Jak působí letošní prezidentská amnestie na veřejnost

Amnestii dle svých slov připravil prezidentův kancléř Jakl. Jeho přiznání bylo očekávatelné od neděle 13.1., kdy právě on jako snad jediný vystupoval v TV velmi ostře a oháněl se podezřele nelogickými argumenty, dokonce se odvolával na podle vyjádření odborné veřejnosti neexistující judikát a neváhal použít teatrálních gest před kamerou, kdy aniž dokázal sdělit název, číslo, či autora judikátu, mával papírem, na němž nebylo nic k přečtení.

Další, kdo veřejně vystoupil na podporu šíře amnestie, byl právník Hasenkopf z týmu Klausových poradců. Neviditelný pes mu otiskl dva díly Čtení na dobrou noc pro političku Elišku Wagnerovou, které reagovaly na ostré výtky proti amnestii, vznesené paní Wagnerovou v souboji s Jaklem v TV. V podstatě pan Hasenkopf obhajuje sporný bod osmileté lhůty pro průtahů soudního procesu, o který prezident Klaus opřel důvod k zastavení stíhání mnoha lidí, spojovaných s organizovaným zločinem a korupcí, nazvané však paní Wagnerovou, ale i dalšími právníky, neexistujícím judikátem.

Jako třetího spoluautora Klausovy novoroční kontroverzní amnestie jmenují média bývalého poslance ČSSD Zdeňka Koudelku. To ale dementuje Koudelkův letitý přítel a spolupodnikatel, nyní politik v křesle minstra spravedlnosti Pavel Blažek.

Novoroční amnestie, ať už ji stvořil a prezidentovi předložil k podpisu kdokoliv, je nepřátelská vůči většině a vůči všem slušným občanům této země. O tom není pochyb. Proto si nyní od této amnestie myje ruce každý, kdo to stíhá. Zmíněná amnestie totiž vůbec není aktem soucítění s těmi, na které dopadla ruka zákona tak nějak nedopatřením, omylem, či jen tak mimochodem. Naopak, pobořila dílo mnoha policistů, kriminálních vyšetřovatelů, advokátů, soudců, státních zástupců, ba i těch, kteří pomohli dosvědčit a usvědčit pachatele. Dokonce podporou lidí, spojených s organizovaným zločinem, se sama stala nástrojem organizovaného zločinu. S něčím takovým je lépe nebát spojován ani náznakem, natožpak autorstvím, nebo jen podílem na autorství.

Je to velmi ostré přirovnání, které je však logickým vývodem událostí a dá se zjemnit snad jen tím, že nástrojem nechtěným, jen tak mimochodem využitelným – to ale jen potud, pokud by amnestie osvobodila náhodně jednoho či dva delikventy, spojované s organizovaným zločinem, ne rovnou týmy lidí a ne takové, kteří po létech pobytu v zahraničí z dosahu zákona přicestovali jen pro využití této amnestie. Věci se mají tak, že amnestie byla pečlivě připravena dlouho dopředu, nejspíše i s obsazením vlivných pozic správnými lidmi. Správnými v tom smyslu, že amnestii nezarazí v rozpuku, před uvedením do praxe. Správných v tom směru, že ochotně okamžitě amnestii uvedou v praxi, tak rychle, že veřejnost laická i odborná se svým odporem přijde pozdě.

Čest patří těm, co se snaží prezidentskou amnestii alespoň omezit, když zcela zrušit ji není možné. Díky patří těm, co sebrali odvahu na to, aby za většinu občanů z titulu své veřejné funkce vznesli výhrady vůči rozsahu amnestie a dotazy na její autory a pohnutky, které je k takovému činu vedly, na postech, ze kterých tyto výhrady a dotazy jsou slyšet, a tedy je nelze smést pod stůl.

Nahlas se ozvali na příklad z ČSSD Dienstbier a Zaorálek, oba shodou okolností se také rozhodli vystoupit proti doporučení strany ve druhém kole prezidentských voleb volit Zemana. Naopak prohlásili, že upřednostňují protikandidáta Schwarzenberga. I protikandidát Zeman vystoupil proti novoroční Klausově amnestii. Aktivně a na fundované bázi vystupuje proti amnestii Hana Marvanová. Přidávají se další regionální politici, na příklad starosta Hukvald, poslední lašské obce na valašsko-lašském pomezí, avizoval, že tato malá, Janáčkem proslavená obec jedná o odebrání čestného občanství prezidentu Klausovi, uděleného obcí v minulosti.

Zvedají se další hlasy odporu a žádostí o zrušení amnestie jako celku, nebo jejích sporných částí. Zdá se, že zatímco prezidentské volby společnost rozdělují, odpor k prezidentské amnestii z počátku letošního roku společnost stmelila. Obě události ale vyšší mírou, než bývá v krajích českých obvyklé, zatáhly občany do politického dění. Bohužel asi pět minut po dvanácté, i když ... prý nikdy není pozdě.