Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Unie nás zcenzuruje?

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 

Včera nám mladá žena z obrazovky veřejnoprávní televize sdělila, že v souvislosti s covid-19 máme sice právo vyslovit názor, ale rozhodně ho nesmíme šířit, pokud není "správný".

ČT24 (4. září 2021, kolem 15,40 hod.): rozhovor redaktorky s publicistkou Alexandrou Alvarovou. Publicistka (v případě naší rodiny šokovaným) divákům sdělila, že Evropská unie a USA zvažují regulaci informací o covid-19 a očkování. Mělo by se určit, které informace mohou a musejí být šířeny a které nesmějí být šířeny.

Nemám k dispozici přesný přepis rychle mluveného slova, takže z mé strany jde o pokus přiblížit Čechům, oč tu šlo.

Alvarová konstatovala, že se stále více všeobecně různými prostředky (sociální sítě apod.) šíří k občanům ty nesprávné informace o pandemii, očkování apod. a že těmito nesprávnými informacemi se nechávají překvapivě manipulovat nikoli jen ti nevzdělaní, ale zčásti i velmi vzdělaní lidé jako třeba lékaři.

  • unie-nas-zcenzuruje

Když redaktorka ČT poukázala na ústavně zakotvené právo na svobodu slova, pak Alvarová uvedla, že v ústavách (různých zemí) sice existuje právo na tuto svobodu, ale - podle ní - člověk svůj názor vyslovit sice může, avšak právo na jeho šíření už (prý) v ústavě není. Nějak tak to říkala, nemám to zaznamenané zcela přesně, ale takto jsme to pochopili u nás doma. 

Takže jsem si představila, jak by takovýto zásah EU a USA, kdyby skutečně chtěly výrazně omezit či zrušit právo občanů kritizovat např. některá vládní opatření proti šíření infekce (nebo také absenci těchto opatření) či výskyt nežádoucích účinků vakcín, dopadl. V zásadě by se pak mohlo stát, že bychom svůj "svobodně vyjádřený názor" mohli říct nahlas např. jen doma na svém WC (a ještě se třást hrůzou, že to zaslechnou sousedi), ale už radši ne třeba manželce a tchyni, když přijde na návštěvu, už teprve ne (mohla by nás udat).

Tak zásadní a děsivé sdělení Alexandry Alvarové - v podstatě její přednes vyzníval, jako by už byla na spadnutí přísná mezinárodní regulace, resp. cenzura, jaký názor člověk smí napsat třeba na Facebook - že informace mohou být vysloveny, ale ne šířeny (pokud je někdo, kdo má v rukou moc, označí za ty nesprávné či manipulativní), a ČT24 to nevyvážila názorem např. některého českého ústavního právníka. To byl podle mě poklesek ze strany naší veřejnoprávní televize. 

Kdo je Alexandra Alvarová: na internetu najdeme, že jde o novinářku a fotografku, která se pohybuje mezi Prahou, Vídní a Kanadou; vyzkoušela si v životě práci uklízečky, studentky DAMU, emigraci, pak je spojena s různými komerčními společnostmi, v některých měla či má snad i vlastnictví. Profiluje se také jako školitelka "obrany proti manipulačním technikám". Spolupracovala s TV Nova, mj. také s politiky v Poslanecké sněmovně, nyní - kromě jiného - jako externí redaktor ČT.

Pokud najdu ve veřejné knihovně některou z jejích knih (Průmysl lži či Krmit démony), zalistuji si v nich, ale úplně mi stačil článek na jejím blogu Aktualne.cz Svět podle Kaisera: myslím, že to četlo jen 20 lidí a já bych jí snížila karmu, kdyby to šlo. Říká o sobě, že ráda vidí pod povrch věcí a fandí lidovcům.
Mne na tom zaráží, že člověk, který se má za novináře a "rád vidí pod povrch věcí", je ochoten útočit na veřejnou výměnu názorů. S tím, že ty nesprávné či manipulativní je třeba "regulovat". Neklade si otázku, proč se "nechává pomýlit" i např. část odborníků?

Podle čeho Alvarová pozná, která část odborníků či velmi vzdělaných lidí má ty správné či nesprávné názory? Vždyť ani samotní lékaři z nejrůznějších západních zemí se dosud plně neshodli na tom, zda má či nemá všeobecná populace nosit roušky / respirátory, a pokud ano, pak kdy, od kterého věku, při jakém celkovém zdravotním stavu, v kterých konkrétních situacích, při jaké epidemiologické situaci. 

Pokud by byla pravda, že se EU chystá "zaříznout" běžnou výměnu názorů mezi lidmi vč. sociálních sítí, pak by EU popřela demokracii (svoboda slova je základním pilířem demokracie), a pokud by měl být ustaven jakýsi orgán pro dohled nad správností či nesprávností vyjádřeného názoru, pak by již nešlo o právní státy, v nichž se spory tohoto druhu ponechávají na soudech. Podobně ani občané USA, zvláště právníci a soudci, by si zavedení zvláštního druhu cenzury nenechali líbit; pomíjím nyní fakt, že během pandemie se v západní civilizaci už začaly projevovat snahy omezit svobodnou výměnu názorů, a to i ve vztahu k prestižním vědeckým kapacitám (ty dostávají v tzv. mainstreamových médiích - provládních - méně příležitostí k vyjádření názoru).

