Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Zvyk je železná košile, praví české přísloví. Pravičáci v ní i spí.

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Je až s podivem, jak účelově bagatelizují a „odklánějí“ pravicoví politici (ODS a TOP09) kauzu s odchodem tří rebelů (Tluchoř, Fuksa, Šnajdr) z Poslanecké sněmovny v souvislosti s udržením či přežitím vlády v rámci hlasování o stabilizačním balíčku, potažmo o důvěře vlády. Důvody, jak se je páni politici, počínaje Nečasem, Bendou, Kalouskem a celou řadou dalších, jali bagatelizovat a „odkloňovat“, není ani tak úsměvné, jako neskutečně „oprsklé“, až drzé. Unisono totiž prohlašují, že to trestný čin není, že je to běžná politická praxe, bez které se politika neobejde.Jen zapomněli dodat, že se to neobejde u „jejich“ politiky, která ovšem není žádné tabu pro výkon politiky v souladu se zákony, morálkou, etikou, ctí, slušností politika. Zůstaňme však u tohoto jejich pohledu a hodnocení.

  • zvyk-je-zelezna-kosile-pravi-ceske-prislovi-pravicaci-v-ni-i-spi

Pak se ovšem musíme zeptat, zda při nástupu do funkcí vzali skutečně odpovědně svou funkci poslance, která není (a být neměla) výtahem k moci a penězům, ale k výkonu veřejné služby voličům kteří, možná v naivní či mylné představě o jejich počestnosti, je zvolili jako své zastupitele pro hájení jejich zájmů. Pokud si tito pánové dnes vysvětlují své korupční jednání jako běžnou politickou praxi je také na místě se zeptat, nakolik vážně, čestně, svědomitě a odpovědně vzali na sebe roli poslance, když při nástupu složili slib:

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Pokud jde o experemiéra Nečase, pak stejně jako každý jíný člen vlády, kromě poslaneckého slibu skládá slib i při nástupu do funkce člena vlády:

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení”.

Lze tedy říci, že v případě P. Nečase šlo o dvojnásobné porušení slibu. Jenže, co se na tom změní, když to on i případně přizná (přiznají), když je to podle nich běžná politická praxe, jak se nám snaží všichni tito mudrci naznačit, ba nás o tom dokonce přesvědčit. Oni si totiž všechny ty přešlapy, porušování slibu, nedodržování zákonů a mnohé jiné prohřešky povýšili dokonce na “běžnou politickou praxi”, bez které prý nelze politiku

dělat. Praxi, která je nad zákonem, mravy, etikou, slušností a odpovědností, praxi, bez které nelze dělat a zde zdůrazňuji “jejich” politiku! Vrcholem všeho je, že lidé jako Kalousek pak všechny kroky k odhalování protiprávního jednání, vyšetřování a snahu po nápravě bagatelizuje a dehonestuje natolik, že zmiňuje kriminalizaci poctivé práce (u politiků jeho tipu to zvlášť sedí) a celý případ posuzuje vice jako třídní nenávist než právní názor.

Zakopaný pes je totiž v nedodržování zákonů, porušování slibů, volebních a vládních programů a co hůře, s naprostým deficitem osobní a potažmo i politické odpovědnosti. O trestním stáhání a trestu ani nemluvě, protože kde není žalobce, není ani soudce (na rozdíl od běžného občana). Ani Rathova vazba nijak nesnižuje fakt, že se politici dopouštěli (a dopouštějí) nezákonné činnosti. Je to de facto projev fatální arogance a ignorace vůči občanům, povýšení svých osobních, případně partikulárních zájmů nad zájmy společnosti. Už samotná definice Ústavy ČR byla tvořena tak, aby se v politice mohly uplatňovat praktiky, které dnes mají všichni za standardní, běžnou politickou praxi. Jakkoliv si mohou myslet a na veřejnost prosazovat názor, že tyto běžné praktiky je nutné respektovat jako standardní součást politické práce a tedy, že to nelze považovat za trestný čin. Omyl!

Jestliže se vžije jakkákoliv praxe, která je v rozporu s morálkou, etikou, svědomím, poctivostí a spravedlností či platnými zákony, lze to sice po létech považovat za vžitou praxi (protože nebylo sil a možností jim v tom zabránit) což ovšem neznamená, že je to v souladu s etickým kodexem, morálkou a svědomím politika, natož s platnými zákony. Ovšem oslněni mocí, penězi, bezbřehým korupčním politikařením, to vše pod hlavičkou demokracie a LZPS, se pro ně stalo zvykem - železnou košilí, kterou dnes tak pracně obhajují. To je jedna stránka věci.

Druhá stránka věci je, že svou činností, konkrétně zmíněným handlem s trojicí rebelů, byly na výsost poškozeny zájmy státu, ekonomiky a potažmo i samotní občané. Pro upřesnění, pokud by nedošlo ke vzdání se mandátu poslance u tří rebelů z ODS, tj. Tluchoře, Fuksy a Šnajdra za cenu podržení vlády, vláda P. Nečase by dnes byla již minulostí a nemuselo dojít mimo jiné, k tolik kritizovaným církevním restitucím a finančnímu vyrovnání a stát by tak nepřišel o desítky miliard korun. Jinými slovy, svými praktikami, ke kterým se postupně dopracovávali jak jim narůstal hřebínek, jak si spolu s kmotry, lobbyisty šli navzájem na ruku, svými intrikami se státním rozpočtem, reformami a jinými kroky posilovali své pozice a jejich víru o úplné moci, trestuhodně poškodili stát a občany ČR.

Celý tento navýsost skandální případ, který byl “odhalen” za zcela mimořádných a neočekávaných okolností prostřednictvím bývalé pravé ruky premiéra Nečase paní Nagyové, která se přičinila nejen o kauzu tří rebelů, ale mnoha dalších excesů, za které

na ni byla uvalena zadržovací vazba. Případ není zdaleka dokončen a uzavřen a lze proto očekávat ještě mnohé překvapení. Bylo by ovšem překvapením nejmilejším, kdyby policie a státní zastupitelství prokázalo trestnost činů, kterými byli všichni do vyšetřovaných politických intrik , alias praktik či zvyklostí zainteresovaní a byli za to také po zásluze potrestáni. P.Nečas si již svůj kalich hořkosti vypil až do dna. To z politického pohledu. Co jej ještě čeká z pohledu trestně právního, se teprve ukáže. Nyní jde o to, zda i soudy nemají zcela náhodou vžité nějaké ty letité soudní praktiky, podle kterých by zase problematicky nebo ne zcela spravedlivě trestnost těchto osob posuzovali. Můžeme však doufat, že ledy se pohnuly a že, byť velmi opatrně a jen mírně, je nakročeno k lepšímu tj. naplňovat skutečný charakter demokracie ne podle potřeb politiků, ale občanů.

Facebook komentáře