Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

70. výročí Slovenského národního povstání (II.)

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

29. srpna 1944 bylo vyhlášeno Slovenské národní povstání

Dne 29. srpna 1944 vypuklo SNP. Bylo tím zahájeno osvobozování Československa od fašistické okupace. Zprávu o vypuknutí SNP vysílal Banskobystrický povstalecký rozhlas z 28. srpna na 29. srpna. Povstání se velmi rychle rozšířilo a zasáhlo na 30 okresů o rozloze asi 20 000 km2 s přibližně 1,7 milionu obyvatel. Na řadě míst politickou moc přebíraly nové orgány – národní výbory. SNP vyhlásila Slovenská národní rada, která se stala politickým orgánem povstání. Ta vznikla v roce 1943 a setrvávala v ilegalitě.

Slovenská národní rada měla své předsednictvo, plénum a sbor povereníků. V jejím čele dle dohody z 5. září 1944 stáli dva předsedové – za Komunistickou stranu Slovenska Karol Šmidke a za občanský blok Vavro Šrobár. Také další posty v SNR byly děleny paritně. Představitelé SNR žádali naléhavě sovětskou vládu a sovětské vrchní velení o pomoc SNP. Sovětské velení reagovalo okamžitě a téhož dne vydalo rozkaz všem velitelům partyzánských brigád a oddílů pomáhat v boji povstalcům proti německým jednotkám. Bojový průběh SNP řídilo Vojenské ústředí v čele s pplk. Slovenské armády Jánem Goliánem. Vrchním velitelem vzniklé 1. čs. armády na Slovensku byl jmenován generál Rudolf Viest, který přiletěl z Londýna na Slovensko 7. října.

  • 70-vyroci-slovenskeho-narodniho-povstani-ii

Pro Němce představovalo SNP velmi vážnou překážku, jelikož ohrožovalo samotný týl německých armád bránících Karpaty jako důležitý opěrný bod, o který chtěly opřít svou obranu. Německé velení proto postupně vrhlo proti povstalcům značné síly. Hitlerovské velení bylo nuceno stáhnout na Slovensko na osm divizí, aby povstání zlikvidovalo. Sovětská pomoc SNP představovala velmi důležitý krok, který povstalcům umožnil i ofenzivní bojové akce. Jen v období od 5. září do 17. září 1944 bylo letecky dopraveno na Slovensko 174 protitankových pušek, 329 kulometů, 603 samopalů, 1.300.000 nábojů, další množství výzbroje a léků. Každou noc následně přilétala sovětská letadla znovu na Slovensko a přivážela další zbraně, střelivo, výbušniny a další potřebný materiál. Byla také vyhlášena mobilizace velitelstvím slovenské armády. Povstání a mobilizaci ohlašovaly údery zvonů i zvuk sirén. Na povstalecké území přicházely celé vojenské jednotky, často i bez svých velitelů.

Hnutí odporu na Slovensku po vyhlášení SNP změnilo svou předchozí podobu. V období před začátkem SNP se vyvíjelo především jako partyzánská forma odboje – partyzánská válka. Vojenské vystoupení slovenské armády, mobilizace a osvobození celé oblasti středního Slovenska vedly k tomu, že partyzánská činnost byla vystřídána převážně vojenskou akcí. Partyzánská činnost však nebyla zcela utlumena. Především v týlu německých vojsk se dále rozvíjela. Partyzánské skupiny se ale většinou účastnily s jednotkami armády vojenských úkolů. Početně nejvyšší stavy povstalců v tomto období byly soustředěny v armádě. Po mobilizaci šlo o sílu v počtu okolo 60000 osob. V důsledku nedostatku výzbroje zůstalo bohužel nejméně 20000 bojeschopných vojáků beze zbraně. V partyzánských oddílech bojovalo v průběhu SNP na 18000 osob.

