Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

Předčasné volby v Řecku – vítězství demokracie

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

  • recko-x
Mezi rozhodnutím uspořádat předčasné volby, oznámením vítěze, tedy Panhelénského socialistického hnutí PASOK, a sestavením vlády, uběhl v kolébce demokracie pouhý měsíc.

Výsledek voleb je důležitým mezníkem, protože znamená vládu se silným mandátem, který jí umožní pokusit se vyřešit stále palčivější propad řecké ekonomiky. Strana PASOK dosáhla jednoho z nejvyšších úspěchů ve své historii -- díky zisku 43,94 procenta hlasů může její předseda Jorgos Papandreu se 160 mandáty v třísetčlenném parlamentu vytvořit většinovou vládu bez koaličních partnerů. Tento fakt je však pro Papandrea stejně výhodný jako nebezpečný. V předvolební kampani slíbil voličům, že jeho strana vyvede zemi z ekonomického propadu, který způsobila ekonomická krize a předchozí vláda. Recept, který PASOK nabídl, je stimulační balíček ve výši tří miliard eur a zvýšení daní především pro bohaté. To ale nebude snadné. Řecká ekonomika, která rostla posledních pět let o stabilní čtyři procenta, by se podle odhadů tento rok měla propadnout až o jedno procento. Papandreu ještě jako vůdce opozice prohlásil, že je „třeba nastartovat ekonomiku. Ale upřímně, to je otázka pouze dobrého vládnutí." Tímto narážel na fakt, že ND během své vlády zavedla mnoho daňových výjimek, které vedly k hlubokému propadu příjmů státního rozpočtu. Největším problémem ekonomiky tak dnes je, že řecká vláda není schopna vybrat daně jako takové. Podle oficiálních údajů činí daňové úniky 25 procent, skutečné číslo však bude mnohem vyšší. Jak mi nedávno řekl jeden z obchodníků v Soluni s významným pohledem ke své registrační pokladně: „Já, který platím daně a vystavuji účty, jsem idiot. Proč bych měl tak tvrdě pracovat a platit daně, když všichni ostatní účty přepisují?"

Dalším faktorem je narůstající dluh státní správy, která neplatí soukromým společnostem za služby. PASOK opatrně slíbil, že tyto dluhy splatí, ale vše bude záležet na státním rozpočtu. Zahraniční dluh Řecka by podle Evropské komise by měl příští rok dosáhnout 108 procent HDP. Všechny tyto problémy může jen stěží vyřešit Papandreovo proklamované „dobré vládnutí". To by nejdřív musel Řeky přesvědčit, že má smysl platit daně, což půjde velmi těžko.

Dvousečnost přesvědčivého vítězství tkví v tom, že Řekové ve volbách nehlasovali pro PASOK, ani pro Papandrea, ale především proti Nea Demokratii. Pokud tedy snaha nové vlády o vyřešení ekonomického propadu nebude korunována úspěchem, občané ji jistě brzy sesadí stejně, jako to udělali s vládou předchozí. Tyto volby mohou být navíc také významným mezníkem pro řeckou politickou scénu. Většina občanů odevzdala protestní hlasy, avšak myslí si, že obě strany, které se stále více směřují do středu politického spektra, jsou stejné. Pokud tedy PASOK neuspěje, je možné, že dojde k významnému posunu, protože kromě dvou největších catch-all parties se do parlamentu dostaly jen komunistická strana KKE, krajně pravicový LAOK a Koalice krajní levice Syriza. Příště tyto strany mohou být ještě úspěšnější, protože obě hlavní politické strany trpí obecným problémem většiny stran v Evropě - nenabízejí ideu a směr.

