Oslavy Prvního máje a Svátku práce na počátku třetího tisíciletí. A nádherné vzpomínky ... Dnes ale málem pravidelný den "policejních manévrů"

Podnět  ke slavení z Chicaga v  USA

Moderní podobu Svátku práce známe jen trochu více jak 100 let. Svůj výraz pro dnešek tomuto dni dalo dělnické a sociální hnutí a národní obroditelé na přelomu 19. a 20. století nejen v Americe, ale na řadě míst světa. Datum Prvního máje, jako Svátku práce, bylo stanoveno na památku stávky a protestních demonstrací chicagských dělníků na jaře roku 1886, po kterých bylo několik dělnických odborových funkcionářů neprávem a natruc odsouzeno a popraveno. Oslava Svátku práce v moderním slova smyslu tedy měla svůj podnět v událostech ve Spojených státech amerických před 127 lety.

Tehdy, 1. května 1886, se v řadě měst konala velká generální stávka, které se jen v samotném městě Chicagu zúčastnilo na 40 000 dělníků (stručný popis událostí v Chicagu – stávka odborů a anarchistů 1. až 4. 5. 1886 na podporu dělníků, v zemi stávkovalo na 300 tisíc dělníků, skončila tzv. masakrem na náměstí Haymarket Square, kdy směrem k policistům někdo hodil bombu, ta jednoho zabila a několik dalších zranila, v nastalé panice pak bylo zabito 8 policistů a 60 zraněno, také mrtví 4 demonstranti a mnoho zraněných, z činu obviněno 7 anarchistů, z toho 4 popraveni, 1 spáchal sebevraždu a 2 dostali doživotí). Tato stávka a následné události s ní spojené pak také donutily vládu k přijetí požadovaného zákona o osmihodinové pracovní době. A tak byl o tři roky později, tedy roku 1889, vyhlášen 1. květen mezinárodním svátkem práce. Podle usnesení pařížského kongresu II. internacionály pak byl hned následujícího roku 1890 poprvé oslavován 1. květen jako dělnický Svátek práce.

U nás o prvním máji psal Jan Neruda

Také na starém kontinentě v Evropě, a samozřejmě i v českých zemích, se poprvé slavil hned v roce 1890, u nás tehdy na Střeleckém ostrově v Praze. Ještě ze školy známe fejeton spisovatele a fejetonisty Jana Nerudy, ve kterém píše: „Šel jsem schválně proti všemu proudu. Červené odznaky, červené kravaty - klikatým bleskem projela mozkem vzpomínka na Komunu, na rudé prapory anarchistů! Poprvé jsem ji viděl na lidech, tu temně rudou barvu světového sociálního hnutí: zachvěl jsem se. Kupodivu - kupodivu! - tytéž barvy: černá na temně rudé půdě, které vlály nad hlavami husitů, bojovníků za svobodu náboženskou, tytéž barvy vlajou dnes nad hlavami bojovníků za úplnou rovnost občanskou!"

Později, v polovině minulého 20. století, se dokonce i církev přidala k prvomájovým oslavám a 1. máj byl v roce 1955 Vatikánem prohlášen Svátkem Josefa dělníka, patrona pracujících lidí. Slavením památky právě Josefa dělníka měla být, podle církve, vyzdvižena hodnota práce a její význam v přirozeném i nadpřirozeném řádu, pro život zde i na věčnosti.

Z oslav mizí tradice demonstrací a prvomájových průvodů ...

Dnes už u nás, na rozdíl od udržovaných zvyklostí v cizině, pomalu mizí z oslav 1. máje tradice vzpomínaných demonstrací za práva dělníků a zaměstnanců a stává se z 1. máje "jen" pěkná a příjemná oslava dne klidu a toho máchovského „lásky času"...  Kolem slavení či neslavení 1. máje se v popřevratové době po roce 1989 u nás objevuje celá řada často svérázných názorů. Například někdejší bruntálský senátor Jiří Žák (ODS) navrhoval svého času přejmenovat 1. máj ze Svátku práce na Svátek jara a práce. Určitě to myslel dobře, alespoň tak jsem Jirku poznal... Zkrátka pokusů o inovaci slavení tohoto dne bylo vždycky dosti.

A trocha nostalgie na závěr

Ale nechme přízemní politiku politikům. Proto závěrem této krátké vzpomínky na historii prvního květnového dne snad jen trochu nostalgie. Zdá se smutné i zvláštní zároveň, že dnešní První máj není ani tak Svátkem práce nebo časem lásky a milenců, ale spíše veřejnou arénou pro politické, často zbytečné „uliční", vyjadřování názorů a přesvědčení všeho druhu. A tak, vedle dříve nádherných a tradičních komunistických (pokud někomu přívlastek vadí, nechť mi promine, nebo ho nečte) a sociálně-demokratických manifestací, se tento jarní den také stává kolbištěm bojů a násilí různých extremistů, řady anarchistických pochodů a demonstrací, ale i často nebezpečných, nejrůznějších nacionalistických provokací.  Snad to tedy i letos moravské Brno, nebo nažhavená Praha přežijí - vždyť už to ani není sváteční den, ale málem pravidelný den "policejních manévrů".

A tak si v tomto čase jen v duchu říkám: "Kdeže jsou na počátku třetího tisíciletí časy oslavných majálesů, tradičních studentských a obecních oslav, stavění Májek na návsích, posezení přátel na zahradě či na verandě, nebo překrásných rodinných výletů do přírody ...? Vždyť květen byl za mého, a nejen mého mládí nejkrásnějším měsícem roku. Také v tento čas vzpomínám na svého tátu, který se právě v nádherném měsíci máji už téměř před osmi desítkami let narodil a už tu není. A jaké nádherné oslavy 1. máje jsme zažili i v jeho rodné Litomyšli ..."

Alois Matuška