Velmi brzy, již v prvních dnech povstání se začaly projevovat nedostatky a to především organizačního rázu. Generál Malár údajně pod nátlakem Němců navíc dne 30. srpna 1944 v rozhlase prohlásil, že celé povstání je předčasné a vyzýval důstojníky a vojáky k zastavení celé akce. V důsledku toho se skutečně mnoho důstojníků vzdávalo bez boje. Dvě východoslovenské divize zůstaly ještě navíc zcela bez velení. Šlo o jednotky, které soustřeďovaly na 20000 mužů – nejlépe ozbrojené jednotky slovenského vojska. Němci rychle využili této situace a příslušníky obou těchto jednotek odzbrojili. Část těchto vojáků padla do zajetí a dostali se do zajateckého tábora v Popradu. Část z nich se živelně rozutekla, někteří se dostali k partyzánům, někteří sami vytvořili partyzánské oddíly. Nemalá část se postupně probojovala až na střední Slovensko. Avšak těžká výzbroj obou divizí, která byla tolik potřebná v dalších bojích SNP zůstala zcela ztracena v rukou Němců. Rozpad těchto dvou východoslovenských divizí se neblaze podepsal na dalším vývoji SNP. Vzniklou situací bylo z vojenského hlediska povstání významně ohroženo. Zvláště když se původně stanovený strategický obranný trojúhelník Brezno – B. Bystrica – Zvolen, výrazně rozšířil do dalších oblastí. Z velkého bojového nástupu v posledních týdnech ještě i před samotným začátkem SNP, se tak muselo ustoupit. Bylo nutno přejít do obrany, i když existovala reálná šance na úspěšné ofenzivní útočné akce. Německým jednotkám se naproti tomu dařil rychlý nástup do Pováží z východního směru. Prvního zářijového dne fašisté ovládli Poprad, 4. září Liptovský Mikuláš a hned dalšího dne padl do jejich rukou také Ružomberok. Těžké boje se odehrávaly ve Strečňanské soutěsce. Mnoho vojáků a partyzánů se vyznamenalo v těžkých bojích u Telgartu, kde povstalci drželi v tomto úseku stabilizovanou frontu až do poloviny října. V první polovině září došlo ke zmenšení osvobozeného území. Německé jednotky do poloviny září čítaly okolo 20000 vojáků. Oproti povstalcům byly tyto jednotky především zkušenější a lépe vyzbrojené. Na slovenské straně byl celkově nedostatek zbraní, i zbraní lehkých, což aktivní boj citelně ztěžovalo.

Na pomoc SNP začíná Karpatsko – dukelská operace

Dne 8. září 1944 v 7.25 hodin byla zahájena osmdesátiminutová dělostřelecká příprava, jež měla připravit nástup sovětských a čs. vojsk ve směru na Krosno, Dukelský průsmyk a Prešov. Účelem operace bylo pomoci SNP. Ke Karpatsko-dukelské operaci sovětské velení přistoupilo po situaci, která na Slovensku vznikla po 29. srpnu 1944. Pokud mělo být SNP úspěšné, potřebovalo rychlou vojenskou pomoc. Významu Dukelského průsmyku si byli vědomi i fašisté, také proto přistoupili k rychlému odzbrojení jednotek slovenské armády na východním Slovensku.

Již první dny bojů na povstaleckém území ukázaly, že vojenské a partyzánské akce nebyly vždy dostatečně koordinovány. Proto byla zřízena 12. září 1944 v Banské Bystrici Rada na obranu Slovenska. SNR 16. září 1944 přistoupila k dalšímu organizačnímu opatření – vytvořila Hlavní štáb partyzánských oddílů na Slovensku. Především přítomnost zkušených sovětských partyzánských velitelů přispěla k dobré organizaci partyzánského odboje na Slovensku, ale také v Čechách a na Moravě v období od podzimu 1944 až do jara 1945. Partyzánský štáb se v neposlední řadě také podílel na pokračování v bojích po ústupu do hor na konci října 1944.

