3 +1 povolební scénáře aneb vyhlídky více než nadějné:

1) Poddaní stařičkého mocnáře

Karel Schwarzenberg vítězí a stává se prezidentem. Miroslav Kalousek oslavuje a zdůrazňuje, že jde o porážku levice, podporu voličů pravicové vládě a o důkaz, že politika jeho reforem nemá alternativu. Ospalý knížepán se ujímá vlády doprovázen vzrůstajícím kultem osobnosti živeným masmédii a narůstající agresivitou jeho fanoušků vůči všem opozičním názorům. Všeobecně upadají ideály masarykovské republiky, Edvard Beneš je oficiálně označen za válečného zločince. Narůstá sentiment po habsburském mocnářství.

Předvolební kampaň před parlamentními volbami (nejpravděpodobněji v řádném termínu) je masově manipulována velmi profesionální PR kampaní. Největší pozornosti veřejnosti se dostává projevu milovaného prezidenta Schwarzenberga, který doporučí občanům volit nezpochybnitelného hegemona pravice – TOP09. Tu již vede nová předsedkyně, milá a laskavá ženská tvář (např. poslankyně Langšádlová), velmi oblíbená masmédii. Průzkumy mezitím stále zdůrazňují, že mladý a vzdělaný volič podporuje pravici. Levicový volič, odrazený puncem slabošství, neschopnosti a rozháranosti ČSSD a opětovně rozpoutanou antikomunistickou hysterií, zůstává převážně doma. Opakuje se paroubkovská nevýhra, vzniká další pravicová koalice s neformálním vůdcovstvím M.Kalouska a výraznou parlamentní většinou. Může se roztočit nové kolo úsporných reforem veřejné správy a privatizace státu. Občanská společnost je v rozkladu, upadá do totální pasivity.

2) Sociálně-demokratická válka

Miloš Zeman usedá do prezidentského křesla vítězně a zlehka, prolamuje masmediální kampaň a útočí. ČSSD je oslabena odchodem řady členu (převážně vyššího věku) k Zemanovcům. Z této straničky vzniká mocná a vlivná „hradní partička“, která tvrdě konkuruje ČSSD v rychle přicházející předvolební kampani.

Nečasova vláda se totiž finálně rozpadá. Celá pravice je po prohře v rozvratu. Odchodem do opozice ovšem získává šanci zrodit se znovu, redefinovat své ideály, svou tvář, a zaujmout voliče v příštích volbách.

Na levici mezitím zuří válka, na které se média s gustem pasou. A zde se linie prognózy opět štěpí v závislosti na tom, v jakém duchu se konflikt odehrává.

2a) Vyhlazovací válka: Ve střetu dominuje rovina osobního napadání a útoků. Levice se rozpadá a polarizuje. Tahání špinavého prádla vede masu voličů buď k podpoře obskurních a extrémistických straniček nebo k pasivitě. Země po volbách upadá do chaosu a touze po vládě silné ruky nebo po technokratickém řízení.

2b) Střet idejí: Čtenář běžných papírových novin se s překvapením poprvé dozvídá o různorodosti levicových východisek. Diskuse, které se dosud omezovaly na uzavřené kavárenské kroužky a webové servery Britské listy a Deník referendum, se ocitají i v hlavním vysílacím čase televizí. Roste zájem občanů o politiku a občanskou společnost, celospolečenská debata se kultivuje. V předčasných

volbách získávají obě levicová křídla významný počet hlasů a nastává složité období kompromisů a sestavování první čistě levicové vlády ČR.

3) Konec prezidentství

Miloš Zeman usedá do prezidentského křesla ztěžka, masmedia vůči němu vyvolávají vlnu opovržení, kterou nedokáže odrazit. Ocitá se v izolaci, neboť strana Zemanovci nevychází posílena a zůstává zcela marginální politickou silou s pro-korupčním cejchem. ČSSD sešikuje řady, po usednutí prachu nachází způsoby komunikace s prezidentem v jednotném postupu proti Nečasově vládě, která se hroutí (vývoj na pravici dále viz 2).

V předčasných volbách vítězí drtivě ČSSD, jejíhož předsedu musí Miloš Zeman chtě nechtě jmenovat premiérem. Role prezidenta republiky je stále menší, jeho vliv stále omezenější. Nakonec se najde v Parlamentu třípětinová většina ke změně Ústavy směřující ke zrušení nadbytečné funkce. Miloš Zeman tak přichází o židli pod zadkem a z ČR se stává premiérská republika.

