Federace národních sil

To vše se jí daří jen díky zkorumpovaným vlastizrádcům, které si dosadila do vedení všech vyspělých zemí, tu naši nevyjímaje. Jedním z nejmocnějších nástrojů zničení civilizace se stala chamtivost; jako rakovina se šíří celým světem. Jejím otcem je finanční sektor, matkou nezřízená chtivost a absolutní bezohlednost. Ve jménu chamtivosti je vše, co nepřináší rychlý zisk (na úkor kohokoliv), bezcenné. Žijeme v období nejrychlejšího technologického rozvoje, ale díky chamtivosti též v epoše největší devastace hodnot prověřených generacemi našich předků.

Řítíme se na dno morálně-etické propasti, pleníme duši svou i národní, spolu se svědomím rozdupáváme vyšší principy mravní (etiku) - úctu, pokoru, skromnost, soucit, lásku a moudrost, ignorujeme zákony života. Rozvíjíme rozum a ničíme srdce, vykrmujeme ego a mrzačíme duši. Historie tisíce let marně varuje lidstvo, že moc bez ducha (odpovědnosti a ohleduplnosti) produkuje ducha bezmoci, chytrost bez ducha (etických hranic) vede k vládě podvodníků, spravedlnost bez ducha (etiky) k zotročení spravedlivých, technologie bez ducha (účel světí prostředky) k technokracii … a to vše k vládě Světovlády (NWO – nový světový pořádek).

Moc neřízená (neregulovaná) žádnými etickými mantinely se rychle zvrhává v moc nezřízenou, rozkládá ducha společnosti a vede k zániku celých civilizací. Cílené rozbíjení současné společnosti nadále graduje. Kořeny lidství a vazeb k národu jsou amputovány, generují se nesmyslné antagonismy, které postupně staví každého proti každému. Nikoliv náhodou máme tak úděsně roztříštěnou politickou scénu, kdy se všichni řídí heslem: „Když ne já, tak nikdo!“ Bohužel, odvěký nositel duchovnosti, smíření a sounáležitosti – katolická církev, v tomto směru naprosto selhává; její chamtivost nezná mezí a vše nasvědčuje tomu, že její největší podraz na lidstvo, kdy své tělo prodá jako nevěstka Světovládě, je už velmi blízko.

Neomezená moc morálně nemocných mocných se stává prokletím bezmocných a přivádí lidstvo k rozcestí, kde si bude muset zvolit jednu ze dvou cest: transformaci samotných základů společnosti v harmonii se zákony života, nebo zánik tradiční euro atlantské kultury, ne-li celé civilizace. Balancujeme na hraně smrtelně nebezpečné propasti po tisíciletí naplňované temnými energiemi, negativními myšlenkami, destruktivními emocemi a nehezkými činy. Osvícené duše ji nazývají karmou lidstva. Pokud ji společnými silami nepřekleneme, stáhne nás do temnot plných utrpení, jaká si dnes ani nedovedeme představit.

Každé poselství beznaděje se však může stát největší nadějí, pochopíme-li hlubší souvislosti. Současnou epochou, kterou mnozí nazývají Armagedonem, můžeme projít opravdu rychle a beze ztrát. Ti, kteří vidí dál než ostatní, už poznali, že na druhé straně oné pomyslné propasti je ukryt  poklad všech pokladů - země plná lásky, světla, moudrosti, radosti a štěstí, bájná Země úsměvů. Všichni, kterým média nevygumovala mozek a chamtivost nevyrvala srdce, touží se do ní dostat. Jenže jak?

Abychom mohli vstoupit do oné země zaslíbené, země v dědictví nám dané, musíme postavit most. Most, který spojí nejen oba břehy, ale především nás samotné. V tomto smyslu jde doslova o most přes minulost. Tak jedinečnou stavbu však nikdo nedokáže postavit sám. Každý musí udělat kompromis, harmonicky spolupracovat, víc dávat než brát, dělat víc pro celek než pro sebe. Jednoduché, říkáte? Bylo by, kdyby proti nám nestál nepřítel nad jiné mocný – egoismus (a jeho dítka - chamtivost, ješitnost, kariérismus, závist, nenávist, agrese, sebestřednost aj.). Nezbavíme-li se ho, nepostavíme nikdy nic! Musíme tudíž nejprve postavit vnitřní most ke své vlastní duši a projít branou částečné vnitřní transformace, řekněme – vyššího poznání, abychom si uvědomili, jak moc jsme všichni propojeni, jak moc se vzájemně potřebujeme.

Do našeho vědomí pak začnou proudit Pravda, Láska a Světlo v míře, kterou jsme dosud nepoznali. A tam, kde proudí světlo pravdy vědomím, stává se občan vědomým a vědomí pravdy Života jeho svědomím. Právě toho se Světovláda nejvíc bojí! Pokud to vše zvládneme, čeká nás odměna, kterou dnes nedokážeme docenit. Hluboká individuální i celonárodní proměna totiž vytvoří zázrak všech zázraků: Homo sapiens postoupí do vyšší úrovně a změní se v Homo empaticus. Jde o krátkou, leč naprosto klíčovou epochu všech věků. Probudí se v nás Blaničtí rytíři a v popelu spálené země se znovu zrodí národní Fénix, aby vzlétl k výšinám dosud nevídaným. Mystériem dnešních dnů se tedy stává zrození nového v lůně starého, obrození a rozvoj vědomí našeho, národního i celého lidstva. V tomto smyslu se můžeme stát příkladem pro celý svět.

Neboť jsme kapičkami individuálního vědomí, které se spojují do řek národního vědomí, a ty napájejí oceán světového vědomí. A pokud toto vědomí bude naplněno světlem a láskou, stane se čímsi větším – svědomím civilizace! A jaké bude svědomí světa, takový svět bude a tak budeme také žít. Jediné, co k takové proměně naší společnosti naléhavě potřebujeme, jsou nezištní nositelé nové politiky lidství a empatie, jejichž duchovní a etická dimenze přesahuje o několik řádů obvyklý standard běžného „moderního“ politika, lidé plní lásky, moudrosti a pokory, pro něž svědomí, pravda a služba národu jsou zákonem nejvyšším.

Jak je poznáme? Jak zjistíme, že opravdu chtějí sloužit všem a nikoliv jen svým kontům? Inu, jako vždy - podle emocí, myšlenek a hlavně činů! Přesněji – podle světla a lásky v nich obsažených. Tedy podle všeobjímající moudrosti od Boha jim dané a životními zkušenostmi v lekcích bolestných vykované. Politická korektnost a uhlazené bezobsažné žvásty nikdy náš život neobohatí; jsou dobré nanejvýš k odhalení skutečných parazitů. Počítejme však s tím, že jakmile se světlo nositelů nové politiky rozzáří, svět stínů se okamžitě pokusí zahalit je tmou pomluv a intrik. Přílišná tma však paradoxně cestu světlu otevírá. Neboť světlo přivolává stíny, ale tma touhu po světle. Otevřeme-li takovýmto lidem cestu do čela společnosti, prostoupí jí zvláštní chvění; pak přijde velké probuzení a něco, co nás na vždy změní.

A náš svět, jak dnes ho známe, v ráji tom již nepoznáme. Spojujme, přátelé, i zdánlivě nespojitelné, abychom spojenými silami porazili spojence zla! Vytvořme Federaci národních sil a umožněme tak, aby v této těžké době pomohl Národ sobě!

Oldřich Lukáš