Putinova tajná zbraň: pravda a diplomacie

Spojené státy se opravdu ke všem svým spojencům chovají jako k vazalům a jsou také primárním viníkem všech hrozivých krizí, kterým svět právě čelí (jak to stojí v Putinově řeči z OSN). Putin v podstatě jen řekl, že je císař nahý. Obamova nanicovatá řeč ve srovnání s ním vyzněla až legračně uboze. Co právě sledujeme, je úžasný obrat. Po desetiletích ve znamení “práva silnějšího”, prosazovaného USA, jsme najednou v situaci, v níž je ubohý prezident Obama v bezvýchodné situaci: k čemu je vám dvanáct letadlových lodí, když stejně vypadáte jako naprostý trotl?

Diplomatický triumf Ruska 

Minulý týden jsme viděli skutečný diplomatický triumf Ruska, jenž vyvrcholil pátečními mnohostrannými jednáními ve Vídni, na nichž se sešli ministři zahraničí Ruska, Spojených států, Turecka, Saúdské Arábie a Íránu. To, že se podobná schůzka odehrála přímo po Asadově návštěvě v Moskvě, jasně vypovídá o faktu, že sponzoři Daesh a al-Kájdy teď musejí jednat podle podmínek nastavených Moskvou. 

Co se to děje, že Irák a Afghánistán Rusku povolil úder na Daesh na vlastním území. Vypadá to, že ruská operace v Sýrii zafungovala jako katalyzátor pro celý region, paralyzovaný americkým pokrytectvím a nekompetentností, a že dny Daesh jsou sečteny.

Na oslavy je samozřejmě přesto příliš brzy. Bylo by nezodpovědné podceňovat odhodlání i schopnosti Impéria, pokud jde o to zabránit Rusku, aby vypadalo “jako vítěz”. To je něco, s čím se imperální ego americké velmoci, nafouknuté staletími chvástání a nevědomosti, bude těžko smiřovat. Konečně - jak by mohl “nepostradatelný národ” spolknout to, že ho svět nejen vůbec nepotřebuje, ale že jiní mohou stát otevřeně proti němu a vítězit? Můžeme očekávat, že USA napřou celou svou (stále ještě značnou) sílu k tomu, aby překážely každé ruské či syrské iniciativě.

Přesto jsou nové zprávy ze syrské fronty náznakem, že končí éra práva silnějšího, a že USA jako “nepostradatelný stát” a světový hegemon, ztratily poslední zbytky důvěryhodnosti.