Z rozhovoru s A. Alvarovou jsem se nedověděla, co přesně ji tak pohoršilo v šíření informací. Ten, kdo dává přednost např. četbě romantických románků pokleslejší kvality (mohou být i na vyšší úrovni), ten prostě bude dnes číst na sociálních sítích či v diskusích v médiích mnohé z toho, co by nečetl třeba Václav Havel; je to věc každého jednotlivého občana. Avšak věřím, že většina Čechů se znalostí informačních úskoků totalitního režimu si umí hledat informace - i kdyby neměla vysokoškolské vzdělání (které samo o sobě nemusí znamenat dostatečný stupeň inteligence), má obyčejný, spolehlivý selský rozum a cit pro rozlišování, co je věrohodnější sdělení či co je spíše podezřele manipulativní. 

My Češi naštěstí máme ústavní Listinu základních práv a svobod, kterou ve vztahu ke svobodě projevu (čl. 17) dovysvětlil Ústavní soud a kdy je třeba rozlišovat více kritérií, podle nichž lze spravedlivě posoudit spor, zda svobodně vyjádřený názor nepoškodil práva druhých osob. Např. se rozlišuje, zda ten, kdo něco řekl (napsal) jen vyjádřil určitou skutečnost (citoval např. odborníka) nebo hodnotil. nebo zda svobodný projev nebyl vulgární. Nebo zda se kritika týká soukromé či veřejné osoby (politik má unést více kritiky). Dále třeba: jaké informace jsou v dané době k dispozici (lidem se nemá tajit, že informace si někdy i vzájemně odporují).

Ústavní právník O. Preuss se v říjnu 2020 na Zpravy.proglas.cz vyjádřil k opatřením vlády v souvislosti s nouzovým stavem, kdy část české populace proti nim protestovala. Preuss: Existují práva, která jsou neomezitelná; shromažďování a svoboda projevu omezení mít mohou (v krizi - výrazné riziko pro bezpečnost a zdraví), ale jakékoli omezení musí vždy vycházet ze základního ústavního principu - kdykoli právo omezujeme, snažíme se to udělat co nejméně a při zachování jeho rysů.

Vláda může v extrémních situacích chránit bezpečnost a zdraví, ale vždy se zřetelem na nezbytnost omezení. Při svobodě projevu nelze vyzývat k agresi, k útoku na práva dalších lidí, nesmí jít o pomluvu, musí se ctít určitá práva druhých osob, ale např. politik musí snést vyšší kritiku než běžný občan. Např. pokojná demonstrace (není agresivní, nenarušuje bezpečnost) by neměla být rozpuštěna.
Vedle ústavní Listiny základních práv a svobod se mohou (nejen) Češi opírat také o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (vč. práva na svobodné vyjadřování názorů či informací a také na jejich "konzumaci"), dále Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. 

Cs.wikipedia.org: Listina základních práv a svobod zakotvuje mj. právo na svobodu projevu, které je jedním z úhelných kamenů demokratického státu. Právo vyjádřit své názory, jakož i svobodně vyhledávat a rozšiřovat ideje a informace. Vybočí-li publikovaný názor z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ocitá se mimo meze ústavní ochrany. Svoboda projevu souvisí také s realizací volebního práva.

Odkazuje se tu mj. na nález Ústavního soudu ČR z r. 2005 (dostupné online). To, zda svobodně šířená informace vybočí z uznávaných mezí, přísluší k posouzení soudu, nikoli evropskému či americkému cenzorovi.

Jak by A. Alvarová řešila např. nejednotné názory mezi členy vlády? Ten politik, který by vlastnil média, by dostal větší právo na svobodu slova či šíření informací? Jak by publicistka či školitelka v obraně proti manipulacím rozsekla spor mezi provládními odborníky na epidemii či vakcinaci a mezi oponující částí nevládních odborníků, kteří např. sami provádějí výzkum a jsou na mezinárodní špičkové, uznávané úrovni - a v něčem nesouhlasí s těmi provládními experty?
Zásahy do základního práva např. na svobodné, necenzurované užívání internetu nemohou nikdy skončit dobře.

Vidíme to na Rusku, Číně, Bělorusku aj. Právo demokratických zemí si zatím vždy s věcí poradilo: např. je postižitelné šíření dětské pornografie, nabádání k trestným činům různého druhu apod. Ale o politických a odborných sporech kolem covid-19 či vakcinace máme právo znát každý názor, většina z nás si ty názory samostatně vytřídí - čemu budeme či nebudeme věřit, a to i s tím, že odborné názory se v čase vyvíjejí s novými poznatky, i skvělí odborníci své původní předpoklady někdy přehodnocují (ti korektní to přiznají včas). 

U jednotlivých západních zemí dnes lze ověřit, že rychle přibývají občané, kteří se z covid-19 uzdravili a většinou budou proti novému nakažení imunní, naopak ubývá ochota populace k očkování - někteří rakouští politici to v médiích vyjádřili: Nyní bojujeme o každého jednotlivého očkovaného (Kleinezeitung.at). Tato fakta mne napadla, když jsem přemýšlela o příčině "bojovnosti" včerejšího televizního projevu školitelky A. A. Ale je to můj subjektivní pocit.

Zdroj: https://boskova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=775420

 

Facebook komentáře