NÁZOR KE DNI: Sobotkova vláda konečně bude a lustrační zákon vyčpěl. Kongres ODS a nové tváře, dejme jím také šanci. A blíží se evropské volby.

Po čtvrt roce klidu - pravice neviditelná a chudý kongres ODS

Povolební, vánoční i novoroční období jsme doposud viděli spíše jako vyčkávací čas, nebo jako záruční čekací dobu nově zvolených poslanců, kteří se zatím učili chodit po sněmovně do správných dveří, do kanceláří, klubových místností, ale i do bufetů, apd. Trénovali a zvykali si také na to, aby se hned nepotili a nebreptali před mikrofonem a všude přítomnými kamerami. Staří poslanečtí mazáci si je postupně vycvičili, nováčci a novicky se začali vzájemně zdravit, tvrdí pravičáci zjistili, že zvolení komunisté je neukoušou, jak dříve četli a slyšeli hlavně vždy před volbami od náhlých polistopadových antikomunistů. A tak všichni nyní doufají, že prezident Miloš Zeman se na Hradě už také zklidnil, že už ho nebolí nemocné koleno a že už i opustil infikované nápady socialistických pučistů, kteří by raději leštili ve Strakovce kliky premiérovi Haškovi, než Sobotkovi. Pozitivní pro většinu národa také bylo, že nás každý den na televizních obrazovkách nepoučoval Mirda Kalousek nebo Marek Benda, nebo že už Miroslava Němcová přestala se svojí obehranou pohádkou o jakési vládní pravicové „stojedničce", protože ona chtěla po nějakých 15 letech čekání konečně okusit i exekutivní vládnutí, ne jen být pátým kolem u vozu zvaného ODS. A nakonec i o víkendu v naší hanácké metropoli Olomouci na Kongresu ODS ona zjistila, stejně tak jako čekatel na funkce a právník Jiří Pospíšil, že už o jejich služby není zájem ani v mateřské straně modrých ptáků. A modří ptáci umí odkopnout – vždyť na svůj kongres nepozvali ani jednoho ze svých minulých předsedů. Přitom, kromě posledního Nečase, žádný z nich neodešel z vedení strany s ostudou, nakonec ani s milenkou, co dřela na vládě jak kůň.

Lustrační zákon už snad jen pro penzisty, jinak už vyčpěl

Tak jako po zvláštním, skoro jarním lednovém počasí, konečně včera teplo vystřídal sníh, kdy už zase vždy na zimu připravení silničáři po 5 cm napadeného sněhu po Praze vyhlašovali málem krizový stav, tak už také padl termín konce ledna, kdy bude jmenována nová Sobotková koaliční vláda. Podnikatel Babiš už může být konečně ministrem financí, protože po včerejším prvním čtení novely služebního zákona se už na evidované pány s kontakty u bývalé StB nedíváme skrz prsty, jako by měli malárii nebo padoucnici. Nakonec už snad, podle mého, zbytečný lustrační zákon přestane být aplikován při hádanicích o různé funkce či místa nejen ve státní správě a samosprávě. Zkusme také trochu počítat – od sametové kvazirevoluce bude letos 25 let, pokud měl někdo dříve jakoukoliv vyšší šarži u bývalé Státní bezpečnosti, musel mít přinejmenším cca 30 let, takže opravdové špičky komunistické StB jsou už de facto v důchodu, nebo i na hřbitovech. Proč stále jimi strašit? Maximálně proto, že pravice ve volbách i jinak, běžně ztratila aktuální témata, a tak místo strašení zkrachovalým Řeckem (kdysi oblíbené téma hlavně Drábka a Kalouska) na nás občany vyhrabali strašáka komunismu. Ale už je to hodně s křížkem po funusu. Kovaní stalinští komunisté poválečných či 50. let jsou už také dávno na penzi a ti dnešní jsou nakonec v mnohém o hodně modernější a novou stranou, jak třeba ODS nebo TOPka. Vždyť to občané nakonec sami potvrdili i v posledních volbách a jejich oblíbenost potvrzují pravidelně i běžné sociologické průzkumy veřejného mínění.

