Kritický pohled na Sigmunda Freuda a jeho pavědu

1. část. Freud, nečistý duch a okultismus

video: http://vkpatriarhat.org/cz/?p=48690  https://se-rozhodnete.wistia.com/medias/q5clu4wxtm

https://rumble.com/v1hdxs5-kritika-freuda.htmlcos.tv/videos/play/38515224864657408

bitchute.com/video/uCG4fKu0xeqL/

Vždy existovali lidé, kteří páchali smilstvo a dopouštěli se manželské nevěry. V některých případech dokonce žili jako homosexuálové či jiným perverzním životem. V určitých obdobích historie amorálnost a perverzity zcela převládly a přivedly celé kultury do trosek, například Sodomu a Gomoru, starověké Řecko i Římskou říši. Žijeme v době, kdy jsou perverzity přímo uzákoňovány a privilegovány. Jedním z hlavních viníků, který této masové amorálnosti připravil cestu, je Sigmund Freud (1856-1939).

V roce 2008 byla podvodným způsobem vyhlášena Lisabonská smlouva, která prosazuje uzákonění sexuálních deviací, samozřejmě zamaskovaných pod vznešenými pojmy. Skrytě legalizuje kradení dětí z dobrých rodin a tzv. práva LGBTQ, ve skutečnosti jejich privilegia spojená s masovou diskriminací společnosti. Kdo upozorní na zločiny homosexuálů, pedofilů či jiných sexuálních deviantů, je stíhán jako homofob, a to i třemi roky vězení. Ukradené děti jsou poskytovány pseudorodinám homosexuálů a pedofilů. Ve školách se propaguje tzv. sexuální výchova, ve skutečnosti programovaná demoralizace a devastace dětí a mládeže. Vrcholnou tragédií je, že tuto sexuální tzv. výchovu prosazuje pseudopapež František, stejně jako legalizaci sňatků homosexuálů.

Egoismus je spojen s nevázanou sexualitou a s masovým zabíjením nenarozených dětí. Společnost je manipulována profesionální lží, která má za cíl udělat z lidí stádo psychopatů, kteří už nerozlišují dobro a zlo, pravdu a lež, realitu a irealitu. Ve skutečnosti to vše naprogramovali vysoce inteligentní zločinci. Vždy platilo, že „důstojnost člověka závisí na jeho morálních principech“. Zvrhlý člověk odhazuje morální principy i víru v Boha. Morální principy vedou k zodpovědnosti a jsou spojeny s vědomím největší reality, kterou je smrt, po níž následuje Boží soud a věčná odměna či věčný trest. Moudrému člověku je smysl života jasný. Sexuální deviant se ale dopouští zločinnosti. Svědčí o tom četné statistiky. Tato skutečnost se tají. Ještě donedávna, do roku 1973, byla homosexualita evidována jako psychická choroba. Ze seznamu chorob nebyla vyškrtnuta na základě vědeckých důkazů, ale pouze z ideologických důvodů, a to pod velkým tlakem.

Stručná statistika a perspektiva homosexuálního ráje z období před 20 lety:

- Homosexuálové tvoří stále více než 70 % známých případů AIDS ve Spojených státech.

- Homosexuálové se podílejí na neúměrném počtu případů hepatitidy: 70-80 % v San Franciscu.

- Až 59 % homosexuálů je nakaženo střevními parazity, jako jsou červi, motolice a améby (měňavka).

- Asi 67-80 % homosexuálů líže anebo vkládá svůj jazyk do konečníku svých partnerů (tzv. „rimming“, fecal sex atd.) Močí na sebe, tzv. „zlatá sprcha“ a vzájemně se mučí...

- 43 % homosexuálů přiznalo, že mělo za život 500 či více partnerů.

- John Murtagh, hlavní policejní soudce Trestního soudu města New York prohlásil: „Homosexuálové se ve velkých městech podílejí na polovině všech vražd,“ ač tehdy homosexuálové tvořili jen 2 % obyvatel v USA.

- Asi 50 % žen v celách smrti v USA jsou lesby.

- 33 % homosexuálů přiznává sex s nezletilými, tedy pedofilii.

