Je zapotřebí změnit systém, nejen zdravotnický.

Co se týče rehabilitačního lékařství. I zde mají lékaři „fyzicky“ smůlu, totiž tu, když lékaře zajímají příčiny nemoci. A tak lze hledal v těle a postupně si rehabilitačními přístupy,metodikami, školami atd. osahat lidské tělo (včetně vlastního) téměř do dokonalosti. Nicméně příčiny nemocí (i přesto, že rychlé odstranění bolesti jde zvládnout relativně dobře) opět nejdé nalézlt– a to ani díky tomuto úžasnému, kreativnímu oboru.

Tímto postupem se ale lékaři mohou naučit jednu důležitou věc – že totiž aby tělo netrpělo, potřebuje péči. Každodenní. Potřebuje lásku svého vlastníka. Každodenní. Potřebuje úctu. Každodenní.

Tento zdravotnický systém je žalostný. Vstávání tak, jak to vyžaduje pracovní doba nemocnice i v ostatních zaměstnáních pacientů. Ta se neřídí ročním obdobím (každé roční období by tělo chtělo vstávat jinak, například v zimě do té tmy se mému tělu vůbec nechce, na jaře vstává v pět hodin spontánně). O nezdravém vlivu časového posunu nelze diskutovat, protože každé jen lehce citlivé tělo ví, že jde o fyziologický nesmysl vedený diktátem peněz, navíc přežitým. Současný zdravotnický systém se totiž také řídí finančním diktátem a proto je časový posun respektován jako „podmínka, bez níž nelze“.

Lékař i pacient si uvědomují, jakou neúctu dávají tělu, které musí osm hodin sedět na zadku (protože by jinak nestihlo napsat všechny ty nezbytně nutné byrokracií vyžadované údaje do počítače ).

V současném zdravotnickém systému je totiž důležitá KVANTITA, nikoliv KVALITA. Je třeba co nejvíce klientů ošetřit, co nejšikovněji to bodově zhodnotit (protože za to pojišťovna dá nejvíce žlutých penízků), napsat o tom co nejvíce slov a vyplnit co nejvíce tabulek, které hodnotí…vlastně kdo ? Opravdu je zde někdo, kdo bude hodnotit ta kvanta popsaných papírů, která v konečném důsledku nepřinášejí úlevu klientům v trápení a přetěžují už tak přetíženou zdravotní sestru ? V tomto systému se totiž nehledí ani na základní kvalitu života pracovníků – jak kvalitně má pracovník zařízené pracoviště, jaké má podmínky pro odpočinek, pro vzdělání atd. A s tím tvoří neoddělitelný celek klient - jak kvalitně je pracováno s klientem na všech jeho úrovních…A to vše navíc vychází z toho,jak kvalitně je řízen daný podnik (v podmínkách daných politickou !!! situací ?).

Co vlastně je myšleno tou kvalitou ? Lidskost – pro zaměstnance, pro klienty, pro společnost. Možná si stačí přečíst článek ve Zdravotnických novinách z října roku 2010 od Bc. Kateřiny Švejdové o její stáži ve Finsku, abychom se dověděli, jak to lze jinak.

Je hrozné jestliže, částečně vzdělaní terapeuti provádějí hrubé zákroky na svých křehkých klientech proto, aby vydělali v časovém presu co největší nadbytek peněz pro podnik či pro sebe (protože potřebují i oni určitou kvalitu života, aby se mohli dovzdělat), jestliže, revizní lékař neschválí pomůcku pro těžce nemocné dítě proto, že je moc drahá a levnější (nicméně nevhodnou) doporučí…., tak je jasné, že o kvalitu v tomto zdravotnickém systému…nejde. A v tomto časovém tlaku, v tomto finančním tlaku, v tomto ideovém tlaku tělo přestane dýchat. Kdo nedýchá, nežije, učí Clára Marie Helena Lewit.

V konečném zhodnocení lze říci - na ergonomii pracovišť a na ergonomii pracovní doby se v tomto zdravotnictví nehledí, protože to je otázka KVALITY, a ta se, jak víme, nehodí, protože hodně stojí…Opravdu tak hodně stojí ? Lékaři na svých pracovištích vidí minimálně jednou týdně zbytečně indikované CT vyšetření, jednou za 14 dnů zbytečně indikované vyšetření MRI, dvakrát týdně zbytečně indikovaný operační zákrok, jednou denně poškození pacienta lékem, zákrokem, slovem. Ano, slovem, protože jestli řekne lékařka klientovi s diagnostikovanou onkologickou chorobou „to nemá smysl léčit, stejně brzo umřete…“, tak mu sebere často jediný faktor, který nemoc může vyléčit – a tím je nadějte. Jednou za měsíc lze vidět člověka, který je léta léčený medikamenty na jinou diagnózu, než má. Proč to ? Najděte si odpovědi každý sám, jistě je máte, nicméně jedna mne napadá – v tomto státě není lékař jinak motivovaný k dalšímu vzdělání, než pocitem uspokojení z naplnění vlastní zvídavé čisté duše. Budiž chvála vznešeným nositelům titulu MUDr., kteří za cenu časově omezeného kontaktu s vlastní rodinou se neustále vzdělávají a tím pomáhají například řešit správnou a včasnou diagnózu pacientům se vzácným onemocněním! Je to od nich velmi šlechetné, přímo superaltruistické, ale kvalitně a radostně žít se tak nedá.

Zdravotnické noviny z října 2010 Je tam krátká noticka : „Lékaři v SRN trpí stresem…“… „Studie zdravotního stavu německých lékařů znovu prokázala, že mnoho z nich trpí stresem. Objem a náročnost práce se zvýšila a současně vzrostla i byrokratická zátěž. Ukazuje se, že zdravotní potíže postižených lékařů jsou podobné problémům jejich pacientů. Každý sedmý lékař měl více symptomů syndromu vyhoření, než jeho depresivní pacienti. Výsledky dokázali, že prodlužující se pracovní doba nepřináší nic dobrého ani lékařům, ani pacientům.“ Kvalita života německých lékařů je vysoko nad kvalitou života lékařů v České republice. Nicméně jak ukazuje článek, ve zdravotnickém systému všech vyspělých zemí se objevuje stejný problém.

Tedy za druhé – důvody psychické. Je s podivem, jak mohutně se v naší postkomunistické zemi udržuje mamon a iluze dominantního postavení hmoty. Přitom se vychází z filozofie Reného Descartese (nar. 1596) o res cogitans (mysl) a res extenza (tělo). Už asi dvě desítky let se v zahraničí ví, že člověk není mechanický stroj (res extenza) oddělený „propastí“ od duše (res cogitans) – viz. díla profesora neurologie, neurovědce Antonia Damásia (například kniha Descartesův omyl, přeloženo do češtiny, dále Hledání Spinosy). Tento lékař dokázal, že tělo a duše jsou jedním celkem. Vzdělaný lékař, který o této jednotě (duše a těla) nejenže mluví, ale i tak jedná, je stále v této zemi považován za šarlatána ! Těžko se pak hledá v mysli, v duši místo v tak povrchním (stran hloubky poznání) prostředí…

Každý klient, který do nemocniční ambulance vchází, má vždy trable na obou svých frontových liniích (duše-tělo) – a je úkolem (lékaře?) poznat, kde je potřeba zasáhnout více (primárně), nikoliv POUZE. Pojďme ještě do větší hloubky. Čeští autoři – doktor Chvála a doktorka psychologie Trapková – ve svých knihách (Rodinná terapie a psychosomatická onemocnění) a své celoživotní praxi ukázali, jak veliký vliv na tělesné nemoci má uspořádání rodinného systému. Objevit tyto skryté síly je velký a často nesnadný úkol. Není to nemožné, nicméně na takového klienta je potřeba minimálně hodinu – ať už u lékaře, či u fyzioterapeutky, či u psychoterapeuta. A není-li v tomto (zdravotním) systému dostatek

časového prostoru (často se argumentuje důvody finančními) pro lidské bytosti, pak v něm není místo pro poctivé lékaře (či fyzioterapeuty, či psychoterapeuty), kteří onen časový prostor chtějí svému klientu věnovat.

Příčiny nemocí je totiž nutné hledat a léčit na všech úrovních zároveň – fyzické (např. západní medicína), psychické (např. čínská medicína), duchovní (jakákoliv celostní medicína prováděná uvědomělým člověkem). Takoví lidé, kteří chtějí svůj život uchopit do vědomých rukou a rozhodovat si, zdali budou ne-mocní, či mocní, jsou budoucností lidstva.

Současný systém, který vzal kompetenci z rukou člověka a dal ji strojům. Který vzal kompetenci individuální bytosti a dal ji zdravotnickému (politickému ? finančnímu ?) systému.

Jak říká velký učitel rehabilitace, profesor Lewit : „Je nebezpečné zapomenout na mozek vyšetřujícího (lékaře), který je sice vždy subjektivní, ale v daném přítomném okamžiku geniální. Je hrozné nahradit jej (lékařskými) přístroji, které jen zdánlivě napodobují genialitu lidského mozku, ale tváří se, že jsou objektivní.“

P.s.: tento text zároveň vzdává hold všem poctivým a vzdělaným lékařům, sestrám, fyzioterapeutkám, atd., kteří i nadále v tak bezútěšném systému setrvávají a bojují za jeho zlepšování, lidskost a kvalitu. Biomedicína, své komplexnosti má neoddiskutovatelné důležité místo v současném světě, má svůj pozitivní směr vývoje a své přednosti. Není však jediným přístupem k člověku, stejně jako rozumové poznání založené na logice, není jediným způsobem, jak svět vykládat. Ostatně už Albert Einstein řekl: „Logika Vám umožní vybrat si ze dvou možností. Představivost z nekonečného množství.“

Vzácná onemocnění

Chci se zmínit i o vzácných onemocněních, většinou genetických – zmutované geny, které zapříčiňují většinou oslabení tělesné struktury a orgánů, ze kterých pak vzniká množství diagnóz.

Lidé, kteří jsou majiteli velkých průmyslových, chemických a zdraví poškozujících gigantů, by si měli uvědomit, že v současné době všichni lidé trpí špatným životním prostředím právě jejich ekologicko-nedostatečnými výrobky a zdraví škodlivým odpadem. Vždyť tím, čím trpí řadový občan, myslím tím onemocnění z životního prostředí, se nevyhne ani jim. Nechápu jejich myšlení, protože k čemu jim bude nasbíraný majetek, který by stačil na pokrytí tzv. ekonomické krize, když lidská populace je v současné době již ohrožena mutací genů a jinými onemocněními. Vzácná onemocnění jsou zatím jen počátek hrozby pro člověka.

Objevy a vynálezy dávají lidem možnost zacházet s hmotou, například s atomy, nebo s vlastními geny a člověk ve svém objevitelském nadšení, chamtivosti, nebo pohodlností nedomýšlí všechny důsledky svého chování.

Děsivou katastrofou v Hirošimě a Nagasaki v roce 1945 na to poprvé upozornily experimenty s atomovou energií. Statisíce živých tvorů i rostlin umírají na nemoci z otravy, z hladu, sucha, při záplavách……………………

Kdy lidem dojde, že Zemi dlužíme možnost se uzdravit a našim potomkům možnost se napít průzračně čisté a dobré vody (která se již dnes musí draze kupovat), jíst kvalitní zdravou potravu a dýchat čistý vzduch místo toho, aby dále přibývaly onemocnění, které nutí lidi být závislými na zohledňování v legislativě, kterého se v konečné fázi u politiků ani nedočkají, na lécích, které ve skutečnosti neléčí, ale shromažďují majetek opět lidem na nejvyšších postech ve farmaceutickém průmyslu.

Kdy těm majitelům průmyslových továren dojde, že oni sami nemají možnost na výběr v přísunu jedovatých a nebezpečných látek?

Těžké kovy:

Jsou toxické už ve velmi nízkých koncetracíh, akumulují se v organismu, jsou prokázanými karcinogeny a jsou v podstatě neodbouratelné. V posledních 100 letech se jejich koncentrace v životním prostředí zvýšila velmi alarmujícím způsobem. Geochemický oběh a hromadění těžkých kovů závisí na hodnotě pH (jak souvisí s kyselými dešti), v kyselém prostředí jsou snáze vstřebatelné rostlinami, nebo se vyplavují do spodních vod.

Jejich riziko pro živé organismy spočívá v tom, že mohou nahrazovat v tkáních esenciální kovy (napří. Olovo nahrazuje vápník v kostech), mění strukturu a funci biomolekul – působí jako enzymatické jedy (kadmium nahrazuje zinek v některých enzymech) atd.

Olovo, (Pb) Zpomaluje mentální vývoj

Zdroje: doprava, obalové materiály, nátěrové látky

Příznaky otravy: bledost obličeje a rtů, zácpa, nechutenství, kolika, anémie, bolesti hlavy, křeče, poškození mozku a poruchy centrálního mozkového systému. Ohrožuje hlavně děti. Souvisí s pomalejším mentálním i fyzickým vývojem, nižší schopnost učení, nižší inteligenci, poruchami imunity a krvetvorby. V těle se kumuluje v játrech a ledvinách. Poškozuje i kardiovaskulární systém, při dlouhodobém působení se hromadí i v kostech. Může docházet i k nervovým poruchám

Kadmium (Cd)……………..Játra a ledviny v ohrožení

Zdroje: Těžba železa, rud a zinku, spalování fosilních paliv, olejů, výroba plastů, slitin, nesprávné likvidované akumulátorové baterie, nekvalitní hnojiva.

Příznaky otravy: při jednorázové vysoká dávce kadmia se dostavují bolesti břicha, průjmy a zvracení. Kadmium se nevstřebává snadno, ale když už, pak se hromadí v ledvinách a játrech, hladina v krvi je vyšší u kuřáků. V organismu se udrží 10-30 let, střádá se postupně.

Poškozuje dále funkce pohlavních orgánů, způsobuje poruchy ledvin a kardiovaskulárního systému. Působí tako jako teratogen, poškozuje plod. Otravy kadmiem způsobují řídnutí a ztenčování kostí. Kadmium se může hromadit v zemědělských produktech.

Arzen (As)

Zdroje: pesticidy, slitiny, spalování fosilních paliv, v surovinách doprovází fosfor, a proto může být např. v pracích prostředcích.

Příznaky otravy: bolesti břicha, zvracení, svalový třes, apatie, průjem, dehydratace, selhání ledvin.

S krví se dostává do jater, ledvin, v menší míře do možku a srdce. Způsobuje potíže zažívacího traktu, kdýchací potíže, onemocnění mozku, ledvin, kůže, svalového systému. Jeho chromické působení se projevuje poruchami centrální nervové soustavy, ekzémy, otoky, kolikami atd. Arzen je také prokázaným karcinogenem.

Cín (Sn)

Zdroje: fungicidy, nátěry dřeva (např. i lodí pod čárou ponoru), výroba plastů. Velmi toxické jsou organické sloučeniny, inhibují enzymy a ovlivňují tvorbu steroidních hormonů, vážou se na některé aminokyseliny, ovlivňují metabolismus vitamínu B12. Naštěstí je již v ČR a SR je používání organických sloučenin cínu na ochranu dřeva již zakázáno.

Příznaky otravy: snížená schopnost soustředění.

Jako rizikové k těmto kovům přistupují podle Světové zdravotní organizace (Who) ještě chrom (Cr), mangan (Mn), nikl (Mi), radon (Rn) a vadad (V). Pro užívání v určitých technologiích je nutno sledovat další chemické prvky, kz nichž lze uvést: selen, antimon, vizmut, berylium apod.

Alespoň jedna dobrá zpráva - koncem 80. Let se olovo snížilo takřka o polovinu v nejkoncentrovanějších a nejfrekventovanějších oblastech díky sníženého obsahu olova v benzínu a katalyzátorů).

Perzistentní organické látky (anglická zkratka POPs, Persistent Organic Pollutantsú dlouhodobě setrvávají v prostředí. Jsou mnohostranně toxické. Mohou způsobovat vznik rakoviny, nebo urychlovat její průběh. Řada z nich způsobuje onemocnění imunitního systému, poruchy reprodukce, vývojové poruchy atp.

Některé následky lidské činnosti jsou viditelné a nejsou zdravé ani příjemné, poškozují i ty, kteří z nich profitují. Nejhorší škůdce se hubí sám. Kdy si to konečně uvědomí?

Otravný koktejl

V koktejlu jedu, jimiž si lidstvo otrávilo životní prostředí, jsou i látky, které mohou DNA porouchat – mutageny. Tím se počet chyb a pravděpodobnost, že některá ujde pozornosti opravných mechanismů, stále zvyšuje.

Nejcitlivější jsou právě buňky lidského zárodku a velmi malých dětí, rostoucích jako z vody. !To proto, že DNA je tam aktivní, kopíruje se velmi intenzivně do mnoho nově tvořených buněk. Látky, které mohou poškodit vyvíjející se plod, se nazývají teratogeny. Mutace pak mají za následek vrozené vývojové vady u plodu.

U dětí a dospělých mohou mutageny způsobit vznik nádorových onemocnění v průběhu života,tyto látky jsou proto nazývány karcinogeny. Pravda je, že většina mutagenů má jak teratogenní ( způsobující poruchy během embryonálního vývoje), tak karcinogenní potenciál.

