Zločiny, Brzezinski a my

Je o tom, že »éra globální nadvlády Spojených států končí«. A co podniknout, aby Amerika šéfovala aspoň »přestavbě světové mocenské architektury«. Citoval z ní i M. Balabán (Právo, 13. 6.). Projděme se ji podrobněji.

Ve třetím světě, varuje tu Brzezinski, se proti Západu obrací dědictví jeho krutostí. »Kolonizátorů a sil, prahnoucích po obohacení« a »znovu a znovu se dopouštějících masakrů«. »Hromadného vraždění kolonizovaných národů měrou, srovnatelnou s nacistickými zločiny z let druhé světové války«. Za »cenu statisíců či milionů obětí«. A proto i dnešní »žízni po pomstě« (»nejen na Středním východě«).

Kdo proti kapitalismu není jen napůl, zná jeho pracky od krve i bez cizí nápovědy. Brzezinski uvádí »jen pár příkladů«. Španělskou invazi, jejíž vinou se »populace Aztécké říše na území dnešního Mexika scvrkla z 25 na jediný milion«. »Devadesát procent původního obyvatelstva Severní Ameriky, zahynuvšího už za pět let poté, co přišlo do styku s evropskými osídlenci.« Dalších »sto tisíc jich pobily války a násilné přesídlování v 19. století«. Británie zase »vyvraždila milion civilních obyvatel v letech 1857–1867«. Z »pomsty za indické povstání z roku 1857«. Opium, které pěstovala v Indii a vozila do Číny, tam »vedlo k milionům předčasných úmrtí« – a nemenším obětem za obou opiových válek.

»V Kongu, državě belgického krále Leopolda II., bylo povražděno na 10 až 15 milionů lidí jen v letech 1890 až 1910.« »Holandští okupanti pozabíjeli v letech 1835 až 1840 na 300 tisíc civilistů v Indonésii.« Francie »za 15 let koloniální války v letech 1830–1845« – »na 1,5 milionu Alžířanů, téměř celou polovinu populace«. Itálie v Libyi v letech 1927–1934 – až »půl milionu obyvatel Kyrenaiky v koncentračních táborech«…

Veletoky krve má na hrbu i politika, jíž nabízel moudra sám »myšlenkový tankista«. Tady už se kroutí jako had. Obětí obou agresí proti Vietnamu připouští »jeden až tři miliony«. Zdroje, jež nemlží, jich v Indočíně připisují na čtyři miliony jen US Army. Jejích afghánských obětí uvádí Brzezinski 26 tisíc – a iráckých 165 tisíc. Je jich přes milion. Dokládají to i seriózní americké prameny. Po půl milionu iráckých dětí, zemřelých už následkem dřívějších »sankcí«. Ty prý »určitě stály za to«, nechala se přeci slyšet Madeleine Albrightová. Havel by si ji po sobě přál na Hradě.

V jednom se – stává se to zřídka – s Brzezinským shodneme: »Oč víc ty krutosti šokují, tím víc je Západ nechává upadnout v zapomnění.« Ty největší páchá na oltář antikomunismu. Od Hitlera až po dnešní teroristické grázly. Bez »liberálních« protektorů by si ani neškrtli. Obludné je i konto svatoušků »demokracie a lidských práv«. Ten trestní rejstřík už nesmí ležet ladem.

Neprohrát s inkvizicí lze jen s oporou v něm. Jedině pak se můžeme stát nadějí pro ty, po kom se povozí krize, nevídaná už skoro sto let. A získat je pro řešení v zájmu demokratické většiny – a ne zazobanců a dravců, pasoucích po ještě větší kořisti.

Josef SKÁLA