Freud a nečistý duch

Cílem Freuda nebylo uzdravovat lidi, ale prosadit perverzní myšlení do celé společnosti. Důkazem jsou jeho teorie o sexuálních stádiích – orálním, análním a oidipovském. Freud svou sexuální zvrhlost a převrácený způsob myšlení aplikoval na svých pacientech a generalizoval na všechny lidi. Freudova psychologie je založena na lži, vede k legalizaci sexuálních zvráceností a připravuje cestu k sebezničení lidstva. Absurdní lži, které Freud lidem vnucuje jako poznatky o nich samých, kryje manipulačním tvrzením, že prý je mají ve svém nevědomí. Na této bázi se ale nemůže odvíjet žádná vědecká diskuze, protože jde o říši výmyslů a ireality. Podle něj jsou všichni lidé zvrácení už od narození. Ďábel je lhář a vrah. Ježíš Kristus je Pravda a Život. Ježíš nečisté démony z lidí vyháněl.

Freudova lež funguje na principu sugesce. Například sugestivně prohlásil šokující výrok, že prý Mojžíš nebyl Žid, ale Egypťan! Drze ignoruje historický fakt, že Mojžíš byl Žid, a navíc přímo zákonodárce židovského národa. Jeho starší sourozenci Áron a Marie byli Židé stejně jako on. Freud ale ve své knize Muž Mojžíš a monoteistické náboženství podává své výmysly sugestivně jako realitu. Podle něj byl Mojžíš židovským lidem zabit a z toho prý vznikl židovský pocit viny jako základ židovské kultury.

Filosof Michel Onfray byl touto Freudovou tezí velmi pohoršen. Obzvlášť ho udivilo, že ji publikoval v době silného pronásledování židů v Německu. Proto byl Freud, ač Žid, právem obviněn z antisemitismu.

Tragédií je, že dodnes Freuda všechny vysoké školy uvádějí jako autoritu a studenti musí výplody jeho chorého myšlení studovat jako pravdivé poznatky. Do roku 1902 všichni lékaři pokládali Freuda za šarlatána a podvodníka, jímž skutečně byl. Zlom nastal díky zednářskému spolku Bʼnai Bʼrith. Tento spolek ho jako první pozval k přednášce o tzv. psychoanalytických teoriích, a to v době, kdy byl ještě všude jinde nevítaným hostem. David Bakan ve své knize píše, že Freud celou psychoanalýzu vyvinul na základě okultní kabaly. Freud se stal členem židovské odnože zednářského hnutí – Bʼnai Bʼrith. Rovněž díky zednářské lóži byl jmenován mimořádným profesorem a pozvolna začal získávat první zednářské příznivce mezi židovskými vídeňskými lékaři a inteligencí, které zval na středeční setkání do svého bytu na Bergasse 19. Na historicky první schůzku roku 1902 se dostavil Rudolf Reitler, Max Kahane, Wilhelm Stekel a Alfred Adler. Pak následovali další.

Důležitým momentem bylo navázání kontaktu s curyšskou psychologickou školou, do níž patřil Max Eitingon, Eugen Bleuler, Karl Abraham i Carl Gustav Jung. To umožnilo, aby se tento lokální ideologický směr proměnil v mezinárodní hnutí.

Roku 1908 byl uspořádán první mezinárodní psychoanalytický kongres v Salzburgu. Zde se Freud seznámil s Ernestem Jonesem, který posléze šířil psychoanalýzu v Británii. Z USA přijel Abraham Arden Brill, který sehrál ve Spojených státech podobnou roli jako Jones v Británii.

Freudova psychoanalýza je také často obviňována z toho, že není vědou, ale právě novým pseudonáboženstvím. Muzikolog Max Graf, jeden z prvních Freudových žáků, prohlásil, že atmosféra vzniku psychoanalýzy skutečně připomínala „prosazování nového náboženství“ – zednářství.

Freud nezemřel přirozenou smrtí, byl sebevrah. Požádal svého ošetřujícího lékaře Maxe Schura o smrtelnou dávku morfia. V rozporu s židovskou tradicí se nechal spálit v londýnském krematoriu.

Freud, okultista a vykladač snů

Okultní praktiky jsou spojeny se sugescí, hypnózou, výkladem snů a karet, s numerologií. Součástí okultismu je i věštění a spiritismus, tedy kontakt s tzv. energiemi, ve skutečnosti s duchy – démony. Démonický svět je spojen s pýchou, s kultem ega a nemorálností.

Mezi okultní praktiky užívané Freudem patří obzvlášť kabala a numerologie.  

Freud už roku 1895 začal analyzovat své sny. Nazval to autoanalýzou. První sen rozebral v hotelu Bellevue nedaleko Vídně. Zdálo se mu o tzv. „Irmině injekci“. Tímto snem také později otevřel knihu Výklad snů.

Vykládat sny stejně jako sestavovat na základě lži a sugesce horoskopy, patří do okultních praktik. Člověk se pak neřídí realitou a morálními principy, ale pověrou. Ta je hříchem proti prvnímu přikázání. Touto oblastí věštění ze snů či z karet se zabývají i mnohé věštkyně, kartářky a vykladatelky snů. Jejich okultní činnost má silně negativní dopad obzvlášť na lidské vztahy. 

Freudova autoanalýza vyvrcholila kolem roku 1897. Měla dvě hlavní témata: 1) vztah k otci, který v té době zemřel, a kterého Freud pokládal za svého rivala ve vztahu k matce. Tehdy také objevil tzv. oidipovský syndrom.

2) Vztah přenosu, který je, jak Freud přiznává, vztahem homosexuální náklonnosti k příteli Wilhelmu Fliessovi z Berlína.

Výčitky svědomí za hrubou nemorálnost spojenou s vražednými úmysly Freud ve svých analýzách vůbec nebere v úvahu. Místo toho vymýšlí tzv. oidipovský syndrom, který je prý v každém člověku. My víme, že v člověku je dědičný hřích, ložisko lži a zla. My ho ale nemáme rozvíjet! Naopak, máme se od něj oddělovat a řídit se svým svědomím a zdravými morálními principy, zakořeněnými v dekalogu a v Kristově učení. To vede k integraci lidství a ke spáse.

Freud vystupuje pod pláštíkem pseudovědy jako nový zákonodárce. Normální člověk, když spáchá zlo, má výčitky svědomí. Freud ale učí myslet tak, aby vyřadil svědomí. Svou lživou teorií o oidipovském syndromu normalizoval i tak velké zlo, jako je krvesmilstvo a touha zavraždit vlastního otce. Posloužila mu k tomu pohanská báje o Oidipovi, který se oženil se svou matkou a rozhodl se otce zabít. Nakonec si Oidipus vypíchl oči. Freud to absurdně označil za symbol kastrace. Zvrhlé myšlení i závěry jsou pro Freuda typické.

Freud vymyslel metodu, která vychází z hypnózy. Pacienti se pak na něm stávali závislí. Měli k němu, jak uvádí, tzv. hysterickou lásku. Kvalifikuje ji jako přenos. Jeho činnost je postavena na okultní sugesci, hypnóze, lži a propagaci morálních zvrhlostí. On se postavil proti Bohu i morálním principům. Skrze něho dodnes působí duch lži a smrti, a tím je ďábel. Kdo přijal tohoto ducha lži a nemorálnosti skrze Freuda, musí se ho odřeknout, chce-li poznat pravdu a být spasen. Proto se ptám: Odříkáš se nyní nečistého ducha, který je za Freudem? – Odříkám! Amen.

Přijímáš nyní Ducha pravdy? – Přijímám! Amen.

2. část: Freud a perverzní myšlení

video: http://vkpatriarhat.org/cz/?p=48702  https://ojos-de-fe.wistia.com/medias/xh6j82pj86

https://rumble.com/v1hk8os-kritika-freuda-2.html  cos.tv/videos/play/38596387797242880

bitchute.com/video/DKROFldYcBDo/

Podle Freuda dítě kolem třetího až osmého roku života pochopí, že otec s matkou mají mezi sebou cosi, co dítě rovněž chce, a čehož lze dosáhnout odstraněním konkurenta, rivala, obvykle rodiče stejného pohlaví.

Toto je kolosální lež. Dítě v normální rodině nikdy netouží po odstranění jednoho z rodičů, naopak, jak dokazuje bolestná realita při rozvodech, dítě ztrátou jednoho z rodičů velmi trpí. Dokonce větší děti jsou z rozvodu rodičů tak zoufalé, že některé trpí sebevražednými myšlenkami, protože mají rády oba rodiče a nemohou snést jejich odloučení. Samozřejmě výjimkou může být, když nějaký zvrhlý alkoholik či narkoman rodinu tyranizuje. To ale není norma. V přirozené rodině rodiče milují své děti a děti milují své rodiče. Freud sugestivně vnucuje své zvrhlé myšlení všem a lži podává jako všeobecně platnou pravdu. Přiznal se, že své analýzy s absurdními závěry odvozuje z vlastní zvrhlosti.

