Kdo vlastně vládne v České republice?
- Podrobnosti
- Z domova / Vaše free zóna|
- 24. červenec 2017|
- Ne základnám|
- 6168 x
Vystoupení pana poslance Martina Stropnického dne 20.7.2017 při projednávání tisku č. 129 (Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO) považujeme za nehorázné a je neuvěřitelné, že zaznělo na půdě Senátu České republiky.
Pan poslanec Martin Stropnický prohlásil:
,,Tady zazněla otázka, zda se to zakládá na pravdě. To se zakládá na pravdě, tato dlouhá citovaná zpráva nebo co to bylo, asi tak stejně jako zprávy z Aeronetu nebo Russia Today a dalších až 40 serverů či informačních zdrojů, které nás zásobují takovýmito pravdami. Čili to je moje jediná možná odpověď."
Pan poslanec Martin Stropnický tak reagoval na dopis Iniciativy Ne základnám, ze kterého citoval pan senátor Jaroslav Doubrava, a který byl zaslán všem senátorkám a senátorům.
Iniciativa Ne základnám v něm upozornila na:
- v předloženém tisku č.129 je nepravdivé tvrzení o počtu vojáků NATO v
Pobaltských státech. Proti deklarovanému počtu 4x1200 vojáků je pravdivá
skutečnost 134 449 vojáků NATO.
- neexistenci žádosti o vojenskou pomoc ze strany Pobaltských států, kterou se
- neexistenci žádosti o vojenskou pomoc ze strany Pobaltských států, kterou se
obracejí na Vládu České republiky
- na porušení článku 1 Charty Organizace spojených národů a článku
- na porušení článku 1 Charty Organizace spojených národů a článku
1 Severoatlantické smlouvy
Na neexistenci žádosti o vojenskou pomoc ze strany Pobaltských států pan poslanec Martin Stropnický uvedl::
,,Tak ta jejich naléhavá prosba, výzva, ta samozřejmě zazněla. Pokud by ten zdroj, který tady byl citován, trval na nějakém hlavičkovém papíře, možná že k tomu nedošlo."
Argument Iniciativy Ne základnám, že je porušován Článek 1 Cíle Organizace spojených národů čl. 1 a čl. 1 Severoatlantické smlouvy se opírá mimo jiné o :
Czech Military Review
Vojenské Rozhledy
Neorealismus a současné americko-ruské vojenské soupeření v postsovětském prostoru
Autoři: Eichler Jan
2. 4. 2 Odstrašovat, v případě potřeby i vyhrát konvenční souboj s RF
Proto ministr obrany USA Carter (ve funkci 2015–2017) označil Ruskou federaci za naléhavou bezpečnostní hrozbu pro nové spojence USA (zejména pro Polsko a pobaltské státy). Velmi tvrdě ji kritizoval za odpor vůči pokračujícímu pronikání USA směrem na východ (A2/ AD) do oblasti Baltského moře, Černého moře a dále pak také do Arktidy a Ruského Dálného východu. A z toho vyvodil, že RF představuje existenciální hrozbu pro USA, pro jejich spojence a pro celé mezinárodní uspořádání.[70] A v závěru své stati zdůraznil, že USA se zaměřují na to, aby dokázaly odstrašovat konvenční boj v oblasti A2/AD a aby jej v případě potřeby dokázaly i vyhrát.[71] To už je posun od odstrašování k případné konfrontaci, která by se odehrávala nejen na souši, moři či vodě, ale zahrnula by i kyber – prostor, elektronickou válku a kosmos. Tato argumentace je ve své podstatě, ať už vědomě či intuitivně, neorealistická. Klade důraz na maximalizaci americké přítomnosti ve struktuře postsovětského prostoru.
Strukturální dimenzi má i ruská percepce současného dění. Pronikání USA a jejich spojenců dále na východ jistě nemá za cíl zvětšit území USA, ale naplňuje znaky toho, čemu se říká „prevence vzniku dominantního státu.“[72] Právě proto vyvolává v Rusku silné obavy, že se vytváří struktura, která pro něj znamená bezpečnostní hrozbu. V důsledku toho v Rusku znovu sílí fenomén obklíčené mocnosti (siege mentality)[73]který je vždy a všude velice nebezpečný a v Rusku má navíc hluboké historické kořeny.
Ruský odpor je v USA považován za hrozbu pro USA a pro jejich spojence. Tím se znovu potvrzuje silný sklon amerických elit posuzovat vnější svět podle svých vlastních předsudků, které jsou hluboce zakořeněné a velmi často i zavádějící, a tak mívají i velmi neblahé důsledky.[74] V oblasti mezi Baltským a Černým mořem se tak vyhrocují bezpečnostní dilemata, která mohou celou situaci dále zdramatizovat.
Proto ministr obrany USA Carter (ve funkci 2015–2017) označil Ruskou federaci za naléhavou bezpečnostní hrozbu pro nové spojence USA (zejména pro Polsko a pobaltské státy). Velmi tvrdě ji kritizoval za odpor vůči pokračujícímu pronikání USA směrem na východ (A2/ AD) do oblasti Baltského moře, Černého moře a dále pak také do Arktidy a Ruského Dálného východu. A z toho vyvodil, že RF představuje existenciální hrozbu pro USA, pro jejich spojence a pro celé mezinárodní uspořádání.[70] A v závěru své stati zdůraznil, že USA se zaměřují na to, aby dokázaly odstrašovat konvenční boj v oblasti A2/AD a aby jej v případě potřeby dokázaly i vyhrát.[71] To už je posun od odstrašování k případné konfrontaci, která by se odehrávala nejen na souši, moři či vodě, ale zahrnula by i kyber – prostor, elektronickou válku a kosmos. Tato argumentace je ve své podstatě, ať už vědomě či intuitivně, neorealistická. Klade důraz na maximalizaci americké přítomnosti ve struktuře postsovětského prostoru.