 

S EU ano, s USA už méně

Pro ostatní země je ale zásadní další směřování Řecka coby mocnosti jihovýchodního Středomoří. Papandreu si kromě premiérského postu ponechal také ministerstvo zahraničí, které vedl už v letech 1999 až 2004, čímž dal jasně najevo, že zahraničněpolitická agenda bude hrát v jeho vládě významnou roli. Ve vztahu k Turecku, které by se rádo stalo členem EU, prohlásil, že „bude usilovat o zlepšování vztahů, avšak zároveň pečlivě dbát, aby Turecko splnilo všechny závazky, které jako kandidátská země má." Řecko tedy bude dále proklamovat své „ano" Tureckému přistoupení, protože ví, že jiné země budou říkat „ne". Je zřejmé, že Řekové budou dál důsledně trvat na tom, aby Turecko plně uznalo řeckou Kyperskou republiku a ostrov byl opět sjednocen. Také bude žádat záruky, že Turecko nebude vznášet nároky na ostrovy v Egejském moři a tamní nerostné suroviny. Spolupráce s Tureckem je ale obecně vysoká, mezi oběma zeměmi roste turistická výměna a v budoucnu je možno se nadít dalšího pokroku. Pro USA i EU jsou tyto vztahy navýsost důležité, protože případná půtka by znamenala rozklad jihovýchodního křídla NATO a také konec plánovaných energetických cest EU.

Ve vztahu k USA je možno očekávat spíše předstíranou spolupráci, protože v Řecku je silný antiamerický sentiment vyvěrající z faktu, že USA instalovaly a podporovaly vojenskou juntu, která byla pro Řecko pohromou. Vztah k EU zůstane minimálně stejný, ne-li ještě lepší. Řecko je totiž jedním z nejaktivnějších zastánců sjednocené Evropy a jako takovému jsou mu přiznávány nemalé výhody a nad chybami se mhouří oko, klidně i dvě. Co na tom, že ne vždy Řekové plní všechny závazky, když jsou vždy první, kdo podporuje Brusel. Je to pragmatická politika, ze které je možno se v mnohém poučit.

 

Varovný prst lidu

Asi nejzajímavějším aspektem voleb ale je skutečnost, že vláda ND padla kvůli nahromadění problémů, které si politicky aktivní Řekové nenechali líbit. Hroutící se ekonomika vyvolala nekonečné stávky, někdy i generální. Zastřelení patnáctiletého chlapce policií v prosinci minulého roku vyústilo v pouliční nepokoje, které stály Řecko miliardy eur. Rozvášnění demonstranti, rekrutující se převážně z řad vysokoškolských studentů, rozbíjeli obchody, pálili auta a vypalovali banky. Korupční skandály zase způsobily, že se mnozí politici obávali chodit po ulici, protože v Řecku je aktivní řada krajně levicových organizací, které k vyjádření nespokojenosti využívají ozbrojený boj. Když dnes už bývalý premiér Karamanlis přijel na začátku září do Soluně, kde měl oznámit předčasné volby, pořádkové síly jen s vypětím sil a vodními děly a slzným plynem udržely demonstranty mimo dosah. Pikantní přitom bylo, že pouhý den předtím v Soluni ti samí policisté, kteří rozháněli demonstranty, demonstrovali za lepší platy a pracovní podmínky. Možná si Karamanlis uvědomil, že se může stát, že příště už budou obě skupiny demonstrovat zároveň. A co pak?

Řekové jsou politicky velmi aktivní a když jsou nespokojení, vyjdou do ulic a demonstrují tak dlouho, až vláda sjedná nápravu. Jeden řecký pravicový volič mi nedávno řekl: „Na demonstracích, a to včetně těch anarchistických, je mi sympatické to, že zdvihají varovný prst. Nejde o snahu změnit systém, ale o upozornění těm nahoře, že takhle tedy ne." Pravdou totiž je, že politici si dovolí tolik, kolik si občané nechají líbit.

Možná proto v Řecku byly volby do měsíce a ne v nedohlednu. Demokracie vítězí tehdy, když demos se aktivně zajímá a účastní politického dění. Pak jej není možno snadno nakrmit volebním gulášem.

Autor je politolog

Převzato z Literárních novin

Facebook komentáře