Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

NEDĚLNÍK ADAMA B. BARTOŠE (XXV.) TAKHLE TEDY NE, PANE MGR. VOLNÝ (I.)

Hodnocení uživatelů:  / 15
NejhoršíNejlepší 

„Flákanec“ rozbouřil stojaté politické vody a jeho protagonistu na chvíli osvítila záře reflektorů. Pan poslanec Volný si užívá své hvězdné chvíle a posílen mediálním ohlasem svého přetahování se o mikrofon se jal sjednocovat „vlasteneckou“ scénu.

  • nedelnik-adama-b-bartose-xxv-takhle-tedy-ne-pane-mgr-volny-i
  • nedelnik-adama-b-bartose-xxv-takhle-tedy-ne-pane-mgr-volny-i
  • nedelnik-adama-b-bartose-xxv-takhle-tedy-ne-pane-mgr-volny-i

Na tom by nebylo nic špatného, po tom ostatně voláme, nebo spíše se tak snažíme činit už několik let. Nějaké to spojování máme už za sebou a například ve spojení s Rozumnými získala naše formace ve dvou volbách po sobě nejvíce „vlasteneckých“ hlasů, které nedokázal pobrat Tomio Okamura, protože ne každý vlastenec je nadšen z představy, že by českou národoveckou scénu vedl japonsko-korejsko-český míšenec. Ten si navíc v politice počíná neobratně a dost svých členů i voličů znechutil, takže není až tak překvapivé, že někteří bývalí členové SPD, a tedy i ti, kteří si chtějí zachovat svůj mandát, jdou vlastní cestou a za tím účelem se snaží rozdrobenou vlasteneckou scénu poslepovat.

V tomto s panem Volným souhlasím – žádná z mimoparlamentních vlasteneckých stran nemá sílu na to, aby pětiprocentní hranici překročila sama. Řešení je v jednotě a ve spolupráci. Otázkou ale je, zda způsob sjednocování, který pan Volný zvolil, je ten správný.

Pokusím se zde krátce popsat, jaké jsou mé výhrady (výhrady Národní demokracie) k plánu, který pan Volný prezentuje na některých alternativních médiích, když hovoří o tom, jak chce tyto strany a subjekty integrovat na společnou kandidátku.

Kamenem úrazu je především panem Volným oznámený záměr vést jednání s politickými partnery „naživo“ přes webkameru, sdílené videopřenosy, veřejné videokonference, tedy tak, aby je lidé viděli v přímém přenosu. Pan Volný se nechal slyšet, že se zde inspiroval u Pirátů, kteří prý vedou transparentní záznamy o tom, s kým jednali. Ponechme teď stranou, že Piráti do svého transparentního přehledu zahrnují jen to, co se jim hodí do krámu. Za druhé, transparentnost je zaklínadlo současné doby, podobně pošetilé, jako volání po přímé demokracii (která, kdyby byla zavedena, znamenala by zcela jistě zánik všech pronárodních procesů a nasunutí procesů národu nepřátelských, globalistických). Za třetí – s politickými partnery se nejedná přes veřejné videokonference, to by měl pan Volný vědět a já myslím, že to ví. Důvod, proč tento způsob volí, má nejspíše skrytý záměr, který přemýšlivější čtenář jistě sám odhalí, aniž bych ho musel pojmenovávat.

