Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Nevídaná solidarita českých filmových tvůrců s lidem Ukrajiny? Omyl, s jedním Ukrajincem!

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Všichni dobře víme, jaká situace je na Ukrajině, zvláště na jejím východě. Jsou tam mrtví, zranění, zbourané domy, zničené komunikace, lidé nemají kde bydlet, strádají. Kromě toho všeho však také bojují. Na těchto skutečnostech se asi shodneme, horší to už bude v otázce bojů, v tom se názory radikálně rozcházejí. Zatím co veřejná masmédia většinou zaujímají v tomto ohledu jednoznačné proukrajinské, tedy prozápadní stanovisko, obhajující zájmy současné, do značné míry problematické vlády Ukrajiny a podporu USA, EU a NATO, pak jen málo médií informuje o situaci na Ukrajině objektivně, nestranně, tedy relativně pravdivě. Je to ovšem otázka nejen názoru, ale pohledu na celou ukrajinskou kauzu.

  • nevidana-solidarita-ceskych-filmovych-tvurcu-s-lidem-ukrajiny-omyl-s-jednim-ukrajincem

Mezi podporovatele prozápadního chápání situace na Ukrajině se prezentuje i řada lidí z kulturních a uměleckých kruhů. Není divu, jsou to vesměs přívrženci a sympatizanti sedícího-spícího, žvatlajícího, proradného politika a šéfa TOP 09, knížete Schwarzenberga. Že tento profláknutý, prolhaný, prozápadně orientovaný politik, falešný vlastenec a upachtěný stařík zastává a prosazuje zcela irelevantní, nedoložené, protiruské názory a tendence je všeobecně známo. Nu a protože je tento člověk v očích jisté společenské vrstvy české společnosti až chorobně závislá na jeho názorech a postojích, pak není divu, že bez vlastního uvažování kopírují jeho názory a stanoviska, ať jsou či nejsou správná, pravdivá, relevantní, opodstatněná nebo zcela zavádějící. Pod známým „ Kníže k lidu blíže (rozuměj blíže k lidu s ním sympatizujícího), zaujímají svá stanoviska, postoje a názory, které pak bezostyšně prezentují na veřejnost. Ne jinak tomu je i v případě solidarity s kolegou z branže, jistým (nebo nějakým?) ukrajinským režisérem Olegem Sancovem, kterého prý zadržely ruské orgány pro podezření z účasti na přípravě bombových útoků na Krymském poloostrově.

Aniž by představitelé českých kulturních a uměleckých kruhů znali, případně ověřili fakta a skutečnosti související se zadržením O. Sancova, podlehli jeho bědům, nářkům a SOS a zaujali jednoznačné stanovisko, odsuzující ruské orgány (zase ti zatracení rusáci!) z jeho zadržení a držení ve vazbě. Co na tom, že jim není známo, nakolik je podezření z přípravy bombových útoků pravdivé, nebo zda je či není spolu s dalšími třemi Ukrajinci členem ukrajinské nacionalistické organizace Pravý sektor? Pro ně je to trpící, nespravedlivě a neprávem podezřelý a ve vazbě držený ukrajinský občan, který (a to je hlavní pro vyjádření sympatií k tomu člověku) prohlásil, že „jako občan Ukrajiny neuznává ruské zabrání Krymu“! No a takovému názoru a postoji se přece tleská ve stoje, takový názor je třeba podpořit!

Proto není divu, že na konajícím se Filmovém festivalu v Karlových Varech tito vysoce uvědomělí, cítící potřebu vyjádření projevu internacionální solidárnosti, vydali prohlášení, žádající Sencovovo osvobození. Tuto otevřenou výzvu zaslali představitelům České republiky pod heslem „ Za svobodu ukrajinského režiséra Olega Sencova vězněného v Moskvě. Za zachování celistvosti Ukrajiny!“ Jak humánní a lidské, dalo by se říct. To však není z pohledu internacionální podpory Sencova zdaleka všechno.

Pozadu nezůstali ani představitelé Asociace českých kameramanů, Asociace režisérů a scénáristů a Českého filmového a televizního svazu, kteří protestují „proti nedostatečné reakci České republiky na agresi Ruska na Ukrajině“. Kromě toho však žádají české představitele, aby nezavírali oči před mučením, aby se zasadili o Sencovovo osvobození a aby „zpřísnili symbolické a zatím neúčinné sankce vůči ruskému agresorovi, aby přerušili diplomatické styky s Ruskem, případně přijali další kroky, které by vedly k návratu Ukrajiny k mírovému stavu v r. 1994!“. (Co by za to dali sami Ukrajinci, ale pozdě bacha honit).

Udělejme si malou rekapitulaci výzvy, prohlášení či požadavků, které výše jmenovaní, nesmírně uvědomělí, lidsky a morálně cítící představitelé kulturní a umělecké inteligence vyprodukovali. Tedy za a) Nic proti spravedlnosti nebo nepravostem, potažmo solidaritě, nicméně informace o zatčení a držení ve vazbě Olega Sencova a jeho tří dalších kolegů (nebo kompliců?) jsou evidentně kusé a neprověřené. Jinými slovy jsou stejně „relevantní“, jako všechny dosud přišedší informace proukrajinských (prozápadních) agentur, které převzaly naše masmédia bez toho, aby si ověřili jejich pravdivost a relevantnost. Budeme-li případ Sencova posuzovat z hlediska těchto skutečností, není a ani nemůže být věrohodně potvrzeno Sencovovo držení ve vazbě, mučení při výsleších, vyhrožování zinscenování jeho sebevraždy apod. Každý rozumně uvažující člověk ví, že takové poznatky, i kdyby byly stokrát pravdivé, se sotva dostanou za brány prokuratury či věznice (notabene ruské), aby byly zveřejněny v médiích. Nebo že by snad díky tzv.“motákům“ se dostaly ven tyto informace? Tomu snad nevěří ani kníže Šláfenberg.

b) Je až dojemné, s jakými obavami a jakým soucitem stojí výše citovaní lidé za Olegem Sencovem. Nejsem odborník přes filmovou či divadelní kulturu, nemám přehled o zahraničních filmových či divadelních tvůrcích-režisérech, proto mohu jen vyslovit osobní domněnku, že jméno režiséra Olega Sencova bylo, alespoň pokud mohu z dostupných zpravodajství a informací posoudit, do těchto dnů veřejnosti zcela neznámé a publicisticky vůbec nefrekventované (ale mohu se mýlit). Cože tak najednou je tento člověk středem zájmu naší „pracující“ kulturní inteligence? Nepamatuji, že by kdy předtím padlo jediné slovo o nějaké trestné činnosti, pronásledování či stíhání Sencova, natož jeho vazební zadržení v Moskvě! Jako blesk z čistého nebe však přišla zpráva o jeho zadržení a věznění a naše kulturní fronta se může přetrhnout v projevu sympatií a internacionální pomoci. Nejspíš tomu pomohla i festivalová atmosféra, kde se mohli představitelé kulturní fronty i dobře prezentovat před zahraničními novináři. Vždyť stále platí, že „účel světí prostředky“!

c) Jsme-li u solidarity a tolik projevovaných obav z jeho mučení, je pozoruhodné, že se tento projev solidarity týká pouze jediného občan Ukrajiny, zatímco tisíce občanů východní Ukrajiny strádá v bojích, válkou zničených městech, domech, ztrátou bydlení, nedostatkem potravin, lidí, kteří jsou vystaveni válečným, bezmilostným útokům armády jejich vlastní země. O těch v prohlášení, výzvě a požadavcích není ani zmínka. Opravdu nechápu a kladu si otázku, proč by se pro jednoho obyčejného, nijak významného režiséra měli naši političtí představitelé angažovat, zatímco na druhé straně tisíce nevinných lidí s desítkami raněných, mrtvých , strádajících by měly zůstat bez povšimnutí. To je velmi sobecké, pokrytecké a amorální od (ne)ctihodných dam a pánů režisérů, scenáristů, filmových a televizních „svazáků“ (rozuměj členů svých svazů). Pravdou však je, že naši političtí představitelé nijak zvlášť intenzivní zájem o osudy válkou sužovaných Ukrajinců neprojevuje. A měli by!

