Co je dovoleno bohovi…

Televizní stanice zemí EU hudou stále jednu a tu samou píseň – prý neslýchané omezování svobody práce novinářů, konkrétně zatčeného aktivisty Romana Protaseviče. A to dokážou, aniž by se moderátoři začervenali při pohledu na osud Juliana Assange či věznění novinářů kritických vůči tureckému prezidentovi, pozavíraných v množství větším než malém, nemluvě o žalářování novinářů na Ukrajině a o vraždách kritiků ázerbajdžánského prezidenta Alijeva.

 

Je proto dobré podívat se na stránky televize, která nabízí alternativní pohled, tedy RT. Tam se v několika článcích píše, že západní vlády spustily očekávaný povyk směrem k Bělorusku za donucení letadla přistát na jeho půdě za účelem zatčení opozičního aktivisty. Ale že jinou melodii hudly v roce 2013, kdy byl učiněn podobný pokus chytit Edwarda Snowdena.

 

Zopakujme si fakta: V neděli byl krátce před odletem z běloruského vzdušného prostoru odkloněn komerční let společnosti Ryanair z Řecka do Litvy a nouzově přistál v Minsku. To umožnilo běloruským úřadům vzít do vazby Romana Protaseviče, bývalého hlavního redaktora v Polsku registrované opoziční televizní stanice NEXTA Live. Ve své domovské zemi čelí vážným obviněním z podněcování k masovým nepokojům v souvislosti s loňským zpravodajstvím o protivládních protestech. Západní vlády odsoudily Minsk a obvinily jej z násilného donucení k přistání letadla pod falešnou záminkou bombového útoku.

 

Když však například americký ministr zahraničí Antony Blinken označil události za „drzý a šokující čin“ a požadoval mezinárodní vyšetřování, zdálo se toto volání některým pozorovatelům až příliš pokrytecké. Nebylo to nakonec to samé, co USA a jejich spojenci udělali, když chtěli dopadnout informátora NSA Edwarda Snowdena?

 

Dotyčný incident se stal v červenci 2013, krátce poté, co se stalo celosvětově známým Snowdenovo jméno. USA zrušily jeho pas a muž, který pomohl odhalit americké invazivní elektronické sledování, byl uvězněn v tranzitní zóně moskevského letiště. V té době Rusko uspořádalo mezinárodní energetickou konferenci a jeden z hostů, tehdejší prezident Bolívie Evo Morales, uvedl, že jeho země může Snowdenovi poskytnout politický azyl. Někteří lidé ve Washingtonu zřejmě předpokládali, že s sebou vezme Snowdena do Bolívie.

 

Poté, co Moralesovo letadlo odletělo z Moskvy, několik evropských zemí odmítlo vládnímu letadlu vstup do jejich vzdušného prostoru, což nakonec přinutilo letadlo přistát v Rakousku. Mimochodem podle Chicagské dohody o mezinárodním civilním letectví má státní letadlo absolutní imunitu a přednost ve vzdušném prostoru. Aktivity omezující přelet Moralesova speciálu tedy byly v rozporu s leteckým mezinárodním právem.

 

Rakouští úředníci potvrdili, že prohledali letadlo, ale uprchlý Američan nebyl nikde k nalezení. Letadlo letělo z moskevského letiště Vnukovo, ne z letiště Šeremetěvo, kde v té době uvízl Snowden. Incident byl obecně odsouzen Bolívií a některými jejími spojenci v Latinské Americe. Francie a Španělsko se nakonec za roli v této kauze omluvily.

 

Zakladatel WikiLeaks Julian Assange později tvrdil, že USA „nalétly“ lsti jeho týmu, který diskutoval o možnosti pašování Snowdena z Ruska prezidentským letadlem jiné země, a zmínil Bolívii, aby odvedl pozornost amerických zpravodajských služeb. Pašerácký plán však nikdy nebyl uveden do praxe. Snowden nakonec obdržel politický azyl v samotném Rusku a od té doby tam žije.

 

Je těžké přehlédnout paralely mezi těmito dvěma situacemi a spousta lidí na sociálních médiích poukázala na podobnosti. Snowdenovo jméno se v pondělí objevilo na Twitteru, protože na platformách sociálních médií zuřila diskuse o událostech v Bělorusku.

