Ve světle kontroverze o výhodách a úskalích Lisabonské smlouvy je zajímavé zmínit, že původní plán na sjednocení Evropy a svázaní jejich národních států do lehce kontrolovatelného a ovladatelného svazku, inicioval Washington a implementovaly jeho zahraniční rozvědky.
Dne 25. března 2007 se na stránkách velvyslanectví Spojených států amerických v evropských zemích objevila tisková zpráva k 50. výročí podpisu Římské smlouvy o Evropských společenstvích v tomto duchu: „Od vytvoření Výboru pro evropskou hospodářskou spolupráci, a Evropského společenství pro uhlí a ocel, zavedení eura a rozšíření do bývalé Východní Evropy, Spojené státy podporovaly ušlechtilé úsilí evropské jednoty. Činili jsme tak, protože to bylo v našem zájmu. Následující Kongresy a administrativy nabyly přesvědčení, že by integrace posílila demokracii a podpořila hospodářský růst Evropy, a že takové výsledky by se odrazily ve prospěch Spojených států. Amerika chce – ne, Amerika potřebuje – silnou Evropu, silnou EU.“
Pokud se na tuto „spojeneckou podporu“ podíváme pozorněji, vyjde najevo, že projekt Evropské integrace byl a je zcela v režimu „přísně tajné“ a v gesci Ústřední zpravodajské služby (CIA), původně Office of Strategic Services (OSS) Allana Dullese.
V rámci FOIA (zákona o svobodnému přístupu k informacím) byly skutečně celkem nedávno odtajněny některé dokumenty, ze kterých vyplývá velká míra vlivu otevřené i skryté diplomacie Spojených států na formování jednotné Evropy. Zmíněné dokumenty poprvé citoval v roce 2001 Richard J. Aldrich ve své knize „Skrytá ruka: Británie, Amerika a tajné zpravodajství Studené Války“ (The Hidden Hand: Britain, America and Cold War Secret Intelligence). Tato šokující informace se dostala do sdělovacích prostředků jen letmo a vyšla v několika článcích v Británii, například „Euro-federalists financed by US spy chiefs“ a „US agents pressed Danes to join EU“ nebo „How MI6 pushed Britain to join Europe.
7. května 1948 předsedal Churchill konferenci Evropského hnutí v Haagu, na které se sešlo všech 16 příjemců Marshallovy pomoci, nejen proto, aby založili Organizaci pro evropskou hospodářskou spolupráci, ale také aby „zahájili přípravu ústavy pro Spojené státy evropské“. Účastníci konference také potvrdili, že „je zásadní, aby byly rozvíjeny soukromé a nezávislé aktivity pro sjednocení "Evropy“, jak předpovídal informovaný rep. Hale Boggs na Capitol Hill 27 dubna 1948. Ten samý Hale Boggs, který byl o rok dříve spoluautorem rezoluce obou komor Kongresu podporující vytvoření „Spojených států evropských“ (z 22 dubna 1947).
Za tímto účelem vznikl za spolupráce s hrabětem Coudenhove-Kalergi „Americký Výbor pro Svobodnou a spojenou Evropu“ (American Committee for a Free and United Europe, ACUE), kterého byly podle New York Times z 24 dubna 1948 členy také ředitelé a vysocí důstojníci OSS potažmo CIA, Allen Welsh Dulles, William Joseph Donovan, Walter Bedell Smith, Paul Hoffman a Thomas W. Braden, který řídil evropskou pobočku Výboru. Mimo špiček tajné služby zaujaly místo v předsednictvu výboru prominentní osobnosti jako prezident Herbert Hoover, senátor James William Fullbright, senátor Norman Thomas, a další respektovaní protagonisté politiky. Paul Hoffman později vedl Fordovu nadaci, která vedle Rockefellerovy nadace zajišťovala pro ACUE finanční zdroje.
Na druhé straně Atlantiku, v Evropě, vznikla sesterská organizace zvaná Evropské hnutí, kterému čestně předsedaly osobnosti evropského poválečného veřejného života, Winston Churchill, Paul-Henri Spaak, Konrad Adenauer, Leon Blum, a Alcide De Gasperi. Evropské hnutí tajně financovala v období mezi rokem 1949 a 1960 CIA čtyřmi miliony dolarů, které představovaly více než polovinu jeho rozpočtu.
Také Marshallův plán, a zejména jeho pokračování prostřednictvím Mutual Security Agency ustavenou zákonem Mutual Security Act of 1951 (H.R. 5113 is Public Law 165, 82d Congress), poskytoval finanční zdroje evropskému Hnutí podle klauzule „prostředky mají být použity k další podpoře hospodářského sjednocení a politické federalizace Evropy“.
