Vedle Petice proti šmejdům je třeba také seniory informovat a připravit na podobné prodeje a podvody. Bylo jich za 20 let už dostatek

Vedle petice proti šmejdům možná raději petice pro podporu informovanosti důchodců

Stránky bulvárních i jinak seriózních novin v poslední době zaplňují články na téma – šmejdi a jejich okrádání důchodců. Dokonce se na internetu a v mailové poště pohybuje tzv. Petice proti šmejdům, zorganizovaná zřejmě redakcí bulvární tiskoviny Blesk.

Nic proti tomu, ale je to tak trochu všechno podle mého naruby. Možná bych raději viděl a podepsal petici pro podporu rozumu seniorů a zejména důchodců. Beru tento aktuální a závažný společenský problém asi takto – organizování nejrůznějších předváděcích akcí a zájezdů s cílem nákupů je sice legální podnikání, ale jsou to podvody.

Někdo to zorganizuje, obstará si nejrůznější zboží (o jeho kvalitě lze určitě spekulovat) a najde si cílovou skupinu lidí, kterým by tyto většinou braky a nepotřebné zboží prodal. Asi tu rozhodně nejde o standardní prodej a slušný marketing, ale spíše o využití psychologie a také často mafiánských metod, jak někoho přesvědčit a spíše oblbnout, aby ten někdo zboží zakoupil a ještě se přitom cítil spokojeně, jak levně a dobře nakoupil.

Někdo může sice tvrdit, že doposud je to všechno legální a tyto praktiky, že jsou na bázi dobrovolnosti. Ano, účastníci těchto byť zvláštních prodejních akcí, se sami na základě letáků v poštovních schránkách či vylepených plakátů rozhodnou a nechají se odvézt autobusem. Pořadatelé na druhé straně zase neorganizují za své peníze žádnou bohulibou charitu nebo zájmové výlety pro starší spoluobčany, ale obyčejný český byznys.

Klienty si vyberou, nalákají, natěší, správně připraví a pak už zase jen očekávají pozitivní prostředí a naladěné klienty (kupující), kteří otevřou své peněženky. Je toto mimořádný úkaz dnešní současnosti, nebo už podobně se tvářící prodejní a spíše podnikavecké a nefér akce už u nás byly dříve?

Mezi první podvodné přesvědčovací akce určitě patřila Klausova kupónovka

Zůstaneme-li jen v polistopadovém období, tak podobných rádoby prodejních a přesvědčovacích akcí u nás proběhlo v několika vlnách už celkem hodně. Odvážil bych se tvrdit, že s podobným záměrem nastartovala i někdejší Klausova kupónovka, kde se vlastně celkem rychle zprivatizovaly státní firmy a vytvořila se první skupina milionářů a zbohatlíků.

Rychle vzniklé nejrůznější fondy se zadlužily a za pomocí reklamy přesvědčily občany, aby si zakoupili kupónové knížky. Přestože tehdy tito šikovní ekonomové rozjeli své riskantní akce na dluh a na nejrůznější půjčky a leasingy, brzy se z nich stali nejen majitelé firem, ale vlastně první boháči u nás. Vlastně my, kupónoví akcionáři, jsme jím jejich firmy zakoupili.

Jen malé procento účastníků kupónovky zbohatlo, hlavně ti, kteří byli jako první u zdrojů informací a měli povědomí i zkušenosti, hlavně pak ze zahraničí, že nejvíce vždy prosperují různé energetické a surovinové firmy, také páteřní sítě a cesty (voda, plyn, elektro, uhlí, doly, suroviny, atom, dřevo...). My ostatní jsme kupónovce dělali vlastně jen křoví, dotvářeli jsme její demokratičnost a spravedlivost. Nakonec jsme „zbohatli ve stylu" – dal jsem tisícovku, dostal jsem třikrát čtyřikrát více.

