Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Konec Obamovy blízkovýchodní politiky?

  • smutny-obama
Osm měsíců poté, co Barack Obama své prezidentství zahájil mimo jiné slibem, že urychlí mírový proces mezi Izraelci a Palestinci, tento proces uvízl na mrtvém bodě. A k tomu navíc narůstají oprávněné obavy, že se Obamův „blízkovýchodní" tým celý rozhádal, což je stav, který může celou Obamovu snahu rovnou pohřbít.

Některé z problémů Obama minulý týden sám popsal. V úterý po konci třístranných rozhovorů s izraelským premiérem Netanjahuem a palestinským prezidentem Abbásem se na jedné straně vyhnul přiznání, že jeho úsilí donutit Izrael, aby zastavil osídlování okupovaných území, krachuje, a místo toho raději oznámil nový „plán" - obnovení dlouho odkládaných rozhovorů mezi Izraelem a Palestinci ohledně podmínek konečného uspořádání.

Lze to považovat hned za dvojí Netanjahuovo vítězství. Fakticky přiměl amerického prezidenta, aby ustoupil od své ideje na zastavení výstavby židovských osad na palestinských územích, a navíc Obama ještě přiměl Mahmúda Abbáse setkat se s Netanjahuem, i když předtím veřejně prohlásil, že tak učiní až poté, co Izrael výstavbu osad zmrazí. A tak jedinou světlou chvilkou pro blízkovýchodní mír byla Obamova slova před Valným shromážděním OSN, že USA „dál zdůrazňují, že Amerika neuznává legitimnost pokračující výstavby izraelských osad".

Tento postoj, který koresponduje s mezinárodním právem, má ale jednu chybu - že Obama nedokázal přejít od slov k činům. Když nedokázal přimet Izrael ani k tomu, aby zastavil osídlování, jak chce „nejmocnější muž světa" dojít k nově proklamované mírové dohodě, zůstává otázkou.

V této souvislosti se množí názory, že Obama vyplýtval mnoho měsíců prosazováním otázky osad, která byla považována jen za jeden z mnoha kroků na cestě k míru, a vina za to padá především na nevhodně zvoleného vyslance pro Blízký východ George Mitchella. Ten si získal uznání vyřešením konfliktu v Severním Irsku v 90. letech minulého století, což ale není vhodná modelová situace pro Izrael a Palestince. Zatímco totiž v Severním Irsku šlo o hledání cest k mírovému soužití, „Izraelci a Palestinci je třeba hledat možnost rozvodu," cituje agentura IPS nejmenovaný palestinský zdroj. „Obě strany nepotřebují nic jiného než dojednat podmínky rozvodu a jak ho provést co nejlépe."

Celý Obamův marný tanec kolem zmrazení výstavby sídlišť navíc značně oslabil beztak už dost otřesenou pozici Mahmúda Abbáse mezi Palestinci. „Pro Palestince je velmi důležité, aby jejich vedení nemuselo pořád být tím, kdo ustupuje," podotkla palestinská vyjednavačka Hanan Ašrávíová.

Barack Obama si teď bude muset vybrat, nebo líp, učinit zásadní rozhodnutí. Pokud bude chtít dosáhnout skutečného míru a naplnit svá slova z údajně přelomového projevu v Káhiře, bude muset izraelskému vedení připomenout slib jeho předchůdců, který opakovali několikrát od roku 1967, kdy Izrael obsadil východní Jeruzalém a značnou část palestinského území. Obama by tím ale narazil na víru mnoha Izraelců, že na tento region jim dal nárok bůh, a je jedno, jestli tomu sám Netanjahu věří, nebo ne. Hlavně, že tomu věří mnozí z těch, kdo ho volili. A postavit se bohu může být riskantní i pro prezidenta Ameriky.

Pokud ale ucukne a nechá Izrael v rámci této víry zabírat cizí území dál, zničí veškeré naděje, od roku 1967 dávaly jakous takous šanci racionálnímu řešení situace. V takovém případě se nynější triumf Benjamina Netanjahua může jevit jen jako vítězství Pyrrhovo. Možná se totiž vzedme nová intifáda a nová vlna regionálního terorismu a násilí. A možná se ale také nestane nic. Apartheidní stát Izrael bude žít dál a palestinská populace poroste, ať už v hranicích Izraele nebo mimo ně. Bude to vývoj, pro který se rozhodnou sami Izraelci, a budou muset být připraveni na jeho důsledky.

Jak v International Herald Tribune konstatoval William Pfaff, budou ale i důsledky jiné. Nutně totiž zesílí nynější stav faktické permanentí války, naroste izraelský státní terorismus i institucionalizovaná nenávist muslimů vůči USA a Američanům. Vlády a veřejné mínění v Evropě se začnou od americké proizraelské politiky distancovat, přistoupí k různým sankcím, intelektuálním, kulturním či sportovním bojkotům Izraele, jak se ostatně v některých sférách děje už nyní.

„Zvýší se emigrace z Izraele - mladí talentovaní a morálně znechucení lidé pojedou pryč, jak to činí už nyní," konstatuje Pfaff. „Další spekulace v tomto směru už ale asi ani nemají smysl."

I bez spekulací je ale jasné, že to vše jen důsledkem, že si Obama s nástupem do Bílého domu vzal příliš velké sousto, když chtěl Ameriku ekologicky oživit, dát zdravotní pojištění všem, zreformovat dědictví po Bushovi, dál válčit, dosáhnout míru na Blízkém východě a k tomu všemu se vypořádat s finanční krizí. Nyní si bude muset podle všeho vybrat, co z toho je pro něj opravdu důležité a čemu se proto bude chtít věnovat, aniž by tříštil síly a sváděl boj na všech stranách Kongresu. Lze si přitom snadno představit, že pro své znovuzvolení bude ze všeho nejvíc potřebovat ono zdravotnictví v USA, ostatní témata z ranku priorit nejspíš vypadnou. Mír na Blízkém východě je tak nyní znovu stejně daleko, jako byl v roce 1967.

 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře