Zeman už na Hradě v roli. Společnost je rozdělena na 2 tábory, stejně tak nepřátelé a příznivci Zemana. Skóre přinejmenším 2:3 milionům

Zeman se musel nejdříve na Hradě najít, sehrát se musí i jeho kancelář

Tak naší zemi už zhruba třetí měsíc vládne z Hradu Miloš Zeman. Zvítězil v přímé prezidentské volbě a rozhodně má o hodně větší mandát, než například strany dnešní vládní koalice (včetně fanklubu LIDEM), nebo i další stranické patvary ve Sněmovně či Senátu. Ale i Zeman se musí nejdříve ve své nové politické roli najít. A také ne vždy jeho hradní kancelář pracuje profesionálně, zejména mluvčí prezidenta zatím žádné profesní PR svému šéfovi nepřipravuje.

Už vůbec se nedá v této oblasti mluvit o systematické práci a hlavně o analytickém mediálním konání. Snad se to časem chytne, zatím řada prohlášení a konání mluvčí Hradu prezidentu Zemanovi spíše zavařilo, než pomohlo. Mluvčí a jeho poradci přes PR, musí také vlastně neustále pracovat s momentální náladou, ale i zdravotním stavem každého prezidenta, tedy i Zemana. Podle toho připravovat jeho program, také připouštět určitou míru dravosti a míru zvědavosti novinářů a hlavně televizních kamer.

Nešťastnou příhodu z předávání korunovačních klenotů na výstavu, kdy Zemanovi skutečně nebylo zdravotně nejlépe, mohla jeho mluvčí částečným omezením přístupu televizních kamer, trochu umenšit a zachránit.

Dodatečné hlášky o jeho zdravotním stavu už nic moc zachránit nemohly. Pak se z toho narodil skutečně trapný „kvazi příběh o Zemanově viróze". Navíc se domnívám, že svojí roli v těchto situacích, které můžeme vzhledem k věku Miloše Zemana a jeho zdravotnímu stavu i do budoucna očekávat, by měl v přípravě nejrůznějších akcí i prohlášení sehrávat prezidentům hradní lékař, nikoliv jen mluvčí.

Prezidentské volby v atmosféře rozložení společnosti na dva tábory

Věřím, že prezident Zeman už při své nominaci do druhého prezidentského kola voleb věděl, že má a bude mít celkem velkou základnu svých odpůrců a nepřátel. Výsledky voleb nakonec potvrdily trend běžící už od prvních dnů nové vlády Petra Nečase.

Pravice s levicí vlastně rozdělila občany tohoto státu. Svými nekompetentními rádoby reformami, a vůbec všeobecným konáním vládní koalice, ihned vzrost tábor odpůrců vlády, resp. odpůrců pravice jako celku. Přidáme-li k tomu ještě neustálé vládní hádky, také korupční reformy a případy prokázaných krádeží nejen ze strany vládních stran, tak se není čemu divit, že Nečas a jeho vláda celkem pravidelně o fous unikají rozpadu koalice a konci vládnutí.

Dříve byla ještě snaha konstruktivní opozice, převážně levicové, vyhnat Nečase s Kalouskem a vzít to do svých rukou, nyní necelý rok před parlamentními volbami to už nemá cenu. Nakonec až do finále zde tato nejhorší vláda od roku 1990 dostane maximální prostor se definitivně znemožnit. Kdo by také zlo a nespravedlnosti zaseté Nečasovým týmem chtěl chvíli před volbami napravovat.

Ať si to ODS a TOP-09, včetně už uvedeného jakéhosi zvláštního fanklubu Karoliny Peake, který ani neprošel volbami, dohrají až do voleb. Nakonec to bude jejich historie a jejich výsledky, se kterými třeba půjdou opět oblbovat voliče v kampaních na příští rok.

A jak je to s „nepřáteli" Zemana? Určitě novináři a mediální prostředí!

Ještě bych se zmínil o problematice odpůrců, nepřátel Miloše Zemana. Nebudu popisovat jakýsi dávný spor, kdy strana ČSSD má u Miloše Zemana vroubek z volební ostudy, kdy ho v prezidentském finále nepodpořilo několik členů této jeho dřívější strany. Pak je zde stádo tradičních nepřátel, a to mediální prostředí u nás.

Zeman vždy své názory na novináře a média prohlašoval nahlas a bez zábran. Není proto žádný důvod, aby ho i po jeho vítězství na Hrad začali milovat. Také mu to řádně naznačovali nejen v předvolebním klání, hned po jeho vítězství, ale vlastně každodenně.

Co prošlo dříve Havlovi, někdy i Klausovi, z toho udělají novináři, a nejen bulvární, příběh nejlépe v seriálové podobě a nešetří nejen Zemana, ale ani jeho tým, stranu SPOZ, ze které se na Hrad dostal, ale sprostě napadají také jeho rodinu. Jejich konání je často hnůj a sprostota – dokonce jakoby redakce a televizní společnosti spolu soutěžily, kdo nahrabe a naplácá více špíny na Zemana a jeho krátkou dobu vládnutí z Hradu.

