Nový think-tank chce regulovat historické analogie

Podrobnosti

ze světa / Amerika|

19. srpen 2009|

Thomas Harrington|

8121 x

Skupina vysoce postavených hodnostářů napříč politickým spektrem v úterý ve Washingtonu oslavila založení nového think-tanku nazvaného Společnost pro správu historického myšlení (Society for Management of Historical Reason, SMHR). Celodenní seminář se konal v sídle American Enterprise Institute (AEI) a promluvili na něm například ministr obrany USA Robert Gates, bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová, John Nagl z Centra pro novou americkou bezpečnost (CNAS), někdejší autor Bushových projevů David Frum, zvláštní Obamův vyslanec Richard Holbrook nebo tvůrce politiky navyšování vojáků v Iráku a profesor West Pointu Frederick Kagan.

Ve svém zahajovacím projevů výkonný tajemník SMHR Michael O´Hanlon, dlouholetý spolupracovník liberálního Brookingsova institutu, zdůraznil naléhavost poslání nové organizace. „Jak říkal Isaiah Brown, velký prorok otevřené společnosti, analogie jsou životní silou historického zdůvodnění. Věříme, že je to pravda. Zároveň ale víme, že v dobách, jako jsou ty dnešní, může to, že komukoli a kdekoli umožníme, aby dělal a zveřejňoval paralely mezi politikou USA a politikami jiných zemí v průběhu dějin, mít dalekosáhlé důsledky pro americkou bezpečnost. Proto se budeme snažit pomáhat těm, kteří se vytvářením historických paralel obvykle zabývají (nebo je předkládají veřejnosti poté, co se seznámili s podklady našeho think-tanku), aby dávali průchod jen těm paralelám, které potvrzují, že USA a jejich blízký spojenec Izrael stojí mimo zákon kauzality, které určovaly osudy jiných národů planety."

Na otázku novináře, jak to bude vypadat v praxi, O´Hanlon odpověděl: „Naši nepřátelé na celém světě už dlouho naznačují, že když USA a Izrael útočí na jiné národy, činí tak, stejně jako každý jiný vojensky silný stát před nimi, aby získali kontrolu nad územím a  surovinovými zdroji země, do níž provádějí invazi. Pokaždé, když se taková dezinformace objeví, vždy jsme na ni reagovali podivným mlčením, nebo žoviálním protivýpadem na lidi z Chomského lůna. Koneckonců, vždy se najde nějaký nedostatečně vyškolený novinář, který takovou hloupost pustí do novin či éteru, a to bude chvíle, kdy se do věci vloží naši agenti historického zdůvodnění. Během několika dní vloží do nejméně pěti největších amerických deníků texty, který, každý po svém, zdůrazní ten naprosto obranný a neúnavně morální základ americké a izraelské zahraniční politiky."

Na závěr semináře hosté i účastníci dostali malou kompilaci některých historických paralel, které šíří američtí nepřátelé, a pro něž už agenti SMHR vypracovali body k diskusi. Následuje jen malý výběr z této publikace:

 

Analogie číslo 1:

Lidé, kteří útočí na jiné země, to takřka vždy dělali, aby posílili svou moc ve světě. Proto USA a Izrael podle všeho činí totéž.

SMHR: Tyto dva státy útočí na jiné země hlavně z obranných důvodů. Pokud měly nad to ještě nějaký širší úmysl, vždy to napadené zemi přineslo dar v podobě buď pozvednutého hospodářství nebo demokracie.

 

Analogie číslo 2:

Všechny země, které se v minulosti  rozsáhle a vojensky angažovaly ve světě (Španělsko v 16. století, Napoelonova Francie, Británie, portugalsko ve 20. století) ve výsledku ekonomicky chřadly do té míry, že na konec nebyly s to udržet ani mezi národní síť svého vlivu, nebo ekonomicky soutěžit s novými velmocemi doby. To se nejspíš stane i Spojeným státům.

SMHR: Na rozdíl od ostatních zemí jsou USA obývány lidmi se zvláštním sociálně naprogramovaným „podnikatelským duchem", který jim umožňuje opakovaně nacházet cestu z tohoto druhu dekadence a úpadku tradičně dopadajících na jiné země.

 

Analogie číslo 3:

Když finanční, politické a vojenské elity země samy sebe považují za nadřazené nad zákony a jsou mnohem solidárnější k příslušníkům své kasty než ke svým občanům jako celku, obvykle to věští nezastavitelný úpadek do sociální dekadence, frakčních bojů a nakonec i různých převratů. To se nejspíš odehrává v USA právě teď.

SMHR: USA na rozdíl od jiných zemí, mají ústavní strukturu, která se zrodila v záři více méně dokonalé moudrosti našich zakladatelů a jako taková bude vždy, prostřednictvím soudního systému a s ním spojených právníků, chránit obecné dobro a svobody jednotlivce před bezbřehou koncentrací moci. A pokud už se taková koncentrace moci v určité chvíli dějin objeví, kyvadlo ji vždy napraví v příští generaci politických hráčů.

 

Analogie číslo 4:

Koncept totální války zanikl ve 40. letech minulého století, a tak se záminkou pro zisk geopolitických výhod stal terorismus. Když pak USA a Izrael používají vyspělou technologii (bombardéry B-52, bitevní vrtulníky Apache a bezpilotní letouny) k náletům na převážně neozbrojené civilisty na cizích územích, která jsou obvykle tisíce mil od vlasti (německy Heimat), podle všeho se tím snaží jen terorizovat obyvatelstvo těchto oblastí, aby se podřídily jejich politické vůli.

SMHR: Jak už jsme řekli v bodě číslo 1, USA a Izrael útočí vždy jen z obranných důvodů. Proto jedinými skutečnými teroristy, kteří v těchto situacích hrají, jsou lidé hloupí natolik, že se snaží a bojují proti nepřekonatelné síle. Například kanadský teenager afghánského původu Omar Khadr se stal teroristou v Afghánistánu, kde granátem zabil amerického vojáka poblíž jeho domu v Chóstu, což si vyžádalo několik let bez možnosti odvolání, rehabilitačního mučení v Guantánamu. Terorismus skončí, když se lidé jako Chadr naučí chápat jádro benevolence amerických a izraelských akcí a naučí se proti nim už nic nedělat.

 

Analogie číslo 5:

Například ničím nevyprovokovanou válku, kterou Izrael rozpoutal v roce 2006 a při níž zničil celou moderní infrastrukturu sousední země, někteří srovnávali s německým blitzkriegem vůči Polsku v roce 1939. A dále, když moderní izraelská armáda na přelomu roku zaútočila na beztak už izolované a strádající obyvatelstvo pásma Gazy, někteří to přirovnávali k hrůzné tragédii varšavského ghetta na konci druhé světové války.

SMHR: Je třeba mít neustále na paměti, že analogie mohou vytvářet pouze lidé k tomu oprávnění, a tak srovnávat hrůzy nacismu s jakýmkoli současným kataklyzmatem mohou jen sami Izraelci a jejich stoupenci v americkém tisku. Například, pokud arabský vědec Rašíd Chalílí srovnává osud dnešních Palestinců s Židy v Evropě v letech 1933 až 1945, okamžitě se proviní trivializací hrůz, které Židé prožili za nacistů. Když ale William Kristol nebo Charles Krauthammer chtějí přirovnat íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, šéfa Hizballáhu Hasana Nasralláha nebo předáka Hamasu Ismaíla Haníju k Hitlerovi a jejich stoupence k nacistům,  není v tom žádná trivializace. Je to ve většině případů naprosto oprávněné a bude to pravidelně a pozitivně přetiskováno mainstreamovými médii.

 

S postupem času, kdy se přítomní na semináři dostávali do stále nadšenějšího varu, jim byla k podpisu předložen závazek, že se budou řídit principy nového think-tanku. Mezi těmi, kdo stáli ve frontě na podpis, byli například David Gregory a Brian Williams (televize NBC), John King (Time-Warner-CNN), Guy Raz (NPR), Charles Gibson (Disney-ABC), Mary-Louise Kellyová (NPR) a Michael Gordon (New York Times)...

 

Thomas Harrington, autor je profesor iberoamerických studií na Trinity College v Hartfordu ve státě Connecticut, text publikoval na svém blogu

Komentáře