Pod fasádou bezpečnostní politiky Spojených států amerických se ale skrývaly zájmy nadnárodních finančních elit. Nebyla náhoda, že první náčrt evropské federace přišel od zakladatele Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations, CFR). (David Rockefeller, v publikaci CFR z roku 1946 ‚The Reconstruction of Europe).
Tyto zájmy reprezentoval na evropské straně Jósef Hieronim Retinger – jeden ze zakladatelů tajného „spolku“ Bilderberg a operativec britské špionážní služby MI6. Retinger, generální sekretář Nezávislé ligy pro evropskou spolupráci (Independent League for European Co-Operation, ILEC) někdejšího belgického premiéra Paula van Zeelanda, ve svých memoárech zmiňuje své kontakty na druhé straně oceánu takto:
„‘I found in America a unanimous approval for our ideas among financiers, businessmen and politicians. Mr Leffingwell, senior partner in J. P. Morgan's [bank], Nelson and David Rockefeller, Alfred Sloan [chair of General Motors], Charles Hook, President of the American Rolling Mills Company, Sir William Wiseman, [British SIS and] partner in Kuhn Loeb [New York investment bank], George Franklin and especially my old friend Adolf Berle Jr [CFR], were all in favour, and Berle agreed to lead the American section [of ILEC]. John Foster Dulles also agreed to help. (Pomian 1972, p. 212)“
Dnes tuto práci vykonává mnoho specializovaných institucí, kterých vyjmenování a popis by přesahoval rámec tohoto příspěvku. Jedno je ale jisté: dílo, které bylo započato před 60 lety, stále pokračuje. Evropa svádí statečný souboj o svou nezávislost. Nemůže nám to být lhostejné, neboť jsme její součástí.
– ds –
Tiskové zprávy (identické) ministerstva zahraničí SSA šířeny velvyslanectvími v Evropě:
Dánsko (odstraněno)
Německo (odstrněno)
Bosnia Herzegovina (aktivní k datu 11. 6. 2011, viz příloha níže)
protože proslov "Europe: The Realization of a dream" z většiny stránek zmizel a byl nalezen jen v archivu stránek US embassy Bosnia Herzegovina, CFP tento článek přebírá v dodatku k tomuto čláku. Jako v knize G. Orwella 1984 se zjevně provadí revize veřejných záznamů tak, jak to vyhovuje aktuálním potřebám Velkého Bratra. (poznámka redakce).
Články z tisku:
New Group Backs Federated Europe–Public Officials and Educators Form Committee to Support „Free“ Bloc Abroad, New York Times, 24 dubna, 1948,. New York.
US agents pressed Danes to join EU, by Ambrose Evans-Pritchard, Daily Telegraph, 19. června, 2001
Bibliografie a doporučené čtení:
Aldrich Richard J., The Hidden Hand: Britain, America and Cold War Secret Intelligence, John Murray, (London, 2001).
Beloff Max, The United States and the Unity of Europe, (Washington 1963)
Beugel van der Ernst H., From marshall Aid to Atlantic Partnership: European Integration as a Consern of American Foreign Policy, (Amsterdam 1966).
Booker Christopher, North Richard, The Great Deception THE SECRET HISTORY OF THE EUROPEAN UNION, (Continuum, 2003).
Congressional Record, April 22, 1947, A1905, for “identical resolutions… introduced by Messrs. Fulbright and Thomas in the Senate and Hale Boggs in the House, the substance of which was that America favored the creation of a United States of Europe within the framework of the United Nations Charter”
Dorril Stephen, MI6: Fifty Years of Special Operations, Fourth Estate, (London, 2000).
Extension of Remarks of Hon. Hale Boggs of Louisiana in the House of Representatives Tuesday, April 27, (Appendix to the Congressional Record 1948) pp A2534–5
Ferrel Robert H., The Truman Era and European Integration, in Francis H. Heller & John R. Gillingham (eds.), The United States and the Integration of Europe. Legacies of th Postwar Era, (New York 1996) ss. 25 – 44
Hogan Michael J., The Marshall Plan. America, Britain, and the reconstruction of Western Europe, 1947–1952, (Cambridge 1987).
Levy Jonathan, The Intermarium: Wilson, Madison, & East Central European Federalism, (Dissertation.Com, 2007)
Lundestad Geir, Empire by Integration. The United States and European Integration, 1945–1997, (Oxford 1998).
Mélandri Pierre, Les États-Unis face á l`unification de l´Europe 1945–1954, (Lille 1979).
Retinger, Joseph. Pomian, John (Ed.). Memoirs of an Eminence Grise, (Sussex: University Press, 1972), pp. 220–224 (http://www.ena.lu/)
Rockefeller David, Spofford Charles M., The Reconstruction of Europe, (CFR, 1946)
Schwabe Klaus, The United States and European integration: 1947–1957, in Clemens Wurm (ed.) Western Europe and Germany: The Beginnings of European Integration 1945 - 1960, (Oxford 1995) pp. 115 – 135.
Weigall D. and Stirk P., editors, The Origins and Development of the European Community, (Leicester: Leicester University Press, 1992)
Wilford, Hugh. The CIA, the British Left and the Cold War: Calling the Tune. (London: Frank Cass, 2003) Winand Pascaline, Eisenhower, Kennedy, and the United States of Europe, (New York 1993)
Zurcher, Arnold J., The Struggle to Unite Europe 1940 – 1958, (New York University Press 1958)
Proslov "Europe: The Realization of a dream"
Speeches Archive
Europe: The Realization of a dream by Ambassador Douglas L. McElhaney
March 26, 2007
Across Europe today, people are rightly celebrating the 50th anniversary of the Treaties of Rome. They have reason to rejoice. The European Union is one of the great accomplishments of history; the half century of peace on the western half of the continent is unprecedented.
Less well known is that, across the Atlantic, there too is reason to derive satisfaction. We too dreamed of a Europe whole, free and at peace. From the very start, the United States has cheered integration, with deed as well as word.
From the formation of the Committee of European Economic Cooperation and the European Coal and Steel Community to the creation of the euro and expansion into the former Eastern Europe, the United States has supported the noble endeavor of European unity.
We did it because it was in our interest. Successive congresses and administrations became convinced that integration would strengthen democracy and promote economic growth in Europe, and that such outcomes would redound to the benefit of the United States.
This is a belief that remains constant today. As President Bush said in his 2nd Inaugural Address, “The survival of liberty in our land increasingly depends on the success of liberty in other lands. The best hope for peace in our world is the expansion of freedom in all the world.”
It is important to note that from the start our leaders have reached the conclusion that European integration is in our interest. That was because, all along, they have recognized that the United States and Europe share common values and common responsibilities.
It is important because sometimes one hears arguments that a unified Europe must be created as a counterweight to the United States. Such a view confuses the past two hundred years of history and is reflexive and shallow as it argues for simply countering the Americans, whatever we do. It mistakes balance of power for putting our combined power behind our shared values. It undersells the many benefits that come from unity. Lastly, it misunderstands U.S. interests: what concerns us is not European strength, but European weakness. America wants – no, American needs – a strong Europe, a strong EU.
This has been so from the beginning. Those who are not aware of the history may be quite surprised by it. Of course, we will differ from time to time on tactics—and we need to listen to each other more. But these differences should not cause us to forget that we agree on values and purposes at a much deeper level.
U.S. support for European integration was such that, not nine months after our troops had ceased fighting in Europe in the Second World War, Senators William Fulbright and Elbert Thomas, and Representative Hale Boggs, introduced in both houses of Congress a resolution that affirmed the U.S. Congress’s strong support for European integration.
The resolution passed both houses with large majorities. It also received the backing of Secretary of State George C. Marshall, who wrote saying he was “deeply sympathetic” with what Congress was doing.
A year later Marshall himself took the initiative and promised in a landmark speech that, if the Europeans enacted a common plan for economic recovery, the U.S. would respond with material aid. European leaders didn’t tarry, and quickly set up the Organization for European Economic Cooperation, a first step in the process. The U.S. kept its word; its response was the Marshall Plan. Later this year we will celebrate the 60th anniversary of its creation.
The next great step in the evolution was in 1950, when the European Coal and Steel Community, an initiative of French Foreign Minister Robert Schuman and EU founding father Jean Monnet, was formed. President Truman was generous in his praise, calling Schuman’s proposal “an act of constructive statesmanship. We welcome it. This demonstration of French leadership in the solution of the problems of Europe is in the great French tradition.” The U.S. Congress authorized direct funding of the ECSC.
From then on, from the important meeting in Messina in 1955, when the common market was first proposed, to the signing of the Rome Treaties we are celebrating this year, creating the European Economic Community, the U.S. has expressed its support and, when it was needed, gave aid.
This support has not abated over the years. On the contrary, the last two milestones, eastward expansion and the creation of the euro, were fully cheered across the Atlantic.
The reason is, it is in our interest. Anything that strengthens allies that share our values of tolerance, democracy and free market economics, as well as our sense of responsibility toward the rest of the world, can only benefit us. The United States and Europe form a single, democratic, transatlantic community, and in today’s world, we face grave challenges to our shared democratic values. We can meet these challenges successfully, but to do so, we must do so together. Now, in 2007, we have a more robust and effective US-EU partnership than ever before. This is the reason why today, Americans, too, are celebrating.
