Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Válka v Libyi se mění na přímý konflikt Turecka a Haftarovy armády

Hodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 

MUDr. Ivan David

Podle libanonské agentury Al-Anvar turečtí důstojníci a agenti turecké tajné služby MIT... fakticky převzali velení nad skupinami džihádistů, které tvoří „armádu GNA“ samozvané vlády libyjského „premiéra“ Faíze Sarrádže. Turecké zásobovací i bojové lodi bez větších problémů obeplouvají „blokádu“ Libye, kterou k vynucení rezoluce Rady bezpečnosti OSN o zákazu vývozu zbraní do Libye provádí lodi pod vlajkou EU.

  • valka-v-libyi-se-meni-na-primy-konflikt-turecka-a-haftarovy-armady

Tureckým zásobovacím konvojům se v posledních týdnech do pásma kolem Tripolisu, které ovládají Sarrádžovi džihádisté, podařilo dostat velké množství těžkých zbraní a islamistických posil ze Sýrie.


Po delším dotazovaní sekretariátu Rady EU se mi podařilo zjistit, že Rada ministrů zahraničních věcí EU koncipovala zadání operace IRINI záměrně tak, aby lodě pod vlajkou EU hlídkovaly pouze kolem břehů té částí Libye, kterou ovládá Libyjská národní armáda (LNA), jíž velí polní maršál Chalífa Haftar (na obrázku). Podle informací, které se mi podařilo získat, pro takto koncipované zadání hlasoval i český ministr zahraničí Tomáš Petříček.

Libanonská agentura včera zveřejnila informaci, že i přes embargo OSN zbraně Sarrádžovým džihádistům z GNA dodávají nejen Turecko, ale i Katar, Spojené arabské emiráty a dokonce Francie, která je členem EU.

Turecko však v posledních dnech vyslalo do oblasti kolem Tripolisu i velké množství vojáků své pravidelné armády. Vyslaným tureckým důstojníků a špionům se podařilo reorganizovat ozbrojené síly Sarrádžovy samozvané vlády. „Oficiální“ armádu Sarrádžovy vlády tvořily donedávna zbytky části libyjské armády, které po zavraždění prezidenta Muamara Kaddáfího přešly do „prozápadní koalice“. Fakticky je početně i vybavením převyšovaly různé džihádistické milice, z nichž každá samostatně ovládala část území. Hlavní město Tripolis si džihádisté rozdělili podobně jako zločinecké gangy americká města během probihice. Kromě terorizování civilního obyvatelstva se občas džihádisté stříleli i mezi sebou.

Ještě počátkem roku, kdy LNA zatlačila džihádisty na úzký pruh země kolem Tripolisu, situace v Libyi vypadala na brzké ukončení války. V tísni a v obklíčení kolem bývalého hlavního města samozvaný premiér Sarrádž přistoupil na příměří, které zprostředkoval zvláštní zmocněnec OSN pro Libyi. Poté však Turecko dopravilo Sarrádžovcům řadu lodních konvojů plných těžkých zbraní a mnoho posil. Kromě námořní linky Turecko vysílá vojenské posily i vzdušnou cestou. Obnovení bojů fakticky zahájil raketový útok turecké fregaty na pozice LNA. Po vylodění džihádistických posil Sarrádžovci přešli do útoku.

První vlnu útoků se Haftarovým vojákům podařilo úspěšně odrazit. Při bojích bylo zabito asi 750 džihádistů. Velké ztráty utrpěl i expediční sbor turecké armády, který byl údajně při leteckém bombardování ze ¾ vyhlazen. Turecké letectvo v prvních bojích přišlo i o 4 stíhačky F-16, které nasadily ke vzdušné podpoře ofenzivy. Tureckému námořnictvu se však i přes „blokádu“ lodí EU podařilo vytvořit pravidelné zásobovací linky do Tripolisu. Turci do oblasti vyslali další armádní posily. Do Tripolisu byla vyslána i řada zkušených důstojníků, kteří se účastnili invaze do kurdských oblastí Afrin a Rojava v severní Sýrii.

Turečtí důstojníci, kteří v minulosti získali rozsáhlou praxi v organizování džihádistů při spolupráci s bývalými bojovníky Islámského státu (ISIL) nyní zreorganizovali skupiny džihádistických milic. Podle libyjského analytika Faraje Zidana, kterého citovala agentura Al-Anvar, Turci fakticky převzali jejich velení. Podle Zidana už v podstatě není možné hovořit ani o samozvané vládě Faiíze Sarrádže. „Je to loutková vláda, kterou fakticky z dálky ovládá Ankara“, řekl Zidan. S Libyí a Libyjci už to podle něj prakticky nemá nic společného.

Po přeformování ozbrojených sil tureckými důstojníky řízení džihádisté obnovili ofenzivu označovanou jako „Operace sopka hněvu“. Druhá ofenziva nese stejný rukopis jako turecká agrese do Afrinu. S podporou tureckých stíhaček a nově dodaných tureckých dronů se džihádistům podařilo zatlačit LNA o několik desítek kilometrů dál od Tripolisu. Džihádisté tento týden dobyli asi 3 tisíce kilometrů čtverečních území na západě země. Ofenzíva se v pátek zastavila až u základy Watiya, která tvoří křižovatku cest do zbytku západní Libye. V mnohahodinových bojích se ji podařilo Haftarovým vojáků ubránit.

V noci na pátek se Haftarovým silám podařilo vyčistit od jiných džihadistických bojůvek Muslimského bratrstva strategicky důležitá ropná pole na jihu země u hranic s Čadem. Polní maršál Haftar tak mohl na západní frontu vyslat čerstvé posily. Páteční boje ukázaly, že ani nejmodernějšími západními zbraněmi vybavená turecká armáda není neporazitelná. Počátek přesunů posil byl poznamenán sestřelením transportního letadla ruské výroby Antonov An-32. Nákladní letoun s municí sestřelil turecký dron. Jiným letadlem se však vojákům LNA bránícím důležitou křižovatku se podařilo dopravit ruské ruční protiletecké rakety Igla. V Během několika hodin šlo k zemi 50 turecký dronů. LNA se do prostoru Watiya poté podařilo přisunout moderní ruské protiletadlové komplexy Pancír - S(na obrázku). Tomu se podařilo sestřelit stíhačku Mirage francouzské výroby.

Po ztrátě vzdušné převahy se ofenziva GNA prakticky zastavila. Analýzou včerejších bojů lze dojít k závěru, že kdyby se Kurdům v Afrinu a v Rojavě bylo dostalo stejně kvalitního protileteckého vybavení, mohli tureckou invazi zastavit.

Frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i poslanci za SPD, se při přípravě mimořádného pléna Evropského parlamentu, který jednal ve čtvrtek a v pátek, snažila dostat na pořad jednání i situaci v Libyi. Chtěli jsme projednat neúčinnost blokády lodí EU. Náš návrh na zařazení tohoto bodu však byl v Konferenci předsedů, která připravuje program pléna, vetován probruselskými frakcemi lidovců, socialistů a RENEW.

Nyní se ukazuje, že probruselské frakce nejsou jen skupiny „tupců“, kterým nevadí obkličování EU Tureckem. Území kolem Tripolisu je dnes fakticky tureckým protektorátem. A právě odsud míří na moře nejvíce migrantů z Afriky, kteří se na gumových člunech snaží dostat do Itálie. Pokud je pravdivá zpráva o francouzských dodávkách zbraní džihádistům v Tripolisu, kterou přinesl Al-Anvar, jsou vlastně naši probruselští kolegové vlastně spolupachateli nelegálních dodávek.

FB Ivana Davida

Facebook komentáře