Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Otazníky nad Lockerbie visí dál

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • lockerbie-libye
Libyjec Abdal Basat Muhammad Midžrahí opustil vězení ve Skotsku, kde si odpykával trest za podíl na atentátu na letoun PanAm, v němž v roce 1988 zahynulo 270 lidí, čímž se nejspíš uzavírá poslední kapitola tohoto tragického příběhu. Otazníky však zůstávají.

Jak například připomíná britská BBC, policie začala hned po atentátu na letadlo sbírat důkazy a během pouhého týdne detektivové oznámili, že nálož byla ukrytá v kazetovém magnetofonu. Celé další týdny ale přitom expertům trvalo, než poskládali dohromady trosky letadla. „Pokud už věděli, že to byla bomba a potřebovali zjistit, kdo ji tam umístil, proč to vůbec dělali?" ptá se BBC.

Původně trvalo celé tři roky, než vyšetřovatelé ukázali prstem na viníka, Libyii. Mezitím se k zodpovědnosti za atentát přihlásily nejrůznější teroristické skupiny, mezi nimi například Islámský džihád, málo známí Strážci islámské revoluce, ale dokonce i irská protestantská Ulsterská obranná liga. Dva roky před atentátem nad Lockerbie útoky na americká a izraelská letadla navíc pohrozila Lidová fronta osvobození Palestiny - Revoluční vedení (PFLP-GC), nicméně její předák Ahmad Džibríl po atentátu jakoukoli účast pro změnu popřel, připomíná The Independent.

K Libyii se pozornost otočila až o několik měsíců později, kdy byl v lese překvapivě daleko od místa exploze letadla nalezen úlomek časovače bomby zabalený ve zbytcích oděvu pocházejícího podle visaček z Malty. Tam pak policie našla prodavače Tonyho Gauciho, který později Midžrahího identifikoval, ovšem až poté, co jeho obličej uviděl v novinách coby tvář podezřelého. Gauci dnes žije v Austrálii a podle jeho právníků dostal od Američanů několik milionů dolarů, aby identifikoval právě Midžrahího. Ten v té době pracoval jako bezpečnostní agent libyjské letecké společnosti na Maltě.

Ostatně, skotská odvolací komise loni při odvolacím řízení shledala Gauciho svědectví proti Midžrahímu natolik pochybným, že vězněnému Libyjci umožnila podat odvolání.

Bývalý člen bezpečnostní služby na londýnském letišti Heathrow Ray Manley v roce 2001 pod přísahou vypověděl, že hned po atentátu informoval policii, že noc před explozí se kdosi vloupal do zavazadlových skladů společnosti PanAm, a později ho velmi překvapilo, že policie tuto informaci vůbec nezařadila do spisu a soustředila se dál na „maltskou stopu". „Kdokoli si tam tehdy mohl vzít visačku PanAm a přidat k ostatním zavazadlům to s výbušninou," prohlásil Manley. Tomu nerozumí ani Dr. Jim Swire, jehož dcera Flora v troskách letadla zahynula. Dopisem požádal skotskou prokuraturu o vysvětlení, proč dvanáct let tajila vloupání do prostorů PanAm na letišti Heathrow, ale odpovědi se mu nedostalo.

Nikdy se tak už zřejmě nikdo nedoví, jak k explozi letounu nad Lockerbie opravdu došlo, tím spíš, že případné nové informace jsou obsaženy ve čtyřsetstránkovém souboru dokumentů u odvolacího soudu, které nyní britská vláda prohlásila za tajné a s nimiž se neměla možnost seznámit ani obhajoba. Argumentem k utajení spisu je obava o bezpečnost Británie.

Midžrahí byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vězení za podmínky, že nepodá odvolání, které by mohlo do celé kauzy vnést nové světlo.

Reverend John Mosey, jehož dcera také zemřela nad Lockerbie, při Midžrahího propouštění prohlásil: „Konzervativní i labouristické vlády nám bránily ve vyšetření, co se tehdy stalo. Když byl ministrem zahraničí Robin Cook, argumentovalo se, že by to narušovalo vyšetřování kriminalistů. Toto vyšetřování ale nyní došlo do slepé uličky, a zůstalo po něm víc otázek nezodpovězených, než těch zodpovězených."

Některé zdroje podotýkají, že pokud za atentátem stála opravdu Libye, která ve své době zásobovala zbraněmi i irské teroristy, mohli mít atentát na svědomí právě oni. V době, kdy si ale Británie i USA opět padají s Libyí kolem krku, asi nikdo nechce šťourat se v minulosti.

Midžrahí pomalu umírá, nejspíš jako vhodný obětní beránek rozsáhlé konspirace.

 

 

Facebook komentáře