V případě Národní demokracie se jedná o neuvedení identifikátorů některých dárců.

Celkem obdržela Národní demokracie v r. 2015 na darech částku 111 387,- Kč, z toho byly dary samotných členů strany ve výši: 60 273,- Kč. Částka 51 114 Kč pak připadá na dary sympatizantů a vlastenců, z nichž někteří přispívají pravidelně třeba částkou 50,- Kč/měsíc, jiní vyjadřují svou podporu jednorázově. Částky jsou připisovány na účet strany, jediným identifikátorem je číslo odesílacího účtu (pokud se nejedná o poštovní poukázku) a název účtu. Ve výroční zprávě za rok 2015 tak nebylo identifikováno (datem narození a místem bydliště) celkem 24 dárců, kteří dohromady poskytli dary ve výši 29.037,- Kč.

Jak každý vidí, jedná se skutečně o „alarmující“ záležitost bezprostředně ohrožující samu podstatu bezpečnosti státu!

Byli jsme proto vyzváni předsedou kontrolního výboru poslanecké sněmovny RNDr. Vladimírem Koníčkem, abychom tento „nedostatek“ napravili. To jsme učinili a v určeném termínu doručili do PS seznam dárců doplněný o potřebné údaje a to až na 5 dárců, které se nám do tohoto termínu dohledat nepodařilo.
Celkem tedy není dle znění zákona identifikováno darů ve výši 1 164,- Kč (slovy jedentisícjednostošedesátčtyřikoruny české).

Je nepochybné, že tato Vláda a „vládní“ strany, společně s vlastizrádnou pátou kolonou parazitických tzv. neziskových organizací si přejí umlčet politickou opozici, jakou Národní demokracie je. A každý nástroj a záminka se jí hodí. Nicméně, jak si každý může zákon 424/1991 Sb. (Zákon ze dne 2. října 1991 o sdružování v politických stranách a v politických hnutích), nastudovat, tak se nedozví nic jiného, než že dle § 18 odst. 1 písm d) zák. 424/1991 Sb. je strana povinna předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu, která zahrnuje přehled o darech a dárcích s uvedením výše peněžitého daru, jména, příjmení, data narození a adresy místa pobytu dárce.

Po aféře ODS v r. 1997, když tato strana (a nejspíš nejen ona) „legalizovala“ přes fiktivní „dárce“ příjmy v řádu desítek milionů korun, nejspíš vytunelovaných ze státních podniků a z privatizačních a úplatkářských případů, se do zák. 424/1991 Sb. ještě dostal § 19a, který v odst. 1) uvádí:

Získají-li strana a hnutí peněžitý dar v rozporu s tímto zákonem, jsou povinny vrátit jej dárci včetně jeho úrokového zhodnocení ve výši diskontní sazby České národní banky platné ke dni vrácení daru, a to nejpozději do 1. dubna roku následujícího po roce, ve kterém dar získaly. Není-li takový postup možný, odvedou příslušnou částku v téže lhůtě do státního rozpočtu. Nedošlo-li k vrácení daru nebo k jeho odvodu do státního rozpočtu ve stanovené lhůtě, uloží příslušný finanční úřad straně a hnutí pokutu ve výši rovnající se dvojnásobku hodnoty daru.

Tím, že § 18 a §19a neuvádějí žádnou hranici pro postup v případě drobných darů, které jsou navíc v podstatě vedle členských příspěvků jediným zdrojem příjmů malých stran, se ze zákona 424/1991 Sb. stal jen další legislativní zmetek, které naše Poslanecká sněmovna běžně produkuje. To za předpokladu, že ustanovení se do zákona dostala jako obrana proti nezákonným mafiánským praktikám protřelých politických stran a nikoliv jako další nástroj znemožňující volnou politickou soutěž stran a hnutí, zejména těch „nepohodlných“ a k zastrašování dárců, když kdejaký neobolševický aktivista se může v Poslanecké sněmovně ve výroční finanční zprávě rochnit, pořizovat z ní výpisy a zneužít citlivá osobní data.

Ono již i to povinné vyhotovení auditované Výroční finanční zprávy je zlovolnost. Logický je povinný audit u stran a hnutí inkasujících stovky milionů korun od daňových poplatníků. Ty ať se ze svého hospodaření velmi podrobně zpovídají! V případě malých stran a hnutí se jedná jen o další překážku, která je jim v činnosti kladena, když tyto nemají žádné placené profesionály a náklad za vyhotovení auditu má pro ně negativní ekonomický dopad. To nemluvím o situaci, kdy jsou auditoři dokonce zastrašováni a perzekuováni s cílem, aby audit „nepohodlné straně“ neprovedli a ta pak nemohla splnit svou povinnost dle § 18 odst. 1) Zák. 424/1991 Sb. a mohla tak být opravdu zrušena. I s tím se Národní demokracie již setkala.

Závěrem tedy shrnuji, že Národní demokracie si svoji povinnost dle zák. 424/1991 Sb. splnila, a že tudy cesta k chtěnému pozastavení či zrušení strany nevede.

I když v tomto státě a s takovou reprezentací, která je v jeho čele, nelze absolutně vyloučit vůbec NIC.

Předsednictvo Národní demokracie

 

 

(Stanovisko lze nalézt na webu ND)