Hladová Čína v naší kuchyni

P.R.C. neboli People republic of China nebo prostě Čína. Co se o ní dá říci?

Je to země kdysi známá hlavně čínskými propiskami - tzv. číňáky, sochou pozlaceného Maa v opravdu hodně nadživotní velikosti a otrockou prací lidí za hrst rýže. Dnes je to země, která je známá výstavbou obrovských měst bez obyvatel - tzv. města duchů a výrobou stamiliónů tun nekvalitního zboží pro celý svět. Čína je obr na hliněných nohou, který svou mocí přinutil mlčet o lidských právech celý svět. Je to země, která se plíživým způsobem zmocnila velké části Afriky a svá investiční chapadla už natahuje také do Ameriky, Evropy, Asie i Austrálie. Určitě bychom toho o Číně mohli napsat mnohem více a je téměř jisté, že absolutní většina by byla stále jen negativní povahy.

Pravda je, že Čína nejlidnatější stát na světě. Počet obyvatel se blíží k 1,4 mld. a řídit takový stát určitě není ani trochu jednoduché. Zcela bez nadsázky lze říci, že třeba současná česká vláda složená výhradně z tlachalů, korupčníků, vlastizrádců a šmejdů by jej nedokázala uřídit ani mezi aperitivem a předkrmem.

Umění ovládat své obyvatele - tj. zhruba 20% světové populace v Číně tedy zvládli. Jejich ekonomika roste, počet obyvatel již také a podle vývoje v posledních letech to vypadá, že jim "kalhoty" začínají být hodně těsné.

Asi nejhlasitější čínskou aktivitou je výstavba vojenských základen v Jihočínském moři, kde Číňani začali vysypávat nové ostrovy a asfaltovat přistávací dráhy. Tohle story zná snad každý. O zbytku jejich aktivit toho ale až tak moc známo není. To ovšem neznamená, že nic dalšího není! Snad jen tříleté dítě by si mohlo myslet, že nejlidnatější stát na světě, stát s nejsilnější světovou ekonomikou a největší armádou má ambice jen na vysypávání kamení na mořské dno.

Použijeme-li osvědčené pravidlo, že pravda je většinou ukryta ve lži nebo v mlčení, přijdeme na to, že když se kolem Číny neuvěřitelně intenzivně mlčí, asi tam bude i většina pravdy. Konzumujeme hluk o Spojených státech, o Rusku, Turecku, Ukrajině, Velké Británii, o ISIL či Německu. Lze říci, že i o bezvýznamné Severní Koreji se toho dovídáme víc, než o Číně. Propagandy všech těchto zemí jedou na plné pecky a plní novinové sloupky tak, že z toho až bolí hlava, ale o nejvýznamnější zemi je v podstatě ticho. Jako by Čína ani nebyla.

Jenže Čína nejen, že existuje, ale Čína, stejně jako všechny ostatní státy, samozřejmě má i svou propagandu a své cíle, kterých chce dosáhnout. A protože je Čína státem světově nejvýznamnějším, musíme logicky předpokládat, že i propaganda bude patřit mezi ty nejsilnější.

Pozorný čtenář si jistě ťuká na čelo. Vždyť přeci není možné označit, propagandisticky téměř neviditelný stát, stát o kterém se skoro nikde nepíše, za stát s nejsilnější propagandou! To je jasný protimluv!

Není to protimluv. Nejsilnější a nejúčinnější propaganda není totiž ta nejhlučnější, ale naopak ta neviditelná a neslyšitelná. Něco, co vejde do mysli nenásilným způsobem a hlavně tak, že jsme přesvědčeni, že je to jen a jen naše myšlenka a naše rozhodnutí. Skuteční profesionálové totiž nechodí na vrabce s bubnem a právě proto je úspěšnost jejich činnosti přímo ohromující.

Někde níže, v následujících odstavcích nejspíše narazím hlavou do zdi. Možná budu i upálen na hranici, protože přijmout zprávu o tom, že naše myšlení není vlastně vůbec naše a že nám bylo jen šikovně implantováno, je skutečně velmi obtížné.

Nechť tedy shořím jasným plamenem...

Doposud jsme si odvodili, že i když se Čína tváří jako nevinné batole, tak logicky jím být nemůže a ze své podstaty musí nutně být velmi nebezpečný manipulátor. Nyní ovšem přichází nejtěžší část - přijít na to, v čem nás neviditelně manipuluje.

