Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Hospodářský odkaz prezidenta Ahmadínežáda

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Úvodem je nutné zmínit, že Írán je náboženským státním zřízením, i když narozdíl od Vatikánu není monarchií, ale islámskou republikou, což znamená náboženský stát. Protože se jedná o republiku, tak má funkci prezidenta, ale ten nemá žádné pravomoci kromě ekonomiky. Skutečná hlava státu je papež Alí Chameneí, který se však nenechává korunovat, protože je duchovním, což automaticky znamená, že jeho moc pochází od Boha, kterého šíitský papež zastupuje tady na Zemi.

  • hospodarsky-odkaz-prezidenta-ahmadinezada

Íránský prezident má teď spíše roli fackovacího panáka = za nic totiž politicky neodpovídá, vyjma hospodářské situace svojí země. Také se již stal terčem kritiky duchovenstva, které vidí v ekonomické situaci vinu na straně prezidenta. Dříve prezident Baní Sadr byl v roce 1982 dokonce zavražděn odštěpeneckou náboženskou skupinou, která na území Íránu operovala z Iráku.

Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád za několik dnů končí ve své prezidentské funkci a začátkem července 2013 se při návštěvě Moskvy loučil s prezidentem Ruské federace. Ohlédněme se za výsledky íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda na poli, za které je odpovědný. Podle íránské ústavy je prezident vykonavatelem a řídícím prvkem pro oblast ekonomiky, stavu hospodářství, inovací, průmyslové výroby, zaměstnanosti a stability měny, a to ve spolupráci s Íránskou národní bankou. Na druhé straně papež (ájatolláh) Alí Chameneí odpovídá za zahraniční politiku, obranu státu, ochranu zájmů země, armádu, tajné služby a policejní složky, včetně průmyslové bezpečnosti země. Írán má dvě na sobě naprosto nezávislé armády: Armádu Íránské islámské republiky (Arteš-e Džomhúrí-ye Eslámí-ye Írán) a Armádu strážců (Sepáh-e Pásdárán), kterou západní i čeští novináři lživě nazývají Revolučními gardami, a to s otevřeným záměrem propagandisticky očerňovat Írán. Perská slova arteš a sepáh (povoleno i staroperské sepah) mají obě význam armáda, avšak jedno ze slov je velmi staré, ještě z doby perské (íránské) dynastie Achajmenovců. V Teheránu je také ulice Sepáh-e Pásdárán ve středovýchodní části hlavního města.

Není žádným tajemstvím, že mezi íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem a papežem (ájatolláhem) Alím Chameneím to trochu skřípalo zejména ve druhém prezidentově funkčním období. Prezident byl obviňován z náboženských deviací, například kvůli polibku vdovy po venezuelském prezidentovi Hugovi Chávezovi na státním pohřbu v Caracasu, což náboženská pravidla v Íránu nedovolují a líbání mezi mužem a ženou na tvář není na veřejnosti dovoleno ani u příbuzných.

Výsledky prezidenta nejsou dobré v oblasti míry inflace. Při volbách prezidenta, které se nedávno konaly v Íránu, vyhrál duchovní Rúhání, ale prezident Ahmadínežád byl prvním civilistou v této prezidentské funkci. Právě proto měl těžší postavení ustát některé vnitropolitické tlaky mezi ekonomickými ministry a bezpečnostními složkami. Rozvoj je totiž závislý na shánění zařízení a ochraně před sabotážemi, které se bez spolupráce s nimi nedají řešit. Voliči vyjadřovali přání, že za nového prezidenta Rúháního bude íránská měna rijál (IRR) zase silnější, tak jako dříve za prezidenta – duchovního Alího Akbara Rafsandžáního. Po něm došlo ke znehodnocení měny za prezidenta Chátemího, který byl překvapivě Západem nejvíce vychvalován.

Inflace se za prezidenta Ahmadínežáda pohybovala poměrně vysoko mezi 8 a 12 procenty ročně a zvedaly se i ceny dříve dotovaných věcí jako základních potravin či doma vyráběných automobilů. Za tuto inflaci byl prezident velmi neoblíben mezi obyvateli, a to zejména ve druhém funkčním období. Na druhou stranu vyjadřoval politické názory chudé části Íránců, často i nesmyslné a příliš příkré, které byly na Západě špatně přeloženy a překrouceny a následně se obrátily jako bumerang proti íránskému náboženskému zřízení a udělaly zle prezidentovi Ahmadínežádovi u domácích politických kruhů z řad duchovenstva.

Duchovenstvo kontrolující bezpečnostní složky ale nebylo také bez malérů. Často nezvládalo kontrolu před infiltrací izraelských agentů do bezpečnostních složek íránského státu. Nejviditelnějším důsledkem byl atentát a vraždy vrcholných generálů a armádních představitelů, které se odehrály na základně pro výrobu a využití raketových systémů poblíž Teheránu a na jiných místech země, zejména s cílem vraždit íránské vědecké kapacity na teheránských ulicích s pomocí Západních agentů. Po těchto atentátech byli někdy odhaleni pachatelé z řad místních naverbovaných obyvatel, ale události výrazně snížily kredibilitu duchovenstva, které odpovídalo za bezpečnostní opatření. Proto nyní již fungují bezpečnostní složky jinak a raději volí metodu síťování, a řeší už a vyšetřují raději každé podezření. Tato metoda je účinnější v tom, že toho méně unikne, ale zase může být nepříjemná pro všechny, kdo jsou zadržováni bez pravé příčiny. Každopádně ale každý – kdo byl zatčen – má vinu v nevhodném chování.