4) Katastrofický scénář

Základní scénáře počítají s tím, že prezident republiky zvolen bude a svou funkci bude vykonávat. Jsou zde ale možnosti, kdy by bylo možno udržovat „prezidentské bezvládí“ a kdy by prezidenta musel někdo dočasně zastupovat. Je třeba si uvědomit, že si Ústavní soud s vyřízením protestu T. Okamury proti vyřazení z voleb pospíšil. Jen aby se s termínem voleb nehýbalo. Je tedy nyní možné, že bude např. zvolen M. Zeman – ale výsledky voleb budou prohlášeny za neplatné – a třeba se i celá přímá volba prezidenta zruší, aby rozhodovaly Sněmovna a Senát? Dočkali bychom se tak i v případě zvolení Karla Schwarzenberga na Hradě? A jak by uspěly případné protesty proti dvojímu občanství K. Schwarzenberga, kdyby ve volbách zvítězil on? Nebyly by stížnosti zkrátka smeteny ze stolu s tím, že Karel je prostě český prezident? Tak jako tak by v obou případech patrně zavládla neskutečná skepse a apatie společnosti by se prohloubila. Klausovy amnestie budou brzy zapomenuty s tím, že zodpovědní jsou přece premiér a vláda, ke které ovšem jako by kníže ani nepatřil. Klaus bude sílit a s unaveným šlechticem na Hradě bude sílit role budoucího premiéra. Bude mít levice síly čelit Klausovi a jeho nacionální straně? Nezačne sílit i krajní pravice pod praporem DSSS? Zkusme tento scénář rozvinout: Nezvolení Zemana na Hrad levici jako takovou oslabilo. Sociální demokracie se začala štěpit, Jiří Dienstbier si založil novou Demokratickou stranu práva a sociálních jistot. Preference ztratili i komunisté, naopak DSSS se pohybuje na hranici 5 % nutných pro vstup do Sněmovny. Společnost se zradikalizovala, v ulicích jsou patrné fašistické bojůvky. Předčasné volby vyhrála Klausova ODS, druzí skončili Zemanovci. Je rok 2015 a Karel Schwarzenberg po krátké těžké nemoci umírá. Konají se prezidentské volby. Volí se Sněmovna i Senát. Hned v prvním kole je zvolen kandidát pravice, V. Dlouhý. Výrazně se zhoršila ekonomická a sociální situace ve většině krajů České republiky. Míra nezaměstnanosti na celorepublikové úrovni překročila 15 % a jsou kraje, kde přesahuje 30 %. Výrazně se zhoršila dostupnost lékařské péče. Policie opět snižovala stavy a v některých obcích se kriminalita ztrojnásobila. Domobrany nejsou žádnou výjimkou. Soudy jsou přetížené a lidé mají pocit, že závažné kauzy se nešetří. Církve hromadně rozprodávají nabytý majetek do zahraničí a tak prodaný Lobkovický palác, barokní perla Prahy, o jejíž prodej se zasadil kníže Schwarzenberg, není žádnou výjimkou. Benešovy dekrety, tedy ty z nich, které jsou platné od samého počátku a které garantují výsledky druhé světové války, byly zrušeny. Do sudet proudí desetitisíce sudetských Němců a dostávají majetky vyvlastněné českým občanům. V roce 2014 bylo zrušeno právo na stávku. Demonstranti v případě vzniklých škod musí zaplatit miliónové částky. Lůza (lidé trestaní, lidé nezaměstnaní a lidé s hrubým průměrným příjmem do 20 000 Kč) přichází o volební právo.

Společnost vře – a je to stav, který by šel charakterizovat jako počátek občanské války. Podobný scénář by mohl nastat v případě, že by volby skončily patem. Je to sice varianta téměř nemožná, ale za zmínku stojí. Jisté je jedno. I když zvolení ani jednoho z kandidátů zřejmě není nejideálnějším řešením, levici a vizi sociálního státu v žádném případě neposílí zvolení knížete Schwarzenberga. Představu, že kníže na Hradě znamená posílení levice na úkor TOP09, považujeme za utopii a mýtus. Schwarzenberg na Hradě znamená jediné – posílení moci M. Kalouska – a naprostou bagatelizaci všech problémů, které souvisejí s dopady Nečasovy vlády. Kníže bude šířit „dobrou náladu“, a běda těm, kdo by chtěli něco kritizovat. Jistě, i v případě zvolení M. Zemana může levici, zejména sociální demokracii, hrozit názorový rozkol, ale nemusí se tak stát nutně. A i případný rozkol se Zemanem by pro levici nebyl tolik zhoubný jako zvolení neoliberálně-konzervativního politika, za něhož by dále docházelo ke zhoršování životní úrovně občanů ČR, popírání právního státu a omezování občanských svobod.