Pak nastoupily - letadla, pyramidové švindly, zlaté karty, kampeličky ...

Nějak stejně obdobně, s podobnými oblbovacími metodami, jsme i u nás zažili nejrůznější zapojení se do málem světových obchodů ve stylu „letadla". A opravdu, ti co nasedli do letadla jako první a zajistili si další chtivé následovníky a cestující v různých pyramidových hrách a švindlech, tehdy do jisté míry a bez práce zbohatli.

Ne jinak tomu bylo v případech zakoupení si nejrůznějších exklusivních zlatých "gold karet", nabitých VIP karet, kde prý bylo možno velmi výhodně na ně nakupovat a využívat nejrůznější služby. Tato náhle vzniklá „elita" pak jenom zjistila, že zase ti první, co podfuk vymysleli, opravdu zbohatli a případně se celkem nenápadně a hlavně rychle odstěhovali na nejrůznější ostrovy a finanční ráje. Jmenovat bychom klidně mohli i různé družstevní záložny, kampeličky, bankovní domy, tunelování, investiční fondy, stavební družstva apod.

Podomní prodejci, dealeři neznámých firem a útok na seniory a důchodce

V uvedených případech (jen málokdy slušných obchodů) se povětšinou velké finance a podnikatelské koncerny a firmy největších zisků a miliardových majetků rozdělily, takže už zbylo jen hrát si o peníze státní (dotace, fondy, důchodové a penzijní společnosti, sKarty ...), nebo o peníze drobných střadatelů a celoživotních spořitelů, tedy většinou o peníze lidí starších a důchodců.

Z posledních nejméně deseti let už tedy známe případy, kdy různí podomní prodejci chodí otravovat a získávat seniory pro tu nebo onu energetickou firmu, kdy jejich dealeři zazvoní u dveří většinou důchodců a nabízejí levnější kubík plynu nebo megawatty elektřiny. Až po podepsání převáděcích smluv a po celém přečtení ve dveřích narychlo nastrčených tiskopisů lidé zjistili, že se nechali nachytat a snaží se o zrušení smluv. Často to pak trvá dlouho, hodně telefonátů, nových tiskopisů a hlavně financí a nervů.

Důchodci by neměli podvodníkům naletět, poznat jejich psychologické finty

Nejrůznější odborníci na tyto formy prodeje a také psychologové dnes celkem odborně radí právě starším lidem, jak nenaletět a nedostat se do podobných situací. To ještě neberu v úvahu, návštěvy seniorů s podobnými nabídkami a pak sprosté okradení lidí, kteří málem sami ukazují uložiště svých naspořených peněz nebo vkladních knížek doma schovaných.

Nejrůznější podvodní dealeři a prodejci pak využívají celkem standardní jazykové výbavy a psychologických kliček pro zblbnutí nakupujících. A tak většinou navštěvují důchodce ve městech, kde se v panelácích lidé znají méně, než třeba lidé z okolních domků na venkově. Přicházejí většinou přes den, v době pracovní doby, hlavně před a po 12 hodině, kdy tito prodejci mají jistotu, že děti jsou ve školách a ostatní členové rodiny v zaměstnání, takže doma jsou právě ti nepracující důchodci. To berou jako celkem snadnou kořist.

Prodejci používají jen několik opakujících se frází a podvodů

Pak těmto podvodníkům stačí jejich falešná prodejní rétorika – je to levné, je to mimořádná akce, je to výhodná koupě, bude se to líbit vnoučatům, je to levnější jak v kamenných obchodech, máme nejlevnější kubík plynu u nás, levnější elektřinu už nikde nedostanete, ty deky jsou nejen teplé i zdravé, ten přípravek léčí, nejsou to naše výrobky ale ze zahraničí, saponáty samy umývají, levnější nákup už nikde neseženete, jsme tu u vás ve městě mimořádně a jen krátce, poštou je všechno delší a dražší, spěcháme a máme ještě objednané klienty, vaše rodina bude mít radost, pochválí vás za vynikající koupi, jste starší, tak tomu určitě rozumíte a oceníte to....