 

Případ Moralesova letadla však není jediným nedávným příkladem, kdy pravidla bezpečnosti letového provozu hrála druhé housle vedle přání určité vlády provést politicky motivované zatýkání. A nemusí to být ani politicky těžká váha jako USA, aby udělali to samé, a neuslyšeli ze Západu ani hláseček kritiky. V roce 2016 bylo na Ukrajině přinuceno přistát běloruské letadlo, 20 minut po odletu z Kyjeva. Ukrajinské donucovací orgány vzaly do vazby a prohledaly arménského reportéra Armena Martirosjana, který je vůči ukrajinské vládě velmi kritický. Ukrajinská bezpečnostní služba SBU uvedla, že byli upozorněni, že cizí občan na palubě letadla představuje hrozbu pro národní bezpečnost. Muž řekl, že agenti SBU si mysleli, že nese flash disk s některými citlivými informacemi, ale poté, co nic nenalezli, ho propustili.

Quod licet Iovi, non licet bovi…

 

Tisková tajemnice Bílého domu Jen Psaki odmítla srovnání mezi přistáním letu společnosti Ryanair v Bělorusku a spojenci USA, kteří udělali totéž s tryskáčem bolivijského prezidenta v roce 2013. V pondělí v rozhovoru pro novináře na tiskové konferenci v Bílém domě zopakovala slova amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena, který zatčení novináře Romana Protaseviče označil za „šokující akt“ a „drzou urážku mezinárodní svobody a míru a bezpečnosti ze strany režim “v Minsku.

 

„Odsuzujeme pokračující šikanu a svévolné zadržování novinářů Lukašenkovým režimem pouze za výkon jejich práce,“ řekla v pondělí po zatčení Protaseviče Psaki, přičemž jmenovala zejména „odklonění letu mezi dvěma členskými státy EU za účelem zjevného zatčení novináře.“ Na otázku, zda vyjádřila podobné znepokojení nad incidentem z roku 2013, kdy bylo letadlo přepravující bolivijského prezidenta Evo Moralese donuceno přistát v Rakousku kvůli obvinění, že prezident měl na palubě informátora NSA Edwarda Snowdena, Psaki v podstatě neodpověděla. "Pracujeme s našimi partnery po celém světě, nic jiného vám říci nemůžu," řekla.

 

Byla to dobrá otázka na správnou osobu. Tisková mluvčí Bílého domu Jen Psaki byla v roce 2013 mluvčí ministerstva zahraničí a tehdy nevyjádřila sebemenší pobouření nad incidentem s Moralesovým letadlem, jak zdůraznil novinář Glenn Greenwald. Na otázku, zda USA hrály nějakou roli v počínání evropských zemí, které v roce 2013 upřely prezidentu Bolívie Moralesovi vstup do jejich vzdušného prostoru, Psaki tehdy uvedla, že američtí představitelé „byli 10 dní v kontaktu se širokou škálou zemí“. Pokud jde přímo o Snowdena, řekla, že byl „obviněn ze tří těžkých zločinů a měl by být vydán do Spojených států. Neví prý, že by si některá země myslela, že nucené přistání letadla je to, co by si Spojené státy přály.“ Tolik dvojjediná Jen Psaki.

 

Ano, novináři by měli mít možnost svobodně pracovat všude na světě. Být ale novinářem obviněným ze zločinů proti zájmům Spojených států je Zlo, o němž se nepochybuje a všechny prostředky k zadržení a uvěznění sprostého podezřelého jsou oprávněné. Když totéž udělá stát, který nepatří mezi spojence USA, ba dokonce je, ó hrůzo, považován za spojence Ruska, je to těžký zločin sám o sobě a následují sankce. Svět se nám bude opět ostře ohraničovat – ten který sdílí „demokratické západní hodnoty“, a to včetně Turecka a

 

Ázerbajdžánu, nám bude doporučován, ten, kde si dovolí kritiku politiky USA a EU, nám bude postupně uzavírán. Kromě Číny, ovšem, bez které bychom se ani neoblékli, ani nenajedli, ani si nekoupili léky a na kterou jsme zcela odkázáni, navzdory siláckým řečem o blokádě zimních olympijských her v Pekingu.