Citace Freuda: „I u sebe jsem objevil zamilovanost do matky a žárlivost vůči otci a považuji je dnes za obecný zážitek raného dětství. (…) člověk pochopí strhující moc krále Oidipa. (…) Každý z posluchačů byl jednou v zárodku a ve fantazii takovým Oidipem.“

Jakým právem Freud zobecňuje své perverze na všechny lidi? Je to znak buď psychické choroby, nebo démonské posedlosti, spojené s ďábelskou touhou po bohorovnosti.

Freudova teorie, že syn se sexuálně zamiluje do matky a chce proto zabít svého otce, kterého vidí jako rivala, je absurdní výmysl, který by nepřišel na mysl ani trvalým obyvatelům psychiatrie. Syn má rád svou matku synovskou láskou pro její nezištnou a láskyplnou starostlivost. A co se týče otce, v žádném případě v něm syn nevidí rivala a nechce ho odstranit. Naopak, často ho má za svůj vzor a ideál, obzvlášť když začne dorůstat. Když je mezi otcem a matkou harmonický vztah, odráží se to i na dítěti, které je v takové rodině šťastné. 

Freud je profesionální lhář. Tragédií je, že dnes se Freudovy zvrhlosti učí na všech vysokých školách a mění myšlení mladé generace k její velké škodě. Studenti se domnívají, že dostávají pravdivé poznatky a nepředpokládají, že jsou klamáni. V důsledku jsou jim vyvráceny základní lidské hodnoty i vztahy.

Freud tvrdí, že dítě prý zažívá význačné prožitky ambivalence, tedy rozpolcenosti, chlapec vůči otci a dívka vůči matce, které ve zdařilém případě řeší tak, že se své oidipovské volby na vědomé rovině vzdá, tedy vražedná přání vytěsní.

Podle Freuda je ta ambivalence čili rozpolcenost v tom, že chlapec prý chce zabít otce a dívka matku, ale zároveň se své oidipovské volby na vědomé rovině vzdají, tedy vražedná přání vytěsní. Freud stále vnucuje tak neskutečně zvrhlé myšlení, jako by děti v rodině žily vražedným přáním zabít své rodiče, a to navíc z důvodu, aby se mohly dopustit zločinu krvesmilstva, tedy sexuálního styku se svou matkou či otcem. Tak zvrhlé myšlení, to je přímo démonská obsese a kolosální lež!

Opak je pravdou, dítě má o své rodiče obavy, aby se jim něco nestalo, a ne vražedné úmysly vůči nim. Jenom myšlenka, že by maminka či tatínek zemřeli, anebo se jen rozvedli, dítě děsí. A pokud jeden z rodičů skutečně zemře anebo rodinu opustí, dítě prožívá velkou bolest. Co je to za absurdum tvrdit, že každé dítě prý prochází tzv. oidipovským obdobím a že má vražedná přání zabít jednoho z rodičů? Dítěti se i při sebemenší odloučenosti po rodičích stýská. Freud ale suverénně vsugerovává zločinné perverze všem jako všeobecný zákon. Normální člověk se proti této lži bouří, protože mu vnucuje něco, co není pravda. Freud z toho umí vykličkovat svým tvrzením, že prý se oidipovský syndrom projevil v nevědomí. 

Vrcholně odporné jsou Freudovy sugestivní výroky a přímo debilní závěry o pohlavním orgánu chlapce. Své obsesní, vyfantazírované dedukce znovu vnucuje jako normu. Rozum zůstává stát, že Freudova lež je brána jako základ psychologie! Aby studenti byli úspěšní, musí tuto chorobnou zvrhlost vnitřně nasávat a svým duchem se s ní sjednotit. Pak ji papouškují jako velký přínos a objev na vysoké „vědecké“ úrovni. Ve skutečnosti jde o vymývání mozků a masovou demoralizaci mladé inteligence i celé společnosti. Tak jako není neškodné hledět na pornografii, stejně tak způsobují sugestivní Freudovy lži velkou morální škodu obrazivosti, citům, myšlení a celé duši.