Strategický význam letiště Tri duby

Důležitou roli hrálo v průběhu SNP letiště Tri duby, které se stalo hlavním partyzánským letištěm. Jeho rozměry navíc dovolovaly přistávat i těžkým bombardovacím a dopravním letadlům. V noci na 5. září přistály na tomto letišti první sovětské transportní letouny se zbraněmi a střelivem. K zabezpečení intenzivního letového provozu byla na letiště přepravena sovětská operační skupina. Zvláště intenzivní provoz započal od konce září, kdy fašisté nasadili do bojů 357. pěší divizi, několik pěších pluků a praporů. Na přepravu asi 800 tun výzbroje dodané v průběhu září a října 1944 bylo potřeba uskutečnit na 1300 letů přes linii fronty. Nutno připomenout, že piloti létali často za nepříznivých povětrnostních podmínek. První leteckou jednotkou, která na osvobozeném území zahájila operační činnost byla tzv. Kombinovaná letka umístěná na letišti tri duby. V prvních dnech povstání 15 – 30 bojovými lety denně letci kombinované letky velmi rozrušovaly německé pozemní jednotky. Proto se fašisté, uvědomující si strategického významu letiště tri duby, se jej snažili častým bombardováním vyřadit z provozu. Kromě zmiňované kombinované letky se na tomto letišti nacházela zároveň také technická letka, dále letištní dílny, pomocná letecká skupina a pozemní obrana letiště. Za zhoršující se situace v průběhu SNP bylo významnou pomocí nejen vojenskou a bojovou, ale i morální vyslání 1. čs. samostatného stíhacího pluku v SSSR na Slovensko. Již 15. září 1944 večer přistály první čtyři letouna na letišti Tri duby. V měsících září a říjnu 1944 uskutečnili čs. letci na 560 letů a celkem bylo čs. letci zničeno nebo poškozena asi 40 nepřátelských letadel. Jejich zásluhou bylo zničeno i na 100 nákladních aut, několik tanků a lokomotiv. Množství nepřátelské techniky bylo poškozeno a vyřazeno tak z okamžitého bojového nasazení. Kvůli nepříznivému vývoji SNP byly letecké operace v jeho průběhu ukončeny 25. října 1944. kdy letadla 1. čs. samostatného stíhacího pluku v SSSR odlétly do SSSR. Stejným směrem byla přesunuta i většina slovenských letců. Někteří z nich přešli do hor a zapojili se do partyzánských skupin.

Hrdinové i ti bezejmenní

SNP mělo své mnohé hrdiny, kteří se výrazně podílejí na našich národních bojových tradicích a zařadili se tak trvale mezi významné osobnosti protifašistického odboje. Hrdina SSSR P. A. Veličko vzpomínal partyzána Demka, který „zneškodnil fašistický tank a se svým přítelem Brezíkem jednou přivedl jedenáct zajatých hitlerovských okupantů“. Major J. Černogorov uvedl jiný příklad: „Nikdy nezapomenu na hrdinný boj sedmnáctiletého Slováka, který i přes to, že všichni jeho kamarádi již odešli, vykopal si okop, z něhož kulometem postřílel asi padesát fašistů. Neustoupil, přestože na něho pálili ze všech zbraní. Zahynul smrtí neohrožených. Škoda, že se nám nepodařilo zjistit jméno tohoto neznámého hrdiny.“ V boji s německými tanky u Strečna se sovětský parašutista V. Nikolajev vrhl s granáty proti hitlerovskému tanku, padl dříve, než splnil úkol. Mladý slovenský partyzán vzal mrtvému spolubojovníku svazek granátů a nepřátelský tank zničil, aby sám zahynul pod jeho pásy. SNP mělo mnoho takovýchto hrdinů, na které se dnes neprávem zapomíná.

Povstání mělo svůj vývoj a v průběhu října 1944 fašisté přes svůj postup rozhodli přistoupit ke konečnému a rozhodujícímu úderu. Jejich nástup byl připraven ve dnech 18. – 20. října. Jednalo se o velký nástup ve všech směrech s cílem rychle zničit povstalecké území a ovládnout jej. Nápor se vedl ve třech hlavních směrech:

* Jelšava – Muráň – údolí horního Hronu – Poprad – Hronovice,

* Turčianský Martin – Vyš. Revúca,

* Krupina – Zvolen, Lučenec – Zvolen.

