Úsporné zářivky pracují na odlišném principu

Výbojové světelné zdroje jsou založeny na principu elektrických výbojů v plynech a parách různých kovů . Při srážkách elektronů s atomy plynů a kovových par se jejich energie mění na optické záření. U zářivek se převážně ultrafialové záření nízkotlakého výboje, probíhajícího uvnitř trubice ve rtuťových parách, transformuje na viditelné záření ve vrstvě luminoforu, nanesené na vnitřní stěně trubice. Spektrum záření výbojových zdrojů je čárové. Zářivky i výbojky jsou plněny malým množstvím plynů rtuti a při nesprávné likvidaci nebo při rozbití jsou nebezpečné pro lidské zdraví, biologický organismus a ekosystém. Všechny výbojové světelné zdroje se řadí do kategorie "nebezpečných odpadů"

Nebezpečná rtuť a těžké kovy

Po jejich destrukci se odpařuje rtuť a jsou vymývány vysoce toxické sloučeniny rtuti, thalia, kadmia a barya do okolí, z dalších nežádoucích příměsí lze uvést olovo, antimon, indium, stroncium, thorium a vanad. Tomuto nežádoucímu úniku škodlivin ze skládek napomáhají teplotní atmosférické změny, nízké pH vod a mikrobiální aktivita prostředí, v němž se odpad nalézá. Uvádí se, že rtuť, uvolněná z jedné zářivky nebo výbojky může zamořit až 30 000 litrů vody.

Čtěte také: Rtuť v zářivkách a výbojkách

Deník DailyMail zveřejnil studii německé agentury pro životní prostředí, která testovala únik rtuti při rozbití kompaktních zářivek. Při testu rozbili dvě horké zářivky. Jedna obsahovala 2 mg rtuti a druhá 5 mg rtuti. Vědci z Fraunhoferova ústavu zjistili, že hladiny toxických par kolem rozbité kompaktní žárovky byly až 20 krát vyšší, než je bezpečný limit rtuti pro vnitřní prostor. Vysoká hladina rtuti byla měřena v úrovni podlahy i po pěti hodinách po rozbití zářivky.

Při rozbití zářivky, výbojky nebo teploměru, se snažte co nejdříve vyvětrat minimálně 15 minut a vše uklidit.

V čem a jak je pro nás rtuť vlastně škodlivá?

Ing. Bohumil Hrnčíř, CSc. ze společnosti EKO-VUK, spol. s r. o. na stránkách odborného časopisu Elektro mmj. uvádí:

"Rtuť je tekutý kov (teplota tání je -38,89 °C; pozn. red.), který sublimuje, takže za normální teploty (20 °C) dosahuje rovnovážná koncentrace par ve vzduchu řádově vyšších hodnot než připouštějí normy. Páry rtuti se vstřebávají převážně plícemi, méně kůží. Toxické jsou dále zejména rozpustné anorganické sloučeniny rtuti, jako chlorid, dusičnan a oxid. Sulfid rtuti (HgS) není vzhledem k jeho malé rozpustnosti považován za jed. V živočišném zažívacím traktu rtuť a její sloučeniny jen velmi málo resorbují, proto se i při malých dávkách kumuluje, zejména v játrech, ledvinách, slezině, kostech a mozku. Akutní otrava rtutí se projevuje v zažívacím traktu bolestmi v ústech a břiše, zvracením a průjmy. Typické příznaky chronické otravy jsou slinění, záněty dásní a postižení centrálního nervového systému (CNS). To se projevuje třasem, poruchami řeči a paměti, nespavostí a podrážděností. V přírodě jsou anorganické sloučeniny rtuti částečně převáděny mikroorganismy na toxičtější organické sloučeniny. Do organismu se organické sloučeniny rtuti dostávají potravinovým řetězcem. Zvláště toxické jsou zejména metylrtuť a dimetylrtuť, které způsobují již po krátké expozici těžkou otravu, končící většinou smrtí (nemoc minamata z konzumace ryb v Japonsku). Organické sloučeniny rtuti jsou rovněž účinnou složkou mořidel obilí (PMC, Agronal, Ceresan, Ceresol, TAG a další)."

Zdroj: dailymail.com, časopis Elektro,www.usporim.cz