d) Výzvu ke zpřísnění ekonomických a jiných sankcí, dokonce požadavek na zrušení diplomatických styků s Ruskem může vyslovit pouze zcela omezený člověk, resp. debil. Je to myšlení (kéž by jenom zkratkovité) na úrovni IQ = úrovni tykve, tedy člověka prostého, duchem chudého, rozumu mdlého, nemající pojem o realitě vlastního, společenského (natož politického) života. Že se to projevuje zrovna u lidí z okruhu vzdělaných, inteligentních, umělecky renomovaných a známých osobností je zarážející a politování hodné.

Z podbízivé oddanosti ke knížecímu idolu, který má své specifické osobní zájmy a cíle, na které si tito lidé sice myslí, ale nikdy, ani náhodou na ně nedosáhnou, bez uvažování, vlastního názoru a snahy o pochopení samotné podstaty vzniku ukrajinské kauzy, akceptují nečistou politickou hru Schwarzenberga. Je smutné, že až takto ideologicky a morálně hluboce klesli lidé z umělecké branže, kteří nejsou sto přiznat, navzdory faktům a skutečnostem, že vyvolané události na Ukrajině jsou dílem USA a jejich administrativy, EU a představitelů NATO, ale jsou umanutě přesvědčeni (díky úspěšnému Schwarzenbergově systému vymývání mozků) uvěřit, že všechno způsobilo a zavinilo Rusko, potažmo prezident Putin! Podle našich představitelů kultury a umění zřejmě USA dělají mírotvornou politiku, zatímco Rusko jen agresorskou, uchvatitelskou! Uf, to je vrchol tuposti a omezenosti!

Je mi fakt líto těchto lidí, že se neumí zorientovat ve vlastním životě, že v těchto záležitostech neumí používat svůj vlastní mozek. Vždyť jde vesměs o tzv. starou gardu, lidí s nemalými životními zkušenostmi, věkem zralí na to, aby po všech dobrých i špatných životních zkušenostech a peripetiích uměli posuzovat realitu života. Jestliže byli v totalitě tlačeni k jedné špatné ideologii, které se museli chtěj nechtěj podřizovat, pak je nepochopitelné, že tak snadno (zřejmě z jistých falešných až naivních ideálů) a dobrovolně podléhají ideologii jiné, stejně demagogické a možná i více škodlivé, než byla ta předešlá. Nebo jim snad došla mozková šťáva, vyschnul a přestal fungovat mozek?

Nic proti tomu, pokud by jejich úvahy, názory a postoje odpovídaly realitě, což se ale bohužel říci nedá. Nicméně, chce-li být někdo trapný, chce-li někdo svou pověst a renomé dát všanc populistickým vyhlášením solidarity nějakému ukrajinskému režisérovi , ale už ne tisícům trpících Ukrajinců, nebo nepochopitelnou, až infantilní a vypočítavou náklonností ke knížeti a několika dalším demagogům, pak jsou to právě tito lidé. Jmenovat ani nemá smysl, občané ví nebo tuší, o kom je řeč. Mnozí jsou velmi známí a ve svém oboru výjimeční. Co z toho, když jejich postoje a názory jsou takto morálně pokleslé. Nicméně, jsou to jejich postoje, je to jejich volba a je jenom na nich, jestli své umění, tj. dělat divadlo nebo točit filmy apod. budou dělat pro veřejnost, nebo pro sebe. To vše s nemalým příspěvkem státu. Může se totiž také stát, že jim erár zatne tipec v dotacích a budou mít se svým uměním utrum. Je to sice jen virtuální, málo pravděpodobná prognóza, nicméně co není, může být. V české společnosti se již odehrálo nemálo událostí, o kterých by se dalo říct, že jsou nemožné (viz sliby a prohlášení V. Havla) a přesto se staly. To jen dokazuje, že i po 25 letech od listopadu 89 se můžeme ještě ledačehos dožít, resp. dočkat!

Facebook komentáře