Čína je rozpínavá země s nenápadnou a chytrou kolonizační politikou. Prvním zájmem takovéto země je získávání nových území s dostatkem nerostných surovin.  Tuto oblast jejího zájmu jsme již letmo zdokumentovali a není tedy žádným propagandistickým tajemstvím. Čína tuto svou aktivitu prodává jako pomoc rozvojovým zemím, podobně jako doposud Spojené státy brakují světové zásoby nerostných surovin pod záminkou šíření demokracie. Je to to samé, jen s jiným přebalem, čímž je to pro celý svět argumentačně vyřízeno a jen ať si někdo zkusí se tímto zabývat.

Druhým zájmem Číny jsou investice. Tedy, říká se tomu investice, ale jde jen o obyčejné skupování firem nebo pronájem půdy z peněz, které získali exportem nekvalitního zboží do celého světa. (Pozn.: za zmínku stojí, že Peking měl v úmyslu pronajmout si u Kyjeva do 3 milionů hektarů zemědělské půdy za 2,6 miliardy dolarů. Smlouva byla před podpisem v roce 2014!) Na tom skupování také není nic zajímavého ani tajemného. Jde jen o prachsprosté praní špinavých peněz získaných exportem čínského odpadu, který plní západní obchodní sítě. Dělá to tak mafie na celém světě - jakože investuje do rozvoje některých zemí a své peníze tímto tahem zlegalizuje. Takže ani tyto "investiční" zájmy nelze označit jako neviditelnou propagandu. Je viditelná a bohudík i průhledná.

Třetím bodem se dostáváme k podstatě, protože Čína, kromě nerostného a finančního bohatství, které si již zajistila, potřebuje zcela nezbytně také potraviny. Kdybychom zohlednili heslo římských císařů - "chléb a hry", tak být měl tento bod významově zcela jistě na prvním místě. Ono vyživit 20% populace není vůbec jednoduché - navíc, když Čína není potravinově soběstačná. Je snadno odvoditelné, že 20% světové populace nelze vyživit na 7% světové zemědělské půdy. Průmyslový a výstavní jih je sice zásoben dobře, ale o severu postiženém hladomorem se toho moc nedozvíme. (Za pozastavení stojí otázka, proč o triskním stavu severní Číny neuvěřitelně hluboce a nepochopitelně svorně mlčí jak hlavní proud i alternativa.)

Řešení potravinové dostatečnosti je, pro tak velký stát jako Čína, velmi důležité. Sever je sice hladový, ale na jihu je doba, kdy Číňanům stačila hrst rýže na den, už dávno tatam. Počet pozřených psů pomalu klesá a stravovací návyky jihočíňanů se začínají přibližovat těm našim. Rozhodně to není zatím o vepřu, knedlu, zelu, ale postupně zvyšují spotřebu masa, mléka a mléčných výrobků, obilí, alko a nealko nápojů a tak podobně. Zkrátka jih Číny končí s dietou a chce jíst.

Jestli si vzpomínáte na pohádku O Otesánkovi, tak tohle je jedna z možných cest. Její nevýhodou ale je, že je dlouhodobě neudržitelná. Otesánek sežral všechno jídlo, potom oba rodiče, sedláka i s povozem a pasáka i se stádem, až to nakonec to vyřešila babička s kopačkou. Čína se z té naší pohádky poučila. Pochopila, že tato cesta je sice jednoduchá a pohodlná, ale bez budoucnosti. Kór, když se za kopcem, hned vedle probouzejícího se Otesánka, vyskytuje druhý nejlidnatější (a ještě hladovější) stát na světě - Indie s 18% světové populace.

Dá rozum, že čínský Otesánek na to musí jít jinak. Celou akci na zásobování svého věčně hladového břichu musí naplánovat takovým způsobem, aby se najedl a mohl jíst stále více a více, ale jen tak, aby oba rodiče nepoznali, že jim doma něco schází. A když to poznají, tak ať jsou přesvědčeni, že je to vše z jejich nápad a jejich rozhodnutí. Jen v takovém případě bude mít Otesánek zajištěn bezproblémový a nekonečný život v dostatku.