Strukturální dimenzi má i ruská percepce současného dění. Pronikání USA a jejich spojenců dále na východ jistě nemá za cíl zvětšit území USA, ale naplňuje znaky toho, čemu se říká „prevence vzniku dominantního státu.“[72] Právě proto vyvolává v Rusku silné obavy, že se vytváří struktura, která pro něj znamená bezpečnostní hrozbu. V důsledku toho v Rusku znovu sílí fenomén obklíčené mocnosti (siege mentality)[73]který je vždy a všude velice nebezpečný a v Rusku má navíc hluboké historické kořeny.
Ruský odpor je v USA považován za hrozbu pro USA a pro jejich spojence. Tím se znovu potvrzuje silný sklon amerických elit posuzovat vnější svět podle svých vlastních předsudků, které jsou hluboce zakořeněné a velmi často i zavádějící, a tak mívají i velmi neblahé důsledky.[74] V oblasti mezi Baltským a Černým mořem se tak vyhrocují bezpečnostní dilemata, která mohou celou situaci dále zdramatizovat.
http://vojenskerozhledy.cz/kategorie-clanku/bezpecnostni-a-obranna-politika/neorealismus
konec citovaného článku.
Rozhodnutí o účasti našich vojáků v bojových uskupeních na územích jiných států, jsou rozhodnutím politickým, nikoliv vojenským. Je to rozhodnutí Parlamentu České republiky. A není to rozhodnutí občanů České republiky.
Co bránilo 57 představitelům Senátu České republiky, kteří hlasovali pro vyslání našich vojáků do bojových uskupení v Litvě a Lotyšsku, o vyžádání si důvěryhodných podkladů, aby tak ve smyslu senátorského slibu odpovědně zastupovali občany České republiky?
- proč nebylo Senátu předloženo rozhodnutí Severoatlantické rady, která je
nejvyšším rozhodovacím a konzultačním orgánem Aliance ?
- proč nebylo Senátu - od Stálé delegace Parlamentu České republiky
Parlamentního shromáždění NATO, kterou zastupuje senátor Tomáš Jirsa
(ODS) předloženo údajně přijaté stanovisko o žádosti Pobaltských států ?
- proč v Senátu České republiky politické rozhodnutí o účasti našich vojáků v
bojových uskupení neobhajoval mimořádný a zplnomocněný velvyslance
České republiky při NATO Jiří Šedivý, M.A., Ph.D.?
Dokumenty, které by legalizovaly vystupování poslance Martina Stropnického neexistují.
Odpovědí je sdělení Ministerstva obrany České republiky, uveřejněné na webových stránkách Ministerstva obrany České republiky:
Senátoři schválili vyslání až 290 českých vojáků do Pobaltí
21.7.2017 • Senátoři ve čtvrtek 20. července schválili působení českých vojáků v mnohonárodních bojových uskupení NATO v Polsku a v Pobaltí.
Návrh připravený ministerstvem obrany podpořilo 57 z 68 přítomných členů horní komory, proti hlasovali 4 senátoři, 7 se zdrželo.
Iniciativa Ne základnám upozorňuje na zjevný posun, ve kterém je politické rozhodnutí nahrazováno rozhodnutím Vojenského výboru NATO. Kdo vlastně
v České republice vládne?
Důrazně vyzýváme senátorky a senátory Senátu České republiky, kteří hlasovali pro vyslání našich vojáků do bojových uskupení v Litvě a Lotyšsku, aby neznehodnocovali existenci Senátu České republiky, který má být pojistkou proti chybným rozhodnutím, jakým může být zatažení České republiky do případné válečné konfrontace.
Senátorky a senátory upozorňujeme na:
Článek 2
Organizace spojených národů a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 4.
Všichni členové se vystříhají ve svých mezinárodních stycích hrozby silou nebo použití síly jak proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu, tak jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli Organizace spojených národů.
Pan poslanec Martin Stropnický na půdě Senátu ČR projevil pohrdání s článkem 17 Listiny základních práv a svobod, svým jednáním je v rozporu poslaneckým slibem, porušil čl.10 odst 1) Listiny. Jako poslanec má za své hlasování a vystupování celoživotní imunitu a to na půdě Poslanecké sněmovny Česká republiky, nikoliv na půdě Senátu.
za Iniciativu Ne základnám
Eva Novotná, mluvčí
Komentáře
Facebook komentáře
Nejčtenější za poslední týden
- Lidová tvořivost nejen na téma fialové žumpy (03.05.2025)
- ŽALUJI VÁS
- Z Russkoj Vesny (3.5. - 4.5.2025): Zelenského slova vyvolala v USA poplach
- PETER STANĚK - Vystoupit z EU. Je to možné? Co by to znamenalo? Je nejvyšší čas nad tím přemýšlet!
- Mgr. Lubomír Volný - sobotní nářez
- Banderovci napálili Trumpa? Ukrajina není zdrojem žádného ze 17 kovů vzácných zemin, které USA potřebují...
Související články
Komentáře