Depeše WikiLeaks říká, že na vznik Kosova je nutné pohlížet z kontextu událostí

Tam, kde existuje nenávist, není možná dohoda. Proto musela nastoupit Evropská unie, aby ukončila základní napětí mezi dvěma státy. Můžeme si myslet o vzniku Kosova cokoli, ale dnes tady je svobodný uměle vytvořený stát a jako takový má právo na existenci. Přinejmenším obyvatelé Kosova ani obyvatelé Srbska nemohou být sužováni násilnými naschválnostmi.

Největšími podporovateli protikosovských demonstrací jsou stoupenci ultranacionalismu, kterému propadli také někteří domácí politici. Nejvýraznějším odpůrcem nového státu na Balkáně, je poslanec z ČSSD Jaroslav Foldyna, který pravidelně v den vyhlášení samostatnosti Kosova, 17. února, koná se Sdružením přátel Srbů na Kosovu protestní shromáždění. Na toto shromáždění přijíždějí dokonce největší ikony srbského nacionalismu. Vedle neonacistů a extrémistů z Čech, Moravy a Slezska tak na demonstraci přijíždějí esa balkánké nenávisti. Dělnická mládež doprovázená hošíky z Národní strany, či Národního odporu vyhlašují “smrt Kosovu, protože Kosovo je srbské”.

Jakoby nenávist něco řešila. Kosovo je archaickým tématem z devadesátých let, kdy samostatnost tehdy srbského území byla jedním z problémů Mezinárodního společenství. Spojené státy a Evropa se velmi dávno zavázali k tomu, že se Kosovo  přemění ze srbské provincie na samostatný stát. Politické rozhodnutí nad chaosem zmítaném území působí skutečně prazvláštně. Vůdcové nového státu jsou rovněž podle neoficiálních informací členové místní mafie. Obchodovali s drogami, zbraněmi a podle některých informací dokonce i s tzv. bílým masem. Moc ve státě mají mafiáni, ale Kosovo není jediným státem, kde mafie hraje první roli. Vzpomeňme si například na prezidentskou a ministerskou klaku v Afghanistánu, kde je veřejným tajemstvím činnost prezidentovy rodiny.

Stejně tak s drogami a se zbraněmi obchoduje rodina Saudů, kteří mohou obchodovat s podsvětím, protože jim to Spojené státy dovolí. Z kriminálních živlů pochází například mnoho ruských poslanců. Díky mafie se páni z Dumy dostali na svá vysněná místečka. Napojení na černé podsvětí nelegálnosti mají další a další politici z celého světa. Výjimkou nejsou ani srbští politici, kteří stále častěji spolupracují s ultrapravicovými a extrémistickými stranami a uskupeními.

Situaci v Kosovu a Jugoslávii popsala jedna z depeší WikiLeaks, odkud pochází níže uvedené informace.

Nezávislost Kosova odjakživa omítalo Rusko, které na balkánském území vidí svou sféru vlivu. V roce 1999 NATO v čele se Spojenými státy zahájilo 60denní bombardování. Byla to kampaň, ve které byla Jugoslávie obviněna z masové podpory vyvražďování etnických Albánců v Kosovu. Stejně tak bylo Srbsko, které bylo součástí tehdejší Jugoslávie, mezinárodními organizacemi podezříváno z podpory etnických čistek bosenských muslimů. Stíhačky NATA s aktivní americkou podporou měly ze strachu z hrůzných událostí z Bosny zabránit podobné genocidě v Kosovu.

Dalším neméně důležitým důvodem k  leteckému útoku na Srbsko byla snaha postihnout státy porušující obecné, mezinárodně závazné normy. Existovala mezinárodní shoda na tom, ak má vypadat svět a hlavní garantem této shody byly Spojené státy. Ty si shodu vyložily po svém a působily vojensky především tam, kde to vyhovovalo americkým, a nikoli mezinárodním zájmům.

Amerika využila a doposud využívá, že neexistuje žádná reálná síla, která by ohrozila americké zneužití mezinárodního postavení. V rámci státních zájmů byla Jugoslávie prohlášena za “darebácký stát”, proti kterému se musí ve jménu mezinárodní shody zakročit. Spojené státy nečekaly na souhlas OSN, dokonce ani nečekaly na plnohodnotný souhlas většiny států Evropské unie.  Nebylo ani omylem pochyb o tom, že se Srbsko dopustilo masivních zvěrstev v Bosně. Rovněž nebylo pochyb o zvěrstvech Bosny a Chorvatska na Srbech. Za komunistické éry studené války byly etnické nesrovnalosti udržovány na příslušných mezích. Katolíci, ortodoxní katolíci i muslimové žili v relativním klidu a míru. Po rozpadu sovětsko-amerického bloku došlo k uvolnění nacionalismů, k kterému pozvolna docházelo o osmdesátých let dvacátého století.

Umělý stát Jugoslávie v devadesátých letech bouchl jako papiňák. V zemi vojensky zasáhla mise NATO, která se snažila stabilizovat nastalou situaci. Jedním z důvodů útoků v 90. letech dvacátého století bylo také rozbití Jugoslávie, která se sama od sebe rozkládala pod tíhou vnitrostátních krutostí. Jugoslávie jako jednolitý stát znamenala pouze eskalace násilí a krutostí. Proto mezinárodní organizace za americké podpory vymysleli nový plán. Cílem bylo vytvoření jednotlivých národních států jako je Slovinsko či Makedonie, ve kterých bude na určitý čas rozmístěna mezinárodní vojenská podpora nového státu. Celý mezinárodní plán padal na etnicky pestrobarevném rozpoložení Balkánu jako takového. V jednotlivých územích bez ohledu na státní hranice žijí nejrůznější etnika. Proto mělo dojít  vytvoření malých států s převládajícím etnikem.

