, protože budou mnohem důležitější roboti v továrnách než levná otrocká práce.
Přechod na nový způsob života bude dosažen prostřednictvím násilí
O tomto přechodu na nový způsob života se mnoho povídá z úhlu pohledu technologií. Ale pokud se podíváme na trendy ve světě, z pohledu sociálního, vidíme nárůst nerovnosti, migrační explozi, pád střední třídy, zánik sociálního státu, nové válečné konflikty. Pokud to tak půjde dál, i přes veškerou technologii, rýsuje se nehezký obrázek.
Bude to surová budoucnost. A protože přechod k novému způsobu života je nevyhnutelný, bude procházet přes násilí. Nemyslím přímé, ale podívejte se na to, co bylo na Kypru. Například prostě odebrali lidem několik procent vkladů, protože stát potřeboval peníze. Proč po celém světě státy nutí zákazníky do bezhotovostního platebního styku, plastových kartiček – aby kontrolovali peníze, a v případě potřeby je mohly omezit. Nebo dokonce regulovat, kolik si můžete stáhnout ze svého účtu.
Vypadá to, že mobilizaci zdrojů budou provádět na úkor obyčejných lidí, zatímco zdroje bohatých a super bohatých jsou nedotknutelné. Jak jsme nedávno zjistili, u 8 nejbohatších lidí světa je majetek větší než u poloviny lidstva. Může suverénní národní stát v takových podmínkách donutit tyto nadnárodní peníze pracovat na sebe?
Znalosti a peníze proudí přes hranice. Pokud máte hodně peněz, nebo hodně znalostí, pojedete kamkoliv. Bude boj za peníze, a za intelekt. Všichni budou využívat své mechanismy tohoto boje, a tento boj se bude stupňovat. Každý, aby přežil, musí mobilizovat všechny tyto zdroje. A vyhraje ta země, která to udělá lépe, přitáhne mozky a kapitál nejen svých občanům, ale i cizích.
A jakými prostředky budou vedeny tyto boje? Vidíme rostoucí počet válečných konfliktů, růst nestability. Tak to bude i nadále?
V boji států proti sobě se vždy použily všechny dostupné prostředky. Dnes se některé nebudou používat, protože to prostě není rentabilní. Pokud používáte jadernou zbraň, pak vám „zisk“ nezůstane. Jedná se o posledního tlačítko, a těžko je někdo zmáčkne. Všechny ostatní prostředky se použijí. Když probíhá bitva za znalosti a za peníze, nejprve bude použita ideologie. V informačním poli vyhrajete, pokud se můžete udělat atraktivním.
Hlavní hra se přenesla z Evropy do Asie
Jak se s příchodem Trumpa k moci reálné normalizovaly vztahy Ruska se Spojenými státy a Západem? Když tam má místo konkurenční boj o kterém mluvíte, nestane se to bezpečnostní hrozbou a destabilizujícím faktorem pro celý svět?
Existuje šance. Možná trochu “snížit teplotu” tohoto konfliktu, a to je třeba udělat, to je už každému jasné. Nechci říkat oteplování, hovoříme o normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi.
Bude v tom hrát roli i vnímání světa lidí, kteří se dostali k moci, kteří začnou myslet v dlouhodobém horizontu. Problém mezi USA a Ruskem, to byl problém Evropy. Bojovali jsme studenou válku pro Evropu. A není to můj nápad, ale dávný geopolitický axiom, Američané (a před nimi Britové) se obávali konsolidace dvou hlavních hráčů na kontinentu, Němců a Rusů, kteří by si tento kontinent nějak rozdělili a kontrolovali.
To jsou teorie „Rimland“ a „Heartland“?
Ano. A všechny vztahy byly postaveny v tomto paradigmatu. Nedopustit aby se Rusové a Němci konsolidovali, odehnat Rusko od Evropy, postavit plot mezi Ruskem a Evropou. Právě v tom paradigmatu, kde jsme byli východem Evropy a chtěli jsme západní Evropu. Ale svět se dramaticky změnil, a hlavní hra se přenesla z Evropy do Asie. Ekonomická a brzy i politická, přechází tam. V Asii už za pár let bude existovat celá řada velkých, absolutně nezávislých států.
Myslíte Indii a Čínu, kde v podstatě každá země má miliardu lidí?
Nejen. Mluvím o Turecku, Íránu, o probouzejícím se geopolitickém Japonsku, Indonésii, Pákistánu. Blok ASEAN. Všichni budou zcela nezávislými hráči s dostatečným politickým a vojenským potenciálem, a představující reálnou sílu. Už je nebude možné udržet na uzdě, budou to z vnějšku absolutně neřiditelné země. A schéma, které fungovalo v 19. století, kdy si v Evropě vyjasňovaly vztahy mezi 5 – 6 zemí, 3 – 4 velké a několik menších kolem, se přesune do Asie.
Tehdy Evropské jeviště zcela upadne ve své geopolitické váze. Jaké budou u Ruska a Německa vztahy, to už bude úplně druhořadé. I ve Spojených státech začíná vznikat pochopení, že je třeba zaměřit se na řešení problémů v Asii, a že by nás měly měly také použít pro tento účel. Ale hrát na dvou frontách, a to jak v Evropě tak i v Asii, na to nemají prostředky. To znamená, že Evropa se musí smířit s Ruskem, nebo alespoň snížit potenciál napětí, aby mohla soustředit soustředit svou energii na jiném místě, kde probíhá to hlavní. A Čína, pro celou ekonomickou a politickou elitu USA je mnohem důležitější než my. A v této souvislosti nadále pokračovat „v popichování“ s Ruskem? Kvůli čemu? V podstatě kvůli ničemu. My se nechystáme útočit na Evropu, na pobaltské země, na co vůbec potřebujeme pobaltské státy, kde i tak už lidé pomalu nejsou? Ale setrvačnost vnímání Ruska jako hrozby pro Evropu pochází ze starých elit.
Už za 5 – 10 let přijdou úplně noví lidé, kteří si nepamatují studenou válku. A v Evropě se to stane brzy. Kissinger řekl, že tady ztratili německou elitu, oni už nejsou nadále atlantisty, oni nyní hovoří sami za sebe.
Na pozadí toho, jak Obama fakticky pověřil Merkelovou „dohledem“ na stráži neoliberálních hodnot, nakolik je nezávislé postavení Německa spíše otázka ..
Představte si, že těch pár politiků, kteří ovládají Evropu, takoví jak ta Merkelová, další figury, které přišly z atlantismu ze studené války, že už nejsou. Odeberte je z politického kontextu. A bude probíhat úplně jiný rozhovor. Ostatní lidé se velmi rychle přeorientují, jen co se jednoho dne změní oficiální program dne. A reálná život vždy určuje byznys. Zeptejte se evropského byznysu, jaký má názor na Rusko.
Takže máte na mysli, že agenda v Evropě se změní při příchodu další generace?
Každá generace přináší do politické agendy otázky důležité zejména pro ni. A pro novou evropskou elitu bude důležité, jak bude Evropa žít, co dělat s EU, jaká bude nová koncepce. Řeknou: staříci, něco jste založili, ale už to skončilo, dál to nefunguje. V Evropě nastane hledání, radikalizace, ale pak nejpravděpodobněji dojdou k centrismu. V Evropě, stejně jako po celém světě, bude geopolitická agenda už velmi brzy úplně jiná.
