Facebook Twitter RSS

O CFP!  | 

Czech English French German Russian Spanish

ads

To, že naše vláda uznala nezávislost Kosova, je hanebné a já se za to hluboce stydím

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Česká politická scéna upevňuje přátelství se Srbskem. Vlastenecká strana Národní demokracie navázala oficiální styky se Srbskou radikální stranou. O tom a o svých dojmech z cesty do Kosova se podělil s Hlasem Ruska Ladislav Zemánek, publicista a místopředseda strany Národní demokracie.

Hlas Ruska: Proč se strana Národní demokracie rozhodla navázat oficiální styky se Srbskou radikální stranou? Co vaše strany spojuje?

Ladislav Zemánek: Srbská radikální strana je první zahraniční stranou, s níž jsme během naší několikaměsíční existence oficiálně uzavřeli partnerství. Je to dáno především faktem, že Srbsko považujeme za strategického spojence České republiky na Balkáně. A protože na srbské politické scéně je nám SRS nejblíže, je svazek mezi ní a Národní demokracií logický a přirozený.

  • to-ze-nase-vlada-uznala-nezavislost-kosova-je-hanebne-a-ja-se-za-to-hluboce-stydim
Spojuje nás nejen odmítavý postoj k Evropské unii, Severoatlantické alianci a americkému hegemonismu (či chcete-li imperialismu), ale také silný důraz na tradiční křesťanské hodnoty a společenské normy a na národní společenství jako takové. Spojuje nás i totožný názor na otázku Kosova, na roli Ruska a na další mezinárodně-politické otázky. Bylo by těžké najít něco, v čem se rozcházíme.

HR: Plánujete do budoucna nějaké společné projekty, ať už politické či osvětové?

LZ: Určitě ano. Prvním bude zahájení kampaně na podporu předsedy SRS Vojislava Šešelja, který je už dvanáctým rokem vězněn mezinárodním tribunálem v Haagu, aniž by cokoli spáchal. Přiznala to i bývalá hlavní žalobkyně tohoto politického tribunálu Del Ponteová. Šešelj je souzen za údajný „verbální delikt“, což je samo o sobě zcela absurdní. V průběhu procesu byla porušována jeho zákonná práva a čerstvou novinkou je, že u něho propukla rakovina. Nevypadá to s ním vůbec dobře a vina leží na haagském lžitribunálu, který je jen prodlouženou rukou amerických tajných služeb a který má se spravedlností společného asi tolik, co stalinské soudnictví.

Budeme se dále snažit o vzájemnou podporu svých akcí. Už před několika měsíci jsem posílal zdravici na manifestaci, jejíž účastníci protestovali proti věznění Šešelja. Možná že se také dočkáme návštěvy našich srbských přátel, až bude v Praze příští rok probíhat zvrhlý pochod sexuálních menšin. Nechci ale zatím prozrazovat moc. A v neposlední řadě je v plánu koordinace protestů na podporu Donbasu a dvou tamních republik.

HR: Jak vnímají Srbové Českou republiku? Zajímají se o ni?

LZ: Já musím říci, že jsem zatím o naší zemi neslyšel z úst Srbů jediné špatné slovo. Tím ale rozhodně netvrdím, že nás má rádo celé Srbsko. Mezi Čechy a Srby byly tradičně nadstandardní vztahy. Za první světové války řada Čechů odmítla proti srbským bratřím bojovat a přecházela na jejich stranu, Masaryk za války cestoval se srbským pasem, československá pravoslavná církev za první republiky podléhala Bělehradu a v podobném duchu bychom mohli pokračovat. Nejsem schopen posoudit, do jaké míry se o Českou republiku zajímají. Spíše si ale myslím, že jejich pozornost přitahuje Rusko, což je zcela pochopitelné.

HR: Nepokazili jsme si vztahy se Srbskem jurodivou podporou nezávislosti Kosova?

LZ: To, že naše vláda podpořila a uznala nezávislost Kosova, je hanebné, smutné a já se za to hluboce stydím. Naštěstí ale Srbové dokážou rozlišovat mezi vládou a národem, takže dobře vědí, že zdaleka ne všichni Češi jsou stejní jako Schwarzenberg, Havel či Albrightová, jejíž rodině mimochodem za druhé světové války pomohli právě Srbové. Inu, vděčnost se projevuje různými způsoby. Ona se svým zachráncům odměnila „humanitárním“ bombardováním a genocidou. Přes všechno toto utrpení mám pocit, že na vřelých vztazích k našemu národu se v Srbsku nic moc nezměnilo, což je jistě pozoruhodné.

HR: Začátkem října jste navštívil Kosovo. Co bylo cílem Vaší návštěvy?

LZ: Já jsem byl na Kosovu za poslední rok už potřetí. Tentokrát stejně jako poprvé jsem se tam vypravil v rámci humanitární mise Evropské fronty solidarity pro Kosovo, která se snaží pomáhat srbským rodinám, které se ocitly v tíživé situaci, tamním školám i válečným veteránům. A chválu Bohu, daří se to, byť jde zatím spíše jen o skromné příspěvky. Letos jsme kromě této pomoci navštívili hrob tříleté dívenky Milice Rakić, jež se stala symbolem „humanitárního“ bombardování, památník dětských obětí této agrese v Bělehradě a rovněž dva památníky českých vojáků, kteří byli u Kragujevace a Tekeriše za první světové války popraveni rakouskými jednotkami, když se pokusili přejít na srbskou stranu.

Na samotném Kosovu jsme se setkali s několika představiteli tamních Srbů a Srbské radikální strany, navštívili jsme tři kláštery a také kosovské Gorance. To jsou původem Slované, kteří přijali islám a v současnosti čelí útlaku podobně jako všichni Nealbánci. Třebaže zrovna v den naší návštěvy muslimští Goranci slavili Kurban-bajram, udělal si na nás čas jejich předák a poslanec kosovského parlamentu, který byl obzvláště přátelský. A pak bylo samozřejmě součástí cesty setkání s nejvyššími představiteli SRS (například místopředsedou Zoranem Krasićem, bývalým poslancem a ministrem v Miloševićově vládě) v Bělehradě, kde jsem za Národní demokracii dohodl již zmíněné partnerství.

HR: Jaká v Kosovu panuje situace?

LZ: Oproti minulým létům je na Kosovu vcelku klid. Tamní režim je stabilizován, srbský živel prakticky eliminován, černému byznysu a organizovanému zločinu se daří, obří americká základna funguje, takže jak albánský establishment, tak skuteční vládcové ze zámoří mohou být spokojeni. Kosovské úřady se snaží zlomit stále ještě přežívající srbskou samosprávu a podřídit si veškeré obyvatelstvo.

Na druhé straně je třeba říci, že útoky a volání po úplném etnickém vyčištění Kosova už nepřicházejí z vládních kruhů. Jsou spíše záležitostí albánských radikálů, pro něž je typický nesnášenlivý nacionalismus a nekompromisní islamismus. Proti těmto silám se snaží úřady bojovat, což ale bývá obtížné, protože reálná moc je nezřídka v rukou jakýchsi klanových vůdců. Já věřím, že Západ už nechce další násilnosti proti zbytkům srbské menšiny ani další ničení starobylých pravoslavných chrámů a klášterů. Svého cíle už totiž dosáhl – odtržením Kosova vytvořil poslušný vazalský stát a dokonal rozbití Srbska, pilíře ruského vlivu na Balkáně. O to šlo. A o něco podobného, byť v jiných kulisách, se dnes snaží na Ukrajině. Taková je skutečná tvář „vyspělého“ a „demokratického“ Západu.

Facebook komentáře