Gazdík přepřahá do jiného kočáru, ale je s tím problém.

Jenže demisí Nečasovy vlády skončily i dobré časy TOP 09 a propad strany se ještě umocnil odstoupením K. Schwarzenberga z pozice předsedy. Následné paběrkování a kolísání popularity TOP 09 na hraně volitelnosti nezabránil ani M. Kalousek od kterého se očekávalo, že stranu ukočíruje stejně dobře, jako za předsednictví Karla Schwarzenberga. Snaha byla, ale výsledky se nedostavily, vyhlídky pro TOP 09 nebyly nejlepší strana se nadále pohybovala na hranici volitelnosti. Volby do parlamentu se kvapem blíží a pan Gazdík seznal, že s Topkou není radno riskovat a tak se rozhodl, že se vnutí stát se spolujezdcem v lidoveckém kočáře, ve kterém má podobné šance jako tomu bylo s TOP 09. Proto když pan Gazdík zjistil stav ohrožení, že s TOP 09 mu již pšenka dál nepokvete, zaměřil pozornost na KDU- ČSL, která se řekněme po úspěších ve volbách s velkým štěstím dostala až do vlády v koalici s ČSSD a ANO. To byl signál pro pana Gazdíka, aby se pokusil o přepřáhnutí STAN do jiného kočáru s jiným kočím a jiným spřežením s nadějí, že bude dostatek ovsa i obroku pro všechny.

Posílení resp. spojení KDU-ČSL se STAN resp. STAN s KDU-ČSL by mohlo být prospěšné oběma stranám,hlavně pak panu Gazdíkovi a jeho STAN. Podle současných průzkumů stranických preferencí, provedené CVVM ke dni 27. 1. 2017 je sice KDU-ČSL také na hranici volitelnosti s nějakými 4,5 % (podle STEM 5,%), zato STAN je v pozici naprostého debaklu s preferencemi cca 2,5 % (podle STEM dokonce jen 2%). Co to pro pana Gazdíka znamená je naprosto zřejmé:

chce-li se v nejvyšší politice udržet, musí se s někým integrovat, lépe řečeno se k někomu přisát a nestoudně sosat-využívat větších předpokladů a nadějí na úspěch i ve volbách, protože individuálně by STAN byla odsouzena k volebnímu fiasku a skončila by v propadlišti dějin. Zatím se Gazdíkovi s TOP 09 podařilo vyšplhat až na místopředsedu Parlamentu ČR a s KDU-ČSL mu svítá naděje, že se v teple parlamentu může nejen ohřívat, ale dál kázat ty své pochybné názory, postoje a různé bludy a to vše za peníze, se kterými by už „jen jako“ předseda STAN pro potřeby své početné rodiny sotva vyšel.

Přes jistou „spřízněnost“ však oba subjekty už nyní mají zásadní problém když řeší, jak vytvořit jednotnou kandidátku, resp. pod jakou hlavičkou půjdou do voleb do Sněmovny. Nikdo nechce ustoupit, protože jak lidovci tak také STAN nechtějí přijít o svou značku. Bude tedy zajímavé, jak se uprdění „STANovci“ prosadí proti lidovcům, u kterých je stoletá značka už opravdu pojem. Ovšem to je problém, který může zajímat jen je samotné a už méně ostatní občany.

Jiná věc jsou tzv. političtí „vychcánkové“, kteří byli, jsou a jistě i budou. Ať už v podobě přeběhlictví, odejítí z partaje a dál působící jako nezařazený, nebo od ranného mládí různými fígly po dvacet i více let setrvávají ve sněmovních lavicích, nebo přisátím se na jiný, pro ně výhodný politický subjekt jako např. právě zmíněný pan Gazdík a jeho STAN. Politická kultura, ale i etický kodex těchto prospěchářů je pro ně zřejmě cizí, v lepším případě krajně nežádoucí. Arogance, nadřazenost, bezohlednost, neodpovědnost, falešné jednání a honba za penězi, to jsou charakteristické znaky těchto lidí, kteří jdou za svým (hlavně finančním) cílem i (obrazně řečeno) přes mrtvoly. I když chtěj nechtěj, sami tak kdysi skončí.