Tomto velkém náporu nebylo možno dlouhodobě čelit bez potřebného zajištění. Povstalci čelili náporu zkušeného a dobře vyzbrojeného protivníka v těžkých obranných bojích. Dne 22. října bylo na poradě vojenských velitelů rozhodnuto, že se přejde z obranného boje na otevřené frontě do hor, kde měl boj dále pokračovat. 24. října 1944 vstoupila německá vojska do Brezna. Dalšího dne byla zahájena evakuace B. Bystrice. 26. října fašisté obsadili Zvolen a ráno 27. října bylo obsazeno i centrum povstání město B. Bystrica.

SNR i povstalecký štáb se přesunuly do Donoval. Zde byl v noci z 27. října na 28. října vydán rozkaz pro odchod do hor. Situace zůstávala nadále velmi složitá – ústupové cesty plné uprchlíků, mezi nimi procházely vojenské jednotky, na cestách zůstávalo množství materiálu, ale i zabitý dobytek, opuštěná vozidla nebo střelivo. Spojení mezi jednotkami bylo často přetrháno. Mezi vojáky se šířily informace, že armáda byla rozpuštěna. Této fámy ihned využívali fašisté, kteří letáky vyzývali slovenské vojáky, aby složili zbraně a vzdali se. Na ústupové cesty nalétalo německé letectvo. Celou situaci ještě zhoršilo propouštění zadržených a uvězněných fašistů a kolaborantů. Také partyzánské brigády a oddíly ztrácely vzájemné spojení a klesaly i jejich početní stavy. Toto období bylo zřejmě největší a nejtěžší prověrkou partyzánského hnutí na Slovensku za celé válečné období.

Ústup do hor neznamenal zastavení boje

28. říjen 1944 ale neznamenal úplné zastavení bojů. Partyzánské jednotky si již předem připravovaly nové základny přímo v horském terénu. Například brigáda Jegorovova uskladnila v horách zásoby pro 20.000 lidí na celý měsíc. Podobně se připravovaly i jiné skupiny. Ze všech vojenských jednotek odcházela do hor organizovaně jen 2. čs. paradesantní brigáda. Mnoho partyzánů a bývalých vojáků armády při boji v horách zahynulo hladem a vyčerpáním, také zradou kolaborantů, kteří pronikali do partyzánských oddílů. Partyzánské jednotky na Slovensku však stále tvořily velkou bojovou sílu. Byly ale vybaveny především lehkými zbraněmi a mohly provádět jen omezené útoky a záškodnické akce. Hlavní štáb sídlil v Lomnisté dolině na jižní straně Nízkých Tater. Partyzánský způsob boje stále vázal v listopadu a prosinci 1944 německé síly o počtu přibližně čítající na 35000 mužů. Partyzáni přes mnoho obtíží provedli i v tomto období přes 70 destrukcí na železnicích a výrazně tak omezili přepravu vojsk, zbraní a zásob na frontu.

Důležitou oblastí pro konsolidaci povstaleckých sil byly především Nízké Tatry. Sem odešel i v té době již nemocný Jan Šverma, jediný poslanec předválečného Národního shromáždění, který přímo v odboji zahynul. Stalo se to 10. listopadu 1944 za náročného pochodu zasněženým horským terénem přes Chabanec. Partyzánský štáb se 12. listopadu 1944 umístil na těžko přístupném terénu pod Chabancem. Odtud potom dále řídil následnou partyzánskou činnost na Slovensku a podporoval partyzánskou činnost i v Čechách a na Moravě. Partyzánská aktivita začala opět vzrůstat a zaujímat oblast Nízkých Tater, Vysokých Tater i Velké a Malé Fatry, dále oblasti na východním i západním Slovensku. I v tomto náročném období v banskobystrickém okrese partyzáni drželi 15 obcí. Celkově partyzánské hnutí v té době čítalo na 15.000 osob v přibližně 40 partyzánských oddílech. Po ústupu do hor se další taktika boje odvíjela ve třech etapách. V první etapě (říjen – listopad 1944) se používalo taktiky manévrování v horách. V další etapě (prosinec 1944 – únor 1945) znemožňoval manévrování v horách sníh a byl veden především diverzní boj. V poslední etapě od jara 1945 se celková činnost velmi zintenzivnila, bojová činnost zesílila. Ztráty fašistů byly v tomto období pětkrát až desetkrát vyšší.