Prezident Ahmadínežád vytvořil každoročně v průměru 1,3 milionu nových pracovních míst, i když svůj poslední cíl 1,6 milionu nových pracovních míst nesplnil a byl za to ve sněmu interpelován. Přestože vysoká inflace byla prezidentovi Ahmadínežádovi vytýkána nejčastěji, tak dosáhnul historicky nejvyššího růstu HDP v rozmezí 6 až 9 procent HDP podle údajů Íránské národní banky (www.cbi.ir). Také míra inflace byla centrální bankou uváděna mezi 8 a 12 procenty, což odpovídá údajům zveřejňovaným na exportních stránkách MZV ČR.

Hospodářský rozmach v Íránu z doby prezidentování Mahmúda Ahmadínežáda je patrný všude a celkově je zapotřebí jeho období ve funkci hodnotit spíše pozitivně. Velká města jako Tabríz a Šíráz nebo Esfahán se dočkala buď dálničních obchvatů a výstavby nových výškových budov nebo v případě Esfahánu výstavby metra a nových obytných čtvrtí. Bytová výstavba a budování metra byla nejvýraznější v Teheránu, kde se od roku 1999 otevřelo už pět linek metra. Jízdenka na metro stála v roce 2009 na jednu jízdu 650 rijálů. Síťové časové jízdenky jsou v přepočtu na jednu jízdu ještě levnější. Došlo ke zdražování benzínu, jízdenek na meziměstské autobusy a vlaky a na autobusy a trolejbusy MHD. Například v roce 2009 stála jízdenka na autobus MHD v Teheránu 200 rijálů, ale v roce 1992 stála deset rijálů a v roce 1996 dvacet rijálů (po nástupu nového prezidenta Chátemího). V ostatních velkých městech stála jízdenka MHD v roce 1992 pouze pět rijálů. Chleba laváš (nejvíce dotovaný) stál v roce 1992 pouhých 15 rijálů, ale v roce 2009 už 100 rijálů. Cena chleba barbarí, který chutná Středoevropanům, byla v roce 1992 jen 20 rijálů, ale v roce 2009 vzrostla již na 1000 rijálů. Tento chleba je podle propočtů nejvíce zdraženým druhem chleba vůbec. Chleba sangak, který stál v roce 1992 padesát rijálů a v roce 2009 dva tisíce rijálů také podražil výrazně. Chleba mašhadí stál v roce 1992 dvacet rijálů a v roce 2009 pět set rijálů. Bageta nazývaná chleba fántezí (fantastický chleba) stála v roce 1992 sedmdesát rijálů a nyní se nevyskytuje.

Obecně je možné říci, že nejvíce tíží íránské obyvatelstvo prudký růst cen základních potřeb. Došlo ale k výraznému navýšení platů, které bylo vyšší než inflace (hlavně u vzdělanějších vrstev). Méně vzdělaní mají zase více zaměstnání, jak to je třeba u našich polských sousedů. Kurz měny oslabil od roku 1992 daleko méně, než o kolik vrostly platy a příjmy Íránců. A o tom už naše sdělovací prostředky mlčí stejně jako o návštěvě prezidenta Ahmadínežáda u prezidenta Putina v prvním červencovém týdnu tohoto roku. Reálná kupní síla obyvatel Íránu se tak opět výrazně zvýšila i v době prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda a turisté z Íránu navštěvují díky německým Schengenským vízum už i Prahu poměrně často, přestože německé noviny píší o české politice jako o žumpě na Vltavě a íránské noviny zase o českých důchodcích, že nemají na jídlo.

Závěrem uvedu příklad, že kurz rijálu se znehodnotil od roku 1992 asi šestinásobně, ale ceny a platy vzrostly Íráncům dvacetinásobně. Tedy špatná zpráva hlavně pro turisty, kterým se cestování do Íránu nyní výrazně zdražilo, i když jich tam jezdí stále více. Když tam bylo ještě pro cizince levně, tak tam skoro nikdo nejezdil. Cizinci nyní nejvíc ztratí na hospodářských sankcích proti Íránu, protože dostanou málo místní měny (IRR) a platí za všechno vysoké tržní ceny na místě. 
Prezident Ahmadínežád pomohl místnímu obyvatelstvu zvýšit reálné příjmy a zlepšil kupní sílu obyvatel. Zároveň dostal svou zemi na vyšší technologickou úroveň. Uvidíme, jak si povede jeho nástupce. Pokud jde o mezinárodní politiku, tak zůstává v rukou ájatolláha Chameneího.

zdroj:http://proinvestory.cz/jan-skalicka-hospodarsky-odkaz-prezidenta-ahmadinezada

Facebook komentáře