Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Ruth Bronstein: Palestinci žijící v Izraeli jsou druhořadými občany i na pražském letišti (+video)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 
  • el_al
Následující článek je výpovědí pasažérky letecké společnosti El Al a svědectvím o rasovém profilování a ponižování, k němuž běžně dochází při bezpečnostních prohlídkách, například i na pražském letišti. Na rozdíl od jiných společností používá El Al pro bezpečnostní kontroly před odletem (a to i na letištích mimo Izrael) vlastní bezpečnostní službu (více informací na konci článku).

Nikdy nezapomenu na svůj výlet do Prahy, bohužel ne proto, že Praha je tak nádherná, ale kvůli traumatickému zážitku z tamního letiště.

Letmé seznámení se dvěma vzdělanými mladými Izraelci arabského původu, absolventy prestižní univerzity Technion, nám poskytlo skvělou příležitost ke společné jízdě taxíkem, stejně jako milou společnost. Vše bylo skvělé – ano, bylo možné, aby Izraelci židovského i arabského původu, muslimové nebo křesťané, spolu vycházeli a cítili se spolu dobře, a to i přes temné síly zla, které nás donutily si uvědomit obrovskou propast, která mezi námi je. Tito mladí lidé byli na letišti díky svým nežidovským jménům podrobeni nehoráznému zacházení.

Tváří v tvář rasismu, nedbalosti a nelidské neúcty jsem si v plné síle uvědomila nespravedlnost, ostudu, bolest, znechucení, emocionální strádání a strach, který jsem nepociťovala o nic méně, než tito dva mladí muži. Jejich jediným zločinem bylo, že byli Arabové. Jeden z nich je muslim, druhý je křesťan. Jsou velmi dobře vzdělaní, mají iPhony a notebooky, vypadají jako každý jiný Izraelec nebo Evropan a rozhodli se, stejně jako my, že poletí na palubě společnosti El Al, izraelských národních aerolinek.

Na pražské letiště jsme dorazili před devátou hodinou večer. Všichni museli projít přísnými bezpečnostními kontrolami a výslechem. Tato procedura je vždy únavná, monotónní, ale nutná. Já a můj partner, patříce mezi vyvolené, jsme postupovali rychle až do sekce duty free, zatímco tito dva mladí Arabové zůstali za námi. K odletové přepážce se dostali až kolem jedenácté. Hledala jsem je na letišti ve strachu, že zmeškají let. Byla jsem si jistá, že přišli pozdě, protože měli plné ruce práce s nákupy na poslední chvíli. Ani na vteřinu mě nenapadlo, že důvod byl zcela jiný. K mému úžasu se u odletové brány objevili s bezpečnostním pracovníkem aerolinek El Al, který je sledoval. Varoval je, že na nákupy mají pouze deset minut. Byla jsem překvapena výrazem ve tváři mladšího z nich. Vypadal, že je opravdu ve velkém šoku. Celý zrudlý se koktavým hlasem snažil vysvětlit, čím si právě prošel: „Svlékli mě do naha a sahali na každou část mého těla, včetně mých intimních partií. Ptali se, kde jsem koupil každou věc, kterou jsem měl na sobě oblečenou."

„Nechali mě bez oblečení. Vzali mi můj notebook, tašku a mobil. Nerozumím, proč se ke mně tak chovali. " Jednoduše jsem nemohla uvěřit svým uším. Vstoupila jsem do celé situace a zeptala se bezpečnostního pracovníka, proč s nimi jednali tímto způsobem. Jeho strohá odpověď zněla: „Jsem povinen zajistit vaší bezpečnost. Vykonával jsem rozkazy." „Prosím neničte můj notebook, je pro mě velmi důležitý," prosil je mladý muž. V úžasu a bezbranně jsem sledovala co se děje. V duty free obchodě se pracovník držel v jejich těsné blízkosti při každém pohybu, jako kdyby byli zloději. Jako by to, že byli prohledáváni a vyšetřováni pro podezření z terorismu, nebylo dost. Tato scéna mi připadala neskutečná, jako by patřila do hororového filmu, jehož hvězdy, tito dva mladí milí muži, jsou honěni temnými silami zla, které se je snaží zničit, nikoliv naopak...