Již 24. listopadu 1944 prorazila východoslovenská partyzánská brigáda „Čapajev“ obklíčení a probila se až k jednotkám Rudé armády. 29. ledna 1945 partyzáni v boji obsadili Liptovský Hrádek a ovládli silnici z Popravu do Mikuláše, toto sovětským vojskům následně umožnilo jejich rychlejší postup vpřed. Jednou z největších partyzánských akcí byl bojový přechod Hornonitranské brigády přes Hron v noci z 13. na 14. ledna 1945. Příslušníci této brigády se po spojení s Rudou armádou zúčastnili společně s ní dalších bojových operací.

Povstání svým významem přerostlo hranice Slovenska

Vedle Čechů a sovětských občanů se do SNP zapojili i příslušníci jiných zemí. V SNP tak bojovali také Francouzi, Poláci, Bulhaři, Rumuni, Jugoslávci a další osoby ze zemí protifašistické koalice. Nelze však rozhodně opominout ani antifašisty z řad Němců a Maďarů. Celkem se tak povstání podle nejnovějších poznatků zúčastnili příslušníci 33 národů. Byly utvářeny i mezinárodní oddíly. Do koncentračních táborů bylo v průběhu povstání a ústupu do hor odvlečeno na 30000 lidí. Celkem bylo fašisty vypáleno na Slovensku na 90 obcí. Jen v listopadu 1944 fašisté v prostoru mezi Ondavou a Laborcem vypálili přes 20 obcí. Ve více než 200 hromadných hrobech bylo nalezeno na 4000 obětí fašistického teroru. Na velkém teroru se podíleli také zfanatizovaní příslušníci neblaze proslulé Hlinkovy gardy, kteří vraždili, mučili a unášeli mnohé z těch, které podezírali ze spolupráce s partyzány.

Aby se fašistům podařilo povstání potlačit a zastavit, museli nakonec na Slovensko stáhnout celkem 8 divizí. Německá armáda v těchto bojích ztratila na 10000 padlých nebo raněných, sestřeleno nebo poškozeno bylo více než 50 německých letadel, zničeno na 60 tanků a 100 děl, ale i 2 pancéřované vlaky. SNP mělo význam i z hlediska dalšího rozšíření a posílení partyzánského odboje nejen v českých zemích, ale například i v Maďarsku.

SNP je i dnes po 70 letech významnou událostí československých dějin. Jeho tradice musí zůstat živá i pro další generace. Ostatně i dnes v ČR i na Slovensku nesou ulice a náměstí hrdě svůj název právě na počest SNP. Významný odkaz našich předků bojujících ve SNP za naši svobodu a porážku fašismu je pro nás i dnes výzvou, abychom nepolevovali v boji proti současnému fašismu. Ten i v Evropě v poslední době čím dál více drze zvedá hlavu a snaží se násilím uchopit moc. Jsou země, kde se mu to žel i daří…

Odkaz SNP je živý i po 70 letech

O tom, že odkaz SNP je i dnes stále živý a aktuální svědčí i výzva, která se před časem objevila kolujíce na internetu i jinde. Její obsah je natolik burcující a zároveň srozumitelný, že jej není třeba nijak dále rozvíjet či komentovat. Budiž tato nesmírně aktuální Výzva 70 slov k 70. výročiu Slovenského národného povstania zakončením tohoto textu k letošnímu významnému výročí SNP.

" Výzva 70 slov k 70. výročiu Slovenského národného povstania :“ " Slováci, bratia antifašisti, Slovenské národné povstanie bolo najvýznamnejšou kapitolou našich dejin. Nedajte si ho ukradnúť ! Urobte všetko, aby jeho oslavy boli: Mohutnou demonštráciou všetkých protifašistických síl proti novodobému fašizmu ! Protestom voči militantnej politike USA, NATO a Ukrajiny ! Krokom k neutralite Slovenska ! Kategorickým odmietnutím rusofobie, nacionalizmu, rasizmu ! Pochovaním snáh o rehabilitáciu ľudácko- fašistického "Slovenského štátu" ! Vízia budúcnosti bez fašizmu a vykorisťovania nás viedla povstaním. Smrť fašizmu - trvalý dnes odkaz vám ! Nezraďte ho ! "

Facebook komentáře