1968 + 46 = 2014

Na téma památného roku 1968 bylo už napsáno velmi mnoho písmenek. Napřed to bylo údajné "Poučení z krizového vývoje" a potom to zase odsouzení vpádu cizích vojsk a údajné uvedení na pravou míru. Otázka zní: která písmenka jsou blíže pravdě?

Od roku 1968 jsme dnes o nějakých 46 let starší a logicky bychom o stejnou část života měli být také moudřejší. Od roku 68 se také stalo hodně u nás doma i ve světě a je tedy z čeho vycházet i pro jiné alternativy pohledu na rok 1968. A možná je taky nejvyšší čas během srpna aspoň na chvíli přestat slintat a vrtět ocasem.

Ne, rozhodně nebudeme polemizovat s historickými událostmi. Rok 68 tady byl, vojska přijela a něčemu nebo někomu pomohla. Abychom se ovšem byli schopni podívat na rok 68 jinak než jsme nacvičeni, je potřeba zalistovat. Když máme tu možnost, zkusme nyní přeskočit na rok 1989.

Jednak je pro československý národ rok 1989 jakousi opožděnou alternativou roku 1968 a jednak je podstatné, že konečný cíl a tužby z roku 68 byl splněn. V oficiálních textech se můžeme dočíst, že díky „sametové revoluci" v roce 1989 byla zrušena vedoucí úloha strany (myšleno Komunistické Strany Československa), čímž byl zahájen proces demokratizace státu a umožněna svoboda pohybu a projevu obyvatel.

Dnes víme co víme a lze tedy s dosaženými cíli začít polemizovat. Takže, co všechno se od roku 1989 do dnešního dne stalo?

Je pravdou, že byla zrušena vedoucí úloha strany, ale za tu cenu, že jednu stranu vystřídalo více stran, do kterých se etablovaly nejtěžší případy lidského hyenismu (hyenám tímto patří omluva za použití jejich jména pro účel připodobnění k nejhorším lidským jedincům), které nám nechaly jednou za čtyři roky šestnáct hodin pocitu demokracie. Svoboda projevu je čistě symbolická, bez očekávaného efektu a tak nám ve své podstatě zbyla jen ta svoboda pohybu. ...na kterou je ovšem čím dál těžší si vydělat.

Ovšem kromě výše uvedeného výčtu „splněných snů" vytvořil rok 1989 také vedlejší produkty. O těch jsme tehdy nevěděli. ...nebo možná věděli, ale v té vítězné revoluční euforii jsme je přes zaslepené oči neviděli. Navíc dnes, kdy se národ dávno vyspal z kocoviny zjišťujeme, že „vedlejší produkt" vlastně vůbec není vedlejším. Tím, že se nás dotýká dennodenně se chtě nechtě stal produktem hlavním.

Mnohem více než vláda jakési strany se nás dotýká neslýchané a stále rostoucí zadlužení státu, vymírání „československého" národa a nezničitelná státní byrokracie a korupce. Více než občasné volby, které nic nezmění se nás dotýká stále rostoucí nezaměstnanost, lidé bez domova, lichva, kriminalita a cikánský problém. Více než možnost se zbytečně svobodně vyjádřit se nás týká nevzdělaná mládež, drahé a kontaminované potraviny, jedovaté dětské hračky, drahé léky, nedosažitelnost bydlení, chudoba seniorů a rodin s dětmi, potravinová nesoběstačnost, Systémem přiživovaná nenávist mezi obyvateli, strach vyjít večer na ulici nebo těžko dosažitelný věk odchodu do důchodu. Tohle vše jsme od roku 1989 získali. Nelze říci jinak, že to je naše spravedlivá odměna.

No a nyní, když zalistujeme dějinami zpět - lze říci, že vpádem vojsk Varšavské smlouvy jsme o tohle vše v  srpnu 1968 přišli? Samozřejmě to nevíme jistě, ale do velmi významné míry to lze předpokládat.

Pokud tomu tak je, pak ale vyvstává otázka! Ta otázka je tady i přesto, že je nám všem jasné, že prvořadým cílem sovětského politbyra v srpnu 1968 rozhodně nebylo konání dobra ve prospěch obyvatel Československa a ta otázka zní:

„Nebylo by náhodou vhodné chytit se za nos, přehodnotit historii a cizím vojákům z roku 68 neskonale děkovat za prodloužení pocitu naděje na budoucnost o celých jednadvacet let?"

Dan Niel