Ministr Heger a "bokovky“ politiků. A 10 zastřelených divočáků na Brníčku, prezidentské volby a nástup mladých do politiky.

Ministr Heger nechce rušit „bokovky" politiků ve správních radách pojišťoven

Blíží se nám konec roku a naší politici jsou už asi unavení. Jejich předvolební elán je už hodně dávno pryč, stejně jako jejich předvolební sliby nám voličům. Při sledování jejich nápadů a činů to už vypadá, že zkrátka už vystříleli své patrony (obrazně řečeno) a teď už jenom čekají, jak dlouho ještě budou u svých koryt a kolik ještě si pod sebe nahrabou. A tak mě celkem zaujal ministr zdravotnictví Leoš Heger, kterému jsem jako snad jedinému ze strany TOP 09 zpočátku dosti fandil.

Jeho představy o úsporné ekonomice nemocnic ve prospěch především nás pacientů, nebo omezení odměňování členů v nejrůznějších správních a dozorčích radách nemocnic a zdravotních pojišťoven, vypadaly realisticky a hlavně tak, že to budou kroky tím správným směrem. Ale pak se zřejmě ministr nějak opotřeboval v časech stávek a výhružek odcházejících lékařů, že z jeho slibů už moc nezbývá. Teď nechal vyměnit generálního ředitele VZP ČR a vlastně tam jen tak „nastrčil" své lidi, většinou neodborníky a loutky.

Stejně tak teď hodil zpátečku ve slibech o kvalitě složení členů správních rad zdravotních pojišťoven, kdy mu najednou všehoschopní politici a lobbisté zřejmě nevadí a tak jim tento „vedlejšák" ponechá. V návrhu nového zákona o zdravotních pojišťovnách už o zeštíhlení tohoto aparátu a také vystřídání politiků za zdravotnické odborníky a manažéry neuvažuje. Můžeme říci, že „byť je brod ještě daleko, tak už si Heger předem stahuje kalhoty". A tak prohlašuje, že návrhy proti vedlejšákům politiků ve správních radách pojišťoven, by stejně v parlamentu neprošly, tak proč je tam dávat.

Tato jeho dost zvláštní rezignace je zřejmě jen součástí politických hrátek poslanců a vlády s námi občany. Slíbit se přece dá všechno (tedy před volbami), ale teď by to prý nebylo „politicky průchodné". My občané tedy máme vědět, že to s dobrým úmyslem chtěl, ale teď mu to jeho političtí kolegové z vládní koalice a samozřejmě z té hnusně kritické opozice nedovolí, tak proč se namáhat.

Nakonec proč by taky souhlasili, vždyť jen ve správní radě polostátní VZP to jsou statisíce ročně na přilepšenou k poslaneckým platům. Dlouholetý předseda správní rady VZP, nedávno parlamentní rebel Marek Šnajdr (ODS), měl třeba jen loňského roku z této bokovky 400 tisíc korun, nebo další rebel Petr Tluchoř 280 tisíc. A to takových „schůzovně docházejících" politiků a lobbistů je ve VZP celkem 30.

Nakonec věřím, že názory Hegera jsou stejně názory neformálního šéfa TOPky Miroslava Kalouska, a tak přes ně nejede a určitě nepojede vlak. Kamarádi z ODS také souhlasí, těch pár členů jakéhosi miniklubu LIDEM, se určitě při schůzce všech ve výtahu, také shodli, a tak proč by si před vánocemi ministr Leoš Heger dělal starosti a přidělával práci. Jak jsem už napsal v úvodu, únava dělá své, a tak unavený Heger jen k věci glosuje, že pokud by se to celé nějak třeba zvrtlo, tak stejně „VZP bude pojišťovnou poslední záchrany", tedy pak pomůže stát.

Znamená to v překladu – dluhové peníze nás všech občanů. Určitě skvělý dárek nám všem občanům, kteří z minimálních mezd, sociálních dávek, nebo chabých důchodů, vlastně vedle sebe živíme i členy právě těchto dozorčích a správních rad nejrůznějších zdravotních pojišťoven v zemi.
Jejich statisíce jsou přece naší občanskou prioritou, vždyť nechceme mít chudé a žebrající politiky. A tak nám nezbývá, než si počkat na příjemnější sliby a nové politiky třeba před příštími parlamentními volbami. Češi a Moravané přece mají – tu trpělivost.

Odstřel 10 divočáků na Brníčku. A analogie s naší politickou scénou?

