Po vojenském dobrodružství v Afghánistánu chce nyní naše vláda a Sněmovna vyslat naše vojáky na další (zbytečnou) misi do afrického Mali

Sněmovna rozhodla a vojáci se zúčastní dalšího vojenského dobrodružství – tentokrát v Mali

Nikdo nemusí být zrovna armádní expert, aby se po vyslechnutí informace, že Sněmovna schválila vládní návrh na vyslání vojáků do Mali, nezamyslel nad otázkou – proč po fiasku v Afghánistánu nyní potřebuje další vojenskou misi v africkém Mali. Navíc její schválení podpořili i opoziční poslanci, takže 130 poslanců spolurozhodlo o životních osudech mnoha českých vojáků a jejich rodin.

K tomu ještě stávající ministr obrany Nečas naše vojenské angažmá zabalil do polopravdy, že naším úkolem bude jen vycvičit tamní vládní jednotky země k boji proti islamistům. A protože máme profesionální armádu, tak tito státní zaměstnanci v počtu (zatím) 50 vojáků, budou muset na příkaz svých nadřízených už od 1. dubna absolvovat 15 měsíců na zbytečné misi, tentokrát v dlouhodobě nestabilní oblasti státu Mali na jižní hranici Sahary.

Nebyl jsem voják, ale nebezpečí v tomto koutě Afriky si zřejmě dovedou dnes představit i nevojáci. Ať to jsou hrozby terorismu, náboženských a etnických konfliktů, obchodů se zbraněmi a drogami, radikální islamismus, ale také velká zdravotnická rizika epidemií malárie, žlutých horeček a dalších nemocí.

Z instruktážní mise se může pomalu stát mise "bojová" ...

Upřesnění a také částečnou změnu statusu naší mise hned po schválení ve Sněmovně dodal náčelník generálního štábu, generál Petr Pavel, když pomocné instruktážní aktivity kouzlem nechtěného proměnil v řádné ochranné a bojové činnosti spojené s ozbrojenou ochranou velitelství mise nejen v hlavním městě Bamaku.

To vše samozřejmě doprovázejí vládní a armádní povídačky málem o ohrožení naší země, o plnění závazků vůči NATO, a už jen očekávejme onen známý slogan ze španělské války – jak se v Bamaku (Madridu) bojuje za Prahu. Chápu naše euroatlantické závazky k bezpečnosti v našem spojeneckém prostoru, ale zeměpisně mi tam rozhodně nezapadá ani neklidný sever Afriky, ani tato někdejší francouzská kolonie, která zhruba 50 let jde cestou budování samostatnosti. Navíc země, kde se od loňského vojenského puče mezi sebou sekají nejen tamní Tuaregové, Bambarové a Maurové.

Dokonce na severu země vyhlásila jedna strana svůj vlastní tuarežský stát Azavad, v bojích se tam navíc angažuje i africká odnož islamistické
teroristické sítě Al-Káidy. A aby toho nebylo málo, tak se do konfliktů letos v lednu vložila ještě Francie, která tím prý chce pomáhat maliské vládě v bojích proti islámským radikálům. Zkrátka se to v této části kontinentu Afriky začalo dost „vařit" a nejen váleční dobrodruzi v NATO, ale určitě také zbrojařské firmy, tímto odhadli svá nová možná odbytiště.

V tomto dobrodružství Nečasovi a Schwarzenbergovi nevěřím, bohužel

Proto rozhodně nevěřím premiérovi a také ministru obrany Nečasovi, že se naše výcvikové týmy nebudou, na rozdíl od Afghánistánu, účastnit bojových operací. Jak má voják bránit objekty a osoby velitelství, když nemá souhlas použít k obraně své zbraně? Trochu nonsens! A pokud tam budou opět umírat naší vojáci, což nikomu rozhodně nepřeju, aby se tak stalo na důkaz toho, podle Schwarzenberga, že chceme dokazovat spojencům, jak „pružně reagujeme
na dynamický vývoj bezpečnostní situace v rámci řešení závažných konfliktů ve světě", tak už je to skutečně jen jedno z dalších hodně hloupých rozhodnutí nejen současné vlády a Sněmovny.

A nový, už prezident Zeman, také známý mentor proti radikálnímu islamismu, toto nové válčení ještě bohužel asi podpoří. Snad tam v Africe bude alespoň těm našim klukům přát tentokrát štěstí.

(Matuška)