Putinova popularita a tlak na Rusko

Obliba Putina a tlak na Rusko

 Zatímco v květnu 2014 podpořilo Putina 85,9 procenta dotazovaných, v průzkumu uskutečněném 22. a 23. listopadu 2014 mu sympatie vyslovilo 87,5 procenta respondentů.

Čím to je, že popularita prezidenta Putina i přes snahu Západu jej poškodit neupadá a naopak vzrůstá?

Někteří ruští, ale i světoví blogeři si všímají důležité skutečnosti. Píší, že Putin vtiskl Ruské duši naději a světu přinesl alternativu a ochranu rozpadajících se křesťanských hodnot.

„Vladimir Putin je brilantní taktik, který se nevzdává před vnějšími tlaky... Je skvělé, že veřejně deklaruje neotřesitelnou věrnost věci obrany křesťanských hodnot a křesťanů samotných...“ To je namátkou jeden citát z četných poznámek a reakcí ruských blogerů.

Časopis The American Conservative soucitně cituje Vladimira Putina, který během svého vystoupení na Mezinárodním Valdajském diskusním klubu prohlásil: „Vidíme, jak se mnohé euroatlantické země fakticky vydaly na cestu popření vlastních kořenů, včetně křesťanských hodnot, které tvoří základ západní civilizace. Popírány jsou samotné mravní základy a veškeré tradiční identity: národní, kulturní, náboženské a dokonce i sexuální. Praktikuje se politika, která staví na stejnou úroveň rodinu s několika dětmi a homosexuální partnerství, víru v Boha a víru v satana. To je přímá cesta k degradaci.“

„Izolovat Rusko pomocí různých sankcí se nepodaří. Nejde jen o sankce, ale politiku nátlaku," uvedl to nedávno  ve svém proslovu Sergeje Ivanov, vedoucí kanceláře Vladimira Putina. Na adresu Západu odtušil, že by chtěl přesvědčit celý svět, aby se od Ruska izoloval. „Uložit sankce může pouze Rada bezpečnosti OSN, jinak je to pouhý pokus o nátlak a nejedná se o sankce," vysvětloval názor Kremlu Ivanov. Podle něj jsou osobní útoky na Vladimira Putina pokračováním informační války vedené proti Rusku. „Západ se nejdříve pomocí opozice, jako beranidlem, pokoušel snížit autoritu vlády, a to se mu nepodařilo. Než začal konflikt na Ukrajině, již jsme pociťovali veřejně dávanou nespokojenost s naší vnitřní a zahraniční politikou, a to za pomocí lidí, kteří se nacházeli na druhé strany barikády," řekl dále Ivanov. . „Když zjistili, že mezi Putinovi lidi nevrazí klín a naopak prezidentova popularita rostla, došel Západ k závěru, že Putina nesvrhne a ani nezničí Rusko a tak přešli k osobnímu napadání Putina," řekl  Ivanov a upozornil na skutečnost, že naopak ruský prezident se nikdy ve svých projev neuchýlil k urážlivým výrokům vůči cizím státníkům.

Cílem protiruských sankcí Západu je svržení ruského režimu, prohlásil  nedávno v Moskvě ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. V projevu na zahraničněpolitické konferenci konstatoval, že Evropa hraje na Ukrajině vabank a podporou extremistů útočí na vlastní demokratické principy.

Západ podle ruského ministra už ani neskrývá, že cílem sankcí je výměna režimu v Kremlu. »Otevřeně se vyhlašuje, že sankce musejí ničit ruskou ekonomiku a podněcovat lidové protesty. Západ tak jednoznačně dává najevo, že mu nejde o změnu politiky, ale o změnu režimu,« přečetl fakta Lavrov.

Sankce ale nepoškozují jen ruskou ekonomiku. »Našemu hospodářství samozřejmě ubližují, ale zároveň poškozují i ekonomiku zemí, které je zavedly,« doplnil ministr. »Spekulace o izolaci Ruska nestojí ani za komentář,« poznamenal.

Sankce namířené proti ruským miliardářům blízkým Kremlu jsou hrubým porušením lidských práv. Zábor Krymu byl podle Putina jeho osobním rozhodnutím a osoby zařazené na západní sankční seznam se o něm dozvěděly z médií.

Putin: Máme pravdu!

Návrat Krymu hodnotí Putin takto: »Jsme prostě silnější než všichni ostatní, protože máme pravdu. Když ruský člověk cítí pravdu, je neporazitelný. Když naopak necítí vnitřní jistotu, čelí pochybám, jež jsou nebezpečné. V daném (krymském) případě pochyby nemám,« uvedl šéf Kremlu.