Profesor Fiala zachraňuje ODS – po Nečasově sukni už to horší být nemůže

Pravice se trochu zneviditelněla a volební emoce už dávno vychladly. Ve sněmovně jich sice hrstka je, ale už to není jejich válcovací hlasovací stroj, co fungoval po volbách roku 2010. A myslím si, že je to dobře. Nakonec, co si máme myslet o současnosti a budoucnosti, ale i potenciálu strany ODS, která má tak vyčerpanou personální kapacitu, že jí musí dělat předsedu profesor Fiala, uznávaný akademik a profík v politologické oblasti, který je ale členem ODS jen od povolebního listopadu loňského roku. Vždyť ve straně kmotrů a neschopných přiživovačů na státních zakázkách už asi není ani kde brát slušné persony na přední funkce ve straně. A při retro pohledu do minulého období, kdy neschopného Petra Nečase vlastně řídila jeho milenka z Úřadu vlády Jana Nagyová, se není stávající situaci a čemu ani divit. Ženská ambiciózní sukně, dokonce kdysi členka strany KSČ. Strany, které se předseda a premiér Nečas tak rétoricky vždycky obával, od které se vymezoval a distancoval, vlastně neřídila jen jeho jako předsedu a premiéra, ale málem i vojenskou rozvědku státu. A dnes jsou v ústraní ...

Svatá trojice skončila a šance pro novou pravici

Konec roku byl skutečně zajímavý. A to si pak, po dlouhé roky spíše schovaná Miroslava Němcová, ještě myslela, že když už novomanželé Nečasovi odešli z hlavní scény, že je možno na jejich zlodějny zapomenout, změnit řidiče a s neschopnou „pravicovou" koalicí dojet dál celé minulé volební období. Pokud by ano, tak skutečně měl tento stát štěstí, že svatá trojice Němcová, Kuba a Kalousek, už náš Titanik zvaný Česko neřídili. Občané možná tento víkend, po kongresu ODS, také pochopili, že když to dál s korupčníky nešlo a když je ani účastníci kongresu nezvolili, tak snad je to na lepší cestě nejen v někdejší Klausově straně, ale i pro lepší zítřky pro všechny občany. Zde mi nezbývá, než novému předsedovi parlamentní strany ODS – panu profesoru Fialovi – popřát hodně trpělivosti, síly a hlavně důslednosti v boji s kmotrovskou strukturou v jeho straně. A pokud bude i ve druhé velké pravicové straně v TOP 09 rozumná stranická základna, která stejnou stopku vystaví i nejlepšímu ekonomovi, chemikovi Kalouskovi a spícímu řečovi Karlovi ze Schwarzenbergů, tak nakonec může vzniknout dialog nové kompetentní levice s novou pravicí – a něco pozitivního i přinést v krátkém budoucnu.

Sobotkovi dejme šanci a blíží se květnové evropské volby

Takže zřejmě s únorem letošního roku stát vezmou do svých rukou a otěží Bohuslav Sobotka a jeho partneři z lidovců a hnutí ANO. A pokud dá, někdy až příliš starostlivý prezident Zeman, jeho vládě prostor a také určitou dávku hájení a klidu, mohlo by toto volební období být klidnější, efektivnější a pro stát a jeho občany přínosnější. Samozřejmě nám je jasné, že stranické souboje stejně brzy zase začnou. Budou se blížit květnové evropské volby, nakonec na podzim i volby komunální a senátní. Své opět sehraje řečnický marketing, kýble špíny pro protivníky, nebo svatozáře pro vlastní kandidáty, ale to už je standardní divadlo, které si o své vždy řekne. Nás občany by mělo jen zajímat hlavně to, že stát se nebude tolik rozkrádat a zadlužovat, že bude myslet na budoucnost nás i našich potomků, že snad už nenastane totalitní vládnutí jedné strany, jedno zda z levé nebo pravé strany. Kejklířské kousky státem placených poslanců a senátorů, ale i členů vlády, by na nás ani neměly dolehnout. Jsou za něco placeni, tak ať tuto službu státu vykonávají s nejvyšší mírou kompetentnosti a čestnosti, a pokud tak nebude, jsou zde nezávislé instituce – policie, státní zastupitelství a soudy. Odsud má jít a klidně i represivně zasahovat ruka spravedlnosti.

A pak snad ve státě ještě funguje i ona nezávislá „novinářská velmoc", která zde není jen pro zprávy typu Bartošová s Rychtářem, nebo s kým může být ta která celebrita těhotná, ale také v roli hlídacího psa demokracie.  Pravdou sice je, že většina novin a médií není ani v českých rukou, ale to by nemělo bránit novinářské čestnosti a profesionalitě. Hrát si na Rádio Jerevan se dá jen po nějaký čas a zkorumpované noviny posléze padnou i finančně. A to určitě jejich vlastnici nechtějí. Proto ta víra v sílu odvážné novinařiny. Pak je skutečně jedno, zda opět budou rozkrývat stranické, politické a ekonomické lumpárny zleva nebo zprava. Tady vždy platilo a platí, že lež má skutečně krátké nohy a kostlivci ve skříních našich politiků nikdy dlouho nevydrží.

(Matuška)