Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Zvažme to:

 

Venku se sice znatelně ochladilo, politická scéna však zůstává rozpálenou do běla a atmosféra ve společnosti je relativně hustou – navíc ještě houstne.

Je před volbami. Postupně budeme (tedy někteří z nás) volit do krajů s výjimkou Prahy, do třetiny Senátu ČR a v tzv. přímé volbě prezidenta republiky budeme vybírat novou hlavu státu. Může se stát, že příští rok dojde i na volby parlamentní, a to předčasné.

  • zvazme-to

Jisté je pouze to, že mnoho lidí je politickou scénou a politickou kulturou v zemi zhnuseno, řada lidí se díky politice Nečasova kabinetu ocitla v existenční nouzi, sociální smír ve společnosti (která se čím dál ostřeji dělí na „líné socky“ a „zodpovědné úspěšné“) je vážně narušen.

 Olej do ohně těchto nálad rozhodně přilily dlouhodobě neřešené korupční kauzy stávající trojkoalice, která třetího člena vyměnila za pochodu, a bez voleb, ocenění údajného hrdinství loupežných vrahů Mašínů, mnohonásobné otravy metanolem po nedostatečné ochraně spotřebitelů, tzv. církevní restituce v podobě, jak je vláda připravila, agresivita exekutorů a městských strážníků, zpochybňování pravomocí policie ministrem financí i premiérem či defektní projekty typu registrů vozidel, sKaret či důchodového systému. Víru v právní stát rozhodně nepodporuje fakt, že zatímco D. Rath nesmí z vazby, asi, že je mimořádně nebezpečným, pánové R. Janoušek či M. Dalík žádné riziko pro společnost nepředstavují, nikoho by neovlivňovali ani ve snu, a do vazby samozřejmě nepatří.
 Novým stranám po diskreditaci Věcí veřejných občané věřit nebudou, stejně jako stranám, které již měly tu čest po roce 1989 vládnout. Zdá se, že je vše připraveno, aby výrazný voličský potenciál opanovala tentokrát KSČM. Jenže, ptá se někdo, co bude dál? Jak může KSČM v rámci kapitalismu praktikovat politiku ve prospěch občanů, a neušpinit se od korupce?
 Spisovatelka Lenka Procházková, kandidátka do Senátu ČR v Praze, KSČM kritizuje pro oslabení levice jako takové. Ve svém článku O KSČM a cti mj. píše: „Vadí mi, že média a politici používají KSČM jako nástroj pro zastrašování a vydírání občanů a že jim tato strana slouží jako univerzální viník. Domnívám se, že současná KSČM na tom nese svůj díl viny právě kvůli svému neměnnému postoji. Je přece na ní, aby vyčistila politické klima v ČR co do rovnosti sil pravice a levice. Připadá mi absurdní, aby levicová ČSSD namísto koalice s levicovou a středovou stranou vytvořila opoziční smlouvu se silně pravicovou ODS jen kvůli strachu, že jinak bude spojována s černou minulostí KSČ. Přála bych si, aby současná moderní KSČM našla odvahu překročit svůj stín a stala se z ní důstojná a respektovaná politická strana.“
 Voliči to rozhodně nebudou mít jednoduché. Na jednu stranu mají v senátních a krajských volbách šanci, jak dát najevo svůj odpor k současné Nečasově vládě, zároveň se ovšem ve vzduchu vznáší riziko, že opozice nedokáže vybočit z mantinelů současného systému, a lidé budou brzy počínáním nově zvolených roztrpčeni, zklamáni a deprivováni. Budou hledat něco jiného, a klidně podpoří „pevnou ruku“ a „řád a pořádek“. Nebylo by to v dějinách poprvé.