Freudovy knihy byly silné kafe i pro fašisty. Na svém shromáždění v Berlíně je v květnu 1933 veřejně pálili. I nacisté považovali jeho sexuální výplody za zvrhlé, přestože je ukrýval pod rouškou tzv. vědecké psychoanalýzy. Freud ironicky řekl: „Jaký pokrok. Pálí pouze moje knihy, ve středověku by upálili mě.“

Freud a křesťanství

Freud patřil k nejvýraznějším představitelům ateizmu v historii. Proto také vzal za svou lživou ideologii darwinismu. Freud měl stejnou nenávist ke křesťanství jako Nietzsche nebo Marx. Již roku 1908 vydal článek Nutkavá jednání a náboženské úkony, kde křesťanství hanlivě označil za kolektivní nutkavou neurózu.

Je znakem nenávistné zaujatosti, když člověk sugestivně hanobí a pohrdavě zesměšňuje křesťanství, přestože se ho ani nesnažil poznat. Suverénně odsuzuje objektivní hodnoty spojené po celá staletí se zkušeností milionů charakterních lidí. Freud nenáviděl pravdu.

Ve svém spisu Totem a tabu z roku 1913 Freud popisuje vznik tzv. primárního náboženství, totemismu, prý jako odčinění prvotní vraždy otce, která se podle Freuda v prvních lidských tlupách musela odehrávat jako jakýsi zakladatelský kulturní akt.

Tyto Freudovy absurdní názory znovu vycházejí z jeho oidipovského syndromu. Freud byl touhou po vraždě vlastního otce a zároveň utkvělou touhou po krvesmilstvu – incestu – se svou matkou přímo posedlý. 

Je třeba vědět, že pohanské rituály neuctívají pravého Boha, ale démony. Mnohé byly spojeny i s přinášením lidských obětí, především dětí, například Molochovi.

Pravého Boha Stvořitele Freud svými lživými teoriemi degraduje na pohanského bůžka zakódovaného prý v primitivních totemech. Vědomě lže a manipuluje. Pravý Bůh, od Něhož pochází veškeré stvoření, je protikladem pohanských démonů i s jejich zvířecími podobami a totemy.

Freud křesťanství zlomyslně označuje za „iluzi“ a „dětskou neurózu“. Přeje si, aby bylo nahrazeno takzvaným „vědeckým realismem“. Freud ale nebyl ani vědec, ani realista. Netrpěl pouze dětskou neurózou, ale celá jeho pavěda je založena na perverzní iluzi. On nemá ani tušení o tom, co je víra v pravého Boha, tedy monotheismus, a jaké světlo a morální sílu dává člověku v jeho životních zkouškách. Křesťanství je založené na pravé lásce k Bohu a nezištné lásce k bližnímu. Životní krédo Freuda je ale nenávist k Bohu a až vražedná nenávist k člověku, počínaje vlastním otcem. 

Freudův vztah k fašismu a bolševismu

Freud napsal do své knihy věnování Mussolinimu, což kritizoval filosof Onfray, který z něj vyčetl Freudův obdiv k fašistickému caesarismu a inspirování dílem Nietzscheho. Díky protekci fašistického vůdce Mussoliniho měl Freud, ač Žid, při okupaci Rakouska umožněno vycestovat do Anglie i se svou dcerou Annou.

Freud byl často kritizován konzervativními kruhy, které ho také obviňovaly ze spojení s bolševismem. Páter Wilhelm Schmidt například napsal: „Bolševici přijali (Freudův) oidipovský komplex a zrušili rodinné vazby a jakákoliv omezení pohlavního styku, takže se dovoluje také mezi sourozenci, dokonce mezi rodiči a dětmi.“ Po smutných zkušenostech ale bolševici, na rozdíl od Freuda, od této perverze ustoupili. 

