PANICKÝ STRACH Z REFERENDA

Hysterické odmítání návrhu SPD

Referendum o vystoupení z EU proběhlo ve Velké Británii a ačkoliv se čekal výsledek kladný, tedy setrvání v EU, voliči, byť těsnou většinou, rozhodli o opaku. Tzv. Brexit se stal realitou a EU místo klidného přístupu reagovala zběsile až hloupě. Prakticky všechny další členské země EU dostaly neformální zákaz takové referendum uspořádat. Hrozba je podmíněna i ekonomickými nevyslovenými sankcemi, takže se nelze divit politikům, že se zdráhají k takovému referendu sáhnout. Leč hrozbami se špatný stav EU nenapraví.

Pokrytectví v denním přenosu

Zastánci unifikované Unie (na rozdíl od Federalistů) mediálně masírují miliony obyvatel EU trvalou propagandou, že EU: A) Zajistila mír. B) Máme se díky ní dobře, jak jsme se nikdy neměli. C) Vystoupení z EU je vlastizrada. D) Nelze z EU vystoupit, neboť není kam vstoupit. E) Jenom zrušením států a dovozem migrantů lze zajistit další rozkvět EU.

Pokud tedy přiznáme pravdivost všem výrokům uvedených pod body A až E, je tedy jasné, že zázračná EU je to nejlepší na světe a KAŽDÝ občan to ví. A pokud každý občan to ví, tak je jasné, že referendum o výstupu o EU dopadne žalostně pro výstup a lid bude jásavým krokem hlasovat za pokračování členství. Tak proč ty hysterické obavy z referenda?

Nalijme si čisté víno

Nic se nemá přehánět a lhaní v mainstreamových médiích už vůbec ne. Podívejme se především na základní dogmata o EU.

A) EU se nepochybně podílí na mírovém vývoji v Evropě, ale mír zajišťuje Severoatlantická aliance – NATO, kde 75% všech vojenských sil představují Spojené státy. EU po odchodu Británie je v podstatě vojenský trpaslík a jen Francie má jakousi funkční armádu a jaderný arzenál. Tvrzení, že EU je tou hlavní silou míru, je přinejmenším nadsazené.

Je samozřejmě pravdou, že „otcové zakladatelé“ směřovali návrhem federální Evropy k míru. Federální (!) Evropy a to je nutné si stále připomínat.

Občan tato fakta zná.

B) Máme se dobře a nepochybně na to má členství v EU vliv. Ale stejně tak se měli dobře naši rodiče roku 1965 ve srovnání s rokem 1945 a lépe jsme se měli i my v roce 1985 než naši rodiče v roce 1965 a žádná EU to neovlivnila a navíc jsme žili v trvale nedostatkovém socialismu. To srovnání Unionistů o tom jak se máme dobře ( ale mnozí dokonce nemáme) dost kulhá a i při přiznání pozitiv z EU žádná EU za nás nepracuje, žádná EU není charitou a dotace jsou tvrdě kompenzovány obrovským každoročním odlivem kapitálu ze zahraničních firem působících v České republice. To, že občané ČR mají třetí nejnižší platy i mzdy v EU a stejně tak důchody, ten tvrzený pozitivní vliv EU výrazně snižuje. A tento stav dlouhodobě trvá, i přestože země Visegrádu jsou ve svém součtu největším obchodním partnerem Německa!

Občan tato fakta zná.

C) Vystoupení z EU není a nemůže být vlastizradou, protože EU není naší vlastí. EU je po právní stránce sui generis, tedy politický útvar svého originálního druhu a vlastí jej proto nemůžeme nazývat.

Občan tato fakta zná.

D) Tvrzení, že není kam vstoupit, a proto nelze z EU vystoupit je téměř komické. Nemá asi smysl připomínat, že v Evropě jsou státy (ano bohaté), co v EU nejsou a nikam jinam nevstupují. Je ale dobré připomenout, že taková Kanada má speciální smlouvu s EU a i když neleží v Evropě, obchodovat s ní výhodně může. A vstupovat nikam nemusí, ostatně věcně to ani není možné, Kanada v Evropě neleží. Takže „nevstup“ kamkoliv není překážkou, ale že by mohlo dojít odchodem ČR z EU k ekonomickému zhoršení vzájemných vztahů s EU, to lze předpokládat.