V každém případě se ukazuje, že míra Putinovy oblíbenosti nemá ve světě srovnání. Moskevský korespondent britského deníku The Telegraph Tom Parfitt sa zamýšlí nad příčinami Putinova úspěchu.

Podle Parfitta se ukazuje, že Putinova popularita kulminuje ve chvíli, kdy ruský prezident přikročí k razantnímu rozhodnutí. Ukázalo se to dle jeho názoru před šesti lety, kdy Putinova oblíbenost dosáhla rekordních 88 % krátce po vítězství Ruska v pětidenní válce nad Gruzií. „Přesto, že byl tehdy prezidentem země Dmitrij Medveděv, většina Rusů vnímala, že otěže země v rukou pevně třímá premiér Putin,“ všímá si Partiff a dodává, že před válkou s Gruzií dosáhla Putinova oblíbenost 84 % v roce 2000, po jeho rozhodnutí poslat opět ruské vojáky do Čečenska.

 „Na konči loňského roku ovšem dle průzkumů veřejného mínění důvěřovalo Putinovi pouze 61 % Rusů. V souvislosti s pořádáním Olympijských her v Soči začala tato čísla opět stoupat a v souvislosti s „anexí“ Krymu a podporou proruských separatistů se opět dostala nad 80 %. Od jara 2014 pod tuto hranici prezidentova popularita do těchto dní neklesla,“ píše Parfitt.

 Vedle válečných konfliktů považuje Parfitt za klíčový aspekt současné vysoké popularity Putina zábor Krymu. V představách Rusů symbolizuje tento poloostrov hrdost a slávu historie země. Carská vojska se zde střetávala v 19. století s Brity, Francouzi i Turky. Sovětští vojáci na Krymu za 2. sv. války po celých 250 dní statečně odolávali německému obléhání Sevastopolu,“ nahlíží do historie Parfitt. Podle moskevského korespondenta toužili ruští nacionalisté po opětovném připojení Krymu již dávno a v březnu se konečně dočkali.

Obliba Putina v Jižní Americe

Před nedávnem do Ruska přicestoval venezuelský novinář pro reportáž o ruských protiopatřeních ohledně sankcí a přitom prozradil, že Putin je dnes v Jižní Americe nejpopulárnějším politikem, a to i přesto, že protiputinovská propaganda pracuje na plné obrátky. Důvodů k tomu je více: Zastává mnohopolární uspořádání světa, pro řešení sporných otázek vyzývá ke klidnému dialogu a dokáže stát na svém, umí zachytit úder a neklesne před provokací. Daří se mu vrátit Rusko do Latinské Ameriky.

V devadesátých letech Washington tlačil Rusko k odchodu odtud. Tehdejší ruské vedení příliš Američanům důvěřovalo, předpokládalo, že půjde o rovnoprávnou spolupráci a zemím třetího světa dávalo najevo, že se bez jejich přátelství obejde. Byla to chybná, ne-li přímo zrádná politika.

Přes rozdílné politické režimy mají podobné názory na Putina i lidé v dalších jihoamerických zemích. Novináři, politici, podnikatelé, ti všichni jsou přesvědčeni, že Putin není licoměrný, že nehraje dvojí hru, že se nesnaží podněcovat proti Spojeným státům i když ví, jakou rozsáhlou protiruskou činnost ministerstvo zahraničí USA a jejich tajné služby v Jižní Americe vedou. Navzdory tomu roste na tomto subkontinentě nedůvěra ke strategickým cílům Washingtonu. Důvodem je snaha o silové postupy při „zavádění pořádku“, jak dokazují projevy mnohých senátorů a kongresmanů. Mnoho amerických vojenských základen v regionu, od Mexika po Paraguay, včetně Karibiku dokládá snahu o „zneškodňování Spojeným státům nepřátelských režimů“.

Německá média: Rusko za Vladimíra Putina překonalo popularitu USA

Důvěra Evropanů k Rusku roste a USA ztrácí svůj vliv v EU: země EU usilují o nezávislost, které lze dosáhnout pouze tím, že se zbaví nadvlády USA, píší německá média.

Rusko za Vladimíra Putina již "zdolalo" Ameriku, informuje německé vydání Buergerstimme v příspěvku, který přináší InoTV.

"Věrní poddaní USA to teď mají těžké, protože některé země EU nechtějí podporovat politiku sankcí vůči Rusku. A dokonce i Španělsko vyžaduje stabilní a korektní vztahy s Moskvou" - poznamenávají noviny.

Již dříve si na ztráty stěžovaly německé společnosti (ztráty způsobené "bezohlednou sankční politikou"), nyní jsou to již celé národy, říká autor. Mezi nimi - Španělsko, Itálie, Řecko, Kypr, Maďarsko, Rakousko, Slovensko a částečně Francie.

Slepá poslušnost je minulostí: dnes státy EU staví ostře otázky hodnot a začínají znovu chápat samy sebe a Evropu jako celek. "Rusko za Vladimíra Putina již porazilo Spojené státy. Stále více Evropanů věří Rusku více, než USA" - píše se dále. Velkou zásluhu mají svobodné sdělovací prostředky, které od počátku ukrajinského konfliktu rychle odhalují lži a srozumitelně odpovídají na složité otázky.

Evropa se stále více odchyluje od nadvlády USA a má zájem na úplné nezávislosti. A ačkoli občany EU čeká hodně problémů, ve výsledku "Amerika bude klesat a Evropa konečně bude svobodná" uzavírá autor.

Skutečnost, že se řada evropských států připojila k Asijské bance, a to navzdory diplomatickému tlaku Washingtonu, aby je odradil od takového jednání, svědčí o sníženém vlivu USA na spojence .

Odborník a analytik na mezinárodní vztahy Greg Moore zdůrazňuje, že USA se snahou izolovat Čínu a přesvědčit spojence, aby se nepřipojili k AIIB již selhaly, takže se Asijská banka bude i nadále rozvíjet, ať už s požehnáním Spojených států, nebo bez něj. Ale tím, že „zůstanou za branami“ mezinárodní finanční organizace, budou USA vypadat jako zaostalé, což by je mohlo vyjít pěkně draho ve vztazích s Čínou. Moore přitom upozorňuje, že se Čína při vyjednávání s evropskými partnery v bance vzdala práva veta.

Na základě skutečnosti a jak to v současné době vypadá, pokračující úsilí USA izolovat Peking povede pouze k izolaci Spojených států, uzavírá temně analytik.

Zahraniční politika Washingtonu stále používá strategii minulého století, která je založena pouze na vojenské moci, napsal v článku pro The Huffington Post odborník na zahraniční politiku univerzity v Norwichi profesor Sarwar Kashmeri. Podle něj je to znázorněno jízdou americké armády po Evropě s názvem Dragoun Ride: „Demonstrovat zbroj, ne velkolepé nápady v rámci velkolepého projektu - to je strategie minulosti.“

Zahraniční politika Číny demonstruje „představivost, strategické vize a konzistenci", které jsou zaměřeny na posílení vlivu Pekingu ve velkém měřítku v regionu, a stejně jako na zvýšení svého vlivu ve světě, uvedl autor. Mezitím zahraniční politika Spojených států ukazuje, že Washington, kromě své obrovské vojenské síly, nemá nic, co by mohl zvláštního nabídnout, poznamenal Sarwar Kashmeri.

Potíž je v tom, že americká vojenská síla již neznamená to, co znamenala v 20. století. Svědčí o tom 13letá válka v Afghánistánu, v níž USA utratily 15 miliard dolarů a nebyly schopny zvítězit proti nepříteli - Talibanem, který prakticky nedisponuje žádným HDP. Zahraniční politika Spojených států je řízena vojenskou mocí, proto nyní patří do minulého století. Čína si to uvědomila, bohužel Amerika nikoliv, dodal Kashmeri.

Navíc po působivém debutu během Přehlídky vítězství v Moskvě Rusko ukázalo, že předstihlo svět také v oblasti vojenské techniky.

Pro zahraniční specialisty bude mimořádně obtížné postavit tank, který nebude horší, než ruský tank Armata, protože domácí tankové strojírenství předstihuje to západní o 15-20 let, domnívá se vicepremiér Dmitrij Rogozin.

Ale zdaleka nejde jen o výzbroj a úspěchy Ruska ve vojenském průmyslu. Také na poli ekonomickém se Rusko osamostatňuje a zbavuje se postupně závislosti na americkém dolaru, což ještě více zvyšuje Putinovu popularitu.

Zdroj: http://www.novarepublika.cz/2015/03/nemecka-media-rusko-za-vladimira-putina.html

 http://cz.sputniknews.com/svet/20150523/429260.html#ixzz3b96fjvzc

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/The-Telegraph-Vydrzi-Putinovi-popularita-Proc-je-rekordne-oblibeny-348406