Tito dva mladí muži se rozhodli koupit parfém a cigarety. Když došli k pokladně, bezpečnostní pracovník tyto dvě věci vzal a vyměnil za jiné kusy stejného zboží. Došlo mi, že to bylo proto, aby tyto dva konkrétní kusy nebyly na pult umístěny domnělými teroristy. To jsem nemohla tolerovat a znovu jsem pracovníka oslovila: „Zostuzujete a ztrapňujete mě. Jsou to izraelští občané, stejně jako já. Co má znamenat tento osobní doprovod? Co je na tom, že jsou Arabové a ne Židé?" Pracovník samozřejmě nevěděl, že přesto, že jsem izraelská židovka, létám domů na Yom Kippur, jím vepřové a poslouchám koncerty z kostelů. Také vypadám trochu arabsky. Jeho odpověď zněla: „Je mi líto, to je pravda, ale toto jsou mé instrukce."

Jeho odpověď mě opravdu rozčílila. Snažila jsem se s ním mluvit od srdce, vysvětlovala jsem, že mi jeho jednání způsobuje emocionální trauma a stud z toho, že se někdo může chovat takto neuctivě vůči Arabům a diskriminovat je. Styděla jsem se, ale přiznávám, že jsem se také bála, zvláště poté, co jsem vyfotografovala jejich šéfa, Ilana, který mi řekl: „Jsem na tebe milý, tak co máš za problém? Vyfotila jsi mě?", zeptal se. „Ne, mažu to," odpověděla jsem mu s roztřesenýma rukama. Opravdu jsem se bála, že se mnou bude zacházet stejně jako s nimi. Možná mě svlečou nebo mi znemožní nastoupit do letadla kvůli nějaké flašce alkoholu, kterou jsem koupila a která možná není košer, nebo mi podstrčí bombu nebo nějakou jinou podezřelou látku, jen aby své jednání ospravedlnili. V takových podmínkách jsem cítila ohromnou bezmoc.

Bavila jsem se s těmito dvěma mladými Araby a snažila se je uklidnit. Ten mladší mi řekl: „Byl to krásný výlet. Narodil jsem se jako Arab, jsem si vědom situace, ve které jsem a nenechám tyto lidi, kteří se mnou takto jednali, zničit mou dovolenou." Druhý muž byl také rozčílený: „Cítím se, jako bych žil ve vakuu. Jsem bez státu, nemám žádné občanství. Nejsem ani občan třetí kategorie, dokonce ani neexistuji. Cítím, že bych se měl poohlédnout po jiném místě pro život, kde budu mít pocit, že někam patřím, pocit bezpečí. Proč se mnou jednají tímto způsobem? Co jsem udělal? Předpokládal bych, že po tom všem, čím si Židé v Evropě prošli, budou mít Izraelci lepší povědomí o tom, že s lidskými bytostmi se takto nezachází." Jeho slova mě rozplakala. Poprosila jsem jej o odpuštění.