Široký výběr mutagenů skýtá chemie, jako například potravinářská barviva (akridinová), nebo konzervační látky (dusitany užívané ke konzervaci uzenin jsou prokázanou hrozbou pro buňky trávicího traktu). Mezi mutageny patří i kouření, složdy spali a výrfukových plynů, nebo plastů – PCB. Mezi nebezpečné nemoci patří orogenní viry, teratogenní účinek mají i další infekční organismy, které v časných stádiích těhotenství mohou velmi vážně poškodit vývoj plodu. Jsou mezi nimi např. zarděnky, toxoplasma, syfilis, aids, cytomegaloviry, plané neštovice, pásový opar, herpetické viry, mononukleóza, cukrovka, fenylketonurie. Mezi poškozující léky patří např. tetracykliny, antiepileptika, cytostatika, některá antibiotika.

Účinky teratogenů se projeví často spontánním potratem, protože poškození plodu je tak těžké, že se nevyvíjejí životně důležité orgány. To se může stát hlavně na počátku těhotenství, protože plod je tvořen malým množstvím buněk, ze kterých specializované tkáně a orgány teprve vznikají. V pozdějších fázích vývoje plodu může vzniknout poškození, které je slučitelné se životem, ale způsobí nějakou orgánovou změnu.

Podle definice Světové zdravotnické organizace (WHO) je za zdravého člověka považován ten, „kdo je ve stavu úplné fyzické, mentální i sociální pohody“. Neznamená to tedy jen nemít příznaky žádné nemoci, ale i cítit se dobře. Být v pohodě, šťastný, žít s radostí a s chutí ve zdravých sociálních vztazích. Ovšem znáte někoho takového?

Mnozí lidé jedí syntetické látky, potraviny z plodin s pozměněným genomem a poslouchají pohádky o biopotravinách. Namísto sladkých slůvek od svých nejbližších, hltají kilogramy čokolády, nebo čehokoliv. Tloustnou a nepřemýšlejí o tom, vůči komu a čemu si budují bariéry. Přibývá alergií, nádorových, duševních a vzácných onemocnění.

Lidé však již nemahí sílu se domáhat léčby – zjištění o pravé příčině jejich onemocnění. Pasivita nahrává výrobcům léků, které je třeba prodat, proto je třeba přesvědčit miliony lidí o tom, že je potřebují. A daří se to! Je jednodušší polykat delikátní barevné tabletky, než přemýšlet o příčinách a následcích.

Dá se z tohoto rozjetého vlaku vystoupit? Možná, že by pomohlo to, že by si včas lidé všímali té „mentální a sociální pohody“. I tady až nepříjemně všechno souvisí se vším.

Takže zdravotnický a farmaceutický průmysl potřebují obrat, protože se nestará příliš o prevenci, ale hlavně o léčbu pod jakoukoliv záminkou. Obrovské obraty a zisky z prodeje preparátů, uzákoněná preventivní opatření, např. vakcinace a věčný souboj s alternativní medicínou jsou dobře známé.

V posledních letech farmaceutický průmysl začíná opisovat od bylinkářů, vyrábí preparáty „zaručeně přírodní“ a prodává a prodává.

Léčiva, která by lidem opravdu pomohla, ale na druhou stranu by farmaceutický průmysl ochudila prodávat množství dalších potravinářských doplňků stravy a léků proti bolesti a podobně.

Shrnutí:

Dodržování definice Světové zdravotnické organizace (WHO).

Lékaři by měli být placeni za dobře odvedenou práci, za počet a tíži vyléčených pacientů a mít na pacienta dostatek času.

MPSV by se mělo více zaobírat kontolou postupu okresních posudkových lékařů, sociálních pracovníků. Dbát na ergonomií na pracovištích, na dodržování pracovních hodin, úprava ZP – neplacené hodiny přesčas, diskriminaci ZP, atd....................jelikož sociální dopady nemocných jsou tyranizující, jak psychicky, tak hmotně.

Nechávat o zákonech rozhodovat na ministertvech především lidi, kteří oboru opravdu rozumí.

Lidem, kteří jsou postiženi mamonem dát výslovný zákaz jakkoliv rozhodovat.

Spolupracovat s MZ ČR

Zachovat lidem sociální jistota tak, aby si mohli dovolit zkvalitnit a změnit svůj živontí styl ku prospěchu svého zdraví. Tudíž by platy měli být ustanoveny jakýmisi procenty dle tržeb. Nastavení možného stropu platů v % veducích pracvníků.

Další možností je, pečovat o své zaměstnance formou řádného ergometrického uspořádání pracovního místa, rehabilitace a dodržováním kvalitního ZP.

Vše souvisí se vším. I zdraví.