Voliči v dnešní době potřebují jasná řešení, jasné odpovědi, jasné návrhy, ne dohady či praní špinavého prádla na veřejnosti, v čemž je odrazujícím příkladem Jirka Černohorský a jeho kolegové, kteří si přes videa na sociálních sítích vyřizují účty, vzájemně si nadávají a urážejí se, stěžují si jeden na druhého, jak jsou neschopní či naopak všeho schopní apod. Nemyslím si, že by takové praní takového špinavého prádla hrozilo v případě jednání našich stran. Stejně tak si nemyslím, že bychom měli před veřejností tajnosti, které bychom si chtěli nechat jen pro sebe, tedy, že bychom chtěli před voliči něco skrývat. Ale protože, jak pan Volný sám přiznal, je vlastenecká scéna tak rozdrobená, a to už roky, není možné ji sjednotit mávnutím kouzelného proutku skrze jednu či dvě společné videokonference, bez toho, abychom si nějaké věci vyříkali takříkajíc z očí do očí, sedli si ke stolu v klidu (i když je nouzový stav, nějak by se to snad zařídit dalo), promluvili si mezi čtyřma / osmi / desíti očima, došli k nějakému konsensu a až s tím šli před voliče a nabídli jim toto řešení jako hotovou věc. Dohadovat se před zraky veřejnosti je to poslední, co by volič chtěl vidět, pokud se tedy nevyžívá přesně v takovém druhu ufňukaných videí, kterými své podporovatele i ostatní zvědavce na internetu oblažuje právě Jirka Černohorský či druhá strana, se kterou vede takové či makové spory. Tohle snad pan Volný musí vědět, jsa otřelým parlamentním politikem, poslancem.

Tím spíše v dnešní chaotické době chce volič jasné řešení, chce vůdcovský princip, nechce a nepotřebuje vidět pod pokličku, nezajímají ho naše případné osobní spory, chce jen jistotu, že někdo zastaví to šílenství, které se kolem nás děje, je mu celkem jedno, kdo to bude a jak se k tomu sešikuje. Opozice si své špinavé prádlo pere mezi sebou, v soukromí, své koalice si dohadují mezi sebou a na veřejnost už jdou jen s domluveným výsledkem. Voliči – ber nebo nech být. Takový by měl být i výsledek jednání vlasteneckých stran – vše si vyříkat, dohodnout se a jít s tím ven – s jasným slovem, jasným programem, jasnou kandidátkou, jasným záměrem, jasnou volební nabídkou. Dohadování se přes webkamery je cestou do pekel a kromě voyerů se snad může líbit jen čučkařům z řad BIS nebo naší konkurenci z řad parlamentních stran (vládnoucích i opozičních), které budeme pro smích a která využije s gustem odposlechnuté informace, aby je proti nám zneužila v předvolební kampani. Tím nemyslím nějaké skandály, ale už jen formát toho, jak se veřejně dohadujeme, co s volbami, protože to působí trapně a neprofesionálně. To je čistý amatérismus a pan Volný to musí vědět.

Někdo by mohl říci, že ze mne mluví zapšklost proto, že pan Volný veřejně vyhlásil, že s námi prý bude jednat (respektive že Národní demokracie bude ke společnému projektu připuštěna), ale Adam B. Bartoš (a podobně i p. Vandas) kandidovat nemohou, protože by to hodilo špatné světlo na celý ten slavný sjednocující projekt (jelikož jsme se prý „nechali (sic!) odsoudit“). Nevšiml jsem si, že by paní Volfové vadil dříve trestně stíhaný Martin Konvička, dokonce jí nevadil ani pro vážnou majetkovou trestnou činnost velkého rozsahu odsouzený David Rath. Stejně tak pan Volný se zaštiťuje svobodou slova, má ji v programu, dovolává se jí ve Sněmovně, když ho vypínají, takže by mohl rozumět, že k odsouzení za projevený názor v tomto liberálně-demokratickém režimu přijde člověk velice rychle a snadno. Uražená ješitnost ze mne nemluví, ale je pravda, že právě například tato věc je ukázkovým příkladem toho, že takto se to dělat nemá. Pokud má pan Volný s mojí osobou problém, neměl by se vyhýbat schůzce, kterou jsem mu opakovaně nabízel už od 4. ledna, tedy bude tomu skoro dva měsíce, ale kterou s různými výmluvami odmítal (třebaže byl zrovna, on, Ostravák, v Praze), měli bychom se sejít a vyříkat si to. Já bych ho přesvědčoval o tom, že i případná negativní mediální reklama je také reklama (on ostatně „flákanec“ nebude mediálně fungovat věčně, za čas ta scénka upadne v zapomnění a snad si pan Volný nemyslí, že média budou jeho pronárodnímu programu věnovat prostor, nebo přesněji – že mu budou věnovat prostor, když tam nebude Bartoš či Vandas – proč by to dělala, když je pro ně nepřítelem, snad pro jeho modré oči?). Před volbami se média naopak ráda a s chutí zaměří například i na kauzy pana Volného a i kdyby žádné nebyly, klidně si je i vymyslí. Tudy prostě cesta nevede a takové počínání je krátkozraké a zbabělé. Snad bych pana Volného mezi těma čtyřma nebo nevím kolika očima přesvědčil i o tom, že v takovém případě by se neměl ošívat a měl by si spočítat, že i naše dosavadní hlasy mu mohou pomoci splnit si svůj kýžený sen o uhájení poslaneckého postu. Jenže na takové jednání potřebujete klid, dokonce i nějaký čas na přemítání, na rozmyšlenou, nedá se to dělat v přímém přenosu, ledaže by už vše bylo předem dané (v zákulisí vymyšlené), ledaže by pan Volný už byl předem rozhodnut, ledaže by nás postavil před hotovou věc a spoléhal by na to, že v přímém mediálním přenosu mi přijde hloupé se s ním dohadovat a raději pokorně přijmu jeho ultimátum, dám mu naše voliče, schovám se do zákrytu a tajně a zdálky budu podporovat jeho projekt těmi našimi hlasy. Jenže ony hlasy přišly proto, že jsem stranu vedl a vedu, pro některé lidi jsem čitelný a ten hlas nám hodili, protože nejenže se nebojí mých politických kauz, mých soudů a mého odsouzení, ale třeba právě proto, že se jim líbilo, co jsem kdy říkal, psal, činil apod a říkám, píši a činím i dnes. Pan Volný by chtěl hlasy Národní demokracie, jejích kandidátů, členů, sympatizantů a voličů, ale nechtěl by tam toho otravného Bartoše, protože se bojí, že mu hlasy spíše odebere. Nu, pane Volný, o tom si právě musíme pohovořit, ale v jiném formátu, než který navrhujete, pokud tedy vše – od spojování vlastenecké scény přes svůj program až po svoji vizi – myslíte vážně.

Další má výhrada spočívá v tom, že zatímco by pan Volný chtěl s námi a dalšími stranami jednat „naživo“, s některými stranami se už dohodl, něco si právě mezi čtyřma očima slíbili, něco se dohodlo, něco se v zákulisí upeklo, o tom se už diskutovat nebude a nyní se už jenom budou klást ponižující podmínky těm dalším. Ale veřejnost neví nic o tom, proč pan Volný poněkud překvapivě odešel ze své vlastní strany (Jednotní) a vstoupil do strany paní Volfové, neví nic o tom, co pan Volný s paní Volfovou mají, proč je jí tak zavázán, proč to teď vypadá, jakože si paní Volfová „vodí“ pana Volného, jako si předtím vodila pana Ratha a ještě předtím pana Konvičku a ještě předtím paní Bobošíkovou a vůbec různé staré kádry z ČSSD, odkud je ona sama. Po nás chce transparentní jednání, ale co když se pak na kandidátce údajně vlasteneckého „Volného bloku“ objeví jména zasloužilých či spíše vysloužilých (a kauzami opředených) exposlanců ČSSD, jak je toho u paní Volfové zvykem, neboť ona má velké politické nadání „recyklovat“ politiky, kteří už jsou dávno za zenitem. Neměli by i o tom voliči něco vědět?

