Západní politici dlouho žili v naději, že lidé v Evropě o dění v Africe nevědí. Evropská média vytrvale situaci ignorovala. V současně vládnoucí ideologii vyzdvihování všech menšin nad většinu, by bylo nepohodlné mluvit o tom, že existují i diskriminovaní běloši. Nicméně díky dokumentům Netflixu nebo aktivistky Lauren Southern z Libertariánské strany Kanady, se o rasismu vůči farmářům dozvěděly miliony lidí.Evropské státy (a hanba i nám) odmítaly pomoci a dokonce ani státy z nichž ohrožení lidé pochází, jim nepomohly. Vše samozřejmě bude divákům bít do očí ještě více v kontrastu s politikou nekontrolovaného rozdávání azylů lidem, kdy mnozí přicházejí z ekonomických důvodů a narozdíl od farmářů z úplně odlišné kultury, kterou za desítky let nikdo nedokázal integrovat.

(Ilustrační video z ruské televize)

Do toho vstupují Rusové. Vydají do světa zprávu, že přijímají 15 000 farmářů. A my se můžeme jen dívat na šťastné rodiny, které unikly naprosto reálné hrozbě smrti, jak je vítají na letišti s chlebem a solí. Jak jim Rusko přiděluje pozemky a sděluje, že rodiny na nich budou hospodařit a navíc si každá přináší desítky tisíc dolarů úspor. Myslím, že schválně zůstalo nevyřčeno jedno, aby ještě více vyzněl kontrast se Západem - "my do Ruska bereme lidi v ohrožení života a ještě pracovité, kteří budou hned přispívat do ekonomiky."Já nejsem rusofil ani rusofob. Nicméně i ten největší nepřítel Ruska musí uznat, že evropští politici teď vypadají jako úplní, s prominutím, idioti. I ten nejnaivnější televizní divák na západě, fandící politikům typu Merkelové či Macrona, teď uvidí jednoduché emoční srovnání (které je v politice to rozhodující).

Autor: Miroslav Jahoda

 

Milí Rusové vítají na letišti uprchlé farmáře z JAR tradičně chlebem a solí. Dávají jim půdu k hospodaření a těší se na utracení desítek tisíc dolarů, bílými farmáři uspořených a převezených na Rus.

A Evropa dostala jasný políček, protože Rusko koná a bělošských majitelů ukradených farem z Jižní Afriky přijímá dokonce 15.000. Tatímco EU je nechce a dokonce odmítá. To je gró článkuMiroslava Jahody, který se v sobotu 1. prosince objevil na iDnes.cz. Když byl autor požádán o zdroj, předhodil adresu Washington Post. Fascinující, protože v pramenu se nic takového nepíše. Zato jinde ano. Ale také ne tak zcela to, co autor českým čtenářům předhodil.

Jako obvykle si to vezměme v bodech a v časové posloupnosti.

• V první polovině července se na českém ostře konspirativním a proruském dezinformačním serveru AC24 objevuje článek pod bombastickým titulkem Otázka života a smrti:15 tisíc bílých jihoafrických farmářů hledá útočiště v Rusku. V článku se však píše o delegaci, která na pozvání přijela do Stavropolského kraje se přijela podívat na zemědělskou půdu, zda by jim vyhovovala při eventuálním přesídlení. Zde se objevuje nijak neodzdrojovaná informace o onom vysokém počtu farmářů, kteří prý plánují emigraci na RUS.
• V článku je odkaz na Sputnik, ten ale tento materiál přináší o víc než měsíc později (?).
• Údajně, ale bez odkazu, zprávu přinesla ruská TV stanice Rossija 1.
• O den později článek přebírá další český proruský dezinformační server SvobodnenovinyEU. „Autorem“ je Filip Vávra.
• Až 16. srpna se na ruském dezinformačním státním kanále objevuje ten samý článek. Článek, na který záhadně AC24 odkazoval už v červenci.
• V září píše redaktor WP článek o oné delegaci, článek nicméně seriózní, a zcela se v něm vyhýbá pompézním tvrzení Sputniku a dalších. Objevuje se tam jediné číslo – méně než 10.000 Jihoafričanů žije v Rusku. O 15.000 farmářů nic. A informace – farmáři se „zajímají“ o možnost emigrovat do Ruska. Ba dokonce, kdybych přesně přeložil slovo Wooing, tak se takovou možností baví.
• 1. prosince pak publikuje Miroslav Jahoda emotivní materiál v iDnes. Bez zdrojů, zato s jasným tvrzením – je to tak, Búrové masivně emigrují na Rus a Rusové jim okamžitě přidělují půdu. Zřejmě státní.

To vše je přesně model, jak vzniká ruská lež, hojně šířená dalšími dezinformačními kanály. A nutno říci:

Aby byla taková dezinformace životaschopná, je dezinformátorovou povinností nedat do článku žádný odkaz a pokud ano, tak odkaz zavádějící, jako například v tomto případě na Washington Post (zrovna to dodalo článku věrohodnosti). Málokdo se pak snaží a) pramen přeložit, b) najít souvislosti a c) fakta. A lež už putuje mozky cílových příjemců, ti jásají a předávají jí dál. Smutné, ale dnes zcela běžné.

Váš elf Jakub

Autor: Jakub Roth