L. Vaněk: Jsem živnostník, tedy parazit!

Možná by v někom titulek mohl evokovat podobně znějící Descartovu poučku: „Myslím, tedy jsem".

Mě touto evokací nutně napadá otázka, na co pak tedy asi myslel autor výroku o živnostnících a parazitech v naší společnosti? Navíc člověk, který reprezentuje politickou stranu, která se údajně prezentuje sociálním cítěním, doufám, že i rozum by mohl zůstat zachován, a s největší pravděpodobností vyhraje příští volby a bude určovat pravidla vládnutí.

Jako příštího ministra financí si ho pak dokážu velmi živě představit a, přiznám se, hezká představa to není.

I po mnoha letech občas zavzpomínám, jaké to bylo, když jsem měl jako zaměstnanec, sice nepříliš slavnou mzdu, zato však v porovnání s OSVČ neuvěřitelný klid a pohodu.

Nevěděl jsem, co je to shánění práce (zvlášť v posledních čtyřech letech), dohadování ceny, strachování se, jestli zadavatel zaplatí. Pořizování nástrojů, nářadí, obstarat si a samozřejmě také zaplatit všechna potřebná školení, certifikace a licence (to všechno ve svém „volném" čase, kdy nejen, že nevydělávám, ale všechno a včas platit musím).

O nemocenské, nebo dokonce „marodění", nemůže být většinou ani řeč.

Postarat se o vedení účetnictví a zaplatit. Hlídat si včasné vyplnění a odevzdání spousty různých dokladů, potvrzení, přehledů, kdy za každou malou chybu platím tučnou pokutu příslušnému úřadu. Obstarání všech ochranných pomůcek a pracovních oděvů a obuvi, mycích prostředků (ani tu vodu na mytí mi nikdo neplatí). A hlavně za všechno si sám zodpovídat.

To všechno za obolus, který se ani náhodou neblíží průměrné mzdě v této zemi.

A přesto to stojí za to. Možná ale jen pro ten pocit svobody, který občas člověk jako živnostník má.

Jako zaměstnanec jsem se o nic z toho starat nemusel. Udělal jsem ve své pracovní době, co mi zaměstnavatel nařídil, jednou za měsíc jsem natáhl ruku a bylo.

Ale to asi zbytečně popisuji něco, co nepochybně dobře zná každý zaměstnanec a živnostník.

Tedy až na pana autora „slavného" výroku, který by rozhodně neměl být brzy zapomenut, pana Jana Mládka. Podle tohoto ekonomického experta ČSSD máme v této zemi cca 40 % aktivní populace parazitů. K tomuto číslu si ještě můžeme připočíst zhruba 2,5 milionu důchodců, kteří zřejmě také „parazitují", protože si za svého aktivního života platili podstatně méně, než jsou současné nároky, o zdravotně postižených ani nemluvě.

Výrok o parazitech zní až komicky z řad strany, ze které vzešli různí Rathové, Grossové, Koudové atd., a mnoho a mnoho dalších. A řady ČSSD to nepochybně jsou, i když se předseda Sobotka snaží pozornost od těchto „nepříjemností" odvrátit, aspoň tou omluvou.

Od „parazitů" se sice ostře distancoval, ale co naplat, slova již byla vyřčena a popravdě: ono distancování se přišlo přece jen trošku později, než mohlo.

Možná je pan Ing. Jan Mládek, CSc. člověkem tak říkajíc: „co na srdci, to na jazyku", a tak přemýšlím, co mne jako živnostníka čeká za necelé dva roky. A zase se mi vybaví Descartes:

Myslím, tedy jsem? Anebo lépe: „Už vím a obávám se.

Pokud něco říct nechci, ale přesto to řeknu, pak mě to nezbavuje onoho „myslím" a pokud jsem navíc ještě ve vleku vlastního podvědomí a to promlouvá tímto způsobem, opět to něco vypovídá o mém myšlení. A pokud nemyslím, resp. myslím, tedy, jsem.... Dalo by se říci vůl!?

P. S. Ale napadá mě ještě jedno vysvětlení. Možná je pan inženýr až příliš pod vlivem rádoby ekonomických debat v kroužku některých ještě více zleva, dnes taktéž uvažujících o vládní spoluúčasti s ČSSD, kteří, jak velí nejen historické poučení, o živnostnících takto smýšleli, jednali s nimi, a zřejmě by jednali dál. Ale to už nechť si občan, volič rozebere, až bude svou volbu i těchto politiků jistě dobře zvažovat.

Leoš Vaněk, živnostník

předseda polit. hnutí „Občané městu, město občanům" (OMMO)