Zakončil bych snad trochu regionálně. Zaujala mě zprávička ze šumperského DENÍKU, kde
se uvádí, že myslivci z Brníčka na šumpersku ulovili na honu v sobotu 1. prosince celkem 10 divočáků. Což je prý historicky největší úlovek v historii tamního mysliveckého sdružení Brníčko – Strupšín. Vedle toho ještě i zajíce a lišku.

A tak se pokusme této příjemné a zajímavé zprávy jakoby „zneužít" a aplikujme jí na naší politickou
scénu. Přestože to tedy vypadá, že pražská vláda a politici ze Senátu i Sněmovny dělají, co mohou, aby prospěli nám voličům a občanům Česka, jejich výsledky jsou však zcela opačné. Tak jako divočáci z lesů šumperska, se nám dosti rychle rozmnožili i centrální politici a správci státu.  Zkrátka došlo tímto přemnožením „černé zvěře" k ohrožení další zvířeny a vůbec ekosystému krajiny, proto bylo třeba na Brníčku tento důsledný zásah myslivců a vlastně provést odstřel ve velkém.

Ona se příroda vlastně po miliony let takto udržuje a sama provádí svojí záchranu. A jestli si už o podobnou „záchranu" neříkají nejen některé kraje a regiony, ale vlastně celé Česko?

Tím zrovna nemyslím onen spíše „mediálně agresivní výkřik" ve stylu Daniela Landy, ale vlastně nové a skutečně demokratické volby s celkem radikální výměnou politických matadorů za nové tváře. Vždyť za 23 let od revolučního Sametu 1989 nám vyrostla zcela nová generace vysoce kvalifikovaných a odvážných mladých lidí. Mladá generace, kterou není třeba uplácet, nebo se za ní stydět v zahraničí, nebo ve vrcholných manažerských funkcích v podnikatelských sférách i ve správě
státu.

Mladí lidé znalí mezinárodního práva, cizích jazyků, komunikačních metod a internetové a finanční gramotnosti. Zkrátka už dorostlá nová generace mladých politiků, kterým se nemusí vytýkat jakési členství v KSČ, SSM, Pionýru, nebo kdekoliv jinde. Věřím, že tak jak v Brníčku bylo 10 divočáků výsledkem loveckého umění tamních myslivců, tak nástup nových politiků s příštími volbami, by mohl být výsledkem nové vlny a nového myšlení právě mladých lidí. Ti už se snad konečně nedají obalamutit marketingovými rádoby partami či stranami ve stylu dosavadních ODA, Unie svobody, Věci veřejné, nebo TOP 09 či LIDEM ...

Jejich směr a cíle jsou nejen ve spolupracující Evropě, ale akční rádius už mají daleko širší a zajímají se také o hodně vzdálená zahraničí. Také jejich plány už nejsou tak přízemní a mylné.

Geriatricky opotřebovaní prezidentští kandidáti a světlo pravidelné „poslední leče"

Možnáto takto napsané vypadá, jako dosti naivní představa rozvahy staršího člověka. Vždyť o blížící se prezidentský stolec se ucházejí většinou starci a politici už s hodně pomazanou hlavou od másla jejich někdejšího vládnutí. Co lze očekávat od obstarožního Zemana, který za dobu vlastního exilu na Vysočině, už zcela zapomněl na hříchy svého někdejšího vládnutí v tričku strany ČSSD, nebo od bývalého statistika Fischera, který za svého formálního angažmá v tzv. úřednické vládě jen oprašoval Úřad vlády od pavučin, pavouků a prachu?

Stejně tak bych vizitku neschopnosti dal někdejšímu lékaři a dlouhodobému politikovi ODS Přemyslu Sobotkovi, kterému už ujel i vlak medicíny, natož pak politiky. Takto bychom mohli připomínat téměř všechny geriatricky opotřebované kandidáty na úřad prezidenta. Někteří vždy usnou knížecím spánkem, druzí berou jakoukoliv funkci, další mají politiku za hereckou roli, jiní v tom vidí privátní cestovní kancelář a někteří zase za fajn záslužnou trafiku na stáří.

Mohu mít pravdu a nemusím. Uklidňuje mě snad jediné, že volby se s jistou pravidelností opakují, tak jako myslivecké hony jsou pravidelně každý rok. Takže ten prezidentský leden rozhodně nebude ten poslední pokus o seriózního a váženého státníka na Pražský hrad. Všechno má vlastně mysliveckou řečí svojí „poslední leč".

(Matuška)