Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Církevní restituce aneb, o čem ještě nebyla řeč

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Jen stručně bych se ještě chtěl vrátit ( a nejsem v této věci sám) k církevním restitucím. Problematické, se zcela zjevnou motivací „podílu na zisku“, politicky motivované a vědomě nespravedlivé řešení otázky vyrovnání se státu a církve a s tím spojená církevní restituce jsou a ještě budou dlouho předmětem veřejného (občanského) i politického zájmu. Církevní restituce, protlačené zájmovou a na věci zainteresovanou skupinou politicky (nevylučuje se i ekonomicky a finančně) angažovaných lidí z bývalé vládnoucí koaliční vlády stran ODS.TOP 09 a toho třetího vzadu byl akt, jakkoliv to oni sami popírají, nedemokratický, odporující spravedlnosti, logice a zdravému rozumu. Jinými slovy, druhá vlna tunelové privatizace-tunelizace.

  • cirkevni-restituce-aneb-o-cem-jeste-nebyla-rec

     Ačkoliv se církevní restituce ve svém důsledku dotýká min. 80% občanů ČR, procedura schválení zákona o církevních restitucích neproběhla v duchu demokracie, spravedlnosti, případně referenda, ale jednoznačně s cílem prosadit tento zákon ve zcela evidentních korupčních (sobě ku prospěchu) podmínkách. To vše přesto, že tato poslední koaliční vláda ODS, TOP 09 a v tu dobu již LIDEM místo VV, měla ve svém programu boj proti korupci, zaštiťovaný paní Peake  ze samozvané, politické strany - skupinky LIDEM, složené z odpadlíků - bývalých poslanců VV, kteří se v rozporu se všemi pravidly, zvyklostmi a ústavním pořádkem prohlásili za politickou stranu, čímž dvěma silnějším politickým partnerům ODS a TOP 09  zištně zaměřených na realizaci církevních restitucí, pomohli nezákonně protlačit schválení  a realizaci zákona o církevních restitucích.

      Záminka, preferovaná zájmovou skupinou politiků z ODS a TOP 09, že „ Co bylo ukradeno, má být vráceno“ je nestydatě pokrytecká, falešná, nepoctivá a lstivě vypracovaná s cílem využít a ještě více zdiskreditovat komunistický režim, který měl údajně církev připravit o nebývalý movitý i nemovitý .majetek. To na jedné straně. Na druhé straně mistrně a takticky tito lidé využili tento akt k vlastnímu prospěchu, neboť jen „chudý duchem“  by si mohl myslet a být přesvědčen, že v tomto podvodném tunelu nejsou tito lidé nějakým způsobem finančně zainteresováni. Vždyť z takto zpět získaných desítek miliard  jak v nemovitém majetku, tak finančních kompenzacích církvi, se pro takové „snaživce“ typu M.Bendy a pod., vždy nějaký ten miliónek najde jako dík za významnou pomoc při  uskutečnění tohoto neopakovatelného podvodu a tunelu na občanech ČR, potažmo státu v nedlouhé historii novodobé ČR. V tomto případě totiž nešlo o právem a spravedlností podepřené vracení majetku, ale vydírání a následné „darování“ majetku církvi, kterým není a nikdy církev vlastníkem nebyla.

     Na téma církevních restitucí a nesouhlas s nimi  bylo řečeno a napsáno mnoho a nelze říct, že by šlo nějaké přihlouplé a plané žvásty, ale dostatečně relevantní a závažnými  argumenty podložené fakta, od  řady známých, fundovaných, právnicky a historicky vzdělaných osobností, řadou relevantních, doložitelných dokumentů, argumentů, pohledů a názorů, včetně dopisu samotnému papeži, ale především převažující názor většiny odpůrců zákona - občanů ČR, nesouhlasících s církevními restitucemi. Nic z toho bohužel  nehnulo myslí ani  svědomím na restitucích zaangažovaných koaličních politiků, stejně tak  ani  právním vědomím soudců Ústavního soudu. Logice odporující církevní restituce byly prosazeny přesto, že dodnes nejsou ze strany církve předloženy písemné  seznamy nárokovaných či spíše vymáhaných nemovitostí, polností, lesů, rybníků a jiných věcí. Proces, schvalování a platnost zákona o církevních restitucích přesto nebyla pozastavena, ani revidována. Je zcela nepochopitelné, že především Ústavní soud nebere v potaz tyto právní  a historické fakta a skutečnosti a co hlavně, že jde proti nesouhlasu většiny občanů ČR, na jejichž názor se vláda a politici neptali přesto, že nemalá část finančního vyrovnání půjde na vrub milionů občanů-daňových poplatníků, které tak zatíží na desítky let.

     Jsem z právního hlediska absolutní laik a „detektiv“ amatér, nicméně bych si dovolil  položit  několik veledůležitých a zásadních otázek:

Především, je-li (ze strany církve a některých politiků) požadováno vrácení majetku církve pod záštitou proklamovaného (nařčení) „Co bylo ukradeno, musí být vráceno“  mělo by být chápáno jako úmyslný (trestný) čin, který je v rozporu s platnými  zákony tohoto státu. V tom případě by mělo být, rovněž v intencích platných zákonů, zahájeno trestní stíhání neznámého pachatele, ovšem za předpokladu, že tento trestný čin nebyl již promlčen. Tato možnost však nebyla vůbec řešena. Nicméně…

 Jak kvalifikovat požadavek na vrácení „nějakého“ majetku církvi, není-li tato schopna doložit relevantní, příslušnými soudními  a jinými orgány odsouhlasený a potvrzený seznam  majetku, který by měl být vrácen (nemluvě o tom, že na vypracování seznamu  měla církev minimálně 23 let)?