 Jsem zastáncem postoje, že současný systém nelze změnit výměnou tváří. Že se povaha kapitalismu neodvíjí od dokonalosti té které osobnosti, ale že jakákoli osobnost, která vstoupí do zaběhaných struktur systému, bude nucena se mu buď přizpůsobit, nebo kapitulovat. Nejde totiž o to, že by někdo podlehl svodům korupce, a jiný byl „panem čistým“. Korupce není v současném stádiu kapitalismu selháním, ale běžným a nezbytným nástrojem, o nějž se stávající systém opírá.
 Přesto se mohou najít jedinci, jež má smysl volit. Ne snad proto, že by zachránili současnou podobu kapitalismu, ale proto, že mají co říci k systémové změně.
 I když já osobně se letošních voleb neúčastním – krajské volby se Prahy netýkají a v mém obvodě nedochází ani ke klání o senátorské křeslo, rád bych vyjádřil svou podporu paní Lence Procházkové.
   Ta ve své stati „Veřejnost vyslyšena“ poukazuje na jeden zajímavý prvek: „Jako účastnice veřejného slyšení ve sněmovně tedy radostně sděluji, že díky občanské aktivitě mohou i ti, co pouze tiše sympatizovali s naším úsilím, společně s námi slavit první vítězství. Současně ale upozorňuji na to, že se jedná o běh na dlouhé trati a že „protivník“ to nevzdá a bude dál pokračovat v úsilí o získání majetků, které církvím v roce 1948 už nepatřily. Nelekejme se ale a uvědomme si, že to, co jsme od ledna do října tohoto roku dokázali navzdory mediální masáži a vládnímu a katolickému zaříkávání, je velice povzbuzující! Naše společné občanské úsilí zpochybnilo církevní nároky a zahnalo vládní předkladatele do defenzívy. Všem občanským iniciativám i jedincům, kteří nás podporovali, děkujeme za jejich energii, s kterou prosazovali  pravdu.
 V dnešní době, kdy jsou zpochybňovány i principy, na kterých vznikla samostatná Masarykova republika, je povzbuzující, že občané (věřící i ateisté, straníci i nestraníci, přívrženci pravice i levice) jsou schopni se spojit v obraně ohrožené suverenity státu. I těm mnohým, kteří už jsou unaveni a zklamáni a už přestávají v demokracii věřit, protože vidí, že jejich život nepozvedla, toto konkrétní vítězství může dodat kuráž. Dnes získala demokracie plusový bod. Je správné si to plně uvědomit. Demokracie přece není dar, který na nás spadl shůry v roce 1989, ale je to proces, každodenní úvazek. Demokracie je společné dílo, a proto žádné úsilí o ni není vydáno zbytečně.“
 Toto je postoj, s nímž se mohu ztotožnit, který mohu podporovat a doporučovat ostatním. Jestli má něco smysl, potom to je aktivita občanů, a jejich rezignace na pasivitu. Potřebujeme Zdeňky Mahlery, kteří budou bojovat za Katedrálu Sv. Víta, potřebujeme Lenky Procházkové, jež poukážou na nešvary současné podoby tzv. církevních restitucí, potřebujeme Romany Svobody, kteří se nebojí protestovat proti záplavě politických billboardů, často pochybně financovaných. Nejvíce ze všeho však potřebujeme mít svůj vlastní názor, svůj postoj, svou chuť dění ve společnosti ovlivňovat. Spoléhání na Blanické rytíře není východiskem. Dokud nepochopíme, že naše nečinnost se obrátí proti nám, a budeme hledat spasitele, kteří nám pomohou, budeme stále tam, kde jsme.
 Věřím, že tomu ale tak být nemusí, že tu východiska jsou. Proto má Lenka Procházková mou podporu, proto bych byl velmi rád, kdyby v Senátu ČR mohla dále pokračovat v aktivitách, které se týkají nás všech. Je na nás, zda jí pomůžeme, a to nejen jednorázovým zvolením, ale především svou aktivní účastí i po případném zvolení. Nebude-li nás vidět a slyšet, sebelepší jedinec nic nezmůže. Zvažme to.
 

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře