Skandál a tradice udavačství

Jeden z předních havlistů (kdysi ironicky nazývaných pravdoláskaři) v něm s otevřeností nacistických ideologů po uchopení moci Hitlerem, prozrazuje, jak se česká vláda chystá na své občany:

„Vláda nedávno schválila návrh obnovení odvodů jak pro muže, tak pro ženy od věku 18 let. Myslíte, že by něco podobného vláda projednávala před dvěma lety? Odehrává se obrovská spousta věcí, o kterých nemluvíme. Nepochybně začaly naše služby mnohem víc sledovat jedince, i některé cizí státní občany na našem území. To je nepochybná pravda, nevidím důvod to nějak vybubnovávat.“

Ale nejde jen o sledování, jde také o návrh výzvy Bartušky k zabíjení a je úplně jedno zda vyzývá k zabíjení u nás a nebo na Ukrajině. Jde o porušení zákona.

Celý rozhovor zde: http://neovlivni.cz/diplomat-bartuska-nemejte-iluze-putin-se-na-ukrajine-nezastavi/

Zaorálek: Výroky Bartušky jsou morálně neobhajitelné
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/zaoralek-vyroky-bartusky-jsou-moralne-neobhajitelne_341026.html

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek kritizuje vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušku. Vytýká mu jeho vyjádření k událostem na Ukrajině. Podle Zaorálka je naprosto nepřípustné, aby zaměstnanec jeho ministerstva mluvil o upalování a zabíjení lidí jako o prostých metodách řešení konfliktů.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/prestrelka-bartuska-zaoralek-kvuli-ukrajine-fnz-/domaci.aspx?c=A150427_114521_domaci_jpl

To je trestný čin. S tím se nesmíříme! Výrok "v Oděse je prostě upálili" rozzuřil českou levici do ruda. A vyhrožuje akcí.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/To-je-trestny-cin-S-tim-se-nesmirime-Vyrok-v-Odese-je-proste-upalili-rozzuril-ceskou-levici-do-ruda-A-vyhrozuje-akci-372544


Míříme ke třetí světové válce

Zřejmě nejvýznamnější současný německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass, odešel před pár dny na věčnost. V posledním rozhovoru, který několik týdnů před smrtí poskytl španělskému deníku El País, zde však zanechal cosi podstatného:

"Míříme ke třetí světové válce. Všude je válka. Existuje nebezpečí, že uděláme stejné chyby jako v minulosti. Aniž bychom si toho povšimli, ...můžeme jít opět do nové války," konstatoval bezmála devadesátiletý muž, který hrůzy té předchozí na vlastní kůži zažil a byla mu inspirací pro jeho nejvýznamnější díla.

Malí lidé píší seznamy, velký bratr se dívá.

Ano je to tak, zatímco malí čeští lidé píší své seznamy nepohodlných, velký bratr se dívá. Seznam nepohodlných zde: http://neovlivni.cz/tag/web/

Ve svém nedávno vydaném článku s názvem - Připomenutí. Německá válečná propaganda a kolaborace, jsem se zmínil o malých českých lidech, kteří za finanční obnos či jiné výhody, sloužili Třetí říši. Kolaborovali a udávali své spoluobčany. Samozřejmostí bylo psaní seznamů nepohodlných. Obnovuje se dnes tradice udavačství na výše zmíněném webu? Jak dopadli kolaboranti po druhé světové válce?

Politická kolaborace

Politika je mnohoznačný termín, ale jedno je jisté – v politice se jedná o boj o společenské uspořádání, respektive boj o moc, která umožňuje měnit a ovlivňovat toto uspořádání. Politickou kolaboraci bychom tím pádem mohli definovat jako snahu podílet se na moci v zemi a na uspořádání společnosti pomocí spolupráce s okupantem a podle představ a přání okupanta.

Politické kolaborace se dopouštěli za druhé světové války čelní představitelé všech obsazených států jako byly hlavy států, členové vlády, politických stran hlásajících fašistické a nacionalistické ideje, nacionálně - socialistická hnutí a v neposlední řadě i žurnalisté, kteří měli především v počáteční fázi války velký vliv na veřejné mínění.

Kolaborace ve své podstatě neznamená nic víc ani méně než spolupráci.

Po druhé světové válce bylo v mnoha státech zavedeno mimořádné trestní právo, které se stalo podkladem pro přísné potrestání kolaborantů a přisluhovačů nacismu za jejich zradu. Protože hranice mezi pouhým plněním povinností a kolaborací byla velmi tenká, neměly to tyto soudy v žádném případě jednoduché a u běžných případů často chyběly důkazy nebo svědkové.

Vyrovnání

S americkým historikem Benjaminem Frommerem (41) o poválečných soudech a tradici udavačství. „Obraz poválečného vyrovnání v Československu zůstává zkreslený,“ říká Benjamin Frommer. Ve své knize Národní očista – Retribuce v poválečném Československu, kterou nedávno vydalo nakladatelství Academia, dokazuje, že mimořádné lidové soudy nebyly politicky zmanipulované komunisty a nejkontroverznější části zákonů, které napomohly k právní devastaci Československa, byly sepsány exilovou vládou v Londýně: Proti rozsudkům se nebylo možné odvolat, odsouzený měl dvě hodiny na to, aby získal prezidentskou milost.

Kolik lidí u nás soudily mimořádné lidové soudy?

V českých zemích okolo 32 000 lidí, trestní oznámení kvůli nacistickým zločinům a kolaboraci jich ale dostalo 132 000. A na základě takzvaného malého retribučního dekretu, podle kterého byli souzeni většinou Češi za menší delikty, jako bylo provinění proti národní cti, nepřístojné chování a veřejné pohoršení, bylo šetřeno dalších 180 000 lidí a více než čtvrtina z nich byla potrestána. Pak musíte přidat ještě očistné komise v divadlech, fabrikách, na ministerstvech, na místní úrovni, na radnicích a jinde. Tyto případy zatím téměř nikdo nevyšetřoval, přitom jsou to další desetitisíce lidí, kteří kvůli obvinění třeba nedostali osvědčení o národní spolehlivosti a přišli o práci nebo volební právo.

Jsou retribuce u nás něčím výjimečné?

Překvapivě počtem popravených – odsouzeno k smrti bylo 723 lidí a z nich popraveno 686. Ve Francii bylo ze 7000 lidí popraveno jen 791. Počet poprav na osobu byl v českých zemích nejvyšší v Evropě. Tedy s výjimkou Bulharska, kde vláda už byla komunistická a kde poválečné retribuce probíhaly současně s prvními krutými komunistickými čistkami.

Komu slouží novodobé seznamy?

Pro jakou moc či mocnost jsou sestavovány dnešní seznamy nepohodlných? Tradice seznamů a udavačství obnovena? Na tyto otázky z části odpovídá opět Petr Hájek.

O médiích hlavního proudu není třeba se příliš šířit. Píšeme o tom často a adresně. Proto je aktuálně asi nejzajímavější sledovat „tiskový orgán“ americké ambasády (web Neovlivní), který svým jménem kryje Sabina Slonková a několik dalších novinářů – ponejvíce ti, které po převzetí Mafry vyhodil Andrej Babiš z Mf Dnes a LN. Soudruzi pracují pilně. A jako v každém předchozím protektorátu na našem území, začínají vytvářením seznamů nepohodlných (později „internovaných“).


Zdroj: http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/1640-pripravy-na-valku-v-cechach-petiminutovky-nenavisti-penize-a-odvody-seznamy-nepohodlnych-z-americke-ambasady-upalit-je-postrilet-a-bude-klid-kdy-to-zacne.htm

http://www.cs-magazin.com/index.php?a=a2010102055