Jak může soudní orgán, notabene Ústavní soud ČR, odmítnout relevantní protesty z řad odpůrců zákona, tj. občanů, ale i občanských a jiných subjektů proti zákonu o církevních restitucích, neměl-li sám dostatek relevantních důkazů o oprávněnosti požadavků, neměl seznamy a doklady o nabytí-vlastnictví požadovaného majetku, jinými slovy, tyto dokumenty nebyly soudu k dispozici a tedy známy? Každý soud, posuzující spáchaný čin, tedy i krádež církevního majetku, která je předmětem sporu v rámci církevních restitucí, by měl vycházet z důkazního řízení, tedy zjištění důkazů různého použitelného  charakteru, na základě čehož může rozhodnout o vině či nevině, stejně jako v jiných soudních případech.

Otázka rovněž je, zda ÚS postupoval správně, když věc církevních restitucí nepostoupil k projednání soudu nižšího stupně, aby tak byla naplněna  litera zákona o soudnictví, jde-li o projednávání krádeže majetku velkého rozsahu. To se však nestalo a o věci, podle mého názoru neoprávněně rozhodoval ÚS.

 Zde je v této souvislosti na místě rovněž upozornit na jistý justiční problém a závažný nedostatek v práci ÚS a sice,  že ačkoliv nebyl veden soud, nebyl zjištěn, usvědčen a odsouzen viník „krádeže“ církevního majetku, přesto jednoznačně a z nepochopitelných důvodů je „stát“ označován  za „zloděje“ církevního majetku. Cestou schválení zákona o církevních restitucích bez řádného soudního procesu byl (stát) donucen  tento verdikt uznat, čímž byl rovněž donucen k postupnému navracení majetku církvi, aniž  byl cestou soudu:

 ad1) někdo, tedy stát, obviněn,

ad2) byl souzen,

ad3) trestná činnost-krádež byla relevantně prokázána,

ad4) byl uznán vinným,

ad5) byl odsouzen,

ad6) mu bylo mj. uloženo i vrácení odcizeného majetku v rozsahu dokumenty prokazatelně  doloženého  majetku patřící církvi.

Z čeho tedy asi vycházel Ústavní soud, nemaje žádné relevantní důkazy o oprávněnosti požadavků církve? Že by o oprávněnosti požadavků církve ÚS vycházel jen ze subjektivních domněnek, názorů a osobního přesvědčení? Nebyly tam rovněž nějaké „nežádoucí“  vlivy, tlaky, přísliby apod.? Ústavní soud posvětil církevní restituce nejtěsnější většinou jednoho hlasu. Z toho lze vyvodit, že mezi soudci neexistovala jednoznačnost a shoda v názorech, ale spíše pochybnost a proto v duchu zásady in dubio pro reo, tedy, že v případě  pochybností mělo být  postupováno ve prospěch z právnického hlediska obžalovaného, ale protože zde soud nerozhodoval o vině či nevině, byť se jednalo o krádež majetku, místo obžalovaného zde bylo ve věci rozhodnuto vůči subjektu, v němž byl  virtuálně obviněn  stát.

Což nebyly ÚS podezřelé a nestandardní kroky a způsoby, kterými se koaliční politici snažili „protlačit“ uzákonění církevních restitucí?

Nebyl snad na církevní restituce dostatečně logický, relevantní a jasný názor   a stanovisko ústavního soudce, profesora JUDr. Jana Musila, CSc.?

Nedopouští se náhodou sám Ústavní soud svým rozhodnutím činu, který je protiprávní, nezákonný a tudíž neplatný?

Otázka poslední, kdo bude řešit tyto nezodpovězené otázky, které jsou natolik zásadní, že by už z logiky věci měl být  zákon o církevních restitucích rozcupován do mrtě. Domnívám se, že  otázka církevních restitucí by měla být znovu otevřena na půdě Poslanecké sněmovny, v této věci vyvoláno obecné referendum a podle výsledku revidovat platnost zákona o církevních restitucích.

     Domnívám se, že nedojde-li ze strany ÚS k uznání pochybení, kterých se v této souvislosti vůči státu a občanům dopustil, věc předat k Evropskému soudu nebo jiným mezinárodním soudním orgánům. Pravda musí zvítězit, říkal už T.G. Masaryk.

     Máme-li, či lépe řečeno chceme-li  napravit  pokleslou politickou a  právní morálku, odpovědnostní nedostatečnost,  zkorumpovanou demokracii a ekonomicky rozvrácený stát z pozůstalosti koaliční vlády ODS, TOP 09 a politického zmetku LIDEM, musíme se zasadit o nápravu  těchto nedostatků i za cenu, že se jako občané obrátíme na cizí právní pomoc. Třeba Švýcarsko. Nebo snad máte jiný názor?

Jiří  B a ť a,

24.11.2013

 

Podpořte CFP QR Kód ŽLUTÁ oranžová

 

Facebook komentáře