Pravda je slepá, blbá a má průjem

 

Vždyť jsou tak snadno zmanipulovatelné! Politika je de facto rovnou umění ovládat a přesvědčovat cizí o vlastní pravdě - a samozřejmě s nimi pracovat, alias využít je. Jestli už k dobru státnímu či vlastnímu, to je na jiný článek, ostatně názor většiny nediktuje tempo celku jen v tom slavném státě, příklady jsou všude kolem - a ano, mluvím i o nejmainstreamovějším pojmu - mainstreamu.

 

Menšiny jsou asi navždycky odsouzeny k útlaku - ať už jde o národnost, víru, ideologii nebo výběr barev při oblékání se. Pity. Neměli bychom zavrhovat jiné názory jen proto, že je sdílí menší počet lidí. K tomu se chci dostat - množství souhlasících není zárukou správnosti názoru. Když se vrátím k tej politice, komunisty jsme si po válce vlastně taky zvolili sami - zavládl hlas většiny.

 

 

Asi se lidé tehdy domnívali, že jednají správně a jak nejlépe umějí (bylo za tím pochopitelně mnohem víc, ale to teď může jít stranou). A určitě s nimi i pár existencí nesouhlasilo. Ale. Většina. Další vývoj známe, popřípadě poznáme po výměně s Alexandrem. Chci se ale dostat k tomu, že lidská vlastnost potlačovat "nemódní" názory je bulšit. Soudný člověk přece názory zavrhuje na základě analýzy, nikoliv množstevní podpory, aspoň doufám.

 

Z toho plyne, že jakkoliv je váš názor neobvyklý nebo obecně nefavorovaný, neznamená to, že je zavrženíhodný! Nenechte, aby vás masové přívrženství donutilo postoj změnit. Pochopitelně taky netvrdím, že by všichni měli za každou cenu srát na hlavu druhým svůj unikátní blbonázor. V ideálním případě bychom snad vzájemně pohledy porovnávali a hodnotili ze své i globální pozice. Ale to by byla utopie a zhebli bysme tu nudou.