Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

ads

Bomba posledního soudu. Nejničivější bomba všech dob.

Když na postupimské konferenci president Truman Stalinovi jen tak mezi řečí oznámil, že USA mají jadernou bombu, sovětský diktátor nehnul ani brvou. Nebylo divu, už o tom dávno věděl a navíc jeho vědci na ní také pracovali.
A tak se stalo, že americký monopol na jadernou zbraň trval pouze čtyři roky. Jen takto krátká doba uběhla od výbuchů jaderných bomb v Hirošimě a Nagasaki do první sovětské jaderné exploze. Rok 1949 byl tedy jedním z přelomových bodů studené války, Británie svou první jadernou zbraň vyzkoušela teprve v roce 1952 a Francie dokonce až o dalších 8 let později.

  • bomba-posledniho-soudu-nejnicivejsi-bomba-vsech-dob

Bomba posledního soudu - Car bomba – vodíková bomba

Po roce 1960 vládly strategické síly USA mnohem početnějším termonukleárním arzenálem než SSSR. Tehdejší vůdce sovětských komunistů N. S. Chruščov se po poradě s jadernými experty pokusil vyrovnat poměr sil asymetrickým způsobem.

Nebylo v silách Sovětského svazu vyrábět rychle tolik mohutných bomb, jako se dařilo průmyslovým závodům v USA. Pro demonstraci síly byla proto v SSSR v jediném exempláři postavena bomba AN602. Bomba byla vyvíjena pod jménem Ivan (Иван), či Váňa (Ваня), Car-bomba je označení západních zdrojů, které se však rozšířilo i do dnešního Ruska. 

Bomba měla původně pracovat jako třífázové termonukleární zařízení postavené podle Teller-Ulam-Design (štěpení, fúze, štěpení). Ale propočítaná mohutnost 100 megatun znepokojila i samotné tvůrce, vedené pozdějším nositelem Nobelovy ceny za mír A. Sacharovem. Hrozilo totiž reálné nebezpečí, že tlaková vlna vymlátí okna stovky až tisíce kilometrů od místa výbuchu. Místo pláště z uranu 238 byl proto použit neštěpitelný obal z olova.

Den D připadl na 30. října 1961. V 11:32 moskevského času nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země přilétl strategický bombardér Tu-95 a svrhl AN602 neboli Váňu, jak bombu nazývali rusové na padáku z výšky 10,5 km. Car-bomba měla hmotnost 27 tun, délku 8 metrů a průměr 2 metry.

Její padákový systém zbrzdil pád a tím umožnil posádce letadla dostat se do bezpečné vzdálenosti v okamžiku výbuchu. Ten nastal ve výšce 4 km nad povrchem (roznět byl sepnut vestavěným senzorem tlaku vzduchu).

Ihned po výbuchu se vytvořila ohnivá koule o průměru přibližně 8 km. Její spodní část nezasáhla zemi kvůli odražené tlakové vlně, vrchní část téměř dosáhla výšky ze které byla shozena (10,5 km). Světlo z výbuchu bylo pozorovatelné téměř 1000 km od místa výbuchu. Následný atomový hřib byl 64 kilometrů vysoký, takže zasahoval až do mezosféry. Průměr klobouku hřibu byl 95 km a průměr jeho nohy 40 km.

Všechny budovy ve vesnici Severny 55 km daleko od epicentra byly zničeny. V místech stovky kilometrů daleko byly zničeny dřevěné domy, kamenné domy ztratily střechy, okna a dveře. Radiová komunikace byla přerušena téměř na hodinu. Uvolněné teplo by mohlo způsobit popáleniny 3. stupně 100 km daleko. Tlaková vlna byla pozorována 700 km daleko v přístavu Dikson. Okenní tabulky byly poškozeny ve vzdálenosti 900 km. Seismická vlna vytvořená výbuchem byla měřitelná i po třetím oběhnutím Země. Sověti Car bombu vyzkoušeli jen jednou a nikdy jí nevyráběli, ani ve slabší padesátimeganutové podobě. Bylo jasné, že bomba, která je schopná zničit například celou Francii, je nepoužitelná. Mít klíč k likvidaci světa nemá praktický význam. 

Test Velkého Ivana vyvolal ve světě velkou nevoli a vlastně všechny přiměl sednout k jednacímu stolu. Tak došlo k tomu, že v roce 1963 byla podepsána mezinárodní smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní ve vodě, ovzduší a vesmíru. O Smlouvu se významně zasloužil i jeden z tvůrců „Car bomby“, akademik Sacharov, pozdější sovětský obhájce lidských práv a disident.

PodporteCFP QR 22 KAFE KÁVAS

Komentáře

Přidat komentář

Bezpečnostní kód Obnovit

Facebook komentáře