Občan tato fakta zná.

E) Jde o nejzávažnější bod bez ohledu na problematiku migrace. Budoucnost Evropy zjevně spočívala ve federativním uspořádání a tomu se dnešní EU vůbec neblíží. Občan tato fakta opět zná, a proto volby do Evropského parlamentu mají stále nižší a nižší účast, rekordmanem je Slovensko, kde naposled přišlo k urnám pouhých 13% (sic!) voličů. Jmenování „samoděržaví“ pod intelektuálním názvem Evropská komise nemá s demokracií vůbec nic společného. Zavedení principu přehlasování malých národů je jen aplikací koloniálního útlaku prováděného bez koloniálních vojáků, ale s namířenou zbraní v podobě dotací. Tedy zbraní, kterou nazveme: Vydírání. Zájem zakladatelů sjednocené Federální Evropy byl touto Unií po roce 2005 zcela rozmetán.

Vědění a zneužitá moc

Samozřejmě, že tzv, „elity“ EU vědí, že jimi nastavený totalitní model Unijní (nikoliv Federální) Evropy se národům EU začal zajídat, a že by další referenda o setrvání v EU mohla skončit jako ta ve Velké Británii. Odchodem. Proto se tak zuřivě brání referendům, proto tak náhle ustupují (v otázce migračních kvót už prý nebude možné použít většinové hlasování). Vše z EK jsou to jen návrhy na vnější vylepšení fasády špatného domu.

Nefederální pojetí zůstává, návrhy na zásadní konstruktivní změny nejsou ( a nebudou), nesmyslná měna euro pokračuje se všemi zjevnými devastačními účinky a vyhrožování státům i regionům (Katalánsko, severní Itálie apod.) se zvyšuje a stává normou. Takovou, jakou státy socialismu znaly z tehdejší Moskvy. (Včetně posílání okupačních vojsk do Maďarska či Československa.) Stejná falešná morálka, stejné volání je i po vojácích pod velením této EU.

Odchod a neodchod z EU

Pokusíme se o formulování několika závěrů:

1. Tuto EU nelze reformovat, její „elity“ o to nemají nejmenší zájem

2. Rozpadu EU mohou zabránit pouze ti, co disponují mocí k odstranění současných „elit“ EU.

3. Rozpadu EU lze zabránit jejím přetvořením na federální uspořádání s novou druhou parlamentní komorou národů Evropy se stejným rovnoceným zastoupením a volbou Evropské komise z aktivních, nikoliv vysloužilých odložených politiků. Zákonodárná iniciativa musí být vložena do obou komor Evropského parlamentu

4. Aby došlo k politickým pohybům uvedených v bodě 2) a bodě 3) je nutné najít nástroj, který je v pohyb uvede. A tím není nic jiného, než hrozba odchodu z této EU. Žádný jiný nevojenský není.

5. Pokud by referendum o setrvání v EU proběhlo ve více státech ve stejném termínu, skuteční vládci Evropy by na jeho výsledek ani nečekali, protože by jim byl předem jasný. Záporný. Museli by tedy učinit předem kroky k tomu, aby navržené změny v EU byly natolik razantní, že nebude nutné taková referenda vůbec konat. Leč toto přání se zatím jeví jako velká utopie.

Jen federální Evropa je budoucnost

Protože stav v EU je jaký je, pak referendum o setrvání v EU má smysl. Hysterie českých politických stran k návrhu SPD je zbytečná a kontraproduktivní. Vždyť na případný odchod z EU je lhůta 2 roky a další rozhodnutí během této doby lze modifikovat v závislosti případném pozitivním vývoji v Evropě. Jde tedy o namířenou zbraň na Unionisty, kteří Federální Evropu odmítají a principy rovnosti zemí a národů pošlapávají.

České referendum by také možná vyvolalo dominový efekt. Z jedné namířené zbraně by se mohlo stát deset. Evropa by se musela změnit, současné „elity“ by se musely poroučet. A to by mělo být konečným cílem. Federální Evropa postavená na demokratických principech je totiž i náš zájem.

zdroj: http://pravyprostor.cz/panicky-strach-z-referenda/