Konečně na závěr, protože to s tím souvisí, se musím vyjádřit i k tomu, jak pan Volný o některých věcech v rozhovorech na alternativních médiích mluví. Když byl dotazován posluchači, kterým přišlo divné, jak v některých předchozích prohlášeních dopředu odepsal mne či Vandase, jal se to vše vysvětlovat a omlouvat a dokonce by i některé vlastence snad i byl býval přesvědčil, že tak je to správně a jinak to ani nejde. Říkal jim, jak se mnou o tom jedná a vytvořil tak mylný dojem, že se mnou o tom už mluvil, že jsem s tím srozuměn a skoro snad, že s tím téměř souhlasím. Nic není vzdálenějšího pravdě. Nejen, že pan Volný dosud schůzku odmítal a vyhýbal se jí, jak jsem řekl výše, ale jeho podmínku, že Národní demokracie bude do projektu připuštěna jen bez jejího předsedy, jsem se dozvěděl až právě z těchto jeho veřejných rozhovorů pro média (já zatím zaznamenal dva), kde to takto veřejně řekl. Osobně mi ale nic takového nesdělil, neví, jak se na to tvářím, nemluvil se mnou o tom, nejednal se mnou o tom, do dnešního dne mne ani nikoho z mých kolegů neoslovil. Možná spoléhá na to, že to přijmu jako fakt a že se v případné veřejné videokonferenci budu kát, budu si sypat popel na hlavu za to, že jsem si dovolil využívat ústavou zaručenou svobodu slova (za kterou mě režim potom stíhal), budu mu dávat za pravdu, ohlásím mu, že na jeho potupné podmínky přistupuji. Nebo spoléhá naopak na to, že ve veřejném přenosu pomyslně „bouchnu dveřmi“ a on bude mít výmluvu – vidíte, oni myslí jen na sebe. Abych nás všechny takové šaškárny ušetřil, píši raději tento svůj příspěvek, který snad pan Volný správně vyhodnotí tak, že Národní demokracie nemá nic proti účasti na společném projektu (jinak bych neprojevil zájem se s ním sejít), je připravena o všem jednat, ale že je pro ni nepřijatelný formát, ve kterém by mělo jednání probíhat i podmínky, které přes média vzkazuje.

Takže znovu, a lépe, pane Mgr. Volný. Národní demokracie chce podpořit společný postup vlasteneckých stran, protože si uvědomuje, jak je situace vážná (a spolupráci jsme si již vyzkoušeli s Rozumnými P. Hanniga, a poměrně úspěšně, tedy s nejlepším výsledkem ze všech skutečně vlasteneckých stran), ale nenecháme se vtlačit do předem připravené pasti nastavených reflektorů, ve kterých budete klást podmínky za účasti veřejnosti, abyste jako moderátor takovéto „reality show“ tlačil na případné spojence. Je to nedůstojné mně i Vás.

Pokud stojíte o podporu naší i dalších relevantních politických stran (se kterými i my jednáme), chceme férové jednání rovného s rovným, bez čumilů a čučkařů, bez toho, že bychom se dohadovali před voliči a naší konkurencí. Možná to bude chtít více času, více schůzek, více energie, než vše spláchnout jedním on-line přenosem jakéhosi „kulatého stolu“, ale myslím, že to může vést k uspokojivému výsledku, na rozdíl od současného Vámi navrženého formátu jednání.

Pokud takového férového jednání nebudete schopen, strany, které se Vámi navrhovaným formátem cítí zneužity (a není to jen naše strana, ale věřte, že jich je víc, včetně těch, které si už dáváte nyní do svého pomyslného „portfólia“) budou vést i bez Vás klasické, profesionální, důstojné a vážnosti situace odpovídající jednání, jaké se na partnery sluší. A podle vší logiky dojdou snáze ke shodě. Odložte, prosím, okamurovské manýry (vše strhnout na svou stranu), kterým jste se zřejmě naučil v SPD, nebo se může stát, že Volný Blok bude všem případným spojencům „volným“ a vy zůstanete s paní Volfovou stát, jako kůl v plotě.

Ostatně, zatím to, co předvádíte, není žádné velké sjednocení: stalo se pouze to, že Vy jste vstoupil do strany paní Volfové, takže jediné sjednocení, které představujete a které předkládáte veřejnosti, je Volný blok – Česká Suverenita, což je jedna strana, kterou vede paní Volfová a k ní se zatím připojila pouze paní Volfové „záložní“ strana Domov, kterou vede její životní partner p. Štěpán (podobně jako má pan Vandas záložní stranu „Národní fronta“, jejíž předsedkyní je jeho matka). A to zatím není žádná velká hitparáda…

zdroj: https://narodnidemokracie.cz/nedelnik-adama-b-bartose-xxv-takhle-tedy-ne-pane-mgr-volny-i/

Facebook komentáře