NATO se rozhodlo přebudovat Balkán. Poprvé v poválečné historii měly být přepsány státní hranice. Byl to nereálný plán. Bosenští Srbové by ihned požadovali připojení k Srbsku, což bylo mezinárodně nepřijatelné kvůli otřesnému chování bosenských Srbů. Docházelo by ke změně historických krajin balkánských republik. A to by nespíš vyvolalo další válečné běsnění, protože nacionalismus, extrémismus a šovinismus byly hlavními měřítky rozhodování balkánských politiků. Západ viděl jako hlavního viníka všeho zla Srbsko, což také ne zcela odpovídá realitě.  Srbsko je a vždy bylo hegemonem v regionu, to ovšem není důvod vidět v něm jediného viníka v nárůstu nacionalismu, extrémismu a dalších, ve válku eskalujících, potíží.

V etnických zvěrstvech se Kosovo nikdy nepřiblížilo úrovni hrůz v Bosně. Clintonova administrativa v roce 1999 navyšovala počet povražděných Kosovanů. Hovořilo se až o stovkách tisíců mrtvých, přitom podle dostupných údajů bylo povražděno “jen” 10 000 Kosovanů.  Mnoho těl těchto mrtvých bylo v organizované akci rozpouštěno v kyselině. Zodpovědní vrazi si mysleli, že tak zahladí před světem stopy o zvěrstvech na obyvatelích Kosova. Spojené státy chtěly, jak již bylo řečeno, zabránit genocidám odehrávajícím se v Bosně, a proto v roce 1999 zahájily 60denní bombardování Srbska. Dalším důvodem k bombardování bylo také zmíněné zlomení srbské nadvlády v Kosovu. Srbsko však bylo nečekaně nezlomné. Spojené státy potřebovaly válku bez strategického  cíle, ve kterém nesmí Kosovo čouhat jako  územní a mocenský důvod bombardování.

Na řadu přišlo slabé Rusko, které bylo jediným větším spojence Srbska. Američané přesvědčily Rusy, aby zahájili se Srbskem diplomatické styky, jejíchž účele bylo přesvědčit Srbsko o jeho beznadějné a izolované situaci. Spojené státy se předem dohodly s Ruskem o ruské účasti v mírových sborech v Kosovu. To byla pro Srby klíčová informace, která v očích srbských politiků zaručovala zachování srbských zájmů v Kosovu. Rusko se také v kosovském regionu mělo stát garantem práv tamější srbské menšiny. Jednoduše řečeno, NATO s Ruskem bylo pro Srbsko dobrou zárukou pro zachování srbského vlivu v Kosovu.

Aktivní vkročení Ruska  do konfliktu ukončilo válku. Ve skutečnosti po skončení války byli Rusové opět izolováni a ztratili svůj diplomatický vliv. Došlo k utvoření mírových jednotek KFOR z hlavních sil NATA. Když ruští vojáci převzali na prištinském letišti ontrolu, byli ihned obklopeni vojsky NATA. NATO společně se Spojenými státy ve skutečnosti porušilo s Ruskem uzavřenou dohodu. Jelcin s tehdejším ministrem zahraničí ustoupili, vykašlali se na své vojáky v Prištině a tím vybudovali nulovou pozici k dalším vyjednáváním. Putin má na Kosovo zela jiný názor. Činy NATA a Spojených států chápe jako poslední pověstnou kapku pro Rusko.

Samostatnost Kosova je nutné chápat ve výše popsané kontextu. Je to jediný případ v Jugoslávii, v němž byly přemístěny hranice z důvodu přítomnosti národnostní menšiny. Byl zde realizován plán z devadesátých let o malých státech Jugoslávie. Pokud by se o samostatnosti Srbska jednalo nyní, Putinova reakce by pravděpodobně byla naprosto odlišná od reakce Jelcinovy. Putin postavil ruskou sféru vlivu na bývalých státech Sovětského svazu. Viz. například ruské snahy o reintegraci Běloruska zpět do Ruska.

Kosovo patří do periferní sféry  ruského vlivu. Nezávislost Kosova tak přináší Putinovi a jeho diktatuře těžkou ránu na pověsti. Rusko není schopné hájit svoje zájmy se zbraněmi v ruce. Rusko používá ropu jako hlavní nástroj bojů. Stačí, když se zvýší cena ruské ropy doprovázená rusými požadavky. Poté Západ přistoupí na ruské podmínky, nebo se jedná o kompromisu. Pokud by přeci jen Putinovo Rusko použilo armádu jako vojenský nástroj, poté půjde pravděpodobně o symbolické gesto, než o nějaký skutečný tlak na NATO nebo Evropskou unii.

Podle názoru Američanů dokonce Rusové vítají krizi. Protože v tahanicích o Kosovo může Putin rozehrát maňáskové divadélko na ruskou velmoc, která nezahynula posledními výkřiky studené války. Američané se koupou v hrátkách Bushem vytvořených střetů s islámskými teroristy, mají starostí víc než nad hlavu. Německo přemýšlí o krizi v Evropské unii a hledá cestu ven z nastalé krize. Oba dva silní hráči nemají chuť na řešení konfrontací s Ruskem. Rusko si naopak myslí, že Západ situaci na Balkáně tolik nekontroluje a že se tak trochu změnilo geopolitická situace v regionu.

Depeše WiiLeaks očekává, že díky problémům Západ prohlášení Kosova jako samostatného státu opět odloží. Jak všichni víme, Západ tuto věc neodložil. Naopak v současnosti Západ donutil Srbsko k akceptování statutu quo.

zdroj:http://www.hrebenar.eu/2013/05/depese-wikileaks-rika-ze-na-vznik-kosova-je-nutne-pohlizet-z-kontextu-udalosti/3/