Kritici Freuda

Karel Popper označil freudismus za pseudovědu. Silná kritika zaznívá i z řad biologicky orientované psychiatrie. Hans Eysenck řekl: „Freud vrátil psychologii o 100 let zpátky.“

Aril Edvardsen v knize Padlí bohové píše: „Mozek Freuda se ‚utopil v sexu‘ a jeho takzvané profesionální myšlenky byly fixovány na podbřišek. Zhruba řečeno, Sigmund Freud redukoval člověka na bytost sexuální. Všechny lidské sny a představy redukoval na falus (mužský pohlavní úd) a genitálie. Jeho psychoanalytická teorie je založena na tom, že příčinami neuróz jsou sexuální komplexy a zábrany v dětství. Moderní psychiatři Freudovy zvrácené teorie ‚regresivního modelu‘ ochotně ‚koupili‘. Tento podvod byl základem tzv. psychoanalýzy 20. století.“

Známý deník Herald Tribune pod titulem „Nové poznatky o Freudovi“ píše, že „nové výzkumy představují Freuda jako chorobně ziskuchtivého a manipulujícího člověka, který se tu a tam dovolával případů uzdravení, k nimž vůbec nedošlo, a který falšoval fakta, aby prokázal své vlastní teorie“. Z Freudových spisů mnozí vyvozují, že se dopouštěl incestu – krvesmilstva.

Dr. Daniel Stern, profesor psychiatrie v Ženevě, říká, že Freudova regresivní teorie je představována elegantním slohem, ale nesouhlasí s realitou, a pokračuje: „Freudova teorie vychází z toho, že člověk prochází řadu určitých stadií: orálním, análním, oidipálním – podle Oidipa, který se oženil se svou matkou. Kdo má psychické problémy, je to podle Freuda dáno tím, že prý uvízl v některém z těchto stadií. Aby se uzdravil, musí se prý vrátit zpět – regrese – do životního stádia, kde jeho problém vznikl. Tento psychologický pohled na dítě nesouhlasí se skutečností.“ S tímto tvrzením profesora Sterna se ztotožňují mnozí přední psychiatři.

Tedy profesor Stern zdůrazňuje, že Freudova regresivní teorie i jeho psychologický pohled na dítě nesouhlasí s realitou. Tedy co se týče teorie o orálním, análním a oidipálním vývoji u člověka, jde o pseudovědu a masový podvod. Nic na tom podvodu nemění, že u Freuda je podán v elegantním slohovém stylu.

3. část: Hypnóza a „vědecká činnost“

video: http://vkpatriarhat.org/cz/?p=48708  https://pohled.wistia.com/medias/l7iy3e1ue2

https://rumble.com/v1jils9-kritick-pohled-3.html  cos.tv/videos/play/38873206840398848

bitchute.com/video/h33AjXtmTJdW/

Freud ve své knize Výklad snů zmiňuje i návštěvy Prahy. O jedné z nich svědčí i vzpomínka známého iluzionisty Erika Jana Hanussena, který Freuda potkal v hotelu na pražské Flóře. Do deníku si zapsal: „Je tu jakýsi lékař z Vídně, jmenuje se Freud. Vyprávěl jsem mu, že experimentuji s hypnózou. Ten doktor řekl, že to dělá také, ale jen z terapeutických důvodů, jinak by to bylo pouhé šarlatánství.“

Honza z Prahy na to zřejmě Freudovi řekl: „Podle vás jsem šarlatán, ale to vaše terapeutické šarlatánství má horší a masovější dopad než to moje.“

Co se týče hypnózy, psychiatr Philippe Madre se vyjádřil, že sugesce a hypnóza vede k interpersonální posedlosti. Totiž, mezi hypnotizérem a hypnotizovaným nastává určitá fúze, nebo jak to nazývá Freud, přenos. Tímto přenosem Freud zároveň nazývá i svůj homosexuální sklon k příteli Fliessovi. Rovněž přiznává, že zjistil, že tento specifický „přenos“, tedy toto duševní spojení, funguje i mezi ním a jemu duševně podrobenými pacienty. Nazývá to „hysterická láska“. Ve skutečnosti jde o zotročení člověka skrze okultní praktiku sugesce a hypnózy. Tato podřízenost činí z člověka médium. Hypnotizér mu nejenže může vsugerovávat své perverzní myšlení, ale skrze tuto fúzi neboli tzv. přenos působí duchovní energie. V žádném případě to ale není působení Boží. Tento vztah závislosti zůstává do té doby, dokud médium není osvobozeno Boží mocí. Podmínkou je pokání a odřeknutí se závislosti na osobě hypnotizéra.