Zkrátka kecy a kecy, lži a med kolem pusy!

A ze stejného skladiště a arzenálu podfuků jsou i nyní organizované prodejní zájezdy a předváděcí akce. Tam prodejci vedle už uvedených fíglů využívají ještě i výhodu cizího prostředí, vaší potřebu se tím samým autobusem vrátit zpátky domů, uzavření lidé v různých cizích a neznámých restauračních nebo klubovních prostorách, málem povinnost za nějaké malé občerstvení a dárky se hostitelům odměnit a koupit si nabízené věci, pořídit si suvenýr z výletu, nezdržovat svým dlouhým výběrem ...

Lákadlem pak bývají i věci nebo dárky zdarma a pak nákup dalších předmětů za „vynikající slevu". Svojí roli hraje i určitý ostych starších lidí, že ostatní si už nakoupili a vy to nechcete – jste málem lakomí, hamouni, spořivci a zdržujete. Na tyto struny pak právě prodávající a pomocné hostesky při předváděcích akcích hrají, jsou to metody kupujícího ponížit, zostudit a urazit. Častým trikem je také využívání různých losovacích soutěží, také nastrčených volavek, kdy celkem rychle někdo něco získal.

Nejezdit na prodejní akce, nepodepisovat nic neznámým lidem, nepouštět neznámé do bytu!

Proto bych snad zakončil své povídání tím, čím jsem v úvodu začal. Nemám nic zásadního proti uvedené Petici proti šmejdům, ale rozhodně si myslím, že mnohem efektivnější je připravit a motivovat starší spoluobčany a hlavně důchodce k tomu, aby byli o těchto podvodných akcích informováni a všem podobným se raději vyhýbali. Nejezdit na podobné výlety a prodejní zájezdy, neotevírat neznámým lidem na chodbách, nepodepisovat a neuzavírat žádné smlouvy a nákupy na chodbách a mimo standardní místa a kanceláře firem.

Nepouštět vůbec podobné cizí návštěvy do bytů, natož jím ukazovat své skrýše nebo přímo peněženky. Jakýkoliv nátlak nebo násilí od podobných návštěv ihned hlásit na služebnách Policie ČR nebo také Městské policie, ale i na obecní úřady a radnice měst. Varovat a informovat o podobných návštěvách prodejců a dealerů své sousedy a přátele v paneláku nebo bytovém domě.

Pokud se vůbec někdy zúčastníte zájezdů s podobným prodejním programem, tak rozhodně nic nekupovat a už vůbec nikdy nic nepodepisovat, nedávat z ruky vaše doklady nebo třeba požadované občanské průkazy.

Ani ze zákona nemá nikdo takový nárok na ukázání či výdej OP. Zkrátka se nenechte od podvodníků při nabídkách a třeba i prodeji obalamutit, neustupujte nátlaku a jakékoliv náznaky násilí a podvodů hlaste sousedům a na příslušné úřady. Šmejdy v podnikání a prodeji odstraníme společně a definitivně jen našim nezájmem o ně a naší odvahou nahlásit podezřelé nabídky a jednání.

K informovanosti hlavně seniorů rozhodně pomůže filmový dokument Silvie Dymákové pod názvem ŠMEJDI, který popisuje chování právě organizátorů předváděcích akcí, jejich manipulaci, ponižování a nátlak na seniory. Jeho autorka navštívila přes 30 akcí se skrytou kamerou a zachytila manipulaci i různé nátlakové prostředky, kterými se snaží pořadatelé přimět „důchodce" k nákupu předraženého a spíše nekvalitního zboží. Ambicí a cílem filmu ŠMEJDI tak je snaha čelit nelegálním praktikám prodejců osvětou a hlavně mezi staršími spoluobčany.

(Matuška)