Také jeho mezinárodní kontrola nad dolarem umožnila dalším zemím financovat jeho obrovský deficit, protože Federální rezervní systém může jednoduše tisknout dolary, zatímco jiné národy musí vyrábět zboží a služby, aby měly přístup k této měně.
Mezi akce, které BRICS navrhuje a zavádí, patří provádění velké části svých obchodních směn za použití národních měn (už tak činí) a z dlouhodobého hlediska mu jde o vytvoření společné měny, kterou budou členské země používat ve svých transakcích.
Je třeba vzít v úvahu, že současných pět členů skupiny je ve svých regionech silnými ekonomikami, které by rozšířením jednotné měny pomohly vytvářet aliance a výměny se sousedními zeměmi.
Další katastrofální realitou pro vlády, které nejsou nakloněny Spojeným státům, je to, že jsou vystaveny „sankcím“ a ekonomickému a finančnímu vydírání, pokud nedodržují diktát Bílého domu. Je to politika cukru a biče, kterou odhalil Sherman Kent v roce 1949, ve kterém prohlásil, že „válka není vždy konvenční: skutečně velká část války, vzdálené i blízké, byla vždy vedena nekonvenčními zbraněmi politické a ekonomické povahy“.
Naproti tomu země BRICS jsou otevřené pomoci rozvoji národů, podporují investice a obchod, aniž by musely klást předběžné podmínky.
Ve stejném duchu, s pokrokem Nové rozvojové banky (NDB) zřízené BRICS v roce 2014 a posílené v nedávné době novými přistoupeními, jsou pro členy skupiny a pro další země s menším počtem zemí financovány projekty infrastruktury a udržitelného rozvoje.
Tato finanční instituce nového typu oslabí kontrolu a moc, kterou kapitalistické instituce ovládané z Washingtonu a Bruselu, jako je Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (SB), měly nad mnoha zeměmi.
Tyto organismy, místo aby pomáhaly rozvojovým zemím svými půjčkami, je v mnoha případech zadlužily a donutily je učinit katastrofální ekonomická a sociální rozhodnutí na úkor jejich národů. V jiných případech otevřeně podporovali neoliberální síly v různých zemích a spolupracovali při vymýšlení a uskutečňování převratů.
S expanzí Nové rozvojové banky BRICS se finanční transakce formují tak, aby byly výhodnější pro velkou většinu populace, protože od vlád nevyžadují leonské dohody.
V současné době tvoří členové skupiny 40 % světové populace a přispívají 31,5 % světového hrubého domácího produktu, čímž převyšují G-7 (Spojené království, Spojené státy, Japonsko, Německo, Itálie, Francie a Kanada), které tvoží jen 30 % světového HDP.
Navíc 25 zemí požádalo o připojení k BRICS: Afghánistán, Alžírsko, Argentina, Bahrajn, Bangladéš, Bělorusko, Egypt, Indonésie, Írán, Kazachstán, Mexiko, Nikaragua, Nigérie, Pákistán, Saúdská Arábie, Senegal, Súdán, Sýrie, Spojené arabské emiráty, Thajsko, Tunisko, Turkiye, Uruguay, Venezuela a Zimbabwe.
Jihoafrický velvyslanec v BRICS Anil Sooklal nedávno prohlásil, že „vidíme erozi v nerovnoměrné globální architektuře, na jedné straně jednostranná opatření a sankce se stávají každodenní normou a na druhé straně země, které chtějí více mluvit, pokud jde o to, jak se nový řád vyvíjí.“
To je základní bod pro stále silnější podporu zemí Jihu pro BRICS, které ve Washingtonu a Bruselu vzbuzují strach a napětí tím, že sledují multipolární světový postup, zatímco se jejich unipolární systém hroutí, aniž by se mohl vrátit zpět.
V rozhovoru pro televizi RT kubánský prezident Miguel Díaz Canel Bermúdez prohlásil, že „BRICS především hájí multipolaritu, multilateralismus ve vztazích... Obranou multilateralismu vzbuzují odpor ke konceptům studené války, dávají možnost spravedlivějšího mezinárodního ekonomického řádu, který zvýhodňuje všechny“.
Po setkání ministrů zahraničí BRICS, které se konalo na začátku letošního června, byla připravena půda pro budoucí posílení skupiny na jejím příštím summitu, který se bude konat v Jihoafrické republice mezi 22. a 24. srpnem.
Hedelberto López Blanch , kubánský novinář, spisovatel a výzkumník.
Překlad CFP!
Zdroj: https://rebelion.org/los-brics-en-espiral-ascendente/