Odpůrci Zemana z tábora pravdoláskařů kolem poraženého knížete Schwarzenberga

Hlavními nepřáteli jsou ale tzv. pravdoláskaři, dříve do nebes vychvalující prezidenta Havla, následně pak jeho někdejšího kancléře a dnes často spícího politika a ministra zahraničí Schwarzenberka. Toho samozřejmě využil (nebo zneužil) matador politické scény u nás, dříve lidovec, nyní topkař, Miroslav Kalousek.

Nakonec oživení nového subjektu TOP-09 se mu povedlo jen s jistým étosem právě kolem tohoto politika. Pak přišlo prezidentské volební klání, kde už skoro vítězný Karel s čírem byl málem na Hradě a poté jeho porážka. A o rozrůstání Zemanových nepřátel, hlavně poraženců od Kalouska a převážně pravicových politiků a voličů, pak už hovoří zcela jasně matematika.

Voliči knížete, včetně veselého Kalouska s lesklýma očima (když se kníže dostal do 2. kola) ho už viděli na hradní oslavě a následné inauguraci.

Za Zemanem přes 3 mil. občanů, proti němu kolem 2 mil. občanů

Nakonec poměrem 54,8% ku 45,2% zvítězil Miloš Zeman. A jsme u oné matematiky – v prvním kole dostal Schwarzenberk přes 1,2 mil. hlasů a ve druhém kole dokonce 2,2 mil. hlasů. Tito voliči rozhodně po porážce nepřijdou nikdy Zemanovi na jméno.

Navíc to jsou hlavně voliči z Prahy, kde nejdříve v celostátním sledování dostal kníže od Pražáků 43% hlasů a později až 66% hlasů. Jeho rival Miloš Zeman tedy ve finále s počtem 1,2 mil. a pak ještě 2,7 mil. ve druhém kole dosáhl na Hrad a knížete Schwarzenberka přesvědčivě porazil. Jeho nejsilnějšími regiony byl Ústecký, Olomoucký, Moravskoslezský kraj a ještě Vysočina.

Takže nyní, při jisté míře zaokrouhlení, můžeme tvrdit, že více jak 3 miliony občanů bylo a je pro Zemana, ale stejně tak přes 2 mil. občanů, kteří byli a jsou pro rivala Schwarzenberka, jsou jeho „nepřátelé". Pokud si výsledky, zpracované po volbách ČSÚ, projedeme lokálně a socio-demograficky, tak odpůrce Zemana můžeme situovat hlavně do Prahy, ale i některých krajských měst se studenty VŠ a také převážně s umělci. Jsou to lidé většinou s pravicovou orientací, částečně také přeběhlí někdejší lidovci, dnes Kalouskovi topkaři.

Takže, když bych svojí úvahu o „nepřátelství" a matematice vítězů a poražených dokončil, tak je zcela jasné, že tak velká porce zhruba 2 milionů sympatizantů knížete Karla nikdy nebude na Zemanovi hledat nic pozitivního a za oboustranné kooperace s mediálním světem, novináři a poraženými voliči pravicových stran, vždy bude dočasného nájemníka Hradu jenom špinit a osočovat. Nakonec to vidíme denně v novinách, na internetu a televizním zpravodajství.

Jako kompetentního státníka a ekonoma Hradu si knížete Karla představit nedovedu

Zeman nebyl a není svatý, není ani všemocný a nejchytřejší, nespolykal všechnu moudrost světa, má své chyby, své zlozvyky a svůj způsob sebeprezentace. V tom byl a určitě po celé volební období bude vždy konzistentní.

Ale když jsem se nedávno díval na jeho první vystoupení před poslaneckou sněmovnou, kde svůj prezidentský program a priority řekl a pojmenoval jasně a konkrétně, tak jsem rád, že z kolegia zájemců o Hrad zvítězil právě Miloš Zeman. Potvrdilo mi to například i jeho včerejší vystoupení na Žofínském fóru, kde měl zásadní projev pro podnikatele a ekonomy.

Navíc zvládal kultivovaně a hlavně kompetentně odpovídat nejen na dotazy kolem svých prezidentských plánů, ale i kolem zahraničních a ekonomických priorit, zřetelně se orientoval v otázkách kolem Eura a v bankovní problematice. 

Chci-li být závěrem trochu škodolibý, tak jen uvedu, že v těchto dvou významných a také vysoce profesních situacích – tedy v parlamentu a na Žofíně – si rozhodně nedovedu představit řečnit a kompetentně reagovat knížete Schwarzenberka, a to nechci snižovat ani urážet jeho ministerskou vážnost, jeho věk  a nebo další jeho (ne)schopnosti ...

(Matuška)