Freud se zabýval neurózami a hysterií. Pokoušel se aplikovat hypnózu, kterou se naučil od francouzského lékaře. Právě na okultním základě hypnózy a kabaly vybudoval svou vlastní metodu – tzv. psychoanalýzu. Jádrem Freudovy terapeutické techniky je metoda volných asociací. Freud nechal pacienta ulehnout na lehátko a přiměl ho, aby bez sebemenší kontroly rozumu, svědomí či vkusu, říkal, co mu právě běží hlavou – obrazy, vzpomínky, fantazie. To je jeho základní takzvané psychoanalytické pravidlo. Zjistil, že se lze touto technikou dobrat k nevědomým obsahům paměti úplně stejně jako hypnózou. Něco z toho, co od pacienta slyšel, vzal a pak bez souvislosti sugestivně vyvodil svůj perverzní výklad. Příkladem jsou jeho čtyři choré chorobopisy.

Podobně i věštkyně, ať už věští z karet či ze snů, potřebují vždy svého adepta dostat do podřízenosti a závislosti, tedy navázat s ním duchovní spojení. To je to, co Freud nazývá – přenos. Věštkyně to dělá tak, že většinou poví všeobecnou věc, ale vztáhne ji na minulost návštěvníka. Ten nad tím začne uvažovat a ztotožní ji s událostí ze svého života. V tu chvíli je ochoten nekriticky přijmout i sugestivní věštbu do budoucna. Často to má velmi tragický dopad, jako nenávist k nevinným lidem, a dokonce i sebevraždy.

Freud si byl vědom této podobnosti s věštkyněmi, tedy se sférou šarlatánství a čarodějnictví, a otevřeně přiznal, že by ho ve středověku upálili.

Představitel surrealismu André Breton, u něhož se projevilo automatické psaní, prohlašoval, že tato jeho „schopnost“ vznikla na základě studia Freudových textů o nevědomí. V Surrealistickém manifestu vyjádřil vděčnost Freudovi za navrácení práv imaginaci, vymykající se reálným zákonitostem. Automatické psaní se projevuje i při spiritismu, kde rovněž hraje roli sugesce, hypnóza a spojení s duchovním světem, který však není Boží. 

Formou věštění jsou i horoskopy obsahující sugestivní informace, s nimiž se člověk vnitřně ztotožňuje. Podobně je to s numerologií, kterou se Freud rovněž zabýval. 

Ovoce okultních praktik se často projevuje morálními deviacemi. Freud je propaguje pod pseudovědeckým deštníkem.

Freud také vymyslel novou techniku. Pacientovi, který si nemohl na něco vzpomenout, vsugeroval, že si to vybaví poté, co mu vloží ruku na čelo.

V křesťanství existuje tzv. apoštolská sukcese. Jde o předávání moci Ducha svatého skrze vkládání rukou na hlavu. To je spojeno s biskupským a kněžským svěcením a rovněž s biřmováním. Ježíš někdy také kladl na lidi ruce a byli zázračně uzdravováni. Tuto duchovní moc předal i svým učedníkům: „Na nemocné budete klást ruce a oni budou uzdraveni.“ (Mk 16,18) Freud však nejenže Boha popíral, on Ho přímo nenáviděl, a proto neměl nic společného s Božím Duchem. Skrze Freuda působil jiný duch, duch nečistý a vražedný. Tyto nečisté duchy Ježíš vyháněl a stejnou moc dal i svým učedníkům.

Freudova „vědecká“ činnost

Freud vydal čtyři zásadní chorobopisy svých pacientů. Ve všech užíval pro své pacienty přezdívky – Dora, Malý Hans, Krysí muž a Vlčí muž.

Jádrem první analýzy byla interpretace dvou Dořiných snů jako nový způsob výkladu snů a nově objevená role přenosu – tedy vtažení analytika do hry. Doře se zdálo o kouři, který Freud vyložil jako symbol samého sebe, neboť byl celoživotně silným kuřákem. Denně vykouřil někdy i 20 doutníků, z čehož dostal rakovinu čelisti.

Při druhém chorobopisu popisuje Hansovu fobii, kterou interpretoval za pomoci tzv. oidipovského komplexu. Strach z otce podle něj Hans přenesl na koně. Hans však po mnoha letech Freuda překvapil sdělením, že si ze své dětské analýzy nic nepamatuje. To odporovalo základní Freudově tezi, že podmínkou vyléčení je uvedení nevědomého obsahu do vědomí, proto obratně přidal do svého vědecky-šarlatánského systému kategorii předvědomí.

