Městem Kobani vede hraniční přechod mezi Tureckem a Sýrií. Otevírá se v jedenáct dopoledne, ale už od osmi se na turecké straně tvoří fronty. Míří tudy proudy mužů žen i dětí všeho věku, táhnoucích velké pytle, kufry a batohy. Místní lidé uprchli před teroristy z Islámského státu a nyní se vracejí z uprchlických táborů v Turecku domů. Osmdesát procent města však bylo zničeno. Kobani se však stalo jakýmsi blízkovýchodním Stalingradem: symbolizuje vítězství nad nepřítelem, byť za cenu desetiměsíční bitvy, totální destrukce města a nedozírných lidských ztrát.

„Náš dům byl zničen během náletů koaličních letadel, ale vracíme se, protože to je náš domov. Postavíme znovu celé město, uděláme z Kobani malou Evropu,“ říká paní Helin. Se třemi dětmi a manželem sedí na zemi opřená o zed a čeká na povolení. Napadlo ji zamířit rovnou do Evropy? „Ani na okamžik. Co bychom tam dělali? Nikoho tam neznáme, nemluvíme vašimi jazyky. Jsme hrdí na Kurdistán, i na naše vojáky, kteří nám vybojovali svobodu,“ říká Helin, zatímco odhání mouchy, které obtěžují jejího ročního syna.

Přečtěte si více na: http://reportermagazin.cz/kobani-stalingrad-blizkeho-vychodu/