Říkáte si, jak může souviset Erbenova pohádka s čínskou propagandou? Tak schválně, vžijte se do postavy nenasytného Otesánka. Máte obrovský hlad, na stole jedno sousto a kolem stolu je několik dalších hladových krků. Když sousto jako první ze stolu seberete a rychle spolknete, tak se s vysokou pravděpodobností na vás všichni ostatní vrhnou a nevím, nevím, jak to dopadne. Naopak ovšem, když na místo rychlého pohybu rukou dokážete ostatní hladovce kolem stolu přesvědčit, že tohle sousto pro ně není dobré a že rozhodně chtějí něco jiného, máte vyhráno. Všichni ostatní se vděčni, že jste jim otevřeli oči, rozejdou hledat k snědku něco jiného, vhodného a ... a sousto je vaše.

A jak tohle zapadá do neviditelné čínské propagandy a manipulace? Jednoduše - zkuste si vzpomenout kolik bylo  před dvaceti lety vegetariánů a veganů. A co to tehdy byla RAW strava? Zkuste si vzpomenout kolik lidí z různých důvodů odmítalo mléko a běžné pečivo. A kolik lidí ve svém jídelníčku vynechávalo nebo výrazně omezilo med, cukr, sůl a tuky? Byli, jistě že byli, ale v porovnání s dnešním stavem lze říci, že zcela zanedbatelné množství. Bylo to množství, blížící se nule.

Dnes se nám časopisy, přílohy časopisů a novin a také televizní programy zaplnily návody na zdravý život bez masa, mléka, vajec a lepku. Cukr je jed, sádlo nám zastaví srdce, sůl způsobí demenci a riskujte potom své zdraví takovým nezodpovědným způsobem stravování. Po takové intenzivní masáži raději mnoho lidí opravdu sáhnou po teplé vodě s rozmixovanou okurkou a vytvoří z toho koktejlu kult, zajišťující krásu, zdraví i nesmrtelnost.

A když nyní k domněle zdravému způsobu života, který se nás valí z médií připočítáme argumenty z úplně jiného soudku motivací, jako třeba "nežeru mrtvoly"  nebo "odmítám mléčné produkty, je to výsledek diskriminace krav", tak je hotovo - úplně sami a nikým neovlivněni jsme z časopisů a televize poznali pravdu a máme jasno o tom co je správné a co nesprávné. Tato moudra budeme šířit dál, jako moderní a jediný správný způsob života a tak to naučíme i své potomky.

A tak se stalo, že celkem velká a stále se zvětšující skupina odpíračů určitých druhů potravin je od některých druhů potravin odstavena. Zcela sama a dobrovolně. Ti se rozklepou jen při pouhém pohledu na řeznictví nebo se slůvkem zmíníte o chovu prasat nebo namalujete na papír tvar vejce. Stále je ovšem většina těch, kteří se stravují tak, jak jsme se stravovali po tisíce let - tedy podle hesla "všeho s mírou". Jak ale omezit tuto část obyvatel, která kašle na GMO tofu s odtučněným jablkem a pochutnají si spíše na vepřovém řízku? Jakým způsobem je odstavit od potravin, které jsou tak potřebné v Číně?

Strach. Ano, strach je efektivní způsob, jak ovládat a manipulovat davy. Tam kde nepomůže článek o vystresovaných kuřatech v klecích, pomůže naturalistická reportáž o zřízencích v ochranných oblecích a drůbeži nakažené ptačí chřipkou. Tam, kde nepomůže popis škodlivosti mléka, pomůže zmínka o BSE a nebezpečné Creutzfeldto - Jakobovy nemoci. A tam, kde nepomůže ani varování dietologa před bůčkem a ovarem, pomůže publikování fotografie viru prasečí chřipky.

Metod ovlivňování je mnoho a jestli tam někde hledáte Číňana, tak zbytečně. Toho tam nenajdete. Ten se směje a vykládá kontejnery toho, co my tady v Evropě vypěstujeme a vychováme, ale z přerůzných důvodů odmítáme sníst.

Takže všem přeji dobrou chuť!

Zajímavé odkazy:
https://faktorvremeny.wordpress.com/2011/10/09/v-kitae-golodajut-milliony-detej-foto/
http://www.km.ru/economics/2014/06/03/ekonomicheskaya-situatsiya-v-mire/741601-kitai-khochet-est
http://www.vegan-fighter.com/novinky/dalsi-studie-z-harvardu-potvrzuje-skodlivost-masa.html
http://kravske-mleko.huu.cz/mleko/skodlivost-kravskeho-mleka