Lépe už bylo

Podle historika a komentátora Stephena Cohena  ve vydání The Nation, protiruská rétorika ze strany vysokých představitelů USA, jako je Victoria Nulandová a generál Breedlove, je pokusem podkopat ovoce práce Angely Merkelová z Minsku II.

Historik také uvedl, že poprvé za velmi dlouhou dobu - pravděpodobně od doby vietnamské války – je nucen poslouchat, jak takový velký počet úředníků a lidí, za normálních okolností v USA důvěryhodných, říkají „nepravdivé věci", nebo činí prohlášení, která nelze prokázat.

 „Zdá se, že je to zoufalá snaha za prosazení americké politiky vůči Rusku a Ukrajině," uvádí The Nation.

Obecně se dá říci, že důvod k válce se vždy najde. Jednou to je nutnost zničit totalitu a její vůdce, ačkoli byli dosud váženými hosty v mnoha evropských zemích, byli zváni na večeři  britskou královnou, která pro ně nešetřila vyznamenáváními. Ovšem, vždy bylo „veřejné mínění“  včas informováno o právu národů na sebeurčení,  byly nenalezeny, ale vyfotografovány,  zbraně hromadného ničení, chemické granáty většinou vyráběné v zemích  přicházejících dobyvatelů a mírotvorců a hlavně se bojovalo proti terorismu, za svobodu, demokracii a spravedlnost.

Všechny uvedené skutečnosti nás nutí položit si otázku zda ještě stále žijeme v demokratických zemích, nebo zda se demokracie našim zemím nenápadně vzdaluje. Je demokracie, původně vláda lidu pouhou iluzí? Před lety pan Pehe napsal, že se vznikem nových komunikačních technologií a sociálních sítí se část občanských aktivit přesunula do kyberprostoru, jenže se zdá, že zatímco tato „virtuální“ občanská společnost má velkou schopnost se rychle mobilizovat a tlačit na různé změny, není příliš stabilní. Funguje, stejně jako mnoho dalších produktů éry globalizace, v podobě bublin, které se objeví a zmizí, přičemž za sebou zanechávají „nedokončenou práci“, které se snadno zmocňují nedemokratické síly.

Změnila se podstatně i povaha moderních médií. Postupující privatizace veřejného prostoru přeměnila většinová média jen na formu podnikaní, která v mnoha ohledech srůstá s politikou a jinými podnikatelskými zájmy. Původní úkol médií říkat a psát objektivně se vytratil a místo objektivního zpravodajství hltáme polotovary polopravd a lží, které vedou k Orwellovu chápání světa, kde válka je mírem a podobně.

Navíc schopnost globalizovaného kapitálu vynucovat si ústupky na demokratické politice národních států je mnohem větší, než je schopnost demokratické politiky národních států vynucovat si ústupky či regulovat nadnárodní kapitál.

Politické strany jsou závislé na velkých penězích a korupci. Dochází k „privatizaci“ demokratické politiky. Sama politika se tak automaticky oligarchizuje, dokladem čehož je také nedávno zveřejněná Princetonská studie, která tvrdí, že USA již nejsou demokracií, ale oligarchií. Studie dále uvádí: „Zatímco preference ekonomické elity a organizovaných zájmových skupin se zohledňují, preference průměrných Američanů se zdají mít na veřejnou politiku jen zanedbatelný, téměř nulový, statisticky nevýznamný vliv.“

Nakonec uzavírají: „…Naše analýza naznačuje, že většina americké veřejnosti má skutečně malý vliv na politiku, kterou naše vláda přijme. Dle oné studie se Američané těší mnoha aspektům charakteristickým pro demokratické vládnutí, jako pravidelné volby, svoboda projevu a shromažďování, a volební právo. Ale věříme, že pokud je tvorba politiky ovládána mocnými podnikatelskými organizacemi a malým počtem vlivných Američanů, pak tvrzení Ameriky, že je demokratickou společností, je vážně ohroženo.“ https://www.czechfreepress.cz/emil-kalabus/princetonska-studie-tvrdi-ze-usa-nejsou-demokracii-ale-oligarchii-za-ttip-stoji-oligarchove.html

Podle ekonomky Ilony Švihlíkové a podle všeobecného pozorování lidí používajících své mozky, žijeme v době, kdy je nutné uznávat pouze jeden oficiální názor, názor podávaný oficiálními médii. Neodvratitelnost jiné cesty, nemožnost uvažovat jinak, je průvodním znakem totality. Je třeba zdůraznit, že právě současná krize- ekonomická (a logicky i sociální) a politická – dobře odkrývají jednu z největších lží 20. století, a sice lež o tom, že kapitalismus potřebuje ke svému fungování demokracii. Podle Ilony Švihlíkové kapitalismus může demokracii strpět ve fázi ekonomického vzestupu, kdy je redistribuce možná. V situaci dolní fáze nemá většině obyvatel co nabídnout, mimo propagandistické iluze, že i oni se jednou budou mít lépe...Za takovéto situace je jasné, že udržení neoliberálního kapitalismu ba přímo vyvrcholením systému je spojeno s odstraněním demokracie a nastolením autoritářského kapitalismu, případně nějaké nové formy fašismu. Současná krize nám jasně ukazuje, že potřebujeme nový systém. Přínosné debaty se na to téma vedou na Západ od nás. Podle Ilony Švihlíkové může každý z nás mnoho věcí ovlivnit. Není to snadné, ale moderní technologie nám to zatím (než by došlo k omezení internetu umožňují).

Na druhé straně je třeba si uvědomit, že krize jsou přirozenými průvodci života. Týká se to kupříkladu vztahů, manželství, politiky, geopolitiky atd. Krize jsou vždy příležitostí růstu a zrání. Je nutné krizi překonat a učit se z vlastních chyb.

Filozof Václav Bělohradský píše o společnostech. Společnosti, které nazýváme otevřené, se liší od společností uzavřených tím, že se v nich nemůžeme vyhnout setkání s pravdami. Pravdy, které se tu vynořují je nutné nějak integrovat do života, hlásat je, nebo je odhalovat jako pouhé „mystifikace privilegovaných“. Setkání s pravdou je zkušeností, která určuje vývoj celé společnosti.

Je faktem, že ti občané, kteří se dnes dovolávají pravdy v tomto orwellovském světě jsou ti rozvratní, ale přesto - jejich světlo pravdy zahání tmu a otevírá oči spícím.

Mějte na paměti: neoliberálové nemusí podporovat demokracii. Činí tak pouze tehdy, když si jsou jistí, že jim demokracie dodá to, co chtějí. Jinak mohou spojit síly s Al-Káidou, jako nyní v Sýrii, s islamistickými extremisty jako v Libyi, s armádou jako v Egyptě, nebo s neonacisty jako nyní v Rusku a na Ukrajině.

Prvořadým cílem je pro ně zisk.

Zdroj: Sborník - Krize, nebo konec kapitalismu?