Cítila jsem se hrozně provinile, a znepokojovala mě myšlenka, že jsme zapojili dalšího člověka do cyklu násilí a hořkosti. Ztratili jsme důležitého člena společnosti. Uvědomovala jsem si, že musíme kontrolovat lidi, abychom se ochránili před extremistickými teroristy, ale je nepředstavitelné, že ze stovek pasažérů jsou pouze dva občané, ti nežidovští, donuceni podstoupit více než dvě hodiny trvající prohledávání a výslech, včetně ostudného ponižování. Proč bych se měla cítit provinile kvůli vám, zaměstnancům izraelských aerolinek? Proč bych se měla cítit víc, než mí křesťanští a muslimští přátelé, jenom proto že jsem židovka? Co je mi vůbec do náboženství? Toužím po životě v zemi, která bude respektovat své občany a jejich svobody, bez ohledu na rasu, náboženství nebo pohlaví. Přísahám, že už nikdy nepoletím se společností El Al. Vaše nástupní brána je vždy schovaná a oddělená od ostatních. Tleskání při přistání mě rozčiluje, stejně jako zbytečná arogance. Nevyberu si vás. Nikdy nezapomenu na tento zážitek! Využívám této příležitosti, abych navrhla všem občanům, kteří se v Izraeli cítí diskriminováni, aby nelétali se společností El Al. Nebezpečí, že budete ponižováni je velké a mnohem více alarmující než otázka bezpečnosti. Berte to jako varování.

Doplňující informace

Bezpečnostní opatření na letišti

Pasažéři se musí na letiště dostavit tři hodiny před odletem. Všechny terminály společnosti El Al po celém světě jsou pečlivě sledovány pro bezpečnost. Jejich prostory jsou střeženy agenty v civilu i plně ozbrojenými policisty nebo vojenským personálem. Zaměřují se na výbušniny, podezřelé chování a jiné hrozby. Uvnitř terminálu kontroluje pasažéry a jejich zavazadla vyškolený tým. Bezpečnostní postupy společnosti El Al vyžadují, aby byl každý pasažér před nástupem do letadla individuálně dotazován, což má umožnit odhalení možných rizik. Pasažérům jsou kladeny dotazy o tom, odkud letí, o důvodu jejich cesty, jejich zaměstnání a zda si balili svá zavazadla sami. Při pasové kontrole jsou jména pasažérů kontrolována v databázích FBI, Kanadské bezpečnostní služby (CSIS), Scotland Yardu, Shin Bet a Interpolu. Zavazadla jsou rentgenována a někdy prohledávána. Navíc jsou podrobena testu v dekompresní komoře simulující tlak v letadle během letu, který by mohl spustit výbušniny. El Al je jediná společnost na světě, která tuto komoru používá. I na zahraničních letištích provádějí kontrolu zavazadel bezpečnostní agenti aerolinek El Al osobně, pod dohledem vládních nebo soukromých bezpečnostních agentur.

Bezpečnostní opatření po dobu letu

Při každém mezinárodním letu sedí mezi pasažéry agenti v civilu ozbrojeni skrytými zbraněmi. Většina pilotů společnosti El Al, jsou bývalí piloti izraelského letectva.

Kabiny letadel společnosti El Al mají dvojité dveře, aby zabránili vstupu nepovolaných osob. První dveře se otevírají pomocí kódu a druhé se otevřou, až když jsou první zavřené a osoba, která do kabiny vstupuje, byla identifikována kapitánem nebo prvním důstojníkem. Kromě toho mají letadla zpevněné ocelové podlahy, které oddělují kajutu pro pasažéry od zavazadlového prostoru., a to za účelem lepší ochrany letadla při výbuchu.

Kontroverze ohledně bezpečnostních opatření a rasového profilování

Kritici společnosti El Al zdůrazňují, že bezpečnostní kontroly pasažérů zahrnují rasové profilování a namítají, že takové postupy jsou nespravedlivé, neracionální a ponižující vůči kontrolovaným osobám. Příznivci naopak tvrdí, že na tomto postupu není nic rasistického a že zvláštní bezpečnostní opatření vůči muslimským pasažérům jsou často nutná.

Aerolinky byly rovněž kritizovány u maďarských soudů za to, že odmítly prohledat zavazadlo v přítomnosti pasažéra, což je v rozporu s maďarskými zákony, které určují, že takové prohlídky smí provádět pouze pověřený pracovník. V březnu 2008 byla proti aerolinkám podána žaloba k Izraelskému Nejvyššímu soudu za údajné vyčleňování arabských pasažérů za účelem důkladnějších kontrol.

ism

Facebook komentáře