Třetí chorobopis se týkal tzv. Krysího muže. Jde o obsesivní dedukci Freuda, která má souvislost s pohanskou mučící praktikou spojenou s krysou a konečníkem. 

Čtvrtý chorobopis odvodil od Sergeje Pankejeva. Byl to ruský šlechtic, který po říjnové revoluci přišel téměř o všechen majetek. Přezdívka Vlčí muž vznikla podle tzv. klíčového snu z dětství, který si pacient vybavil. Zdálo se mu, že na ořešáku před jeho oknem sedělo několik bílých vlků a upřeně se na něj dívali. Po tomto snu u něj propukla dětská neuróza. Freud sen vyložil jako vzpomínku na tzv. prascénu, tedy pozorování intimního života rodičů. Freud zde znovu dítěti připisuje svou vlastní zvrácenost spojenou s tzv. oidipovským, tedy vražedným, syndromem. Jung mu naproti tomu oponuje a tvrdí, že Freudovy vzpomínky z dětství přetékají sexualitou, přestože dítě je všeobecně sexuálně nevinné. Freud tento svůj čtvrtý chorobopis pompézně a manipulačně nazval: „Z dějin případu dětské neurózy“.

Freudovy chorobopisy jsou zrcadlem jeho zvrácené fantazie. Je opravdu šokující, že tato degradační pseudověda se dodnes bere vážně a učí se po celém světě.

Český komik Vlasta Burian vystupuje ve starém filmu v roli podobného lékaře psychoanalytika a odborně radí jedné zámožné paní, která za ním přišla se svým problémem. Ustaraně se mu svěřila, že se jí zdálo, že jí na hlavě vyrostl strom. On se jí zainteresovaně zeptal: „A jaký to byl strom?“ Paní se zamyslela a odpověděla: „Zdá se mi, že jabloň.“ Komik Burian jí smrtelně vážně odpověděl: „Pak je to dobré. Můžete se česat jen na podzim.“

Freud lživě vnucoval názor, že každé dítě je už od narození sexuální. Mluví o orálním období, análním období, zde zmiňuje sexuální slast při zadržování a vypouštění stolice, uvádí i falické období, které spojuje s oidipovským a kastračním komplexem. Dítě je podle něj „polymorfně perverzní“. Své zločinné tvrzení lživě připisuje všem dětem, což je hrubá manipulace. Evangelium podává diametrálně odlišný pohled na děti. Ježíš říká: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království“ a také: „Běda tomu, kdo by pohoršil jednoho z těchto maličkých.“ „Kdo přijme jedno z takových dětí, mě přijímá.“ Mnozí pedagogové se o dětech vyslovují, že v jejich nevinných očích je obraz ráje. Freudovo lživé tvrzení o tzv. polymorfní perverzitě dětí, dokazuje jeho zvrhlost.

Freud používá terminologii vědomí, předvědomí a nevědomí. Jeho termín Id, neboli ono, je spojen s pudovým libidem. Ego se prý řídí principem reality, a Super ego proti sobě projevuje agresivitu.

Freud se dívá na člověka jako pouze na sexuálního živočicha a popírá jeho duchovní stránku – lidského ducha, který je nesmrtelný. Freud otevřel dveře legalizaci amorálnosti. Současná propagace LGBTQ a celá gender ideologie, spojená s kradením dětí, má své kořeny v jeho perverzních a lživých teoriích.

Naproti tomu evangelium je postaveno na pravdě, a ne na lži! Je spojeno s pokáním, tedy s pravdivým sebepoznáním a oddělením se od lži a zla. Člověk spáchané zlo – hřích dá ve víře pod moc Kristovy krve. Pak skrze tento krok dokonalé lítosti získává odpuštění hříchů a pokoj v duši. Ten žádný Freudův psychoanalytik svými lživými analýzami dát nemůže. Ježíš uzdravuje duši od závislostí i otroctví a osvobozuje od démonů, zotročujících člověka. K plnému osvobození a uzdravení duše je potřebná cesta očistná, osvětná a spojná, tedy cesta následování Krista. Ta vede k šťastnému životu zde na zemi a zabezpečuje i věčný život a štěstí po smrti. Každý slušný člověk proto musí Freudovy zvrácené dedukce a teorie odmítnout. Jsou totiž postaveny na okultismu, lži a nemorálnosti.

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři