Kyvadlo moci se vychyluje na Východ

Změna pravidel

Pro Evropu ve 20. století byla stanovena pravidla po I. světové válce na mírové konferenci ve Versailles v roce 1919, po II. světové válce se pravidla v Evropě dodržovala na základě konference v Jaltě v roce 1944, pravidla byla lehce upravena na konferenci v Helsinkách v roce 1978. Sjednocením Německa a rozpadem SSSR přestala platit Jalta, rozpadem Jugoslávie a Československa přestaly platit zbytky Versailles, vyhlášením nezávislosti Kosova přestala platit i pravidla z Helsinek (neměnnost hranic v Evropě silou), následovala krátká válka Gruzie s Ruskem o Jižní Osetii a nakonec anexe Krymu Ruskem. V současné době to vypadá, že platí právo silnějšího. Proto se mi jeví jako velice zajímavý nedávný návrh Michaila Gorbačova, aby se u kulatého stolu sešly USA, Rusko a EU a projednaly, co dál. Nějaká pravidla by měla býti stanovena. Eskalace napětí totiž může vést i k náhodnému vyvolání velkého konfliktu.

Euroatlantické demokracie, včetně Japonska, v průběhu dvacátého století a na samém počátku 21. století kontrolovaly pětasedmdesát procent světového bohatství. Nyní, poprvé v moderní době, tyto demokracie představují již méně než polovinu světového bohatství, asi osmačtyřicet procent, a tento podíl se neustále snižuje. Ani ne proto, že by se náš růst snižoval, i když EU vyvolává zvláštní obavy a Japonsko ještě více. V USA se ekonomika poměrně stabilizovala na úrovni 20 až 23 % světového HDP. Společně s ostatními se ovšem jedná o sestupný trend.

Podle MMF, SB a Goldman Sachs dojde k zásadním změnám v nejbližší době. Čína bude největší ekonomikou světa do roku 2027, ne-li dříve. Dnešní „rozvíjející se“ země BRICS dosáhnou ekonomické úrovně G7 do roku 2032. Tyto projekce naznačují, že v průběhu desetiletí budeme žít ve světě se třemi světovými měnami – USD, euro a jüan. Kyvadlo světového vývoje je v pohybu na opačnou stranu a rozdílné projekce se shodují v tom, že tento vývoj je nevyhnutelný a nezvratitelný. Takže budeme muset co nejdříve zahájit dialog s nově vznikajícími mocnostmi o pravidlech, kterými se budeme řídit v 21. století, zejména v oblasti demokracie a legitimity, lidských práv, intervencí, státní suverenity, mezinárodního pořádku. Je nejvyšší čas tento dialog zahájit, za deset až patnáct let může už být pozdě. Čína, Indie, Brazílie, Indonésie i Turecko se stanou mocnostmi a budou chtít upravit pravidla systému tak, aby jim vyhovoval, odpovídal jejich zájmům, kulturním, ideologickým a politickým preferencím. Západní svět se bude muset naučit vycházet s rozdílnými systémy, s rozdílnými názory na systém vlády a mezinárodní uspořádání.

Podpora zemí BRICS pro Rusko

Podpora zemí BRICS pro Rusko je zcela předvídatelná. Tato skupina byla sice vždy poněkud omezená animozitami, které existovaly mezi určitými členy, stejně jako nedostatkem společného vidění účelnosti aktivity mezi tak rozdílnými a geograficky rozptýlenými národy. BRICS ale často zkoušely překonat tyto vnitřní problémy jednotností v proti-Západních postojích nebo přinejmenším v post-Západních postojích. V tomto smyslu není žádným překvapením, že tato skupina oponuje Západním pokusům o izolaci jednoho ze svých vlastních členů.

Současně s tím proti-Západní postoj vždy nabýval formu opozice BRICS k pokusům Západu o zavedení nových omezení suverenity států. Jelikož mnozí z jejích členů jsou bývalé Západní kolonie nebo kvazi-kolonie, jsou BRICS vysoce podezíravé k Západním tvrzením, že suverenitě jsou nadřazené tzv. universální principy různých humanismů a různých nešíření... Byly tudíž vysoce kritické k rozhodnutí NATO posloužit jako letecké křídlo proti-Kaddáfíovské opozice, která v roce 2011 svrhla libyjskou vládu, zrovna tak vnímají současné pokusy Západu o svržení Bášara Asada v Sýrii.

Avšak v případě Ukrajiny to bylo Rusko, kdo porušil svátost suverenity dalšího státu. Seskupení BRICS ale i tak Rusko podpořilo. Stojí za povšimnutí, že země BRICS podporují Rusko i za cenu potenciálně vysokých nákladů pro ně samé, vzhledem k tomu, že všechny se potýkají přinejmenším s jedním hnutím za odtržení uvnitř svého vlastního území.

Např. Indie má dlouhou historii pohyblivých hranic a dnes se potýká s potenciálními hnutími za odtržení muslimského obyvatelstva stejně jako s těžkou bezpečnostní hrozbou povstání Maosistů. Čína trpí zejména aspiracemi Tibeťanů a Ujgurů za odtržení od Čínského státu pod dominancí Chanů. Ovšem i mezi čínskými Chany bylo regionální rozdělení dlouho problémem pro centrální kontrolu nad touto rozsáhlou zemí. Volání po odtržení v Kapském regionu Jižní Afriky v posledních letech narostlo, a Brazílie se dlouho potýká s hnutím za odtržení v jejím jižním sub-regionu, ve kterém demograficky dominují evropští imigranti. Rusko se samozřejmě potýká se spoustou vnitřních odštěpeneckých skupin, které by mohly jednoho dne přivést Moskvu k lítosti nad svou anexí Krymu.

Skutečnost, že BRICS podpořily Rusko i přes tyhle obavy naznačuje, že jejich proti-Západní zaměření je zakořeněno daleko silněji, než si většina dosud myslela. A opravdu, kromě toho, že podpořily Rusko v prohlášení ministrů zahraničí, si ty vzrůstající velmoci udělaly čas na tvrdou kritiku US (ne jmenovitě) za programy kybernetického dohledu, které odhalil Edward Snowden.

Podpora Ruska od BRICS a dalších nikoliv Západních mocností rovněž naznačuje, že ukout něco na způsob mezinárodního řádu bude vzhledem k absenci sdílených principů pro jednání jako jeho základu extrémně těžké. Ač Západ obecně oslavuje fakt, že Valné shromáždění OSN odsouhlasilo rezoluci odsuzující krymské referendum, skutečnost, že 69 zemí se buď zdrželo, nebo hlasovalo proti, by měla znít jako budíček. Čím dál více to vypadá, že éra po Studené válce s dominancí Západu je už pryč. Ale při tom žádný nový řád, který by jej nahradil, neexistuje.

Můžeme očekávat rozšíření BRICS

BRICS má možnost dokázat, že se, nehledě na neexistenci formálního spolku, rozšiřuje, rozvíjí a je přitažlivý pro další státy. Druhou věcí je to, nakolik je nutné, aby se BRICS do této pozice stavěl. Nyní jsou přeci všechny ekonomicky aktivní regiony obsazeny. Kromě Severní Ameriky – z jasných příčin.

Indonésie, země s čtvrtmiliardovým obyvatelstvem, nyní vykazuje největší tempa růstu v Asii. V perspektivě se stane jednou z předních zemí světa, domnívají se mnozí experti. Diskutuje se o tom, nakolik jsou tyto předpovědi realistické a také o možném připojení Indonésie k BRICS.

Největší muslimská země světa je největším státem v JV Asii a z hlediska růstu ekonomiky zaujímá ve světě jedno z předních míst. To vše dělá Indonésii potenciálním kandidátem na připojení k BRICS. Za 10-15 let to bude zřejmé, je přesvědčen hlava parlamentního výboru ruského parlamentu pro zahraniční záležitosti Alexej Puškov. Připomíná, že před 30 lety předpovědím o vedoucí globální roli Číny věřili pouze specialisté. Dnes ji nikdo nepopírá.

Protože Indonésie demonstruje poměrně vysoké tempo růstu a objem její ekonomiky i počet obyvatel je srovnatelný se zeměmi BRICS, můžeme považovat za pravděpodobné, že bude do této skupiny začleněna. S přihlédnutím k tomu, že se tempa růstu starých členů BRICS snižují, doplnění skupiny o nové členy je velmi pravděpodobné.

Připojení Indonésie a dalších zemí Asijsko-Tichooceánského regionu (ATR) je oprávněné, protože právě sem se nyní přesouvá centrum světové ekonomiky. Na druhé straně však takový krok může narušit proporcionální přítomnost v klubu, kde jsou i tak už zastoupeny dva největší asijští hráči – Čína a Indie. Navíc nové státy budou muset koordinovat své zájmy s obecným diskursem původních členů BRICS.

Avšak, nehledě na všechny rozpory uvnitř BRICS, podle informací společnosti PwC, má „pětka“ a řada dalších rychle rostoucích ekonomik zcela světlé perspektivy. Předpokládá se, že v roce 2050 budou země BRICS, spolu s Mexikem, Indonésií a Tureckem v objemu HDP převyšovat země G7 více než jeden a půl krát.

Nespokojené země BRICS

Protože ekonomický potenciál rozvojových zemí se rychle zvyšuje, má se úměrně tomu zvyšovat také možnost jejich vlivu na rozhodnutí MMF. K tomu však nedochází, protože USA a jiné země „zlatého regionu“ nechtějí ztratit moc v této důležité organizaci. Mají většinu hlasů a zachovávají si díky tomu své pozice.

„Všichni máme zájem na reformování zastaralého finančně-ekonomického systému, a nyní taková reforma probíhá,“ řekl ruský vůdce. „Ale dnes jsme vyjádřili naši nespokojenost s tím, jakým tempem to probíhá, což se odráží v návrhu našeho prohlášení. Tento systém stále ještě nezohledňuje novou roli, kterou země BRICS a další státy z řad vynořujících se ekonomik v globální ekonomice hrají. Přitom se naše ekonomiky vzájemně doplňují a společenské systémy a občanská společnost našich zemí stojí před vážnými výzvami, souvisejícími s modernizací mnoha oblastí sociálního života.“

Faktem zůstává, že váha ekonomik pod zkratkou BRICS je podstatně větší, než tomu bylo před deseti či dvaceti lety. Seskupení BRICS, představují dokonce i v době krize motor světové ekonomiky, téměř 50% přírůstku globálního GDP.

Rusko a Čína se již v některých vypořádáních obejdou bez dolaru a euro. Nyní se 5 zemí v rámci BRICS chystá poskytovat úvěry v národních měnách. „To není jen symbolický krok a signál, že národní měny zemi BRICS mohou plně sloužit jako účetní a vypořádací měny ve vzájemném obchodu, ale je to i signál toho, že svět přestává být jednopolárním“. A to je právě problém Západních zemí včele s USA. Západ se zatím s touto skutečností nemůže a neumí smířit.

Zdá se, že mnoho zemí je stále více unaveno americkými svévolnými ekonomickými sankcemi, mícháním politiky do systému SWIFT, manipulacemi s dolarem a komoditami, škrtícími úvěry MMF a Světové banky s nerovným zastoupením v těchto institucích. A to nemluvě o bezohledném násilí používaném na ochranu tohoto systému.

Čína
Čína je unavena čekáním na to, že ji bude poskytnuta větší pravomoc v mezinárodních bankách, takže si vytváří vlastní příležitosti po celém světě. Je zapojena do vytváření rozvojové banky BRICS, alternativy SWIFTu, budování kanálu v Nikaragui konkurujícímu Panamskému kanálu, a nyní této nové Asijské infrastrukturní rozvojové banky (AIIB). Jinými slovy, jede se z kopce. Kyvadlo moci se vychyluje na Východ.

Video: https://www.youtube.com/watch?v=h1NFzvsmm24
Konkurrenz zu Panama: Chinesische Investoren setzen Spatenstich für Nicaragua-Kanal


Projekt nového průplavu, který spojí Tichý a Atlantický oceán stejně jako ten v Panamě, Více na: http://zpravy.e15.cz/byznys/doprava-a-logistika/nikaragua-zacina-stavet-konkurenta-panamskeho-pruplavu-1148141#utm_medium=selfpromo&;utm_source=e15&utm_campaign=copylink



Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Treti-svetova-valka-za-dvermi-Uznavany-diplomat-rozebira-kde-vsude-by-se-mohlo-bojovat-350923

http://www.netmedium.cz/index.php?page=page&;art=465254

http://proinvestory.cz/emil-kalabus-brics-ekonomicky-a-politicky-protipol-usa-a-eu

https://www.czechfreepress.cz/tema-tydne/usa-varuji-spojence-aby-se-nepripojovaly-k-cinou-vedene-rozvojove-bance.html