Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

NÁZOR KE DNI: Celkem zbytečné zviditelnění Klause amnestií ve finále svého prezidentování. A ukážeme světu tzv. českou prezidentskou uličku na Hrad?

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

S novým rokem 2013 nám začal ihned také český politický folklór. Tématem číslo jedna se ihned stala vyhlášená amnestie Václavem Klausem. Nechci hodnotit, ale rozhodně s názory odborníků právníků, kteří zrovna tento akt neschvalují a naznačují, že tím spíše negativně ovlivnil náš právní systém, navíc zabránil došetření mnoha „živých“ korupčních kaus, nebo odpykání trestů osob už za krádeže a další kriminální delikty odsouzené, souhlasím. A dali jsme přece světu Járu Cimrmana, pak českou kupónovku a s ní spojené tunelování, co bychom světu nyní nedali příklad prezidentských voleb – tzv. českou uličkou přímo na Hrad.

  • nazor-ke-dni-celkem-zbytecne-zviditelneni-klause-amnestii-ve-finale-sveho-prezidentovani-a-ukazeme-svetu-tzv-ceskou-prezidentskou-ulicku-na-hrad

Celkem zbytečné zviditelnění Klause amnestií ve finále svého prezidentování

Při radách Klausových „rádců" a jejich zvláštních nejen právních názorů se není ani čemu divit, že tento generální pardon vyzněl jako patlanina prvního řádu. A rozhodně už blízká budoucnost ukáže na hromadné návraty mnohých propuštěných recidivistů, kteří bez doprovázející výrazné podpory logistiky ve smyslu připraveného prozatímního bydlení a pracovně-sociálního zázemí, nemohou na svobodě vlastně málem existovat.

Zkrátka, novoroční Klausova amnestie není tím správným dárkem prezidenta do nového roku, nejen nám občanům, ale zejména pak desetitisícům obětavých policistů, státních žalobců nebo soudců. Jenom přidala práci těmto všem složkám bezpečnostně právního aparátu státu, ve stovkách případů ukončila jejich rozdělanou práci na vyšetřování kaus a následného potrestání viníků tohoto trestního jednání. Nakonec si ve finále svého druhého volebního období prezidentování pak uškodil i samotný Klaus, kdy povětšinou pozitivní konání při správě státu a mnoho jeho dobrých skutků pro nás občany, bude takto přehlušeno a zapomenuto touto mizernou amnestií. A ony doprovodné výmluvy, zda za to může jenom on, nebo i premiér Nečas, případně celá vláda, jsou už zase jenom tanečky politiků a médií po pohřbu důvěryhodnosti a ctění spravedlnosti u nás v Česku. Nejen okolní
Evropa se tak tímto zviditelněním, už tak výrazného rebela „klimatologa" a známého euro-pesimisty, bude určitě nejméně do března, kdy Klaus na Hradě končí, vesele
na náš úkor bavit.

Ukážeme světu tzv. českou prezidentskou uličku na Hrad?

První čtvrtletí roku bude také obdobím českého přístupu a novosti prezidentské volby ve smyslu přímé volby hlavy státu a k tomu ještě české hrání si na něco podobného americké prezidentské kampani. Dali jsme přece světu Járu Cimrmana, pak českou kupónovku a s ní spojené tunelování, co bychom světu nyní nedali příklad prezidentských voleb – tzv.českou uličkou přímo na Hrad. Všechno začalo už v závěru minulého roku, kdy zájemci o Hrad předvedli, že nasbírat 50 tisíc hlasů na petici je
muška, někteří hlasy ani nesbírali, radši už připravovali nejrůznější stížnosti pro Ústavní soud.

Tím se počet skutečných kandidátů snížil na 9 odvážlivců. A v kampani se Češi skutečně vyřádili. Jakmile se před nimi objeví mikrofon, nebo televizní kamera, tak ztratí stud, často i rozum, a jen perlí a perlí. Celkem je jedno, zda se pak jedná o muže nebo ženy, staré či mladší, o osoby známé či méně známé, o politiky zleva nebo zprava. Ti starší se stále jen v nejrůznějších debatách různých televizních stanic opakují a používají stokrát řečené bonmoty a chválu hlavně na sebe, nebo u politiků i na období svého vládnutí. Vynikají v tom zejména političtí matadoři Zeman, Sobotka, nebo Schwarzenberg, kteří už podle mého mají stejně vystříleny své patrony nápadů, a viděl bych je spíše v péči gerontologů. A u zbývající šestice lze vlastně u každého už předem odhadnout jejich hlavní nosné téma kampaně, jejich reakce na otázky, jejich znalosti či jen teoretické (ne)znalosti získané v prezidentských rychlokurzech svých poradců.

Místo budoucnosti se kandidáti dohadují hlavně o svých minulostech

Z kampaní jednotlivých kandidátů o Hrad, a hlavně z televizních debat, je už dnes zřejmé,
že více jak do budoucna se kandidáti i jejich tazatelé, zaměřili na svoji minulost. Vzájemně se dotazují na své činy stranické, u nestraníků pak na jejich úspěchy profesní, na své názory málem na Bílou horu 1620, nebo třeba na své aktivity manželské i mimomanželské. Zkrátka zdatně, nebo někteří až amatérsky, jenom zkouší paměť nás voličů, zda je máme už přečtené, nebo si necháme ještě mazat med kolem pusy. Skoro se stalo národním zvykem předhánět se, kdo že dříve zahodil
legitimace SSM nebo KSČ.

Se Zemanem by na Hrad přišel jenom Klaus č. 2

Třeba Miloš Zeman hlavně na své minulosti postavil svojí volební kampaň. Byť jsem zrovna já do poštovní schránky jeho vychvalovaný životopis pro všechny rodiny v zemi nedostal, přesto si pamatuji stále na roky kolem přelomu století, kdy Zeman svým hrubiánským bagr-stylem vládnul, urážel nejen novináře a vlastně on s Klausem spoluvytvořili tzv. opoziční smlouvu, příští základnu pro dělení moci v zemi. Jeho nynější příjemnost k novinářům a zatím neurážení jsou jen krycí mimikry starého psa, který čeká na kořist. Myslím si, že s Milošem by na Hradě jenom přišel Klaus č. 2

Klausovu pragmatickou éru by mohla na Hradě vystřídat éra i sociálního rozměru

Pak je z politiků ještě celkem zajímavá lékařka a politička Zuzana Roithová, kterou já vidím jako uměřeně konzervativní politička bez skandálů, bohužel ale také jako lidovce bez výraznějších činů. Vzhledem k absenci určitého sociálního rozměru v éře vládnutí Klause, bych zřejmě byl nejvíce pro kandidáta právníka Jiřího Dienstbiera (ČSSD). V době nejen hospodářských krizí je dle mého potřeba vyrovnávat podporovanou ekonomiku na druhé straně spravedlivým sociálním systémem hlavně pro nezaměstnané a lidi jinak sociálně či zdravotně postižené. Pak bych si synka někdejšího disidenta a bodrého exministra zahraničí Dienstbiera st. na Hradě nyní dovedl celkem představit. Vedle podobně uvažujícího ministra zahraničí Schwarzenberga (TOP 09) pak pro něho vyhrává i jeho mládí. Navíc Jiří Dienstbier, už delší dobu podle průzkumů i nejpopulárnější stranický politik, je
veřejností brán i jako neformální opoziční lídr.

(Matuška)

Facebook komentáře